18 C 51/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem – advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , o: zaplacení 199 478,24 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 199 478,24 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 388,34 Kč, za dobu od 12. 12. 2018 do 1. 5. 2019, jakož i se zákonným úrokem z prodlení z částky 199 478,24 Kč, od 2. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 9,00 % ročně, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, v rozsahu nároku, uplatněného žalobcem, na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 26 937,47 Kč, za dobu od 12. 12. 2018 do 1. 5. 2019, jakož i v rozsahu nároku, uplatněného žalobcem, na zaplacení úroku ve výši 12,00 % ročně, z částky 199 478,24 Kč, za dobu od 2. 5. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 18 C 51/2023 1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 8. 8. 2019, domáhal zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru.

2. Žalovaný se však, k dané věci, nikterak nevyjádřil a zůstal prakticky zcela nečinným, když, posléze, zdejší soud zjistil, že žalovaný má ukončen pobyt v ČR, a proto mu byl ustanoven shora jmenovaný opatrovník.

3. Podepsaný soud tedy ve věci nařídil dvě jednání, která se konala dne 20. 6. 2023 a poté i dne 19. 9. 2023, když soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, s tím, že soud zjistil, že [právnická osoba], jakožto banka, poskytující úvěrový rámec, uzavřela se žalovaným, dne 9. 11. 2016, Smlouvu o úvěru, jejíž součástí je i Žádost o vydání kreditní karty, Obchodní podmínky pro kreditní karty, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], jakož i Ceník služeb. V této Smlouvě o úvěru se banka zavázala, že žalovanému poskytne úvěr, že mu založí též kartový účet a vydá žalovanému i kreditní kartu. Tento svůj závazek banka splnila, když předmětný uvěrový rámec byl žalovanému poskytnut ve výši 200 000 Kč, a tento úvěrový rámec byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby, event., hotovostně, prostřednictvím bankomatu, když, v dotyčné úvěrové smlouvě, se, za takto poskytnuté finanční prostředky, žalovaný zavázal platit i úrok, ve výši 12,00 % p. a., a také i další související poplatky, přičemž žalovaný byl povinen hradit poskytnutý úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady – v rozsahu 3% z aktuální výše dlužné částky, kteréžto úhrady se zavázal zaplatit vždy po ukončení každého účetního období, a to ve výši minimálně 200 Kč. Takto to soud zjistil z textu předmětné Smlouvy o úvěru, dále z obsahu Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], jakož i z obsahu [právnická osoba], vydaných pro poskytování úvěrů (kreditní karty) - soukromá klientela ("Produktové podmínky"), jakož i z [právnická osoba], vydaného pro bankovní obchody.

4. Žalovaný však zjevně nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se tak s hrazením jednotlivých splátek do prodlení, a protože žalovaný nereagoval na výzvy banky, k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila banka svého práva a prohlásila, dnem 11. 12. 2018, celý předmětný úvěr za okamžitě splatný, když žalovaný byl, k tomuto dni, v prodlení s více nežli dvěma řádnými splátkami, což banka učinila Oznámením o prohlášení celého úvěru za splatný, takže dluh žalovaného, na jistině, představuje částku 199 478,24 Kč, k čemuž se váže, dále, i zákonný úrok z prodlení, když žalobce žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzýval, avšak bezúspěšně, přičemž žalovaný na tyto výzvy nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobce zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, v souladu s ust. § 142a, zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zjištěno z Předžalobní výzvy a též i z Poštovního podacího archu).

5. Konečně pak soud zjistil, že aktivní legitimace žalobce vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 29. 4. 2019, uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jakožto postupitelem, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek, dále z Oznámení o postoupení pohledávky a též i z Poštovního podacího archu). 18 C 51/2023 6. Soud, ve shora popsaných souvislostech, považuje za nesporné, že [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto úvěrující banka, poskytla žalovanému shora uvedený úvěrový rámec, což vyplývá nejen ze shora zmíněné úvěrové smlouvy, nýbrž i z Obchodních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno] - pro spotřebitelské úvěry (kreditní karty), dále i ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] – soukromá klientela, jakož i z Ceníku pro kreditní kartu, vydaného [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále má soud za nepochybné i to, že žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, což vyplývá z výzvy k úhradě dluhu - ze dne 29. 5. 2019.

