18 C 453/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce , b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované o: vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1, sestávající se z kuchyně, pokoje a příslušenství, jenž se nachází na adrese [adresa žalované], ve třetím podlaží domu [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle, obec Praha, zapsaném na LV [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a vyklizený jej předat žalobcům, a to do 15-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, na náhradě nákladů řízení, k rukám jejich právního zástupce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 17 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Oba žalobci se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 4. 10. 2021, domáhali vyklizení shora uvedeného bytu, když tvrdili, že žalovaná nyní předmětný byt užívá již bez právního důvodu, a to proto, že oba žalobci, prostřednictvím svého právního zástupce, žalované předtím doručili výpověď z nájmu předmětného bytu, přičemž výpovědní doba již uplynula, a proto se tedy žalobci domáhali jeho vyklizení.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, když tvrdila, že žalobci zneužili její, poněkud svízelné, situace, vyvěrající z toho, že žalovaná, pracující v zahraničí, měla ztížené podmínky pro návrat do ČR, a to kvůli pandemii Covid-19, když výpovědní důvody, uvedené ze strany žalobců, žalovaná označila za nepravdivé, a když tvrdila i to, že se, v tomto případě, jedná o účelové chování žalobců, vyvěrající ze snahy žalobců dostat žalovanou z dotyčného bytu pryč.

3. Soud ve věci nařídil jednání, jež se konalo dne 3. 2. 2022, během nějž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil níže popsané skutečnosti.

4. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Nusle, obec Praha, zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (zjištěno z Výpisu z katastru nemovitostí, obec Hlavní město Praha, katastrální území Nusle, LV [číslo] což je tedy list vlastnictví, který je veden u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a byl vygenerován prostřednictvím internetu).

5. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla, na základě Smlouvy o nájmu bytu, ze dne 25. 6. 1992, uzavřené ještě s právním předchůdcem žalobců, nájemkyní bytu [číslo] o velikosti 1 + 1, nacházejícího se ve třetím podlaží výše zmiňovaného domu, a to na adrese [adresa] (zjištěno z fotokopie Smlouvy o nájmu bytu, která byla uzavřena mezi MUDr. [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem, zastoupeným realitní kanceláří Ing. [jméno] [příjmení], kterážto realitní kancelář tehdy zastupovala MUDr. [jméno] [příjmení], a dále s nájemcem, kterým byla žalovaná, tedy [celé jméno žalované], s tím, že tato Smlouva byla uzavřena dnem 25. 6. 1992, a též pak zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků).

6. Dále soud zjistil, že žalobci, prostřednictvím svého právního zástupce, a to přípisem, datovaným dnem 11. 3. 2021, a podaným k poštovní přepravě dne 12. 3. 2021, dali žalované, v souladu s ust. § [číslo], odst. 1, písm. a), ve spojení s ust. § 2276, obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb., dále také „o. z.“), výpověď z nájmu shora specifikovaného bytu, a to z toho důvodu, že žalovaná dala předmětný byt do podnájmu třetím osobám, avšak bez souhlasu žalobců, jakožto pronajímatelů, o nějž žalovaná vůbec ani nepožádala (zjištěno z listiny, nazvané jako Výpověď z nájmu bytu, adresované žalované, ze dne 11. 3. 2021, s hlavičkou advokátní kanceláře právního zástupce žalobců, s tím, že k tomu byla připojena i kopie Poštovního podacího archu, s hlavičkou České pošty, svědčícího odeslání této zásilky doporučenou poštou žalované, a to na adresu [adresa žalované]).

7. Mezi účastníky též bylo nesporným to, že žalovaná dlouhodobě pracuje v zahraničí, v důsledku čehož tedy žalovaná tvrdila, že se předmětná výpověď do její dispozice dostala až teprve dnem 24. 7. 2021. Oproti tomuto obrannému tvrzení žalované má však soud za nepochybné, že shora zmiňovaná zásilka, obsahující onu Výpověď z nájmu bytu, byla žalované doručena dnem 20. 4. 2021 (zjištěno z fotokopie dodejky, s adresou žalované - [adresa žalované], z níž vyplývá, že, jelikož si adresát zásilku ve stanovené lhůtě nevyzvedl, pak byla vložena do adresátem užívané domovní schránky, kde je též zachyceno kulaté razítko pošty, s datem 20. 4. 2021, a dále je zde zachyceno i razítko doručovatelky - [jméno] [příjmení]).

