18 C 477/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 674 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 674 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 674 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaný, který je dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], neměl v době od 14. 3. 2019 do 30. 6. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 9 374 Kč (109 dní × 86 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Osoba může být žalována u českých soudů podle obecného pravidla v článku 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), jelikož nařízení Brusel I bis nestanoví jinak. Bydliště má žalovaný dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Tvrzené porušení povinnosti vlastníka a provozovatele tuzemského vozidla zakládá vznik závazku z protiprávního činu. Mezinárodní smlouvy ani právo Evropské unie se výslovně ani obecně otázkou rozhodného práva v případě tohoto mimosmluvního závazkového vztahu nezabývá. Vznik závazku je přitom stanoven ve vnitrostátní právní normě (§ 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), která má povahu imperativní normy ve smyslu § 3 zákona o mezinárodním právu soukromém, když jejím účelem je ochrana veřejného zájmu spočívající v zajištění dostatku prostředků pro případné odškodnění poškozených a ochrana osob před finančními následky negativních událostí vzniklých při provozu protizákonně nepojištěných vozidel. Rozhodným právem nemůže býti jiné než české právo. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v době 14. 3. 2019 do 30. 6. 2019 dle registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód], jež je nákladním automobilem s nejvyšší povolenou hmotnostní do 3 500 kg včetně, přičemž vozidlo nebylo během těchto 109 dnů pojištěno. Žalobkyně, jíž pojistitelé dle § 1 prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. sdělují údaje o vzniku, přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, včas a řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného příspěvku do 30 dnů a poučila jej o jeho právech a povinnostech a následcích nevyhovění. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný coby vlastník vozidla porušil povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala včas k úhradě příspěvku a poučila jej o případných následcích neuposlechnutí výzvy. Žalovaný příspěvek neuhradil. Dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je žalovaný povinen za každý ze 109 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 86 Kč (§ 2 odst. 1 písm. o/ prováděcí vyhlášky). Žalobkyně má dále právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v částce 300 Kč (§ 2a prováděcí vyhlášky). Dne 26. 4. 2020 byl žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (10 % ročně ke dni počátku prodlení). Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 674 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 100 Kč – k výslovné žádosti žalobkyně – za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.