18 C 54/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A , b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B , c) Jméno žalobce C , narozená dne Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce B , d) Jméno žalobce D , narozený dne Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D , e) Jméno žalobce E , narozený dne Datum narození žalobce E bytem Adresa žalobce E , f) Jméno žalobce F , narozená dne Datum narození žalobce F bytem Adresa žalobce E , g) Jméno žalobce G , narozený dne Datum narození žalobce G bytem Adresa žalobce G , h) Jméno žalobce H , narozená dne Datum narození žalobce H bytem Adresa žalobce H , ch) Jméno žalobce I , narozená dne Datum narození žalobce I bytem Adresa žalobce I , i) Jméno žalobce J , narozená dne Datum narození žalobce J bytem Adresa žalobce B , j) Jméno žalobce K , narozený dne Datum narození žalobce K bytem Adresa žalobce B , k) Jméno žalobce L , narozená dne Datum narození žalobce L bytem Adresa žalobce B , l) Jméno žalobce M , narozená dne Datum narození žalobce M bytem Adresa žalobce B , m) Jméno žalobce N , narozená dne Datum narození žalobce N bytem Adresa žalobce B , n) Jméno žalobce O , narozená dne Datum narození žalobce O bytem Adresa žalobce O , o) Jméno žalobce P , narozený dne Datum narození žalobce P bytem Adresa žalobce P , p) Jméno žalobce Q , narozená dne Datum narození žalobce Q bytem Adresa žalobce Q , q) Jméno žalobce R , narozený dne Datum narození žalobce R bytem Adresa žalobce B , r) Jméno žalobce S , narozená dne Datum narození žalobce S bytem Adresa žalobce B , s) Jméno žalobce T , narozený dne Datum narození žalobce T bytem Adresa žalobce T , t) Jméno žalobce U , narozený dne Datum narození žalobce U bytem Adresa žalobce U , u) Jméno žalobce V , narozená dne Datum narození žalobce V bytem Adresa žalobce U , v) Jméno žalobce W , narozený dne Datum narození žalobce W bytem Adresa žalobce B , w) Jméno žalobce X , narozená dne Datum narození žalobce X bytem Adresa žalobce B , x) Jméno žalobce Y , narozený dne Datum narození žalobce Y bytem Adresa žalobce Y , y) Jméno žalobce A1 , narozená dne Datum narození žalobce A1 bytem Adresa žalobce B , z) Jméno žalobce B1 , narozená dne Datum narození žalobce B1 bytem Adresa žalobce B , aa) Jméno žalobce C1 , narozený dne Datum narození žalobce C1 bytem Adresa žalobce C1 , ab) Jméno žalobce D1 , narozená dne Datum narození žalobce D1 bytem Adresa žalobce C1 , ac) Jméno žalobce E1 , narozený dne Datum narození žalobce E1 bytem Adresa žalobce B , ad) Jméno žalobce F1 , narozená dne Datum narození žalobce F1 bytem Adresa žalobce F1 , ae) Jméno žalobce G1 , narozený dne Datum narození žalobce G1 bytem Adresa žalobce B , af) Jméno žalobce H1 , narozený dne Datum narození žalobce H1 bytem Adresa žalobce H1 , ag) Jméno žalobce I1 , narozený dne Datum narození žalobce I1 bytem Adresa žalobce B , ah) Jméno žalobce J1 , narozený dne Datum narození žalobce J1 bytem Adresa žalobce J1 , ach) Jméno žalobce K1 , narozený dne Datum narození žalobce K1 bytem Adresa žalobce B , ai) Jméno žalobce L1 , narozená dne Datum narození žalobce L1 bytem Adresa žalobce B , aj) Jméno žalobce M1 , narozená dne Datum narození žalobce M1 bytem Adresa žalobce B , ak) Jméno žalobce N1 , narozený dne Datum narození žalobce N1 bytem Adresa žalobce N1 , al) Jméno žalobce O1 , narozená dne Datum narození žalobce O1 bytem Adresa žalobce O1 , všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A , am) Jméno advokáta B , narozená dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C , proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A , 2. Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B , 3. Jméno žalované C , narozený dne Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C , o zrušení podílového spoluvlastnictví, I. Podílové spoluvlastnictví navrhovatelů i ostatních účastníků k jednotce č, Anonymizováno, , byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy č. , Anonymizováno, která stojí na pozemku parc, Anonymizováno, ú. , adresa, , v obci , adresa, , s touto jednotkou souvisejícím spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech zmíněné budovy, a s touto jednotkou souvisejícím spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, , na zmíněném pozemku, to vše zapsáno pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , včetně veškerých součástí a příslušenství, se zrušuje.II. Nařizuje se prodej jednotky č. , Anonymizováno, , byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy č, Anonymizováno, která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , v obci , adresa, , s touto jednotkou souvisejícím spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na společných částech zmíněné budovy, a s touto jednotkou souvisejícím spoluvlastnickým podílem ve výši , Anonymizováno, na zmíněném pozemku, to vše zapsáno pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , včetně veškerých součástí a příslušenství, ve veřejné dražbě, s tím, že výtěžek této dražby bude mezi spoluvlastníky rozdělen v poměru podle jejich spoluvlastnických podílů.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Všichni žalobci se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , domáhali, jednak, zrušení svého podílového spoluvlastnictví, ke shora označené bytové jednotce, spolu s příslušnými spoluvlastnickými podíly, na společných částech domu i pozemku, a rovněž pak i nařízení soudního prodeje shora označené jednotky, resp., dotčených nemovitostí, a to ve veřejné dražbě.