7. Je tak nepochybné, že žalovaný tedy o předmětný úvěr žádal, což vyplývá i z listiny, opět s emblémem [právnická osoba] [anonymizováno], a s názvem věci:„ Žádost o poskytnutí úvěrového produktu a nastavení kartového účtu a karty“, jakož i z listiny, kterou soud rovněž doplnil dokazování, přičemž se jednalo o„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“.

8. Zásadní otázkou pro podepsaný soud však byl způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kterýžto způsob hodnotil opatrovník žalovaného jakožto nedostatečný, až, vlastně, i jako nedbalý, a i když tedy soud doplnil dokazování i listinou, opět s emblémem [právnická osoba] [anonymizováno], kterážto listina je nazvána jako:„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, s tím, že k tomu byla připojena i další listina, nazvaná jako„ Argumentace užití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti“, a rovněž i„ Protokol kurýra o schůzce“, takže se tedy jednalo, v tomto případě, i o schůzku se žalovaným, tak soud, s ohledem na prostudování údajů, zachycených v jednotlivých Výpisech z kartového účtu, což je tedy číslo účtu: [bankovní účet], a jednalo se tedy o bankovní – kartový - účet žalovaného, vedený na jméno [celé jméno žalovaného], i přesto, po důkladném prostudování těchto údajů, však je nucen konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného opravdu nebyla provedena řádně a důkladně, když zůstatky na jeho bankovním účtu naprosto neodpovídaly, v dané době, tak relativně vysokému úvěrovému rámci, jenž byl žalovanému právním předchůdcem žalobce (bankou) poskytnut.

9. Už jen za první, a poněkud podezřelou, okolnost považuje podepsaný soud to, že ona, již shora zmíněná, Smlouva o úvěru, uzavřená mezi Českou spořitelnou, jakožto poskytovatelem úvěru, a [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], jakožto dlužníkem, a kterážto smlouva byla uzavřena dnem 9. 11. 2016, takto byla, ze strany banky, uzavřena s osobou, jež má, resp., měla, své bydliště na adrese úřadu Městské části ([adresa žalovaného]), což je skutečnost, kterou lze zcela snadno zjistit i prostřednictvím internetu. Z tohoto důvodu tedy podepsanému soudu není jasné, kde se tehdy uskutečnila ona schůzka (dle Protokolu o schůzce – viz výše) a jak tedy mohla banka vlastně zkoumat majetkové poměry žalovaného, s bydlištěm na adrese Městské části, a jak tedy mohla zkoumat i způsob jeho bydlení, výši nákladů, vynakládaných na bydlení, a popřípadě též i další výdaje či závazky žalovaného.

10. Soud tedy nemá pochybností o poskytnutí předmětného úvěru žalovanému, nicméně, pokud se však jedná o zkoumání oněch bankovních výpisů, tak další podezřelou okolností se jeví i to, že se, na osobním účtu žalovaného, objevil větší finanční obnos až teprve na podzim roku 2016, když předtím však žalovaný většinou disponoval částkami relativně nízkými, a i když se zde sice objevil dokonce i příjem okolo 48 000 Kč, tak, ale, výše těchto finančních prostředků je ve zjevném nepoměru s oním úvěrovým rámcem, poskytnutým v rozsahu 200 000 Kč, takže, před poskytnutím tohoto úvěru, žalovaný, dle názoru podepsaného soudu, rozhodně úvěruschopným nebyl. 18 C 51/2023 11. Takto poskytnutý úvěrový rámec se tedy soudu jeví jakožto nepřiměřeně vysoký, a proto tedy soudu není zcela zřejmé, jak mohla banka poskytnout částku 200 000 Kč osobě, a tedy žalovanému, který měl, např., v lednu roku 2016 (čili cca deset měsíců před poskytnutím předmětného úvěru), na svém bankovním kontě pouze částku ve výši 27 000 Kč.

