18 C 452/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , o: vyloučení věcí z exekuce,

I. Žaloba, s návrhem na to, aby z exekuce, vedené soudním exekutorem, Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka], byly vyloučeny movité věci, a to gauč černý (položka [číslo] Protokolu o soupisu movitých věcí), dále polohovací stůl černý (položka [číslo] Protokolu o soupisu movitých věcí), dále televize Samsung (položka [číslo] Protokolu o soupisu movitých věcí), dále vysavač Dyson (položka [číslo] Protokolu o soupisu věcí movitých věcí), dále i kávovar Lacimbali (položka [číslo] Protokolu o soupisu movitých věcí), jakož i kávomlýnek (položka [číslo] – Protokolu o soupisu movitých věcí), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 5 400 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se, svou žalobou, podanou u zdejšího soudu, dnem [datum], domáhala, vůči žalovanému, toho, aby soud určil, že shora uvedené položky (movité věci) jsou vyloučeny z exekuce, vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, a to v exekuční věci, vedené pod sp. zn.: [spisová značka], když toto exekuční řízení je vedeno proti povinnému – [jméno] [příjmení], dat. nar.: [datum], bytem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce], což je otec žalobkyně, přičemž žalobkyně, v této souvislosti, tvrdila, že shora popsané movité věci jsou jejím výlučným vlastnictvím a nikoliv tedy vlastnictvím povinného – [jméno] [příjmení].

2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil, jelikož tvrdil, že postup žalobkyně je ryze účelový a že dotyčné movité věci, vtělené do výroku tohoto rozhodnutí (viz výše), nejsou ve vlastnictví žalobkyně.

3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, a též i výslechy dvou svědků, z nichž jeden – [jméno] [příjmení] (tedy otec žalobkyně), byl právě povinným, v dotyčném exekučním řízení, a na základě čehož pak dospěl soud k závěru, že, z těchto důkazů, jakož i z tvrzení žalobkyně, opravdu nelze vystopovat existenci jejího vlastnického práva k předmětným movitým věcem, jejichž vyloučení, z dotyčné exekuce, se žalobkyně domáhala.

4. Především však soud považuje za nezbytné uvést, že provedl k důkazu fotokopii listiny, označené jako Kupní smlouva, kde prodávajícím je [jméno] [příjmení], kupujícím je zde [jméno] [celé jméno žalobkyně], tedy žalobkyně, a předmětem smlouvy je nábytek a vybavení bytu [číslo] na adrese [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo], s tím, že cena výše specifikovaných předmětů koupě zde byla dohodnuta na částku v celkové výši 36 000 Kč, když tato Smlouva nese datum [datum], k čemuž byla přiložena ještě i další listina, označená jako Příloha kupní smlouvy, aniž zde však bylo uvedeno, které konkrétní kupní smlouvy je tato listina vlastně přílohou, s tím, že, v této souvislosti, soud konstatuje, že tato listina není ani nikterak datována, a na ní byl připojen pouze podpis jedné osoby, který však, dle názoru soudu, vlastně neodpovídal žádnému z oněch obou podpisů, které byly připojeny na dotyčné Kupní smlouvě, nicméně, následně bylo soudu objasněno, že se jedná o podpis žalobkyně (což nakonec tvrdil i žalovaný).

5. Z těchto důvodů tedy soud zaměřil své zkoumání na okolnosti uzavření této Kupní smlouvy, a to právě v návaznosti na ony movité věci, vtělené do oné Přílohy, když, v návaznosti na další listinné důkazy, jimiž soud doplnil dokazování, bylo vlastně nesporným, že, v dotyčném bytě, na adrese [anonymizováno] [číslo], v [obec a číslo] – [část obce], nyní bydlí (a předtím, při zahájení shora zmiňované exekuce, rovněž bydlel) otec žalobkyně – [jméno] [příjmení] (zjištěno z Evidenčního listu, platného od [datum], vystaveného na jméno nájemce: [příjmení] [jméno], dále pak zjištěno z dalšího Evidenčního listu, vystaveného opět na jméno [příjmení] [jméno], jenž byl platný od [datum], a dále pak zjištěno ještě i z dalšího Evidenčního listu, opět vystaveného na jméno [příjmení] [jméno], který byl tentokrát platný od [datum], když se tedy stále jednalo o adresu: Soudní [číslo], [obec a číslo], a pronajímatelem zde bylo družstvo - LBD [obec a číslo], [ulice a číslo], [obec a číslo]).