2. Podepsaný soud v dané věci nařídil jednání, které se konalo dne , datum, , přičemž v této souvislosti soud zjistil, že není opravdu jiné možnosti, nežli takto podanému žalobnímu návrhu vyhovět, když žádný ze spoluvlastníků o dotčené nemovitosti, jakožto o celek, zájem nemá a reálné užívání dotčených nemovitostí, vzhledem k jejich nevelkému rozsahu a rovněž i vzhledem ke značnému počtu spoluvlastníků dotčených nemovitostí, je v praxi zhola nemožné.

3. Na základě provedeného dokazování tedy podepsaný soud zjistil, že navrhovatelé jsou, a to i spolu s ostatními účastníky tohoto řízení, podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž společně na nich disponují 100% podílem, když se jedná o jednotku č. , Anonymizováno, , byt, vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , obci , adresa, , jehož je tato budova součástí, a s touto jednotkou souvisí i spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, , na společných částech předmětné budovy č. p. , Anonymizováno, , přičemž s touto jednotkou souvisí též i spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, , na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , včetně veškerých součástí a příslušenství, u , právnická osoba, pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, . Účastníci tohoto řízení sice jsou, jak též z dotyčného listu vlastnictví vyplynulo, kromě shora popsaných nemovitostí spoluvlastníky ještě i další jednotky - , Anonymizováno, , byt, zapsané na stejném listu vlastnictví, kterážto jednotka však předmětem žalobního návrhu není (zjištěno z Výpisu z listu vlastnictví, vedeného Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , jakož i z nesporných tvrzení účastníků).

4. Ostatní účastníci (žalovaní) se k žalobě vlastně vůbec nikterak nevyjádřili, až na žalovanou č. , hodnota, (, tituly před jménem, , jméno FO, ), která soudu sdělila, že by si ráda svůj spoluvlastnický podíl ponechala, když též se tato žalovaná vyjádřila i tak, že takto navrhované řešení považuje za nekonstruktivní a neefektivní, jelikož ona další bytová jednotka (viz výše) vlastně nebyla předmětem tohoto řízení, nicméně, nevysvětlila soudu, proč si chce svůj podíl ponechat a též ani nesdělila, zda z dotčených nemovitostí plní či hodlá plnit příslušné fiskální povinnosti (úhradu daně z nemovitostí), a též ani soudu nesdělila, pouze s výjimkou toho, že o předmětné nemovitosti, jakožto o celek, zájem nemá, jak by si tedy ono společné užívání dotčených nemovitostí, spolu s ostatními, mnohočetnými, spoluvlastníky, vlastně představovala. Z tohoto důvodu tedy dospěl soud k závěru, že ona, touto žalovanou projevená, snaha o zachování existence jejího spoluvlastnického podílu na dotčených nemovitostech je pouze jakousi, poněkud bezobsažnou, floskulí, jež ovšem postrádá reálný i praktický obsah a rovněž i smysluplný základ.

5. Pokud jde o žalovaného č. , hodnota, (, tituly před jménem, , jméno FO, ), tak ten zase navrhoval soudu, aby soud určil nějakou minimální cenu dotčených nemovitostí, což by ovšem musel učinit soudní znalec, když se jedná o otázku povýtce odbornou, a to až v rámci realizace předmětného prodeje, ale nikoliv soud, při svém rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a proto tedy soud i tuto výhradu vyhodnotil jakožto povýtce nicotnou.