8. V této souvislosti však tehdejší právní zástupce žalované – advokát Mgr. [jméno] [příjmení] (jenž ovšem, až teprve po vyhlášení předmětného rozsudku, a to dnem 8. 3. 2022, soudu sdělil, že, právě k tomuto dni, došlo k ukončení poskytování jeho právních služeb, vůči žalované), tvrdil, že ona zásilka, obsahující Výpověď z nájmu bytu, se nedostala do sféry dispozice jeho klientky, tedy žalované, v důsledku čehož ji tedy žalovaná nepovažuje za řádně doručenou. Dále se tento (tehdejší) právní zástupce žalované vyjádřil i v tom smyslu, že s důvody předmětné Výpovědi žalovaná nesouhlasí (zjištěno z listiny, s hlavičkou advokátní kanceláře tehdejšího právního zástupce žalované, adresované zástupci žalobců, ze dne 14. 7. 2021, spolu s kopií plné moci). Obsah tohoto sdělení tehdejšího právního zástupce žalované je ovšem v rozporu s dalším obranným tvrzením žalované, předestřeným v tom smyslu, že předmětná výpověď se dostala do dispozice žalované až teprve dnem 24. 7. 2021 (viz výše – bod [číslo]).

9. Oba žalobci dále též vyzvali žalovanou, před žalobní výzvou, k vyklizení a předání bytu (zjištěno z listiny, obsahující před žalobní výzvu k vyklizení a předání bytu, ze dne 11. 8. 2021, adresované žalované, ze strany právního zástupce žalobců, a též i z kopie Poštovního podacího archu, svědčícího o odeslání této zásilky, a to jak žalované, tak i jejímu tehdejšímu právnímu zástupci, Mgr. [jméno] [příjmení], doporučenou poštou).

10. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem tedy soud zaměřil své zkoumání na to, jak to tehdy bylo s doručením předmětné Výpovědi žalované, když tehdejší právní zástupce žalované, a to ve svém dopise ze dne 14. 7. 2021 (viz výše – bod [číslo]), argumentoval nemožností zjistit datum vhození předmětné zásilky, obsahující onu Výpověď, do domovní schránky žalované, když soud uvěřil žalobcům v tom, že, právě kvůli tomu, zástupce obou žalobců tuto skutečnost u České pošty reklamoval, na základě stížnosti, když pochybení, ze strany České pošty, bylo poté uznáno, a předmětná reklamace tedy byla uznána jako oprávněná, kteréžto pochybení spočívalo v časovém prodlení, mezi odesláním předmětné zásilky, obsahující onu Výpověď, a jejím doručením, vložením do domovní schránky žalované (zjištěno z listiny, ze dne 6. 8. 2021, s hlavičkou České pošty, a jedná se tedy o odpověď na onu stížnost, kterou podal zástupce žalobců, a k tomu je připojena i fotokopie obálky, s emblémem České pošty, do níž měla být tato zásilka vložena), s tím, že, z přiložené dodejky – viz výše – bod [číslo] vyplynulo, že, ke vložení předmětné zásilky (obsahující onu Výpověď), do domovní schránky žalované, došlo dnem 20. 4. 2021, když, z předmětné odpovědi České pošty, na stížnost, podanou právním zástupcem žalobců, vyplynulo i to, že, pochybením příslušného pracovníka České pošty, tehdy nedošlo k zavedení předmětné zásilky do sytému pošty.