6. Žalobkyně, v souvislosti se shora zmiňovanými Evidenčními listy, sice tvrdila, že v dotyčném bytě občas pobývala, a protože poté, co odešel z dotyčného bytu její příbuzný, pan [jméno] [příjmení], který předmětný byt rovněž (předtím) užíval, a to v době svých studií, a zanechal zde nějaké věci, tak si žalobkyně od něj, tedy poté, co z dotyčného bytu [jméno] [příjmení] odešel, odkoupila určité movité věci, vtělené právě do oné Přílohy shora zmiňované Kupní smlouvy (viz výše – bod [číslo]), jak opakovaně tvrdila, a to za celkovou částku ve výši 36 500 Kč, což žalobkyně hodlala prokázat listinou, opatřenou hlavičkou [právnická osoba], a jednalo se tedy o provedení tuzemské odchozí úhrady, s tím, že toto potvrzení bylo vytvořeno dnem [datum], s tím, že onou odchozí úhradou je zde částka 36 500 Kč, a datum realizace této úhrady bylo určeno dnem [datum].

7. V souvislosti s onou úhradou, provedenou prostřednictvím [právnická osoba], sice vznikla určitá diskrepance, spočívající v tom, že v dotyčné Kupní smlouvě byla cena předmětných věcí stanovena na částku v celkové výši 36 000 Kč, ač zmiňovaná platba byla provedena v částce 36 500 Kč, což, dle tvrzení žalobkyně, mělo původ v tom, že ona, jako kupující, a [jméno] [příjmení], jakožto prodávající, zapomněli na jakési závěsy, které [jméno] [příjmení] v dotyčném bytě rovněž zanechal, a tudíž se spolu dohodli na tom, že tyto závěsy mají kupní cenu ve výši 500 Kč, což ovšem považuje soud za poněkud nepodstatný ornament, když ony závěsy předmětem žalobního návrhu, podaného na vyloučení shora zmiňovaných movitých věcí z exekuce, vůbec nejsou.

8. Základní okolností tedy bylo zkoumání podmínek uzavření oné Kupní smlouvy, jejíž autenticitu zpochybňoval nejen žalovaný, nýbrž i (předtím) soudní exekutor, Mgr. [jméno] [příjmení], když, mezi oběma stranami, bylo nesporným to, že žalobkyně, v reakci na provedení Soupisu a zajištění shora zmiňovaných movitých věcí, soudním exekutorem, Mgr. [jméno] [příjmení], podala návrh na vyškrtnutí těchto věcí z onoho Soupisu, v čemž jí soudní exekutor však nevyhověl, s tím, že, pokud jde o předmět zmiňované Kupní smlouvy, který je vymezen onou Přílohou, tak ten byl autorizován pouze podpisem žalobkyně, jak následně bylo mezi oběma stranami nesporným, přičemž, z onoho potvrzení o provedení oné odchozí tuzemské platby, však nebylo, zpočátku, zřejmé, komu byla tato platba poukázána (dnem [datum]), když tato platba neodpovídala ve Smlouvě sjednané kupní ceně (zjištěno z Protokolu o soupisu věcí povinného, kterýžto soupis provedl Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, pod sp. zn. [spisová značka], dnem 9. 7. 2020, dále pak zjištěno z další listiny, kterou soud doplnil dokazování, a jednalo se tedy o usnesení zmiňovaného soudního exekutora, Mgr. [jméno] [příjmení], které bylo vydáno pod č. j. 194 Ex 429/21-102, s tím, že, tedy, byl zamítnut návrh [celé jméno žalobkyně], v souvislosti s tím, aby, tedy, ty věci, které jsou právě předmětem jejího návrhu na vyloučení z exekuce, byly ze soupisu vyškrtnuty, a tedy ze soupisu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], a konečně pak zjištěno i z potvrzení o provedení oné odchozí tuzemské platby – ze dne [datum]).

