18 C 474/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení 1 609 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 609 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 309 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil v plné výši dlužné pojistné ve výši 1 609 Kč za období od 27. 4. 2020 do 13. 8. 2020 vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] ani upomínací poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Alžírska. Soud proto zkoumal pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout a zabýval se otázkou rozhodného práva. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako pojistitel a žalovaný jako pojistník. Mezinárodní příslušnost proto vyplývá z článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Bydliště má žalovaný dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Podle článku 6 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), je rozhodným právem pro pojistnou smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem, jenž provozuje svou podnikatelskou činnost v zemi, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště, a spotřebitelem právo země, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště. Rozhodným právem je tedy zjevně právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní coby a žalovaným coby pojistníkem došlo v říjnu 2017 k uzavření pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání povinného ručení k vozidlu [příjmení] [příjmení], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl v té době žalovaný. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 3 484 Kč ročně. Ode dne 27. 10. 2019 došlo k navýšení ročního pojistného na 4 382 Kč. Pojištění bylo žalovanému poskytováno mj. v období od 27. 4. 2020 do 13. 8. 2020. Za zmíněné období činil dluh žalovaného na pojistném částku 1 309 Kč, které měl žalovaný zaplatit do 27. 4. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dlužného pojistného, za což se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit administrativní poplatek 300 Kč. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a podle příslušných ustanovení (§ 1 odst. 3, § 3, § 12 a § 13) zákona č. 168/1991 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když nezaplatil dlužné pojistné v částce 1 309 Kč, čímž se rovněž ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalovaný porušil smluvní povinnosti také nezaplacením administrativního poplatku za zaslání upomínky v částce 300 Kč. [příjmení] žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení dlužného pojistného za dobu od 27. 4. 2020 do 13. 8. 2020 a dlužného administrativního poplatku, podle § 1970 o. z. právo požadovat úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (tj. ke dni počátku prodlení ve výši 10 % ročně). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 609 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.