6. Ve shora popsaných souvislostech pak soud považuje za nezbytné podotknout, že poněkud nerozumí přístupu dotčených spoluvlastníků, kterým, dle názoru soudu, nic vlastně nebrání v tom, aby se spolu dohodli na prodeji dotčených nemovitostí, a to, např., prostřednictvím nějaké realitní kanceláře, a to zvláště za situace, kdy je, v současné době, stále na trhu s realitami o byty, situované v Praze, značný zájem, což je i podepsanému soudu známo z jeho dosavadní úřední činnosti.

7. Soud tedy v dané věci vydal své, výše uvedené, rozhodnutí, když místní příslušnost zdejšího soudu pro takto podaný návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví je dána dle § 88, písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).

8. A i když právní zástupce většiny navrhovatelů tvrdil, že právě většina oněch spoluvlastníků se snažila, ještě před podáním předmětného návrhu, řešit takto nastalou situaci, a to formou prodeje svých spoluvlastnických podílů jednomu ze spoluvlastníků, který by se tak stal výlučným vlastníkem dotčených nemovitostí, či třetí osobě, tak tyto snahy však selhaly, a to nejen z důvodu velkého množství spoluvlastníků anebo nesouhlasu některých z nich či též i kvůli specifickým podmínkám, kladeným ze strany některých z nich, anebo dokonce i v důsledku absence efektivní komunikace, a pak tedy podepsanému soudu skutečně nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno.

9. Současně vyhodnotil soud jakožto nespornou skutečnost i to, že se nenašel takový zájemce, který by byl ochoten za dotčené nemovitosti nabídnout adekvátní částku.

10. Konečně pak podepsaný soud jakožto nespornou skutečnost vyhodnotil i to, že se v tomto konkrétním případě spoluvlastníci nedokázali dohodnout dokonce ani na zrušení spoluvlastnictví, a proto tedy nezbylo, nežli se, v souladu s ust. § 1143, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“), obrátit na soud.

11. Soud tedy uzavírá, že dospěl k nezvratnému závěru, že rozdělení dotčených nemovitostí mezi všechny spoluvlastníky není absolutně možné a současně je zjevné, že žádný ze spoluvlastníků nestojí o přikázání dotčených nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, a proto tedy soudu nezbylo, nežli rozhodnout nejen o vypořádání předmětného podílového spoluvlastnictví, nýbrž i o tom, aby dotčené nemovitosti byly prodány ve veřejné dražbě a výtěžek z takto realizovaného prodeje pak byl rozdělen mezi spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů, a tedy v souladu s ust. § 1147, o. z., když se v tomto konkrétním případě nepodařilo nalézt jakékoliv jiné řešení.

12. Jedním ze základních principů podílového spoluvlastnictví je, že nikdo nemůže být nucen v něm setrvat. Spoluvlastnictví je možné zrušit dohodou všech spoluvlastníků, přičemž, pokud se však nedohodnou, rozhodne o zrušení spoluvlastnictví, na návrh některého či některých z nich, soud.

13. Zákon pro případ zrušení spoluvlastnictví soudním rozhodnutím taxativně vymezuje možné způsoby jeho vypořádání a stanoví i jejich závazné pořadí. Nejsou-li však splněny podmínky pro rozdělení věci mezi spoluvlastníky, přikáže ji soud některému ze spoluvlastníků za náhradu, případně nařídí prodej věci ve veřejné dražbě.

14. Občanský zákoník tedy v ustanovení § 1140, odst. 1, stanoví, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Jedná se tak o jeden ze základních principů podílového spoluvlastnictví, který, ve svém usnesení - sp. zn.:

I. ÚS 617/10, ze dne

28. června 2010, potvrdil též i Ústavní soud ČR.

15. Každý ze spoluvlastníků může žádat jednak o oddělení ze spoluvlastnictví, jednak o zrušení spoluvlastnictví jako celku. V obou dvou případech je však spoluvlastník vázán tím, že tak nesmí učinit v nevhodnou dobu nebo pouze k újmě některého ze spoluvlastníků. V případě oddělení ze spoluvlastnictví se jedná o institut, který nebyl v dosavadní právní úpravě obsažen. Přestože zákonodárce tento institut explicitně nedefinuje, lze jej vzhledem k jeho zařazení v zákoně chápat jako změnu okruhu dosavadních vlastníků při zachování spoluvlastnictví, zatímco zrušení spoluvlastnictví má za cíl úplnou a definitivní likvidaci spoluvlastnického vztahu.

