18 C 49/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , o určení, že celé jméno žalované není dědicem ze závěti,

I. Žaloba, s návrhem na to, aby bylo určeno, že [celé jméno žalované], datum narození [datum], bytem [adresa], není dědicem zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], datum narození [datum], posledně bytem [adresa žalované], zemřelého dne [datum], ze závěti ze dne [datum] a ze závěti ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, na náhradě nákladů řízení, k rukám jejího právního zástupce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 29 424 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice, na náhradě nákladů státu – znalečného, částku ve výši 29 576 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4. 18 C 49/2021 1. Žalobce se, v rámci své žaloby, domáhal určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti, po zesnulém [jméno] [celé jméno žalobce], s tím, že žalobce zpochybnil jak ručně psaný text obou závětí, které měl zůstavitel zanechat, tak i jejich rukopis, s tím, že poukazoval nejen na to, že obě předmětné závěti jsou padělky, a dokonce i naznačoval, že by je snad mohla padělat přímo i sama žalovaná, nýbrž, poukazoval i na to, že zůstavitel obě sporné závěti sepsal v takovém stavu, kdy již nebyl schopen posoudit důsledky svého jednání, a to kvůli duševní poruše.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že obě závěti byly sepsány i podepsány vlastní rukou zůstavitele, a to i včetně vpisků, které však nikterak text neměnily, s tím, že též tvrdila i to, že zůstavitel žádnou duševní poruchou netrpěl.

3. Na základě níže uvedených, a soudem provedených, důkazů, které soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, došel soud, v kontextu tvrzení účastníků, k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi oběma stranami tohoto sporu bylo nesporným, že, u Obvodního soudu pro Prahu 4, dosud probíhá, pod sp. zn.: 34 D 2338/2019, řízení o projednání pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum] (zjištěno i z usnesení zdejšího soudu, vydaného v předmětném pozůstalostním řízení, ze dne [datum], pod č. j.: 34 D 2338/2019-77, v němž bylo žalobci uloženo, aby, ve lhůtě 2 měsíců, od právní moci zmiňovaného usnesení, podal u Obvodního soudu pro Prahu 4, proti [celé jméno žalované], žalobu na určení, že [celé jméno žalované] není dědicem zůstavitele ze závěti ze dne [datum], ani ze závěti ze dne [datum]).

5. K výzvě soudního komisaře, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], notáře, totiž žalobce, a to podáním ze dne [datum], popřel platnost i pravost závětí, předložených v pozůstalostním řízení, a to jak závěti ze dne [datum], tak i závěti ze dne [datum], a proto tedy podepsaný soud, v prvé řadě, považoval za naprosto kruciální záležitost to, zda zůstavitel, tedy [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], otec žalobce, naposledy bytem [adresa], zesnulý dne [datum], byl skutečně pisatelem obou holografních závětí, a zda byl rovněž i autorem podpisů, které jsou připojeny na obou závětech, a tedy na závěti, psané ručně, ze dne [datum], a též i na závěti, opět psané ručně, ze dne [datum], v důsledku čehož tak bylo nezbytné zjistit, zda se skutečně jedná o vlastnoruční podpisy zesnulého [jméno] [celé jméno žalobce], a v důsledku čehož soud pověřil znalce, z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalce], tím, aby vypracoval znalecký posudek, za účelem zjištění shora popsaných skutečností, když, ze znaleckého posudku shora zmiňovaného znalce, jakož i z jeho následného doplnění, a rovněž i z výslechu shora zmiňovaného znalce, soud učinil naprosto nezvratný závěr v tom smyslu, že se jedná o pravé závěti zůstavitele a též i o jeho vlastnoruční podpisy.

6. Pokud se dále jedná o ono další žalobní tvrzení, předestřené v tom smyslu, že zůstavitel byl, v době pořízení obou závětí, již v takovém stavu, že nebyl schopen posoudit důsledky tohoto svého jednání, tak, v tomto ohledu, soud konstatuje, že žalobce zde neunesl nejen své břemeno tvrzení, nýbrž ani své břemeno důkazní, a proto tedy dospěl soud nakonec k závěru, že žaloba, jakožto celek, důvodná vůbec není, a proto ji zamítnul.

7. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z důkazů, jež neprokazují skutečnosti podstatné pro zdejší řízení, protože se týkají toliko majetku zůstavitele či jeho aktivit v době, kdy byl ještě naživu (jednalo se o různé smlouvy, žádosti – např., o výměnu oken, 18 C 49/2021 apod., a též i o osobní zápisky zůstavitele), čili se jednalo, vlastně, v konečném důsledku, jen o srovnávací materiály, a to pokud jde o písmo zůstavitele i o jeho podpisy, v souvislosti se zkoumáním obou předmětných závětí. Znalec - JUDr. [celé jméno znalce] tedy vypracoval svůj Znalecký posudek, z oboru písmoznalectví, č. posudku: [číslo], dnem [datum], jímž soud doplnil dokazování, a to ve věci posouzení, zda jsou pravé podpisy [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zesnulého dne [datum], na znalci předložených listinách, a to jak na obou závětech, tak i na dalších listinách, když poté proběhl ještě i doplňující výslech tohoto znalce, jenž se musel ještě vypořádat i s dotazy právních zástupců obou stran, kteréžto dotazy vyhodnotil podepsaný soud, vlastně, jakožto nepodstatné, když nikterak nevedly k žádným dalším, natož pak jakkoliv převratným, závěrům, takže soud dospěl k závěru, obě předmětné závěti sepsal zesnulý [jméno] [celé jméno žalobce], a i když se okolo oné pozdější závěti rozhořela celkem neplodná diskuse, vyvěrající z poněkud metafyzického způsobu myšlení současné epochy, a to o tom, zda, když ona pozdější závěť byla psána hůlkovým písmem, tak zda ji opravdu napsal zůstavitel, když žalobce naznačoval, že tak mohla učinit vlastně sama žalovaná, a proto tedy podepsanému soudu nakonec nezbylo, nežli zadat znalci – JUDr. [celé jméno znalce] zpracování doplnění jeho původního Znaleckého posudku, z oboru písmoznalectví, č. posudku: [číslo], a to ve věci identifikace pisatele – zesnulého [jméno] [celé jméno žalobce], v souvislosti s posouzením písma, zachyceného v oné sporné závěti, na základě osobního zápisníku zesnulého, který znalci poskytla žalovaná, takže, v dané věci, byl tedy ještě zpracován i doplněk onoho, původně zpracovaného, Znaleckého posudku, kterýžto doplněk byl zpracován dnem [datum], a jedná se o číslo doplňku: [číslo], když tento doplněk se zabýval zkoumáním jak oněch závětí zůstavitele, tak i písma, zachyceného v onom zápisníku, s tím, že soud tedy doplnil dokazování i tímto doplňkem výše zmiňovaného posudku, když, z toho, tedy vyplynulo, že dotyčný zápisník byl rovněž vyhotoven zůstavitelem.

8. Pokud se má soud vyjádřit k úvahám, kterými se, při hodnocení provedených relevantních důkazů, podle § 132, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), řídil, pak zdejší soud uvádí, že výsledky znaleckého zkoumání znalce z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalce], považuje za naprosto přesvědčivé.

9. A přestože žalobce, poněkud vágně, byť opakovaně, uváděl i to, že zůstavitel trpěl psychickými problémy, když mu byla dokonce i doporučována paliativní péče, aniž by toto však blíže a konkrétněji dotvrdil, a natož pak aby to prokázal, a proto tedy soud, ve světle obsahu k důkazu provedených, níže popsaných Lékařských zpráv, dospěl k závěru, že tomu tak není.

10. Skutkový závěr, k němuž soud dospěl, na základě provedeného dokazování, tedy je následovný: Otec žalobce sám sepsal i podepsal obě předmětné závěti, když žádnou duševní poruchou netrpěl a z žádné Lékařské zprávy nic takového nevyplynulo.

