18 C 85/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Nevole ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta Anonymizováno Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované Anonymizováno Anonymizováno , zastoupená advokátkou Anonymizováno . Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , Anonymizováno o zaplacení 290 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně, z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, ve výši , částka, , a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, v rozsahu nároku, uplatněného ze strany žalobkyně, ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně, a to z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dnem , datum, , domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši , částka, , a to za poskytnuté účetní i poradenské služby.

2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí, jelikož tvrdila, že žalobkyni nárok na zaplacení těchto služeb nevznikl, když sice žalobkyně žalované, resp., jejím klientům, určité služby poskytla, ale v menším rozsahu, který proto neodpovídal fakturovaným částkám, a též žalovaná tvrdila i to, že dotyčné služby nebyly příliš kvalitní a že žalovaná s nimi tudíž nebyla spokojena.

3. Podepsaný soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, jakož i výslechem dnes již bývalé statutární zástupkyně žalované společnosti, , jméno FO, , a na základě čehož tak soud dospěl k níže popsaným skutkovým zjištěním.

4. Soudem zjištěný skutkový stav: Především je nutno konstatovat, že mezi oběma účastnicemi bylo nesporné, že obě strany tohoto sporu již delší dobu spolupracovaly, a to pokud jde o problematiku účetnictví i poradenství v oblasti daní, a tedy již od června 2017. Žalobkyně od této doby poskytovala žalované, respektive, klientům žalované, účetní služby a též i služby daňového poradenství, a to jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná). Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána (ústně) měsíční paušální odměna ve výši , částka, bez DPH (zjištěno z nesporných tvrzení obou stran). Žalobkyně tedy takto sjednanou paušální odměnu pravidelně žalované fakturovala, a to vždy za každý kalendářní měsíc, když veškeré faktury, vystavené žalobkyní za dřívější období, a tedy až do konce měsíce října roku 2023, byly ze strany žalované vždy proplaceny, což ani žalovaná nezpochybnila, a což žalobkyně doložila i Přehledem vystavených faktur, které žalobkyně vystavila žalované v průběhu roku 2023, z nichž tedy vyplynulo, že takto pravidelně, a tedy na měsíční bázi, žalobkyně žalované své služby fakturovala, a to jakožto paušální odměnu, vždy za každý uplynulý kalendářní měsíc, když toto primární žalobní tvrzení bylo prokázáno rovněž i Výpisem z bankovního účtu žalobkyně, vedeného u bankovního domu , Anonymizováno, , když se jednalo o podnikatelský účet č.: , č. účtu, (zjištěného z výpisu z účtu žalobkyně, ze dne , datum, , dokládajícího platby takto sjednané měsíční paušální odměny). Na základě toho má tedy soud za prokázané, že až do dne , datum, žalovaná vlastně veškeré, předtím vystavené, faktury žalobkyni uhradila. Problém však nastal až s fakturou , Anonymizováno, , kterou žalobkyně žalované vystavila (souhrnně) za měsíce listopad a prosinec roku 2023, a tedy za dva kalendářní měsíce, když žalobkyně takto