11. Z dalších listinných důkazů, které soud provedl, již vlastně žádné relevantní skutečnosti, pro meritum věci, zjištěny nebyly, když se jednalo o listinu, s emblémem realitní kanceláře [příjmení] a spol. s.r.o., obsahující zpracování vyúčtování služeb pro rok 2017, v souvislosti s žádostí o nahlášení počtu osob, užívajících bytovou, či nebytovou, jednotku, v předmětném domě, a dále se jednalo o listinu, adresovanou žalované, ze strany pronajímatelů, tedy žalobců, a jednalo se o otázku, týkající se zvýšení nájemného, které, dle tohoto sdělení, ze dne 20. 12. 2019, již neodpovídalo obvyklému nájemnému, dosažitelnému v daném místě a čase, a dále pak se jednalo o Evidenční list, vedený na byt [číslo] pro výpočet aktuálního nájemného, k čemuž byla připojena oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, a to ze dne 16. 9. 2010 a ze dne 15. 9. 2011, a konečně pak se jednalo též o listiny, obsahující vyúčtování služeb, a to ze dne 17. 8. 2009, ze dne 16. 8. 2010, dále ze dne 13. 6. 2011, dále ze dne 17. 5. 2012, dále ze dne 11. 6. 2014, dále pak ještě ze dne 4. 4. 2017, dále též ze dne 27. 4. 2020 a též pak ze dne 15. 4. 2021, jakož se jednalo i o listiny, obsahující jak e-mailovou korespondenci, ze strany žalované, adresovanou realitní kanceláři [příjmení], a týkalo se to nahlášení počtu osob, na adrese [adresa žalované], kterýžto e-mail byl odeslán dnem 1. 2. 2018, tak obsahující i fotokopie elektronických letenek, týkajících se letů žalované, z [příjmení] [příjmení] přes Curych do [obec], s tím, že žalovaná do spisu založila ještě i další listiny, a to v souvislosti s její prací, vykonávanou v zahraničí (USA). Všechny tyto listiny jsou však pro meritum této věci nepodstatné a soud z nich žádné relevantní skutečnosti nezjistil, když se jednalo buď o listiny, které prokazovaly předchozí existenci nájemního vztahu žalované, jakožto nájemce, v souvislosti s dotyčným bytem [číslo] což bylo ovšem mezi účastníky nesporné (a bylo to prokázáno shora již zmiňovanou nájemní smlouvou) anebo se jednalo o listiny, prokazující pracovní povinnosti žalované v zahraničí, nicméně, pokud těmito listinami žalovaná argumentovala v souvislosti s oněmi pochybnostmi, vyslovenými kvůli doručení dotyčné Výpovědi, v návaznosti na to, že pracovně dlela v zahraničí, a, vzhledem k pandemii (Covid-19) se nemohla vrátit do vlasti, tak tyto argumenty jsou však skutečně irelevantní (a žalobcům rozhodně nelze přičítat k tíži to, že žalovaná případně nezmocnila určitou osobu, k přebírání zásilek, anebo že si nezařídila přesměrování pošty, apod.). Bylo tedy čistě na žalované, aby si své záležitosti zařídila tak, aby tedy byl zajištěn nějaký efektivní způsob doručování zásilek, určených k jejím rukám, v době její nepřítomnosti v ČR, když soud se tedy ztotožnil s tvrzením žalobců, předestřeným v tom smyslu, že nelze spravedlivě požadovat po žalobcích, aby oni sami žalovanou hledali někde v [příjmení] [příjmení].

12. Pokud se dále jedná o argumentaci žalované, předestřenou v tom smyslu, že, ze strany žalobců, se jednalo o účelové jednání, ve snaze se jí zbavit, tak, k tomuto svému obrannému tvrzení, vlastně žalovaná žádné hmatatelné důkazy nenavrhla, nicméně, i kdyby je však označila, i tak by to bylo nepodstatné, neboť taková argumentace by byla na místě v případě, že by se žalovaná, vůči dotyčné Výpovědi, bránila u soudu a že by tedy podala k soudu návrh na přezkoumání oprávněnosti dotyčné Výpovědi, což zjevně neučinila, a, ostatně, to ani netvrdila, zvláště když i její bývalý právní zástupce sám zdejšímu soudu sdělil, že takový žalobní návrh podán nebyl. Kromě toho, v rámci svých obranných tvrzení, pak žalovaná vlastně neplatnost dotyčné Výpovědi ani nenamítala, když primárně namítala vlastně neúčinnost jejího doručení (a v tomto řízení, vedeném ohledně vyklizení, by to bylo, tak jako tak, irelevantní, když výpovědní lhůta již uplynula marně, a když žalovaná, v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě, svůj žalobní návrh, na přezkoumání oprávněnosti dotyčné výpovědi, zjevně k soudu nikdy nepodala).