11. Žalobce sice opakovaně setrvával, v rámci svých tvrzení, ve stavu jakéhosi, poněkud pseudo-manýristického, hermetizmu, když poukazoval na to, jak již bylo naznačeno výše, že zůstavitel musel nepochybně trpět psychickými problémy, a to za situace, kdy se dozvěděl o tom, že jeho onemocnění je nevyléčitelné, nicméně, v této souvislosti, však soud konstatuje, že žalobce jaksi zaměňoval psychický stav, byť by třeba byl nepříznivý, za duševní onemocnění, což ovšem jsou, dle názoru soudu, dvě poněkud rozdílné věci. Zůstavitel, samozřejmě, určitě nejásal, a to poté, co se dozvěděl o nemožnosti vyléčení své choroby, takže jistě jeho duševní stav mohl vykazovat určitou deziluzi, pravděpodobně i strach ze smrti, či z bolesti, a jeho psychika tak byla nepochybně vystavena i obavám z toho, co může nastat, a to, pokud jde, např., o stupňující se fyzické utrpení, ale, toto všechno, 18 C 49/2021 12. nutně nemusí znamenat, že by se snad zůstavitel pomátl na mysli a nemohl by tak posoudit důsledky svého jednání, čili, zjednodušeně řečeno, že by se snad zůstavitel stal nesvéprávným, resp., zcela neschopným posoudit důsledky svého jednání. Tento závěr soudu je pak podpořen i obsahem všech Lékařských zpráv, k důkazu provedených, z nichž nic takového nevyplývá, naopak, vyplývá z nich hlavně to, že zůstavitel byl„ orientován“.

13. V dané věci se tedy jedná o spor o dědické právo, vyvolaný podle § 170, zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních. Žalobce se domáhal určení, že žalovaná není závětním dědicem zůstavitele, a proto tedy je žalobci nezbylo, nežli se domáhat svého dědického práva žalobou (§ 1673, odst. 2, věta první o. z.), a z čehož tak vyplývá i jednoznačná existence naléhavého právního zájmu, ve smyslu § 80, o. s. ř., na takto požadovaném určení.

14. Po právní stránce soud na věc aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, platného a účinného v době vydání tohoto rozsudku, neboť, dle § 3069, občanského zákoníku, se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

15. Obě shora zmiňované závěti mají všechny zákonem požadované náležitosti, a pokud tedy žalobce tvrdil, že jeho otec byl psychicky nemocný, a tím naznačoval možnou neplatnost právního jednání, jímž byla závětní dědičkou ustanovena žalovaná, tak, jak již bylo naznačeno výše, taková možnost ze žádného důkazu nevyplynula, ale, i kdyby třeba bylo zjištěno, že zůstavitel trpěl před smrtí psychickými problémy, takto ovšem ještě opravdu neznamená, že by, na jeho straně, mohlo dojít, např., ke vzniku kognitivního deficitu, když nic takového z oné zdravotnické dokumentace vůbec nevyplývá.