vyfakturovala žalované jednak paušální odměnu ve výši , částka, - bez DPH, opět za vedení účetnictví – za listopad 2023 (a s DPH pak částku ve výši , částka, ), a rovněž i za poskytnutí daňového poradenství – za prosinec 2023 – opět v částce , částka, (bez DPH), a s DPH pak částku ve výši , částka, . Odměnu za tyto poslední dva měsíce roku 2023 tedy žalobkyně vyúčtovala žalované onou souhrnnou fakturou , Anonymizováno, , ze dne , datum, , znějící na částku v celkové výši , částka, - včetně DPH (tedy 2 x , částka, - bez DPH), splatnou dnem , datum, (zjištěno z Faktury - daňového dokladu , Anonymizováno, , ze dne , datum, ). Částka v celkové výši , částka, se tak stala předmětem tohoto sporu, když žalovaná ovšem tvrdila, že pokud jde o měsíc listopad 2023, tak že tedy, v tomto měsíci, žalobkyně sice žalované určité služby poskytla, ale v menším rozsahu, jak již bylo naznačeno shora, takže by jí měla náležet odměna nižší, s tím, že v měsíci prosinci 2023 však již žalobkyně žalované vůbec žádné služby neposkytovala, když spolupráce mezi žalobkyní i žalovanou skončila ke dni , datum, , a tedy právě ke dni vystavení oné sporné faktury, k čemuž žalovaná soudu předložila i Předávací protokol, ze dne , datum, , a z jehož obsahu vyplynulo, že žalobkyně tohoto dne žalované vrátila čipovou kartu č. , hodnota, - ke vstupu do budovy a kanceláří žalované společnosti a rovněž i počítač (notebook , Anonymizováno, adaptérem). Podpisy na tomto Předávacím protokolu žádná z účastnic nezpochybnila. V této souvislosti totiž žalovaná tvrdila i to, že její spolupráce se žalobkyní skončila z toho důvodu, že žalobkyně se stala součástí společnosti s názvem , IČO, , sídlem , adresa, , což soud zjistil i z Úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, , Anonymizováno, žalobkyně nyní v této společnosti figuruje jak jako jednatel, tak i jako společník, a když datum vzniku její funkce, jakožto jednatele této společnosti, je v obchodním rejstříku zapsáno ke dni , datum, . A i když žalovaná tvrdila, že rozsah oněch účetních i poradenských služeb, poskytnutých žalobkyní (až prakticky do konce listopadu 2023), byl nižší, nežli být měl, aniž by vlastně žalovaná byla schopna zcela jednoznačně a konkrétně specifikovat ten rozsah prací, který měl odpovídat onomu sníženému rozsahu, tak žalovaná však, v této souvislosti, soudu předložila naprosto totožné výkazy, jak vlastně tytéž výkazy soudu předložila i sama žalobkyně, takže v tomto ohledu se ona obranná tvrzení žalované, předestřená v tom smyslu, že žalobkyně vlastně v měsíci listopadu 2023 pracovala méně, nežli obvykle, jeví jakožto povýtce účelová, když vlastně žalovaná k dotčeným výkazům vlastně žádná další, a opravdu relevantní, obranná tvrzení neposkytla, a to zvláště za takové situace, kdy mezi oběma stranami bylo zcela nesporným to, že se, v tomto konkrétním případě, stále jednalo o onu paušální odměnu, sjednanou na měsíční bázi, což, koneckonců, vyplynulo i z onoho bankovního výpisu, předloženého soudu ze strany žalobkyně, a dokládajícího pravidelné placení oné měsíční paušální odměny., právnická osoba, účastnickému výslechu , jméno FO, : Výslech této osoby byl proveden jakožto výslech účastnický, jelikož tato osoba, jak vyplynulo rovněž ze záznamů, zachycených v obchodním rejstříku, byla v době zmíněné spolupráce mezi