13. V rámci provedené koncentrace tohoto řízení, v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., pak soud poučil žalovanou o tom, že, sice, dle důkazů, v rámci tohoto řízení provedených, bylo prokázáno, že dotyčná zásilka, obsahující onu Výpověď, byla Českou poštou vložena do domovní schránky žalované, dnem 20. dubna 2021, takže, pokud tedy žalovaná tvrdila, že dotyčná Výpověď se dostala do sféry její dispozice až teprve dnem 24. 7. 2021, pak tedy, v tomto ohledu, byla strana žalovaná soudem vyzvána, aby tuto skutečnost vysvětlila, zvláště když, tehdy, v době doručení předmětné zásilky, na domovní schránce žalované nepochybně muselo figurovat její jméno, když tehdy (20. dubna 2021) nepochybně byla vložena předmětná zásilka, obsahující onu Výpověď, do domovní schránky žalované, zvláště když ani sama strana žalovaná, jak vyznělo z ústního projevu zástupce žalované, při ústním jednání, konaném dne 3. 2. 2022, vlastně vložení dotyčné zásilky, obsahující onu Výpověď, do předmětné domovní schránky, nezpochybňovala (ale pouze tvrdila, že není zcela jasné, kdy k tomuto vložení zásilky přesně došlo), a proto tedy bylo na žalované, aby patřičně vysvětlila, jak to tedy bylo s onou sférou její dispozice - až teprve ke dni 24. 7. 2021. V této souvislosti však strana žalovaná, vlastně, uvedla pouze to, že poukazovala opakovaně na neúčinnost doručení dotyčné Výpovědi, která byla dána, dle sdělení zástupce žalované, v době těch největších omezení, v souvislosti s cestováním, a tedy v souvislosti s pandemií Covid-19, a proto žalovaná opakovaně namítala neúčinnost předmětné Výpovědi a žalobu na vyklizení považovala za předčasnou a též ji označovala tak, že byla dána v rozporu s dobrými mravy. Taková argumentace však opět, v rámci řízení, vedeného ohledně vyklizení, nemohla obstát, neboť, jak již bylo řečeno výše, tak výpovědní doba uplynula marně, když, pro výpovědní důvod, specifikovaný v předmětné Výpovědi, činí výpovědní doba tři měsíce, od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po jejím dojití nájemci, takže k ukončení předmětného nájemního vztahu došlo ke dni 31. 7. 2021.