9. Jak se o tom soud zmínil již shora, tak, pokud jde o onu diskrepanci, týkající se kupní ceny, v rozsahu 500 Kč, tak tuto skutečnost soud hodnotí jako nepodstatnou, neboť, na základě listiny, zachycující výpis z debetní karty [jméno] [příjmení] a též i z listiny, obsahující Změnový list [obec] spořitelny ke kartám, dospěl soud k závěru, že žalobkyně skutečně zaplatila [jméno] [příjmení] částku ve výši 36 500 Kč, avšak nebylo jednoznačně prokázáno, že tato platba se opravdu týkala oněch movitých věcí, jež jsou předmětem tohoto řízení, a pokud tedy jde o onen, poněkud odlišný, podpis, na oné Příloze dotyčné Kupní smlouvy, tak soud, nakonec, uvěřil straně žalující v tom, že se jednalo o podpis žalobkyně, když to vlastně nezpochybňoval ani soudní exekutor, a též ani žalovaný, a pokud se jednalo o to, že na dotyčné Příloze předmětné Kupní smlouvy nebyl připojen podpis pana [jméno] [příjmení], tak ani tato okolnost není natolik důležitá, kvůli níž by tedy měla být považována takto realizovaná koupě za neplatnou či za neexistující, když je všeobecně známo, že úplatný převod movitých věcí nevyžaduje povinnost uzavřít kupní smlouvu písemně, nicméně, i přes tyto, vlastně nepříliš podstatné, detaily zde však existují určité okolnosti, které vyvolaly řadu pochybností, ohledně autenticity takto provedené transakce, mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], a to z toho důvodu, že všechny věci, vtělené do oné Přílohy, byly popsány jako použité a některé dokonce i jako patnáct let staré. V této souvislosti soud konstatuje, že částka v celkové výši 36 500 Kč, a to za nepochybně již použité (letité) věci, nacházející se zjevně na samotné hranici jejich použitelnosti, resp., životnosti, jichž jsou nyní plné bazary, resp., tedy, obchody s použitým zbožím, které takové věci nabízejí za ceny spíše jen symbolické (v řádu několika stovek korun), což je soudu známo z jeho dosavadní činnosti, se tedy soudu jeví opravdu jako dosti přemrštěná, až nereálná.

10. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše (viz bod [číslo]), když soud nezpochybňoval to, že žalobkyně skutečně zaplatila [jméno] [příjmení] částku v celkové výši 36 500 Kč, ale, když zde vyvstaly ony okolnosti, vyvolávající důvodné pochybnosti ohledně přiměřenosti této částky, a to za věci, které byly zjevně (dle samotné Přílohy oné Kupní smlouvy) již používány dlouhou dobu, tak tedy soud, i přesto, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, poučil žalobkyni o tom, že právě na ní spočívá důkazní břemeno, a to ohledně toho, aby prokázala, že skutečně všechny ty věci, které jsou předmětem jejího návrhu na vyloučení z exekuce, jsou v majetku strany žalující, s tím, že, pokud se jedná o onu Přílohu dotyčné Kupní smlouvy, tak, v podstatě, z ní, dle názoru soudu, skutečně vůbec nevyplývalo to, že právě ty věci, které jsou sepsány v Příloze oné Kupní smlouvy, jsou právě a přesně těmi věcmi, jež měly být předmětem dotyčné Kupní smlouvy, která byla soudem, v rámci tohoto řízení, k důkazu provedena, a že jsou to tedy zrovna ty věci, které jsou předmětem onoho, shora zmiňovaného, usnesení soudního exekutora, kterým soudní exekutor zamítnul návrh žalobkyně na vyškrtnutí těchto věcí ze Soupisu, jelikož tyto věci byly opravdu označeny poněkud vágním způsobem, a nebylo, tudíž, jednoznačně prokázáno, že se jedná o identické věci, které právě byly předmětem dotyčného Soupisu, který byl proveden soudním exekutorem - Mgr. [příjmení].

11. V rámci takto uděleného poučení žalobkyně navrhla doplnit dokazování svědeckými výslechy, tedy výslechem [jméno] [příjmení] a též i výslechem [jméno] [příjmení], které soud provedl, když soud ovšem tyto výslechy vyhodnotil jakožto značně rozporné, až nevěrohodné, a vyvolávající též i řadu dalších pochybností, a kteréžto výslechy tak soud, nakonec, přiměly k rozhodnutí, učiněném v tom smyslu, že žaloba důvodnou není.

12. Jistě, jak se o tom soud zmínil již shora, tak žalobkyně uhradila [jméno] [příjmení] částku 36 500 Kč, o tom není pochyb, ale, pochybnosti soudu o tom, že se spíše jednalo o nějakou jinou platbu, nežli o onu tvrzenou platbu za ony movité věci, které v dotyčném bytě zanechal [jméno] [příjmení], nebyly nikterak provedenými svědeckými výslechy rozptýleny, ba naopak, spíše ještě utvrzeny. Provedením obou svědeckých výslechů (pánů [příjmení] a [příjmení]) se tak pozice žalobkyně v tomto sporu poněkud zhoršila a soud tak dospěl k přesvědčení o tom, že žalobkyně věrohodně nedoložila existenci svého vlastnického práva k předmětným movitým věcem.