žalobkyní i žalovanou statutární zástupkyní žalované společnosti (, právnická osoba, .), takže se v tomto případě nemohlo jednat o výslech svědkyně, jak původně navrhoval právní zástupce žalobkyně, s tím, že tato osoba tedy vypověděla, že mezi žalobkyní a žalovanou „byla stanovena měsíční částka pevná a vyplácela se každý měsíc, ať ta osoba pracovala nebo ne, ale měsíční částka byla fakturována každý měsíc, byla to paušální částka“. Dále , jméno FO, uvedla, že žalobkyně tuto spolupráci ukončila ze zdravotních důvodů, ale že ona (tedy , jméno FO, ) u toho tehdy přítomna nebyla, když i ona ve společnosti , právnická osoba, skončila ke dni , datum, , s tím, že nyní je partnerkou, spolu se žalobkyní, právě v oné , Anonymizováno, která, dle jejího tvrzení, vznikla dnem , datum, , kdy byla založena, když i tato společnost se zabývá zpracováváním účetnictví a daňovým poradentstvím, nicméně, že společnost , právnická osoba, a , Anonymizováno, nejsou v žádném konkurenčním postavení, že též došlo i k jakémusi vypořádání, což bylo u notáře též i sepsáno, a to pokud jde o onu společnost , právnická osoba, , přičemž, pokud jde o onu fakturu, jež je předmětem tohoto sporu, tak o tom tato osoba vlastně již ničeho konkrétního nevěděla, Anonymizováno6. K dalším listinným důkazům a ke tvrzení žalované o tom, že zde vznikl jakýsi konkurenční střet: Pokud jde o další listinné důkazy, což je nejrůznější korespondence, zhusta v elektronické podobě, otáčející se též okolo jakési, žalovanou naznačované, konkurenční nevraživosti mezi osobami, jež dříve spolupracovaly ve firmě , právnická osoba, a nyní některé z nich provozují onu , Anonymizováno, , tak z těchto listinných důkazů vlastně nic důležitého, pro meritum této věci, nevyplynulo, jelikož otázka konkurence, či žalovanou naznačovaná záležitost jakési nekalé soutěže, a to včetně různých výhrad, výčitek či dokonce i nářků, v dotyčné korespondenci zachycených, jsou pro zdejší soud naprosto nepodstatné, zvláště když je to tedy záležitost pro naprosto jiný, věcně příslušný, soud, nežli pro soud zdejší, takže soud zaměřil své zkoumání především na důvodnost vystavení oné faktury, jež se právě stala jablkem sváru mezi žalobkyní a žalovanou, s tím, že soud tedy dospěl k závěru, že nárok, uplatněný ze strany žalobkyně, je důvodným pouze částečně.

7. Shrnutí soudem zjištěného skutkového stavu: Na základě níže uvedených a soudem provedených důkazů, které soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, došel soud, v kontextu tvrzení účastníků, k závěru, že, pokud pomineme onu konstrukci jakési, poněkud konspirativní, teorie žalované o tom, že zde tedy došlo k nějakému nekalému soutěžnímu jednání, tak, ale, žalovaná vlastně soudu neprokázala to, že by postupovala v souladu se zákonem o účetnictví a že by tedy dotyčnou fakturu žalobkyni vrátila, a to jakožto nedůvodně vystavenou. Proto ani není jasné, zda si žalovaná provedla odpočet DPH, a to z faktury, kterou žalobkyni zjevně neproplatila. Pokud jde o tuto skutečnost, tak žalovaná vlastně tvrdila pouze to, že žalobkyně odvedla svou práci v menším rozsahu, nežli měla, když minimum zde bylo dohodnuto v rozsahu 100 hodin měsíčně, přičemž, poněkud nelogicky, však zase žalovaná pak uvedla a i to, že žalobkyně jí dotčené služby poskytla v rozsahu 102 hodin, za onen listopad 2023, ale