16. Občanský zákoník výslovně uvádí dva způsoby zrušení spoluvlastnictví. Prvním z nich je dohoda všech spoluvlastníků, druhým pak zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu. Jak vyplývá z Důvodové zprávy k občanskému zákoníku, tak, v soukromoprávních vztazích, je třeba vždy dát přednost dohodě, a proto tedy může soud zrušit spoluvlastnictví pouze v případě, kdy se spoluvlastníci mezi sebou navzájem nedohodnou, což je, vlastně, právě tento konkrétní případ.

17. Podání návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví však není podmíněno předchozí neúspěšnou snahou o dosažení dohody s ostatními spoluvlastníky. Spoluvlastník se tak může na soud obrátit prakticky z jakéhokoliv důvodu, například i tehdy, pokud je pro něj nemožné věc užívat nebo pokud nemá dostatek finančních prostředku na její údržbu anebo pokud nemá zájem nadále setrvat ve spoluvlastnictví.

18. Takto vedené soudní řízení může být zahájeno pouze na návrh, když osobou oprávněnou k jeho podání je výlučně spoluvlastník, a to bez ohledu na velikost jeho spoluvlastnického podílu.

19. Pokud jde o jednotlivé způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak, dle ust. § 1143, o. z., je stanoveno, že rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne také o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Způsoby možného vypořádání spoluvlastnictví jsou v zákoně dány taxativním výčtem, a to tak, že se jedná o rozdělení věci, či o přikázání věci jednomu či více spoluvlastníkům za náhradu anebo o prodej věci ve veřejné dražbě.

20. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn.: 22 Cdo 2568/2003, ze dne 21. října 2004 (jeho ratio lze aplikovat i na zkoumané ustanovení občanského zákoníku), tak význam zákonného výčtu je v tomto případě dvojí. Především soud nemůže provést vypořádání jiným, nežli v zákoně uvedeným, způsobem, a to ani v případě, když by jiný způsob vypořádání byl navržen účastníkem řízení anebo pokud by se takový způsob jevil vhodným pro konkrétní případ. Druhý význam spočívá ve skutečnosti, že zákonem daná posloupnost jednotlivých způsobů vypořádání spoluvlastnictví je pro soud závazná. Soud tak, například, nemůže rozhodnout o prodeji věci tam, kde jsou splněny podmínky pro její rozdělení.

21. Dle ustanovení § 1144, odst. 1, o. z., se zakazuje rozdělení věci, pokud by se tím podstatně snížila její hodnota. Při posuzování, zda by k takovému snížení hodnoty došlo, musí soud vycházet zejména z povahy konkrétní věci. Výkladem a contrario k ustanovení § 1147, o. z., pak lze dospět k závěru, že rozdělení věci je třeba provést vždy, je-li to „dobře možné“. Je tedy třeba, aby rozdělení bylo nejen fakticky možné a technicky proveditelné, ale také, aby bylo opodstatněno s ohledem na možné využití věci (musí tedy vždy být dána faktická i funkční dělitelnost věci). V tomto konkrétním případě však faktická i funkční dělitelnost dotčených nemovitostí dána rozhodně není.

22. K problematice rozdělení předmětu spoluvlastnictví se ve svém rozsudku – sp. zn.: 22 Cdo 3685/2008, ze dne 3. února 2010, vyjádřil i Nejvyšší soud ČR. Podle něj skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není optimální, však ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo dobře možné zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Na tom se nic nezmění ani v případě, kdy bude možné nově vzniklé nemovitosti užívat s omezením oproti předchozímu stavu. Ve vztahu k rozdělení společných nemovitostí pak Nejvyšší soud poukázal i na to, že je vždy třeba zvážit, do jaké míry lze po spoluvlastnících požadovat vynaložení nákladů spojených s rozdělením věci. Pokud by rozdělení nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, bylo by v takovém případě třeba považovat věc za reálně nedělitelnou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 22 Cdo 92/2005, ze dne 3. srpna 2005). To ovšem neplatí, pokud strana řízení, která požaduje rozdělení věci, je ochotna nést převážnou část nákladů s tím spojených (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 22 Cdo 2595/2008 - ze dne 1. června 2010). V tomto konkrétním případě však nikdo ze spoluvlastníků nedal najevo to, že by byl, v souvislosti s rozdělením dotčené věci, ochoten nést dokonce i nějaké další náklady.

23. Není-li rozdělení věci možné, přikáže ji soud jednomu spoluvlastníku nebo více spoluvlastníkům, a to za přiměřenou náhradu. Soud může přikázat věc do vlastnictví určitého spoluvlastníka bez ohledu na to, zda v řízení vystupuje jako žalobce či žalovaný, nemůže ji však přikázat do vlastnictví osobě, která není spoluvlastníkem.

