18 C 465/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 434,75 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 434,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 10. 5. 2018 smlouvu číslo, jíž žalovaný zakoupil zařízení Huawei LTE CPE B310 za cenu 1 777 Kč, kterou se zavázala platit ve čtyřiadvaceti splátkách po 60 Kč. Žalovaný smluvní povinnosti porušil, když neplatil splátky řádně a včas a doposud dluží částku 1 434,75 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Tuniska. Soud proto zkoumal pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout a zabýval se otázkou rozhodného práva. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako pojistitel a žalovaný jako pojistník. Mezinárodní příslušnost proto vyplývá z článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný coby podnikatel má dle živnostenského rejstříku sídlo v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Účastníci smlouvy se dohodli na aplikaci českého práva v souladu s článkem 3 bodem 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Rozhodným právem je tedy zjevně právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovaným označeným identifikačním číslem osoby coby zákazníkem dohodu o splátkách ceny zařízení číslo, v níž se žalovaný zavázal platit měsíční splátky ve výši 60 Kč za telefon Huawei LTE CPE B310 s tím, že v případě prodlení s placením delším než 30 dnů může žalobkyně závazek žalovaného zesplatnit. Cena za zařízení byla vyčíslena vyúčtováními číslo (59,29 Kč), číslo (59,04 Kč), číslo (59,35 Kč), číslo (59,34 Kč), číslo (59,33 Kč), číslo (59,33 Kč), číslo (59,07 Kč) a vyúčtováním číslo k doplacení splátek zařízení (1 020 Kč). Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni cenu za zboží ve splátkách. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, když cenu nezaplatil. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 1 434,75 Kč. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 434,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.