12. Poté, zcela logicky, došlo tedy k tomu, že v roce 2018 (v červnu a v červenci) byl předmětný kartový účet již značně vyčerpán a k jeho úplné devastaci pak došlo na podzim roku 2018 (v listopadu), kdy byl tento kartový účet velmi výrazně přečerpán, když poněkud podezřelou okolností je i to, že to vlastně souvisí i s ukončením pobytu žalovaného ve zdejší zemi. Konečně pak ještě soud konstatuje, že soudu vůbec nebyly doloženy ani takové doklady, jež by osvědčovaly tu skutečnost, že žalovaný stále, resp., pravidelně, pobíral onu částku ve výši 48 000 Kč (viz výše – bod č. 10), takže se, velmi pravděpodobně, mohlo jednat i o jakousi jednorázovou záležitost, a proto tedy všechny tyto signály dovedly zdejší soud k přesvědčení, že úvěruschopnost žalovaného tehdy rozhodně řádně posouzena nebyla (zjištěno z Výpisů z osobního účtu žalovaného, číslo účtu: [bankovní účet], což byl tedy osobní účet, vedený na jméno žalovaného, u [právnická osoba] [anonymizováno], a to za období od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016, dále od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2016, dále od 1. 8. 2016 do 31. 8. 2016, dále od 1. 7. 2016 do 31. 7. 2016, dále od 1. 6. 2016 do 30. 6. 2016, dále od 1. 4. 2016 do 30. 4. 2016, dále od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2016, od 1. 2. 2016 do 29. 2. 2016, a dále od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016, a dále zjištěno i z Výpisů z kartového účtu žalovaného - za období od 11. 12. 2016 do 10. 1. 2017, dále od 11. 2. 2017 do 10. 3. 2017 a dále pak ještě od 11. 3. 2017 do 10. 4. 2017, dále od 11. 4. 2017 do 10. 5. 2017, dále od 11. 5. 2017 do 10. 6. 2017, dále od 11. 6. 2017 do 10. 7. 2017, dále od 11. 12. 2017 do 10. 1. 2018, dále od 11. 1. 2018 do 10. 2. 2018, dále od 11. 2. 2018 do 10. 3. 2018, dále od 11. 3. 2018 do 10. 4. 2018, dále od 11. 4. 2018 do 10. 5. 2018, dále od 11. 5. 2018 do 10. 6. 2018, dále za období od 11. 9. 2017 do 10. 10. 2017, dále od 11. 10. 2017 do 10. 11. 2017, dále od 11. 11. 2017 do 10. 12. 2017, dále od 11. 6. 2018 do 10. 7. 2018, dále od 11. 7. 2018 do 10. 8. 2018, dále od 11. 7. 2017 do 10. 8. 2017, dále od 11. 8. 2018 do 10. 9. 2018, dále od 11. 9. 2018 do 10. 10. 2018, dále od 11. 10. 2018 do 10. 11. 2018, dále od 11. 11. 2018 do 10. 12. 2018).

13. Pokud tedy soud, jak již bylo naznačeno výše, zaměřil své zkoumání na to, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, když tuto skutečnost opatrovník žalovaného opakovaně namítal, tak tyto jeho námitky vyhodnotil soud, vzhledem k tomu, co bylo uvedeno shora, jakožto důvodné, a proto již bylo zcela nadbytečné zkoumat, jakkoliv podrobněji, i další námitku opatrovníka žalovaného, předestřenou v tom smyslu, že zde došlo k promlčení onoho nároku, uplatněného v rámci tohoto řízení, když podepsaný soud však předesílá, že zde rozhodně k promlčení nedošlo, když předmětná úvěrová smlouva byla podepsána dnem 9. 11. 2016, zatímco žaloba byla podána dnem 8. 8. 2019, a tedy ještě před uplynutím tříleté promlčecí lhůty.

14. Pokud se, totiž, jedná o způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak ten považuje podepsaný soud opravdu za povýtce nedostatečný, až skutečně i za nedbalý, takže je třeba, dle názoru soudu, uzavřít, že, tedy, pokud se jedná o zjištění úvěruschopnosti žalovaného, takže soudu, vlastně, není jasné, jakým způsobem tehdy žalovaný, a tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, uspokojoval své bytové potřeby, respektive, jakým způsobem se vlastně hradily náklady na jeho bydlení, jakož i další běžné, pravidelné, výdaje, když, tedy, žalovaný„ bydlel“ na adrese Městské části, jak již bylo řečeno výše. 18 C 51/2023 15. Vzhledem k tomu, že ono plnění, spočívající v poskytnutí předmětných finančních prostředků, a to žalovanému, jakožto úvěrovému dlužníku, a tedy jakožto spotřebiteli, bylo žalovanému zjevně poskytnuto jakožto spotřebitelský úvěr, v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ ZSÚ“), pak tedy, na znění úvěrové smlouvy a též i na činnost smluvních stran, nutně dopadají ustanovení tohoto zákona, a tudíž bylo povinností právního předchůdce žalobce řádně a se vší odpovědností posoudit úvěruschopnost žalovaného, k čemuž ovšem, dle názoru podepsaného soudu, v tomto konkrétním případě, nedošlo, resp., žalobce tedy neprokázal, že by se tak opravdu stalo.