poté zase uvedla, že se jednalo o 103 hodin, takže tato tvrzení žalované se poněkud utápěla v poněkud kalných vodách jakési nekonzistentnosti, a pokud tedy žalovaná tvrdila, že minimum zde bylo sjednáno v rozsahu 100 hodin, tak toto minimum, ale, žalobkyně zjevně splnila. To, že žalovaná rovněž uvedla i to, že s výsledky činnosti žalobkyně však nebyla spokojena, ovšem postrádá jakýkoliv význam, když žalovaná k tomu vlastně žádný důkaz nepředložila, a to pokud jde o onen akt vrácení faktury, jakožto nedůvodně vystavené, či o nějakou reklamaci nebo vytčení nějakých konkrétních vad žalobkyni, a v důsledku čehož tak dospěl soud k závěru, že žalovaná konstruovala v rámci svých obranných tvrzení takové skutečnosti, jež z provedených důkazů vlastně vůbec nevyplynuly. Žalovaná tedy nezpochybnila fakt, že jí žalobkyně za listopad 2023 odvedla práci minimálně v rozsahu 100 hodin, zvláště když žalovaná v této souvislosti soudu předložila tytéž výkazy, jako i sama žalobkyně. Na druhé straně je však nutno konstatovat, že žalobkyně zase neprokázala to, že by jí nárok na odměnu za prosinec 2023, v oné paušální výši , částka, (bez DPH) vznikl právě i v prosinci 2023, když z onoho Předávacího protokolu ze dne , datum, jasně vyplynulo, že právě k tomuto dni byla spolupráce obou stran již ukončena. Navíc považuje soud za poněkud absurdní i takovou situaci, že ona odměna za prosinec 2023 byla vlastně splatnou ještě dříve, nežli tento měsíc nastal, když všechny ostatní (předchozí) faktury byly vystaveny vždy až po uplynutí toho kalendářního měsíce, za který byly vystaveny. Navíc, jak vyplynulo i ze záznamů, zachycených v obchodním rejstříku, tak datum vzniku funkce žalobkyni, jakožto jednatelky společnosti , Anonymizováno, bylo v obchodním rejstříku uvedeno tak, že se jedná o , datum, , kdy žalobkyně v žalované společnosti již nepochybně nepracovala. A pokud z oné, poněkud únavné, korespondence obou účastnic vyplynuly též i jakési výhrady žalobkyně, a to kvůli tomu, že v prosinci 2023 čerpala dovolenou, tak toto je, dle názoru soudu, naprostý nonsens, když se zde zjevně o žádný pracovní poměr vůbec nejednalo, nýbrž má podepsaný soud spíše podezření ohledně toho, že se zde jednalo o tzv. „švarc systém“, když žalobkyně, jakožto jednatelka žalované společnosti, předmětné společnosti fakturovala svou práci jakožto OSVČ, takže zde nebyla v pracovním poměru, ač tedy náplní předmětu podnikání jmenované společnosti zjevně bylo poskytování účetních či poradenských služeb, což rovněž vyplynulo i z údajů, zachycených v obchodním rejstříku.

8. K faktuře, vystavené žalobkyní: Tato faktura tedy obsahuje poněkud absurdní údaj, spočívající v tom, že je na ní uvedeno datum poskytnutí zdanitelného plnění dne , datum, , a proto tedy, jak již bylo naznačeno výše, soudu není vůbec zřejmé, jak mohla žalobkyně své služby za prosinec 2023 fakturovat již dnem , datum, , zvláště když v tento den svou spolupráci se žalovanou ukončila, jak ostatně vyplynulo i z onoho Předávacího protokolu (právě ze dne , datum, ). Z toho tedy vyplynulo i to, že za prosinec 2023 vůbec žádná služba ze strany žalobkyně, vůči žalované, poskytnuta nikdy nebyla, když i sama žalobkyně hovořila o jakési „dovolené“, kteréžto tvrzení však hodnotí podepsaný soud jakožto povýtce nesmyslné, jak již bylo rovněž shora konstatováno.

