18 C 494/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: na určení vlastnického práva ke garážím, <b>I. Žaloba, s návrhem na to, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem, jak budovy bez čísla popisného, bez čísla evidenčního – garáže, postavené na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle, obec Praha, tak i výlučným vlastníkem budovy bez čísla popisného, bez čísla evidenčního – garáže, postavené na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle, obec Praha, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalovaného, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 11 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se svým návrhem domáhal určení vlastnického práva ke shora uvedeným garážím. Tyto byly postavené na základě stavebního povolení z roku 1938 a k užívání byly předány v roce 1939. Existence staveb garáží, na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], byla potvrzena Městskou částí [obec a číslo], Úřadem Městské části [obec a číslo], až dne 10. 1. 2019, pod spis. zn. [spisová značka] [spisová značka], a proto zápis do katastru nemovitostí nemohl být uskutečněn již v roce 1997. Žalobce dále nastínil přechod vlastnického práva od původního vlastníka na něj. Z knihovní vložky [číslo] pro katastrální území Nusle, se dokládá, že tato vložka je vedena pro pozemek parc. [číslo] včetně domu [adresa], a pro pozemek zahrady parc. [číslo]. Ze zápisů v knihovní vložce vyplývá, že vlastnické právo svědčilo, podle kupní smlouvy ze dne 12. 3. 1931, Stavebnímu a bytovému družstvu [jméno] v [obec], zaps. spol. s r.o., následoval zápis vlastnického práva pro [ulice] družstvo Reforma zaps. spol. s.r.o. v [obec], a od roku 1950 pro OBD [obec] – obecně prospěšné okresní bytové družstvo v [obec], z. sp. s. r.o., které se přejmenovalo v roce 1956 na [příjmení] bytové družstvo v [obec]. V té době platila zásada superficies solo cedit. Garáž byla tedy součástí pozemku a vlastnické právo k ní svědčilo Lidovému bytovému družstvu v [obec]. Žalobce je jedním z právních nástupců Lidového bytového družstva [obec]. Notářským zápisem č. j. 4 Nz 1337/92, sepsaným notářem Státního notářství pro [část Prahy] 18. 11. 1992, žalobce dokládal své vlastnické právo k budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce]. Z Notářského zápisu [spisová značka], [spisová značka], se pak podává, že vlastnictví přešlo z Lidového bytového družstva [obec] na žalobce, když v příloze Notářského zápisu, v části III. odst. 1.4, je ujednání o tom, že pokud by nějaký majetek, v tomto případě garáže, nebyl v Notářském zápisu zmíněný jako převáděný nemovitý majetek, přejde tento nemovitý majetek na [příjmení] bytové družstvo [obec], kde se nemovitý majetek nachází. Žalovaný vznikl dne 21. 2. 1997, vyčleněním ze žalobce. Na základě Dohody o vypořádání majetku, práv a povinností, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, dne 16. 3. 1999, podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona 72/1994 Sb., se stal žalovaný vlastníkem budovy [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle, obec Praha, a vlastníkem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle. Jiný nemovitý majetek z vlastnictví žalobce na žalovaného v souvislosti s vyčleněním nepřešel, ani nebyl žalobcem na žalovaného převeden. V Dohodě o vypořádání majetku, práv a povinností, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, dne 16. 3. 1999, není zmínka o vypořádání vlastnického práva ke garážím na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Nusle, a proto vlastnické právo ke garážím na pozemku parc. [číslo] nebylo na žalovaného převedeno a žalovaný se nikdy vlastníkem garáží nestal. Vlastnické právo ke garážím svědčí žalobci, ačkoli jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, který využil toho, že mu svědčí zápis v katastru nemovitostí ve vztahu k pozemkům, na nichž garáže stojí, a ohlásil své vlastnické právo k těmto garážím, a toto právo bylo zapsáno v záznamovém řízení - Z [číslo] - na základě prohlášení o vlastnictví. Žalovaný musel vědět, že mu vlastnické právo nesvědčí, když již v roce 1999 předložil žalobce návrh nájemní smlouvy k části pozemku parc. [číslo] v zahradě domu, v ulici [adresa], který je zastavěný garáží. Žalobce v tomto jednání spatřuje nepoctivý úmysl a zjevné zneužití práva, jež nemůže požívat právní ochrany. Žalovaný se nadto nikdy, na rozdíl od žalobce, jako vlastník nechoval. Tedy ani nabytím účinnosti zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, nemohlo dojít, podle ustanovení § [číslo], ke splynutí vlastnictví garáže s pozemkem, právě z důvodu odlišných vlastníků dvou samostatných věcí.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že žalobní nárok zcela neuznává. Vlastnické právo svědčí žalovanému, neboť vlastnictví k nim nabyl v souvislosti s vyčleněním z žalobce, ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Žalovaný se, v souladu se zákonem o vlastnictví bytů, řádně vyčlenil z žalobce a vznikl dne 21. 2. 1997, zápisem do obchodního rejstříku. V době, kdy žalobce vznikl a vyčlenil se z žalobce, ani v době, kdy byla uzavírána Dohoda o vypořádání majetku, práv a povinností, ze dne 16. 3. 1999, neexistovaly pozemky parc. [číslo] ani parc. [číslo] též ani jako samostatné stavby nebyly evidovány stavby garáží na nich postavené. K oddělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] z původního pozemku parc. [číslo] který jako celek podle Dohody o vypořádání majetku, práv a povinností, přešel z vlastnictví žalobce do vlastnictví žalovaného, došlo až poté, co již byl pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného, a to v roce 2001, podle Geometrického plánu z roku 2000. Stejně tak stavby garáží, postavené původně na pozemku parc. [číslo] nyní na oddělených pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] nebyly, ke dni přechodu majetku, z původního družstva na žalovaného, jako nástupnické družstvo, v souvislosti s vyčleněním, a též ani ke dni uzavření Dohody, evidovány jako samostatné nemovitosti. I k tomu došlo až v roce 2019. Vlastnické právo ke garážím tak svědčí pouze žalovanému.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