24. Také ve vztahu k osobě spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána, jsou však dány jisté podmínky. Předně musí mít takový spoluvlastník (či více spoluvlastníků) o získání věci do svého vlastnictví zájem. Dále u něj (či u nich) musí být naplněno judikaturou zdůrazňované kritérium solventnosti, neboli schopnosti spoluvlastníka (spoluvlastníků) zaplatit ostatním spoluvlastníkům adekvátní náhradu. Poskytnutí náhrady je nezbytné zejména v tom smyslu, že přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků dochází k nucenému odejmutí vlastnického práva ostatních spoluvlastníků, a je tedy třeba, aby byly splněny veškeré náležitosti, dané čl. 11, odst. 4, Listiny základních práv a svobod (LZPS). O tom, jak je kritérium solventnosti významné, svědčí, mimo jiné, i Nález Ústavního soudu ČR - sp. zn.:

II. ÚS 494/03 - ze dne

2. února 2005, ze kterého vyplývá, že nedostatečné důkazní posouzení solventnosti spoluvlastníka, kterému je věc přikazována, zakládá porušení práva na spravedlivý proces.

25. Pokud nemůže být věc reálně rozdělena a nelze ji přikázat žádnému ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě, což je právě tento případ, když, jak již bylo několikrát řečeno výše, se zde nenašel nikdo, kdo by o předmětné nemovitosti měl reálný zájem, když k nemožnosti faktického rozdělení dotčených nemovitostí se soud dostatečně vyjádřil již shora.

26. Dle ustanovení § 1147, o. z., je stanoveno, že prodej věci ve veřejné dražbě nařídí soud tehdy, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, a to je přesně tento případ. Toto ustanovení je třeba vykládat extenzivně, neboť k prodeji dojde nejen v případě, kdy spoluvlastník vyjádří své subjektivní odmítavé stanovisko, ale také tehdy, pokud sice o věc některý ze spoluvlastníků zájem má, ale nejsou u něj splněny objektivní podmínky pro to, aby mu ji soud mohl přikázat do vlastnictví, např., pokud takový spoluvlastník (či více spoluvlastníků) není solventní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 22 Cdo 1305/2007- ze dne 30. října 2008).

27. Ve vztahu k pojmu „veřejná dražba“ je třeba uvést, že tento pojem zahrnuje nejen prodej věci v dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, ale také prodej soudní dražbou, ve smyslu ustanovení § 348, o. s. ř., přičemž tento rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nenahrazuje nařízení výkonu rozhodnutí, ale je exekučním titulem, který opravňuje kteréhokoli ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu. Bez podání příslušného návrhu tak nemůže dojít k prodeji společné věci a k rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky v soudní, případně exekuční, dražbě.

28. Jestliže návrh na výkon rozhodnutí nebude podán, pak tedy je stále možné i to, aby spoluvlastníci i přesto dosáhli prodeje věci mimo rámec výkonu rozhodnutí, a to buď ve veřejné dražbě, podle zákona o veřejných dražbách, nebo tzv. „z volné ruky“, což by se mohlo jevit jako efektivnější způsob řešení, jak se o tom soud vyjádřil již shora (např., prostřednictvím realitního makléře). Takový postup je umožněn skutečností, že dokud není věc fakticky prodána, pak tedy zůstává i nadále ve spoluvlastnictví, jako doposud, a spoluvlastníci k ní vykonávají i nadále svá práva.

29. Ke zrušení spoluvlastnictví totiž nedochází vždy právní mocí rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud soud rozhodne o rozdělení nemovitosti anebo nařídí její prodej ve veřejné dražbě, zaniká spoluvlastnictví až teprve okamžikem, kdy je nemovitost skutečně rozdělena nebo prodána (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 21 Cdo 2145/2009 - ze dne 23. září 2010, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 95/2011).

30. Na základě shora popsaných konsekvencí tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

31. O nákladech tohoto řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142, odst. 2, o. s. ř., jelikož v dané věci vlastně neměl žádný z účastníků tohoto řízení plný úspěch, přičemž se jedná o tzv. „iudicium duplex“, kdy vlastně soud musel svým rozhodnutím nahradit vůli účastníků tohoto řízení, když oni si své záležitosti nedokázali uspořádat sami, svou vlastní konstruktivní dohodou, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno. Pojem „iudicium duplex“ tedy označuje civilní soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného. Takovým řízením je, např., řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví anebo společného jmění manželů, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, že žádný z účastníků tohoto řízení právo na náhradu nákladů tohoto řízení nemá.