13. Provedenými svědeckými výslechy pánů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tedy nebyly nikterak rozptýleny ony pochybnosti soudu ohledně určité nevěrohodnosti předmětné transakce, spočívající v uzavření oné, shora zmiňované, Kupní smlouvy, neboť tyto výslechy rozhodně neposkytly spolehlivou odpověď na otázku, spočívající v tom, proč žalobkyně zaplatila, za zjevně staré a použité věci, relativně horentní částku, když v oněch obchodech s použitým zbožím, které jsou doslova přeplněny, by takové věci nepochybně dostala za mnohem méně peněz. A pokud jde o obsah svědeckých výpovědí obou zmiňovaných osob (tedy pánů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), tak ty vykazovaly takové rozpory, že soud skutečně utvrdily v jeho názoru, ohledně nevěrohodnosti celé předmětné transakce, kterou žalobkyně prezentovala jakožto koupi movitých věcí, a to proto, že [jméno] [příjmení] vypověděl (když soud mu ovšem uvěřil, že v dotyčném bytě bydlel, v době svých studií), že onen gauč (položka [číslo]), nacházející se v dotyčném bytě, byl hnědý (ovšem v předmětném Soupise je uveden jako černý), takže tím nebylo prokázáno, že šlo o totožný gauč. [jméno] [příjmení] zase uvedl, že žalobkyně do dotyčného bytu docházela, občas tam přespala, a vždy si přitom s sebou nosila, za tímto účelem, věci, potřebné ke spaní, takže, v dotyčném bytě, své věci vlastně neměla, a právě toto vyvolalo na straně soudu podezření, že celá předmětná transakce je aktem povýtce účelovým a že si tedy žalobkyně od [jméno] [příjmení] dotyčné věci vlastně nikdy nekoupila, neboť, pokud by si je opravdu koupila, pak není logické, proč je tedy zanechala v bytě, kde vlastně nebydlela.

14. Pokud jde o onu další položku – [číslo]) – polohovací stůl černý, tak o tom se svědek [příjmení] zmínil tak, že se jednalo o stůl tmavý, kovový, a nikoliv tedy o stůl černý, takže opět nebylo prokázáno, že se jedná o tutéž položku, pojatou do onoho Soupisu soudního exekutora – Mgr. [příjmení], když o kovovém stole zde není zmínky.

15. Pokud jde o další položky, jako byly kávomlýnek (který žalobkyně označovala jako„ kafemlýnek“) a kávovar, tak svědek [příjmení], v této souvislosti, vypověděl, že obě tyto věci obdržel darem od své matky, a po svém odchodu je tedy v dotyčném bytě zanechal, ovšem otec žalobkyně ([jméno] Pexa) v této souvislosti zase uvedl, že obě tyto věci panu [příjmení] daroval on sám, jelikož pan [příjmení], dle sdělení tohoto svědka, investoval částku 100 000 Kč„ do podlah“ (pravděpodobně to bylo myšleno tak, že se jednalo o renovaci podlah), v dotyčném bytě, v důsledku čehož tak soud již přestal věřit tomu, že by i ony zbývající dvě položky, a tedy, pokud jde o použitou televizi Samsung i o použitý vysavač Dyson, žalobkyně skutečně vůbec kdy, od pana [příjmení], zakoupila.

16. Přesvědčení soudu o určité nevěrohodnosti celé předmětné transakce (tedy mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení]) pak bylo ještě umocněno i tím, že, pokud se jedná o ony svědecké výpovědi, tak soud konstatuje, že svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že dotyčný kávovar a kávomlýnek si koupil již před dávným časem (a poté obě tyto věci dal panu [příjmení], za to, že„ investoval do podlah“), s tím, že, vlastně, svědek [jméno] [příjmení] zase tvrdil, že, pokud šlo o tyto dvě položky (kávovar a kávomlýnek), tak se tedy jednalo o dary jeho matky, s tím, že, pokud se jedná o oba tyto svědky, tak oba jsou, navíc, v příbuzenském vztahu se žalobkyní ([jméno] Pexa je tedy otcem žalobkyně, jak již bylo řečeno výše, a [jméno] [příjmení], jak sám uvedl, je synem sestřenice žalobkyně), čímž tak nepochybně je dán i jejich zájem na výsledku tohoto sporu, a konečně pak soud ještě podotýká i to, že svědek [příjmení] nebyl schopen označit naprosto žádné doklady, na základě nichž měl dotyčné věci nabýt do svého vlastnictví (když uvedl jen to, že, např., onen vysavač Dyson zakoupil v bazaru, a pokud tedy v dotyčném bytě, jak též uvedl, bydlel po dobu čtyř let, tak onen vysavač dnes opravdu již musí být značně letitý, když dále uvedl i to, že i některé další věci zakoupil„ z druhé ruky“, jelikož byl tehdy studentem), přičemž opravdu zvláštní okolností je i to, že svědek [příjmení] se, na rozdíl od svědka [příjmení], vůbec zase nezmínil o tom, že by, vůbec kdy, investoval oněch 100 000 Kč do nějakých rekonstrukčních prací, souvisejících s renovací podlah v dotyčném bytě.

17. Konečně pak soud konstatuje, že, pokud se ještě jedná o dotyčnou platbu, provedenou ze strany žalobkyně, k rukám pana [příjmení], která nepochybně byla provedena bankovním převodem, tak, ovšem, to, že tato platba opravdu proběhla, ještě neznamená, že existence této platby by skutečně byla způsobilá, přesvědčivě a bez jakýchkoliv pochybností, odůvodnit případný závěr o tom, že by dotyčná smlouva nemohla být antidatována, když tato platba nepochybně představuje peněžní vyjádření určité transakce, která proběhla mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], ovšem není zřejmé, co skutečně bylo jejím obsahem, když platba za ony použité movité věci to, dle názoru soudu, však nebyla.

18. Jak již tedy bylo opakovaně naznačeno shora, tak soud je toho názoru, že všechny, výše zmiňované, věci jsou prakticky na hranici své životnosti, když se to soudu jeví tak, že by si je možná někdo vzal třeba za odvoz, ale, nikoliv za částku ve výši 36 500 Kč, takže, jak již bylo naznačeno výše, cena dotyčných věcí je zjevně přemrštěná a soud proto nemůže nevyjádřit ani své podivení nad tím, že, o takové věci, prakticky zanedbatelné hodnoty, oprávněný (tedy žalovaný) vůbec ještě stojí.

19. Žalobkyně tedy nesplnila poučení, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, jehož se jí, ze strany podepsaného soudu, dostalo, na základě ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., a to ohledně nezbytnosti prokázání svého vlastnického práva k dotčeným věcem.

20. Námitky žalovaného, předestřené ohledně zpochybnění autenticity shora zmiňované Kupní smlouvy, se tedy, ve světle shora popsaných listinných důkazů, a především pak ve světle obou svědeckých výslechů (pánů [příjmení] a [příjmení]), opravdu jeví jako podstatné, přičemž soud, v této souvislosti, a to vzhledem k oněm pochybnostem, shora naznačeným, neuvěřil žalobkyni v tom, že to byla právě ona, kdo všechny předmětné věci, od pana [příjmení], zakoupil, takže jsou jejím výlučným vlastnictvím, a proto tedy rozhodl soud nakonec tak, jak je shora uvedeno a žalobu zamítnul.

21. Podle ust. § 267, o. s. ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Takovým právem, jež nepřipouští exekuci, je zejména vlastnické právo třetí osoby, kteroužto třetí osobou, v tomto konkrétním případě, měla být žalobkyně, která však existenci svého vlastnického práva k dotčeným věcem neprokázala.

22. Podle ust. § 1042, obč. zák. (zákona č. 89/2012 Sb.), se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem, do jeho vlastnického práva, zasahuje, nicméně, žalobkyni právo k dotčeným movitým věcem, na základě provedeného dokazování, nesvědčí.

23. O nákladech řízení pak rozhodl podepsaný soud podle ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., když procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit, procesně úspěšnému žalovanému, který, v tomto sporu, byl právně zastoupen, náklady řízení, a to v celkové výši 5 400 Kč.

24. Žalovanému tedy, mezitím, vznikly náklady tohoto řízení, v celkové výši 5 400 Kč, představující náklady právního zastoupení žalovaného advokátem, t.j., odměnu advokáta žalovaného, dle § 9, odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem tři úkony právní služby, po částce 1 500 Kč, dle § 7, odst. 5, a dle § 11, odst. 1, písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení a 2x účast na jednáních u podepsaného soudu – dne [datum] a dne [datum]), a celkem tedy ve výši 4 500 Kč, a dále též i tři režijní paušály, po částce 300 Kč, dle § 13, odst. 4, Advokátního tarifu, k uvedeným třem úkonům, a celkem tedy ve výši 900 Kč, s tím, že advokát žalovaného však soudu nedoložil to, že by byl plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, již nepromítnul položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad jeho výdajů.

25. O povinnosti žalobkyně, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 5 400 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., s tím, že soud stanovil žalobkyni, pro splnění této její povinnosti, zákonnou, a tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).