4. Užívání domu [adresa], v k. ú. [část obce], bylo povoleno Povolením Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 10. 1938, č. j. III - [číslo], kterým bylo povoleno obývati a užívati činžovní dům [adresa] v [obec] – [část obce], s přízemní garáží (prokázáno Povolením stavby dvou garáží ze dne 2.2.1939 vydané Magistrátem hlavního města Prahy pod [číslo jednací]).

5. Předmětné garáže byly postaveny jako přístavba domu [adresa], a to na základě stavebního povolení ze dne 2. 2. 1939, vydaného Magistrátem hlavního města Prahy pod č. j.: III - [číslo], a na základě rozhodnutí o povolení k užívání ze dne 15. 6. 1939, č. j.: III - [číslo]. Garáže neměly přiděleno samostatné číslo popisné, ani orientační (prokázáno Povolením užívání přístavby dvou garáží ze dne 15.6.1939 vydané Magistrátem hlavního města Prahy pod [číslo jednací]).

6. Vlastnické právo k domu [adresa] postupně přecházelo na subjekty uvedené žalobcem.

7. Žalobce se vyčlenil z žalobce ke dni 21. 2. 1997. V souladu s ustanovením § 29, odst. 3, zákona o vlastnictví bytů, uzavřel žalovaný, dne 16. 3. 1999, se žalobcem Dohodu o vypořádání majetku, práv a povinností, podle níž na žalovaného přešlo ke dni vzniku žalovaného, tj., ke dni 21. 2. 1997, vlastnictví k nemovitostem, v dohodě uvedeným, a tedy k budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (prokázáno Dohodou o vypořádání majetku, práv a povinností ze dne 16. 3. 1999).

8. V době převodu, k němuž došlo na základě shora uvedené dohody, nebyla budova [adresa] rozčleněna na jednotky a ani pozemek parc. [číslo] nebyl rozdělen. K rozdělení pozemku parc. [číslo] na 3 pozemky – parc. [číslo] – došlo až v roce 2001, a to na základě Geometrického plánu – Záznamu podrobného měření změn [číslo] 2000, z 28. 3. 2000. Dělení pozemku bylo k žádosti žalovaného odsouhlaseno Úřadem městské části [obec a číslo], odbor stavební a dopravy, Souhlasem s dělením pozemku ze dne 19. 2. 2001, č. j.: OSD [číslo] (prokázáno Záznamem podrobného měření změn [číslo] 2000 z 28. 3. 2000, Souhlasem s dělením pozemku vydaný dne 19. 2. 2001 Úřadem městské části [obec a číslo] stavební a dopravy, č.j.: OSD [číslo]).

9. Výzvou, ze dne 2. 10. 2018, žalovaného Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, vyzval k projednání zjištěných změn, spočívajících v tom, že, v souvislosti s revizí, Katastrální úřad zjistil, že jmenované garáže na pozemcích parc. [číslo] dosud nejsou evidovány v katastru nemovitostí (prokázáno Výzvou k projednání zjištěných změn v k.ú. [část obce] ze dne 2. 10. 2018, č. j.: PD [číslo]).

