18 C 444/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 120 Kč od 31. 7. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nesplnil povinnost zaplatit částku 3 120 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 11. 7. 2014, přičemž pohledávka původní věřitelky právnická osoba byla na žalobkyni postoupena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je obchodní korporací sídlící na Kypru. Soud proto zkoumal pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout a zabýval se otázkou rozhodného práva. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě coby spotřebitel mající bydliště v České republice vrátit právní předchůdkyni žalobkyně coby podnikatelce v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, jež zaměřuje svou činnost na Českou republiku, zavázal vrátit jednorázově poskytnuté peněžní prostředky. Český soud je proto podle článku 17 bodu 1 písm. c) ve spojení s článkem 18 bodem 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), příslušný věc projednat a rozhodnout o ní. Rozhodným právem je podle článku 6 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. právnická osoba, jiné reg. č. C číslo, sídlící na Maltě, a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2014 smlouvu o zápůjčce, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku mj. 3 000 Kč v hotovosti, žalovaný se zavázal tuto částku spolu s další zapůjčenou částkou 3 000 Kč a s poplatkem za úvěr ve výši 1 320 Kč vrátit jednorázově do 30. 7. 2014. Dne 11. 7. 2014 byla žalovanému částka 6 000 Kč předána. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla postoupena dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když včas nevrátil úvěr, čímž se dne 31. 7. 2014 ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z.; opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Pohledávka za žalovaným byla z původní maltské věřitelky postoupena na žalobkyni, jež je kyperskou obchodní společností, přičemž smlouva o postoupení se dle volby jejích stran řídí českým právem a byla uzavřena v souladu s § číslo a násl. o z. Žalobkyně má vedle nesplacené jistiny v částce 3 000 Kč (zbývající část zápůjčky ve výši 3 000 Kč žalobkyně neuplatnila) podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ke dni počátku prodlení 8,05 % ročně), jelikož na ni přešlo právo k vymáhání předmětné pohledávky. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 120 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.