16. Tato tvrzení, o psychických problémech zůstavitele, předestřená ze strany žalobce, tudíž vyhodnotil podepsaný soud pouze jako osobní dojmy či pocity žalobce, a navíc vyvěrající i z opravdu značně sporadické komunikace se svým otcem, čímž se žalobce, ostatně, ani nijak netajil, a proto tedy lze, skutečně jen stěží, tyto dojmy či pocity považovat za jakkoliv průkazné. Soud proto již nepovažoval za nezbytné dále se zabývat obsahem kompletní zdravotnické dokumentace o zůstaviteli, jejíž vyžádání žalobce vehementně navrhoval, když, ovšem, žalobce nikdy vlastně pregnantně neuvedl to, která konkrétní žalobní tvrzení by tedy takovou dokumentací měla být prokázána, natož aby taková žalobní tvrzení soudu, a to zcela jednoznačně, předestřel. Soud, v této souvislosti, konstatuje, že, pokud se jedná o onen návrh žalobce na doplnění dokazování kompletní zdravotnickou dokumentací, o zdravotním stavu zesnulého zůstavitele, a též i, pokud se jedná o návrh žalobce na doplnění dokazování výslechy MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], tedy lékařů zesnulého, tak, a to s ohledem na obsah té lékařské dokumentace, která byla do spisu založena, ze strany žalobce, a k důkazu soudem i provedena, tak, z této dokumentace, dle názoru soudu, zcela jednoznačně vyplynulo to, že, pokud se jedná o duševní způsobilost zesnulého, při pořizování dotyčných závětí, tak, z tohoto, tedy, dle názoru podepsaného soudu, opravdu vyplývá, že zůstavitel, v té době, kdy byly obě závěti pořízeny, byl duševně zcela způsobilým, jelikož, z oné dokumentace, předložené samotným žalobcem, vyplývá, pokud se tedy jedná o zdravotnickou dokumentaci z Fakultní nemocnice Královské [část obce], že zesnulý byl orientován. Vyplývá to, vlastně, z dosti značného množství Lékařských zpráv, například, ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále ze dne [datum], kterou sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], dále ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále pak ze dne [datum], kterou sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], dále pak ze dne [datum], kterou sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. 18 C 49/2021 [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsal opět MUDr. [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsal MUDr. [příjmení] [jméno], ze dne [datum], kterou sepsal opět MUDr. [příjmení], a pokud se jedná ještě o další skutečnosti, tak, pokud se jedná o Lékařskou zprávu ze dne [datum], kterou opět sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], a další zprávu, ze dne [datum], kterou sepsala MUDr. [příjmení] [jméno], a potom ještě i ze dne [datum], kterou sepsal opět MUDr. [příjmení] [jméno], tak, z těchto listin, dle názoru soudu, opravdu jednoznačně vyplývá, že zesnulý byl orientován, že netrpěl žádnými duševními problémy, není zde o tom naprosto žádná zmínka, a právě z oné zprávy, ze dne [datum], vyplývá, a tedy právě z té zprávy, kterou sepsal onen MUDr. [příjmení] [jméno], jehož výslech žalobce navrhoval, že zesnulý, tehdy samozřejmě ještě při životě, byl„ propuštěn v celkově dobrém stavu“. Na základě toho tedy soud dospěl k závěru, že, pokud se jedná o zesnulého, tak ten byl duševně zcela zdráv, když totéž pak vyplývá ještě i z další zprávy, shora jmenovaného MUDr. [příjmení] [jméno], a to ze dne [datum], opět pojednávající o tom, že zesnulý, tehdy ještě při životě, byl„ orientovaný“, takže lze, dle názoru soudu, předpokládat, že ona závěť, právě ze dne [datum], jež tvoří předmět tohoto sporu, byla tehdy sepsána duševně zcela způsobilým člověkem, když totéž tedy musí platit i oné závěti předchozí, ze dne [datum], pořízené více nežli tři roky předtím, takže, když zesnulý byl„ orientován“ v roce 2019, pak musel být orientován i v roce 2015 (a v té době, nepochybně, ještě jeho nemoc nemohla být tak pokročilá, jako tomu bylo o cca 4 roky později), a navíc žalobce, i sám, připustil, jak již bylo řečeno výše, že, po určitý čas před smrtí, se, se zůstavitelem, nestýkal, takže, z oněch listinných důkazů, které předložila sama strana žalující, skutečně nevyplývá ničeho o jakékoliv duševní poruše zůstavitele. A pokud tedy, i v souvislosti se snahou žalované vyvrátit ona, opravdu poněkud nekonzistentní, a povýtce i vágní, žalobní tvrzení, o tom, že by tedy zesnulý měl trpět duševní či psychickou poruchou, žalovaná navrhovala vyslechnout i paní [jméno] [příjmení], tedy sestru zůstavitele, a též i pana [jméno] [celé jméno žalobce], tedy bratra zůstavitele, a to ohledně toho, že zůstavitel byl duševně v pořádku, byť trpěl fyziologickými obtížemi, tak soud, v této souvislosti, však k provedení těchto dalších důkazních návrhů, a to pro jejich zcela zjevnou nadbytečnost, již nepřistoupil, zvláště když i zástupce žalované uvedl, že obě tyto osoby vlastně vůbec nejsou vzdělány v oboru psychiatrie.

17. Soud tedy učinil závěr, a to v tom smyslu, že zůstavitel volně a svobodně rozhodoval o svých záležitostech a že zcela vědomě učinil svou závětní dědičkou žalovanou, jež s ním žila, přičemž ony, poněkud literární, úvahy žalobce, o tom, že zůstavitel mohl trpět duševní poruchou, či psychickými problémy, a to s ohledem i na značné množství tišících prostředků, které musel užívat, jsou opravdu jen laickými úvahami, bez opory v provedeném dokazování, a to navíc za situace, kdy i sám žalobce připustil, že se, před smrtí, se zůstavitelem vlastně nestýkal, takže jej vůbec neviděl.

18. Shora předestřený závěr učinil podepsaný soud i proto, že, byť tedy strana žalující žádala soud o to, aby si soud, od zdravotnického zařízení, v němž se zůstavitel léčil, vyžádal kompletní zdravotnickou dokumentaci, a to ohledně prokázání toho, v jakém psychickém stavu byl zůstavitel, v době, kdy měla být pořízena dotyčná závěť, ze dne [datum], a že, pokud by soud rozhodl o tom, že tento důkaz nebude prováděn, pak tedy soud nemůže dospět k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, tak, ale, soud, v této souvislosti, opakovaně konstatuje, že žalobce, pokud jde o jeho dosti vágní tvrzení o nepříznivém psychickém či duševním stavu zůstavitele, vlastně nesplnil, primárně, svou povinnost tvrzení, a proto tedy nemohl unést ani své břemeno důkazní.

19. Pokud totiž strana žalující tvrdila, že zůstavitel musel být, a to v době, kdy dostal zprávu o tom, že je nevyléčitelně nemocen, ovlivněn psychicky, tak s tímto názorem nikdo nepolemizuje, když i soud, již shora, sdělil, že zůstavitele taková zpráva rozhodně musela 18 C 49/2021 zasáhnout, nicméně, taková, byť nepříznivá, zpráva, jež nepochybně mohla zůstavitele rozrušit, či vyvolat v něm určité obavy z budoucího vývoje, však rozhodně nemůže způsobit neplatnost dotyčné závěti, a proto tedy soud uzavírá, že strana žalující nesplnila svou primární povinnost tvrzení, a, tudíž, neunesla tedy ani své břemeno důkazní, jelikož, vlastně, vůbec netvrdila, ač to bylo její povinností, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, jakou konkrétní duševní poruchou měl zůstavitel trpět, a proto soud dospěl k závěru, že, když žalobce zůstavitele před smrtí ani neviděl a nemluvil s ním, pak tedy o něm ani nic nevěděl, a proto tedy, v této souvislosti, soud konstatuje, že případné psychické rozpoložení zůstavitele, jež opravdu nemuselo být optimistické, však rozhodně nemohlo způsobit neplatnost závěti, neboť takovou neplatnost může způsobit pouze taková porucha, na základě níž by byly narušeny ovládací (duševní) funkce zůstavitele, což, ale, vlastně, žalobce vůbec ani netvrdil, takže, za této situace, opravdu nebylo soudu zřejmé, jaké konkrétní žalobní tvrzení by tedy onou kompletní zdravotnickou dokumentací mělo být vlastně prokazováno.

20. Žalobcem uplatněný nárok na určení, že žalovaná není závětní dědičkou po jeho otci, se proto ukázal být zcela nedůvodným, pročež soud žalobu, z výše uvedených důvodů, jak již bylo naznačeno výše, zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšnou, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v celkové částce 29 424 Kč.

22. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení žalované advokátem, kterému náleží, v řízení o věci, jejíž hodnotu nelze vyjádřit v penězích, odměna, stanovená dle § 9, odst. 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, sestávající z částky 1 500 Kč za každý jednotlivý úkon právní služby, když advokát žalované vykonal, v rámci tohoto řízení, celkem 8 úkonů právní služby, a celkem tedy jeho odměna, za tyto úkony právní služby, činí 12 000 Kč (jedná se o úkony, uvedené v § 11, odst. 1, a. t., a to 1x převzetí a příprava zastoupení, 3x písemné vyjádření ve věci samé – ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], a dále i 4x účast na ústních jednáních, konaných u zdejšího soudu – dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]), a dále náleží advokátovi žalované i 8x paušální náhrada výdajů – po částce ve výši 300 Kč, za každý jednotlivý úkon právní služby, dle § 13, a. t., a celkem tedy ve výši 2 400 Kč, s tím, že advokát žalované soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, musel promítnout ještě i položku, představující 21 % DPH, z odměny advokáta žalované a z paušálních náhrad jeho výdajů, což tedy činí částku ve výši 3 024 Kč, s tím, že, v rámci těchto nákladů, byla též zohledněna i záloha, ve výši 12 000 Kč, kteroužto zálohu složila žalovaná, na náklady důkazu shora zmiňovaným znaleckým posudkem, vypracovaným znalcem z oboru písmoznalectví, JUDr. [celé jméno znalce], kterážto záloha však byla zcela vyčerpána, a to na pokrytí odměny zmiňovaného znalce, a protože žalovaná zaznamenala v tomto řízení plný úspěch, pak tedy soud uložil procesně neúspěšnému žalobci tuto zálohu žalované uhradit, a to v rámci shora strukturovaných nákladů tohoto řízení.

23. O povinnosti žalobce, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, k rukám právního zástupce žalované, a to v celkové výši 29 424 Kč, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., s tím, že soud tedy stanovil žalobci, pro splnění této jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o. s. ř.).

24. Pokud jde o další výrok, č. III., týkající se rozhodnutí soudu o nákladech státu, tak zde rozhodl podepsaný soud v souladu s ust. § 148, odst. 1, o. s. ř., dle něhož má stát, podle výsledků řízení, proti účastníkům, právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u 18 C 49/2021 25. nich nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V této souvislosti však soud podotýká, že žalobce netvrdil, že by snad splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, natož aby se to snažil prokazovat, a proto tedy soud uložil žalobci i povinnost nahradit náklady státu, které stát, nad rámec složených záloh, uhradil ustanovenému znalci, JUDr. [celé jméno znalce], z titulu znalečného.

26. Náklady státu byly vynaloženy, v tomto konkrétním případě, v celkové výši 29 576 Kč, s tím, že žalobce složil, na náklady důkazu shora zmiňovaným znaleckým posudkem, částku ve výši 12 000 Kč (dne [datum]), když i žalovaná složila, za tímto účelem, zálohu ve stejné výši, jak již bylo řečeno výše, a to dne [datum].

27. Usnesením zdejšího soudu, vydaným pod č. j.: 18 C 49/2021-198, byla znalci – JUDr. [celé jméno znalce] přiznána odměna, za vypracovaný znalecký posudek, a to v celkové výši 36 017 Kč, když, proti takto vydanému usnesení, se nikdo z účastníků tohoto řízení neodvolal, s tím, že, z obou složených záloh, byla, na úhradu této odměny, použita částka 24 000 Kč, takže stát znalci doplatil, z rozpočtových prostředků zdejšího soudu, částku 12 017 Kč.

28. Kromě toho však proběhl i doplňující výslech zmiňovaného znalce, když, za tento výslech, mu byla přiznána odměna ve výši 1 498 Kč (usnesením zdejšího soudu – č. j.: 18 C 49/2021-233, proti němuž se rovněž nikdo z účastníků tohoto sporu neodvolal), přičemž tato odměna byla znalci uhrazena z rozpočtových prostředků zdejšího soudu, jelikož obě složené zálohy již byly vyčerpány, když, následně, za zpracování onoho doplnění původního znaleckého posudku, v souvislosti se zkoumáním osobního zápisníku zesnulého, byla zmiňovanému znalci přiznána ještě i další odměna, která taktéž již nebyla kryta složenými zálohami, a proto i tato další odměna byla uhrazena opět z rozpočtových prostředků zdejšího soudu, a to ve výši 16 061 Kč (na základě usnesení - č. j.: 18 C 49/2021-268, proti němuž se opět nikdo z účastníků neodvolal), a v důsledku čehož tak celkové náklady státu, vynaložené z titulu úhrady znalečného, z rozpočtových prostředků podepsaného soudu, činí 29 576 Kč, kteroužto částku je tedy žalobce povinen zaplatit České republice, a to na účet podepsaného soudu.