9. Skutkový závěr, k němuž soud došel, na základě provedeného dokazování a tvrzení účastníků, je následovný: Žalobkyně vystavila žalované svou fakturu č. , Anonymizováno, , kterou žalobkyně žalované vyúčtovala souhrnně svou odměnu jak za měsíc listopad roku 2023, tak i za měsíc prosinec roku 2023, a tedy za dva kalendářní měsíce, když žalobkyně takto vyfakturovala žalované jednak paušální odměnu ve výši , částka, - bez DPH, za vedení účetnictví – za listopad 2023 (a s DPH pak částku ve výši , částka, ), a rovněž i za poskytnutí daňového poradenství – za prosinec 2023 –v částce , částka, (bez DPH), a s DPH pak částku ve výši , částka, . Svou odměnu za tyto poslední dva kalendářní měsíce roku 2023 tedy žalobkyně vyúčtovala žalované onou souhrnnou fakturou č. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , znějící na částku v celkové výši , částka, - včetně DPH (tedy 2 x , částka, - bez DPH), splatnou dnem , datum, . K tomuto dni (tedy k datu , datum, ) však bylo zapsáno v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, i datum vzniku funkce žalobkyně, jakožto jednatelky společnosti , Anonymizováno, právě vyplynulo z údajů, v tomto veřejném rejstříku zachycených. Z toho tedy pro podepsaný soud vyplynulo i to, že již od , datum, žalobkyně pro žalovanou společnost nepracovala, a vlastně ani již pracovat nemohla, když z onoho Předávacího protokolu zase vyplynulo i to, že spolupráce žalobkyně a žalované byla ukončena již ke dni , datum, . Měsíc prosinec roku 2023 tedy zjevně nebyl uplynulým kalendářním měsícem, za nějž by žalobkyně mohla žalované cokoliv vyfakturovat, takže ono datum uskutečnění zdanitelného plnění (, datum, ), uvedené na předmětné faktuře, vyznívá jakožto poněkud nesmyslné a současně i jako poněkud matoucí. Žalobkyně tedy ve prospěch žalované žádné práce v prosinci roku 2023 nevykonala, o čemž svědčí i ono další, již zmíněné, a opět poněkud nesmyslné, tvrzení, předestřené ze strany žalobkyně, a zachycené i v oné e-mailové korespondenci, vedené mezi oběma účastnicemi tohoto sporu, a to ohledně čerpání jakési „dovolené“ (v dotyčné e-mailové korespondenci dokonce žalobkyně uvádí, že si „šetřila dovolenou“), když ale žalobkyně svou práci pro žalovanou vykonávala vždy jakožto OSVČ, což ostatně bylo mezi oběma stranami nesporné. V této souvislosti tedy soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by jí vznikl nárok na onu odměnu, za měsíc prosinec 2023, a to za situace, kdy zjevně žádnou činnost pro žalovanou nevykonala, o čemž právě svědčí i onen Předávací protokol, z něhož jasně vyplývá, že ony činnosti ze strany žalobkyně byly ve prospěch žalované poskytnuty pouze do dne , datum, , takže soud tedy konstatuje, že žalobkyni vznikl nárok na onu paušální odměnu pouze za měsíc listopad 2023, nikoliv však již za měsíc prosinec 2023, a proto tedy soud žalobě vyhověl jen zčásti a ve zbytku ji zamítnul, s tím, že pokud tedy žalovaná též operovala i s onou argumentací, předestřenou zase v tom smyslu, že žalovaná s prací žalobkyně, provedenou v listopadu 2023, vlastně nebyla spokojena, tak z provedených důkazů tato nespokojenost však nevyplynula, když ani žádná oficiální, a konkrétní, reklamace ze strany žalované vůči žalobkyni uplatněna nebyla, takže žalovaná, v rámci své obrany proti žalobě, nepředestřela soudu takové důkazy, jež by svědčily o důvodnosti snížení oné paušální odměny, účtované žalobkyní, a v důsledku čehož tedy žalovaná vlastně nedisponovala žádnou takovou pohledávkou, vůči žalobkyni, vyplývající z titulu nějakých případných vad v činnosti žalobkyně, jež by tedy byla způsobilou k provedení nějakého započtení, a to oproti nároku žalobkyně.