10. Žalovaný následně požádal Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, o vyjádření k existenci stavby garáží. Na to bylo žalovanému stavebním úřadem, dne 10. 1. 2019, vydáno Potvrzení existence stavby dvou garáží, podle nějž došlo k zápisu garáží do katastru nemovitostí (prokázáno Potvrzením existence stavby dvou garáží ze dne 10.1.2019 vydaného Úřadem městské části [obec a číslo], odbor stavební, pod sp. zn.: [spisová značka] [spisová značka], č.j.: [spisová značka] [spisová značka]).

11. Předmětné garáže jsou uvedeny také v Prohlášení vlastníka k budově [adresa]. V Prohlášení vlastníka je uvedeno, že k budově [adresa] patří přístavba dvou garáží, postavená odděleně od obou budov, na základě stavebního povolení - č. j. III-3961/39, ze dne 2.2.1939, a povolení k užívání č. j. III-24581, ze dne 15.6.1939, které jsou postavené na samostatných stavebních pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] které byly odděleny na základě Geometrického plánu, odsouhlaseného Katastrálním úřadem [okres], dne 5.4.2000 (prokázáno prohlášením vlastníka).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by byly relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

13. Na základě skutkových závěrů dospěl soud k tomuto právnímu posouzení:

14. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky je nesporný postupný přechod vlastnického práva k pozemkům, na nichž se nacházejí předmětné garáže, a rovněž je nesporným převod vlastnického práva k pozemkům, ze žalobce na žalovaného, a tento má soud za prokázaný rovněž z provedeného dokazování, je pro posouzení dané věci nutno zaměřit se na žalobcem namítanou zásadu superficies solo cedit - česky povrch ustupuje půdě, tedy, že stavba je součástí pozemku, což je právní zásada, podle níž všechny věci – nejen stavby, které se nacházejí na pozemku a jsou pevně spojené se zemí, patří neoddělitelně k tomuto pozemku. Z právního hlediska se taková věc stává součástí pozemku a přestává vést vlastní existenci, tedy již není věcí v právním slova smyslu a nemůže být ani objektem práv - vlastnická práva přecházejí na pozemek, jehož je součástí. [příjmení] příslušného pozemku je tedy vždy vlastníkem všech staveb na pozemku. V době výstavby a zápisu garáží do katastru nemovitostí se tato zásada uplatňovala a byla vyjádřena v zákoně č. 946/1811 Sb., ve znění platném v době zápisu. Dohodou mezi žalobcem a žalovaným došlo, vedle převodu vlastnického práva k nemovitosti [adresa], k převodu vlastnického práva k pozemkům, na nichž se nacházejí garáže. Tyto garáže již byly součástí oněch pozemků, a není tak logická úvaha, že by došlo pouze k převodu vlastnického práva k pozemkům a nikoli ke garážím. Uplatňuje-li se tedy zásada, že povrch ustupuje půdě, lze dospět k jedinému možnému závěru, a tedy, že garáže, nacházející se na oněch pozemcích, musí následovat právní osud těchto pozemků. Jinak řečeno, je-li, či přechází-li, respektive, je-li tedy převáděno vlastnické právo k pozemkům, tak je, současně, s tímto vlastnickým právem, převáděno rovněž i vlastnické právo ke garážím, a to uno actu, neboť se jedná o součást pozemku. Skutečnost, že v katastru nemovitostí byly garáže zapsány jako přístavba, není pro určení vlastnického práva k nim relevantní, protože garáže, bez ohledu na způsob zveřejnění jejich existence v katastru nemovitostí, se staly součástí pozemků a jako takové jsou od nich neoddělitelné. Námitka žalobce, týkající se nepoctivého úmyslu žalovaného, je tak zcela lichá, neboť žalovaný se stal vlastníkem pozemků, jejichž součástmi jsou garáže, již písemnou dohodou uzavřenou mezi ním a žalobcem, v roce 1999. Pak i argumentace odkazem na § 3055, zákona č. 89/2012 Sb., neobstojí, neboť garáže právně srostly s pozemky již v roce 1938, a tedy měly od té chvíle jediného vlastníka, nehledě na to, kolik takových vlastníků se vystřídalo postupem času.

15. Předmětné garáže tedy byly postaveny jako přístavba domu [adresa], a to na základě stavebního povolení ze dne 2. 2. 1939, vydaného Magistrátem hlavního města Prahy (viz výše – bod [číslo]), takže, tak jako tak, se nikdy nemohlo, v tomto případě, jednat o samostatné nemovitosti.

16. Na základě výše uvedeného tedy soudu nezbylo, nežli žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout, neboť vlastnické právo k pozemkům, a tedy i oběma garážím, svědčí žalovanému.

17. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšným, když žaloba byla zamítnuta, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 9, odst. 3, písm. a), § 6, odst. 1, a § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 4. 5. 2022, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 5. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 6. 2022 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 9. 2022, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, dle § 13 odst. 4 a. t.

18. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř..