18 C 465/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 434,75 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 434,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 10. 5. 2018 smlouvu [číslo], jíž žalovaný zakoupil zařízení Huawei LTE CPE B310 za cenu 1 777 Kč, kterou se zavázala platit ve čtyřiadvaceti splátkách po 60 Kč. Žalovaný smluvní povinnosti porušil, když neplatil splátky řádně a včas a doposud dluží částku 1 434,75 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Tuniska. Soud proto zkoumal pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout a zabýval se otázkou rozhodného práva. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako pojistitel a žalovaný jako pojistník. Mezinárodní příslušnost proto vyplývá z článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný coby podnikatel má dle živnostenského rejstříku sídlo v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Účastníci smlouvy se dohodli na aplikaci českého práva v souladu s článkem 3 bodem 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Rozhodným právem je tedy zjevně právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovaným označeným identifikačním číslem osoby coby zákazníkem dohodu o splátkách ceny zařízení [číslo], v níž se žalovaný zavázal platit měsíční splátky ve výši 60 Kč za telefon Huawei LTE CPE B310 s tím, že v případě prodlení s placením delším než 30 dnů může žalobkyně závazek žalovaného zesplatnit. Cena za zařízení byla vyčíslena vyúčtováními [číslo] (59,29 Kč), [číslo] (59,04 Kč), [číslo] (59,35 Kč), [číslo] (59,34 Kč), [číslo] (59,33 Kč), [číslo] (59,33 Kč), [číslo] (59,07 Kč) a vyúčtováním [číslo] k doplacení splátek zařízení (1 020 Kč). Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni cenu za zboží ve splátkách. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, když cenu nezaplatil. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 1 434,75 Kč. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 434,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.