10. Právní hodnocení: Po právní stránce soud na věc aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. – „o. z.“), platného a účinného v době vydání tohoto rozsudku, pojednávající o smlouvě o dílo s nehmotným výsledkem činnosti, neboť za dílo se, dle ustanovení § 2587, o. z., považuje zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, dále také údržba nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Obecně lze říci, že dílem se rozumí vždy nějaká činnost, a to jak s hmotným, tak i s nehmotným, výsledkem, jelikož, stejně jako se věci dělí na hmotné a nehmotné (§ 496, o. z.), může mít výsledek činnosti zhotovitele, k němuž se smlouvou o dílo zavazuje, buď hmotnou anebo nehmotnou povahu. Ust. § 2631 až § 2635, o. z., právě hovoří o dílu s nehmotným výsledkem, takže jeho předmětem není zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, nýbrž jiný výsledek činnosti zhotovitele, který nemá hmotnou povahu, když v tomto případě se tedy jednalo o zpracování agendy v oblasti daní (daňového poradenství) a účetnictví. Ustanovení § 2631 a násl., o. z., o díle s nehmotným výsledkem, mají ve vztahu k obecným ustanovením o. z., pojednávajícím o smlouvě o dílo, zvláštní poměr, což znamená, že smlouva o dílo s nehmotným výsledkem je smluvním podtypem. Pojmovými znaky tohoto zvláštního smluvního typu je na straně jedné závazek zhotovitele provést určité dílo s výsledkem činnosti nehmotné povahy a na straně druhé závazek objednatele poskytnout zhotoviteli za provedení takového díla úplatu. Strany tohoto zvláštního smluvního typu se tedy označují i v tomto případě jako objednatel a zhotovitel, když zhotovitel (v tomto případě žalobkyně) byl zavázán k dosažení určitého výsledku, zachyceného formou nějaké účetní či daňové evidence, takže se v tomto konkrétním případě zjevně jednalo o provádění nějakých matematických výpočtů, což představovalo plnění, jež nepochybně bylo zachyceno v nějakých účetních či daňových výkazech.

11. K pochybnostem soudu, ohledně toho, zda se v tomto konkrétním případě nemohlo jednat o tzv. „švarc systém“: Jak se o tom soud zmínil již shora, tak v tomto konkrétním případě má však podepsaný soud za to, že se zde, a to, pokud jde o onen ekonomický vztah mezi žalobkyní a žalovanou, jednalo právě o takový systém ekonomické činnosti, při které osoby, vykonávající pro podnikatele běžné činnosti v závislém vztahu, nejsou jeho zaměstnanci, ale, formálně, vystupují jako samostatní podnikatelé (osoby samostatně výdělečně činné - OSVČ, a tedy jako živnostníci). Tento systém, jak je ostatně i všeobecně známo, se označuje podle podnikatele Miroslava Švarce, který s tímto způsobem podnikání v roce 1990 začal, když počátkem 90. let minulého století patřil tento způsob podnikání k velmi rozšířeným a nebyl v rozporu s tehdy platnými zákony, nicméně, zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., v ust. § 1, odst. 6, poté stanovil, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů, vyplývajících z předmětu její činnosti, zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomuto účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, takže se vlastně jednalo o zákaz tzv. „švarc systému“. Shodné ustanovení měl i zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., ve svém ust. § 13, jenž ovšem zároveň uváděl i výjimky, podle kterých fyzická osoba mohla zajišťovat výkon práce též sama anebo pomocí svého manžela nebo dětí, zatímco právnická osoba též i prostřednictvím svých společníků nebo členů, nicméně, tento zákon o zaměstnanosti byl však, v souvislosti s přijetím zákoníku práce – zák. č. 262/2006 Sb., zrušen, a to zákonem č. 264/2006 Sb., a v důsledku čehož tedy zákoník práce (zák. č. 262/2006 Sb.) stanoví, v ust. § 74, odst. 1, že: „zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru“. Novela zmíněného zákoníku práce, účinná od , datum, , pak vložila do ust. § 3, tohoto zákonného předpisu, ustanovení o tom, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy, přičemž základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, takže se zde opět jedná o faktický zákaz tzv. „švarc systému“, který lze charakterizovat jakožto protiprávní zastírání faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou, což, dle názoru podepsaného soudu, by právě mohl být i tento případ. Podepsaný soud tedy, v tomto konkrétním případě, dospěl k závěru, že se zde jedná právě o všechny charakteristické rysy závislé práce, jež vyplývají z ust. § 2, zákoníku práce, a tedy, že , Anonymizováno, práce zde byla fyzická osoba, která ji vykonávala osobně (zde žalobkyně), že zde panoval určitý vztah nadřízenosti zaměstnavatele (žalované) a podřízenosti zaměstnance (zde žalobkyně), což ostatně vyplynulo i z obsahu oné, již shora zmíněné, elektronické korespondence, když současně činnost, vykonávaná žalobkyní, byla vykonávána jménem žalované společnosti, a to vůči klientům žalované, a což tak vyvolává i nepochybné asociace o tom, že žalobkyně vlastně byla zaměstnancem žalované společnosti, jelikož se řídila pokyny žalované a předmětnou činnost, spočívající ve zpracovávání účetní evidence, či poradenskou činnost daňového charakteru, žalobkyně zjevně vykonávala na náklady i odpovědnost žalované, a to zjevně i na pracovišti žalované, která k tomuto účelu žalobkyni poskytla i určité pomůcky (počítač a čipovou kartu pro vstup do kanceláří žalované, jak ostatně vyplynulo z obsahu onoho Předávacího protokolu), a pokud se tedy žalobkyně zmínila ještě i o jakési „dovolené“, tak i tato skutečnost se soudu jeví tak, že by se, v tomto konkrétním případě, o onen tzv. „švarc systém“ opravdu jednat mohlo.

12. Závěr: Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno shora, a to i přesto, že by se zde, vlastně, mohlo jednat o činnost závislou, ač formálně byla, ze strany žalobkyně, její činnost, spočívající v účetních a poradenských (daňových) službách, fakturována žalované jakožto činnost OSVČ, tak soud tedy žalobě vyhověl, a to v rozsahu nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši , částka, (účtované za listopad 2023), spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně, z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, jakož i spolu s náklady spojenými s uplatněním této pohledávky, ve výši , částka, , když se tedy formálně jednalo o vztah mezi dvěma podnikatelskými subjekty, s tím, že soud však žalobu, v rozsahu nároku, uplatněného ze strany žalobkyně, ve výši , částka, (účtované za prosinec 2023), spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně, a to z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, zamítnul, přičemž soud, ve shora popsaných souvislostech, podotýká, že je též povinen, a tedy ze své úřední povinnosti, zvážit i možnost signalizace tohoto případu Státnímu úřadu inspekce práce.

13. Žalobkyně tedy prokázala svůj nárok na zaplacení částky ve výši , částka, , když žalovaná naopak neprokázala, že by vůči žalobkyni disponovala takovou pohledávkou, vyplývající z titulu údajných vad v činnosti žalobkyně, jež by byla způsobilá k započtení vůči tomuto nároku (v souladu s ust. § 1987, o. z.).

14. Soud dále přiznal žalobkyni, a to dle § 1970, o. z., rovněž i právo na zaplacení úroku z prodlení, z dlužné částky ve výši , částka, , a tedy zákonného úroku z prodlení, ve výši 15,00 % ročně, z částky , částka, , od , datum, až do zaplacení, jak vyplývá z ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to současně i spolu s náklady, spojenými s uplatněním této pohledávky, ve výši , částka, , což vyplývá z toho, že, pokud tedy není věřiteli uhrazena peněžitá pohledávka ve splatnosti, náleží mu, kromě úroku z prodlení, navíc, i minimální výše nákladů, spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši , částka, . Zatímco úroky z prodlení se uplatňují i mezi podnikateli, minimální výše nákladů, spojených s uplatněním pohledávky, je stanovena jen pro pohledávky mezi podnikateli (anebo mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem). Minimální výše nákladů, spojených s uplatněním pohledávky, byla do české legislativy zavedena novelou prováděcího nařízení k občanskému zákoníku, a to v návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU, ze dne , datum, , o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, která tuto paušální náhradu stanovuje na částku , částka, - novelizací prováděcího nařízení č. 142/1994 Sb., provedenou od , datum, , nařízením č. 180/2013 Sb., když náhrada ve výši , částka, je tedy fixní náhradou a věřitel nemusí nijak prokazovat náklady, spojené s vymožením dané pohledávky, jakož ani to, jakým způsobem pohledávku vymáhal, a proto tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podepsaný soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá, a to dle ust. § 142, odst. 2, o. s. ř., jelikož žádná z obou stran tohoto sporu neměla ve věci podstatný úspěch.