16. Dle ust. § 1813, obč. zák., nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran.

17. Dle ust. § 86, odst. 1, v souvislosti s ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Vzhledem k tomu, co bylo shora uvedeno, tedy soud, nakonec, dospěl k závěru, že žalobce, jakožto poskytovatel předmětného úvěru, svoji povinnost, spočívající v řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, jakožto žadatele o úvěr, před uzavřením předmětné smlouvy, jak již bylo několikrát řečeno výše, nesplnil.

19. Z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne závěr, učiněný v tom smyslu, že, z důvodu porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost, jsou smlouvy neplatné absolutně a soudy k tomu musí přihlížet z úřední povinnosti (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - ze dne 25. 7. 2018, vydaný pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nejvyšší soud ČR také dospěl, v citovaném rozsudku, k závěru, že odborná péče předpokládá i nezbytnost ony údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp., objektivně je podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka a nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi, o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud dále uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), nýbrž, že se dotýkají i společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, a dojde tak k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto tedy bylo na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě, před poskytnutím úvěru, prověřil (a tedy posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí poskytovatel úvěru spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. 18 C 51/2023 20. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. V této souvislosti je proto nutno odkázat také na Nález Ústavního soudu ČR - ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.: III. ÚS 4129/18, který je tak i pro podepsaný soud závazný, když, podle Ústavního soudu, lze učinit závěr v tom smyslu, že:„ Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost, jako taková“.

21. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že, k tomu, aby žalobce splnil svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí, a tedy povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného), potřebuje, nepochybně, i řadu dokumentů, ze kterých zjistí relevantní informace, a to, například, výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu spotřebitele, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp., daňové přiznání spotřebitele, atd., což zde, v tomto konkrétním případě, vlastně doloženo nebylo.

22. Pojem„ odborná péče“ je pak vymezen, např., v ust. § 2, odst. 1, písm. o), zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje, že„ odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 23. Podle ust. § 32, odst. 1, zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, je vymezen pojem„ odborné péče“ takovým způsobem, že:„ Investiční zprostředkovatel je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí. Vynaložení odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.“ 24. Jednání právního předchůdce žalobce, v rámci daného případu, tedy rozhodně vykazuje znaky porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí, a proto neplatnost smlouvy o úvěru zde tedy nastupuje jakožto soukromoprávní sankce, za nesplnění této povinnosti, která je uložena poskytovateli úvěru zákonem, a to za účelem ochrany spotřebitele.

25. Dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., Evropský soudní dvůr dospěl, v rozsudku CA Consumer Finance, C -449/13, k závěru, že důkazní břemeno nese poskytovatel, resp., věřitel, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale, že zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. Prosté konstatování poskytovatele úvěru, o splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost úvěrového dlužníka, proto nemůže nikdy být unesením tohoto důkazního břemene, a tudíž je vždy naprosto neakceptovatelné. 18 C 51/2023 26. Shora uvedená smlouva o úvěru je tedy, dle ust. § 87, odst. 1, zák. č. 257/2016 Sb., v celém rozsahu neplatná, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je výše uvedeno.

27. Na straně žalovaného ovšem, zcela nepochybně, došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, a to v důsledku čerpání předmětných finančních prostředků, a proto tedy soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit onu dlužnou částku ve výši 199 478,24 Kč, ale pouze s takovým příslušenstvím, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, když, v ostatním rozsahu, a tedy, pokud jde o ony další nároky, uplatněné ze strany žalobce, podepsanému soudu opravdu nezbylo, nežli žalobu zamítnout.

28. Podle § 2991, odst. 1, o. z., platí, že ten, kdo se, na úkor jiného, bez spravedlivého důvodu, obohatí, pak musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

29. Žalobce též má, jak se o tom zmínil podepsaný soud již shora, dle ust. § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroku z prodlení, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění.

30. O nákladech tohoto řízení pak rozhodl podepsaný soud, dle ust. § 142, odst. 2, o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, jelikož žádný z obou účastníků neměl, v dané věci, podstatný úspěch, a proto tedy rozhodl podepsaný soud rovněž tak, jak je shora uvedeno.

31. O odměně opatrovníka žalovaného pak bude vydáno zvláštní usnesení, a to po skončení tohoto řízení.