14. V dotyčné Výpovědi bylo žalované uděleno řádné poučení o možnosti podat proti předmětné Výpovědi námitky a též navrhnout její přezkoumání (tedy přezkoumání její oprávněnosti) soudem, a to postupem dle ust. § 2286, odst. 2, občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 2290, občanského zákoníku, a tedy ve lhůtě dvou měsíců, ode dne dojití Výpovědi, k místně i věcně příslušného soudu. Žalovaná ovšem nic takového neučinila, a pokud tvrdila, že předmětná Výpověď byla, ze strany žalobců, dána v rozporu s dobrými mravy, tak tuto otázku by právě mohl posuzovat soud v onom řízení, zahájeném z podnětu žalované, ohledně přezkoumání oprávněnosti předmětné Výpovědi soudem, ovšem nikoliv v řízení o vyklizení, když marným uplynutím výpovědní doby žalovaná již ztratila onen právní titul (tedy právo nájmu) k dotyčnému bytu. Navíc je nutno podotknout i to, že chování žalobců by mohlo být posuzováno jako takové, jež by mohlo být v rozporu s dobrými mravy, např., za situace, když by žalobci žalovanou sice ujišťovali o tom, že jí výpověď nedají, ale pak by ji dali, nicméně, o takovou situaci se zde rozhodně nejednalo a žalovaná nic takového ani netvrdila. A pokud tedy žalovaná tvrdila ještě i to, že se ona Výpověď dostala do její dispozice až teprve dnem 24. 7. 2021, tak toto její obranné tvrzení rozhodně nemůže být, dle názoru soudu, pravdivé, zvláště když se její (tehdejší) právní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že s důvody předmětné Výpovědi žalovaná nesouhlasí, což ovšem uvedl ve svém dopise, datovaném již dnem 14. 7. 2021 (viz výše – bod [číslo]), takže dotyčná Výpověď se do sféry dispozice žalované musela dostat mnohem dříve, nežli až dnem 24. 7. 2021. Žalovaná ovšem nikdy soudu, jakkoliv přesvědčivě, nevysvětlila, z jakého důvodu se tedy předmětná Výpověď dostala do její dispozice až teprve dnem 24. 7. 2021, když, zároveň, však tvrdila i to, že v předmětném bytě bydlí i další osoby (tedy sestra žalované a též i dcera žalované), které, dle názoru soudu, ovšem musely mít přístup k domovní schránce žalované. Z těchto důvodů tedy soud vyhodnotil zmiňované obranné tvrzení žalované (o tom, se předmětná Výpověď dostala do její dispozice až teprve dnem 24. 7. 2021) jakožto značně nevěrohodné, zvláště když, v rámci tohoto řízení, byl proveden onen listinný důkaz, obsahující sdělení České pošty (viz odpověď České pošty, na stížnost, podanou právním zástupcem žalobců – viz výše – bod [číslo]). Z tohoto důvodu tedy považoval soud již za naprosto nadbytečné vyslýchat žalovanou označené svědky (Ing. [jméno] [příjmení] – viz výše – bod [číslo] dále pak [jméno] [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení]), když, vlastně, nebylo zcela zřejmé, co by tedy, konkrétně, mělo být těmito výslechy prokázáno, a to právě v rámci řízení, vedeného ohledně vyklizení, a když, dnes již bývalý právní zástupce žalované, v této souvislosti, soudu sdělil pouze to, že, pokud se jedná o paní [jméno] [celé jméno žalované], takto je sestra žalované, která je vlastně vedena v evidenci správní firmy žalobců, s tím, že, pokud se jedná o předpis dotyčných poplatků za služby, tak, vlastně, tato osoba platí příslušné poplatky, přičemž, po narození nezletilé dcery žalované, tedy [jméno] [celé jméno žalované], by mělo být účelem její výpovědi i potvrzení toho, že obě další osoby, tedy jak sestra žalované, [jméno] [celé jméno žalované], tak i nezletilá dcera žalované, [jméno] [celé jméno žalované], se v dotyčném v bytě zdržovaly oprávněně, a to se souhlasem předmětné realitní kanceláře – Ing. [příjmení], a tedy správní firmy, která vykonává správu dotyčného domu žalobců, s tím, že, pokud se dále ještě jednalo o výslech paní [jméno] [příjmení], takto by měla být chůva nezletilé [jméno] [celé jméno žalované], která by se mohla vyjádřit k tomu, v jakém období se zdržovala sestra i dcera žalované v dotyčném bytě. Taková svědectví, podaná k otázkám, týkajícím se výlučně toho, zda se nějaké další osoby, kromě žalované, zdržovaly, v dotyčném bytě, a to ať již se souhlasem žalobců, či se souhlasem jejich správce (Ing. [příjmení]), anebo bez takového souhlasu, jsou však, v takovém typu řízení, jež se vede ohledně vyklizení nemovitosti (či její části), zcela bezcenná, jelikož taková svědectví by opravdu měla význam pouze v řízení, zahájeném z podnětu žalované, a to ohledně přezkoumání oprávněnosti dotyčné Výpovědi, kteréžto řízení však žalovaná zjevně nikdy neiniciovala.

15. Podle § 2286, odst. 1, o. z., výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle odst. 2, cit. ust., vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. V této souvislosti soud konstatuje, že ona Výpověď, datovaná dnem 11. 3. 2021, a došlá žalované dnem 20. 4. 2021, je platná, když obsahovala specifikaci výpovědního důvodu a rovněž i poučení o možnosti podat vůči ní námitky a též i navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem.

16. Soud tedy shledal, že předmětná Výpověď, došlá žalované dnem 20. 4. 2021, obsahovala všechny uvedené náležitosti i poučení. V řízení nebylo tvrzeno, že by byla podána žaloba na přezkoumání oprávněnosti předmětné Výpovědi, jak již bylo shora uvedeno, když výpovědní doba počala běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi, v důsledku čehož předmětný nájemní poměr tedy skončil k datu 31. 7. 2021.

17. Dle ust. § 2290, o. z., má vždy nájemce (zde žalovaná) právo podat návrh k soudu, aby soud přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, a to dvou měsíců ode dne, kdy nájemci výpověď došla. Tato dvouměsíční lhůta již ale dávno uplynula, nájemní vztah tedy zanikl, v důsledku čehož tedy soudu opravdu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno, neboť žalované, k dotyčnému bytu, již žádné právo nenáleží.

18. Podle ust. § 1042, o. z., se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak, nežli tím, že mu věc zadržuje. Žalovaná tedy nyní zasahuje do vlastnického práva žalobců neprávem, a protože nájem žalované skončil uplynutím výpovědní doby, přičemž žalovaná svou povinnost - odevzdání bytu – nesplnila, když jí nesvědčí již žádný právní titul k užívání předmětného bytu, pak tedy soudu nezbylo, nežli rozhodnout o její povinnosti byt vyklidit, když lhůtu k vyklizení, v délce trvání patnácti dnů, ode dne právní moci tohoto rozsudku, soud stanovil v souladu s ust. § 160, odst. 1, o.s.ř.. V takto určené lhůtě je tedy žalovaná povinna předmětný byt vyklidit a odevzdat žalobcům.

19. O nákladech řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o.s.ř., když procesně úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to v celkové výši 17 000 Kč.

20. Tyto náklady představují soudní poplatek, ve výši 5 000 Kč, který žalobci uhradili, za takto podaný žalobní návrh, na účet podepsaného soudu, a dále i náklady právního zastoupení obou žalobců advokátem, t.j., mimosmluvní odměnu advokáta žalobců, dle § 7 a § 8, vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), za celkem čtyři úkony právní služby, vykonané pro každého z obou žalobců, po částce 1 500 Kč, dle § 9, odst. 1, a dle § 11, odst. 1 písm. a) a d), advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy, 1x podání žalobního návrhu a 1x účast na jednání u soudu – dne 3. 2. 2022), s tím, že advokát žalobců tedy zastupoval, v rámci tohoto řízení, dvě osoby, takže, dle ust. § 12, odst. 4, advokátního tarifu, sice náleží advokátovi žalobců, při zastupování dvou či více osob, za každou, takto zastupovanou, osobu, mimosmluvní odměna, jak byla shora uvedena, avšak snížená o 20%, takže, pokud tedy advokát žalobců vykonal, pro každého z obou žalobců, ony čtyři úkony právní služby, po částce 1 500 Kč, za každý úkon, a celkem tedy ve výši 6 000 Kč, pak tedy, po snížení o oněch 20%, představuje odměna advokáta žalobců, za každou, takto zastupovanou, osobu, celkovou částku ve výši 4 800 Kč, a dále též náleží advokátovi obou žalobců též i osm režijních paušálů, po částce 300 Kč, dle § 13, advokátního tarifu, a celkem tedy ve výši 2 400 Kč (za obě zastupované osoby), s tím, že advokát žalobců však soudu nedoložil, že by byl plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, již nepromítnul položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů.

21. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 17 000 Kč, k rukám právního zástupce obou žalobců, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalované, pro splnění této její povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).