18 C 98/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: Jméno advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného , zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky , o: zaplacení 9 120 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 120 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, z částky 9 120 000 Kč, od 1. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, , Jméno advokáta A, , advokáta, částku ve výši 728 734 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 27. 3. 2024, domáhal, po žalovaném, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z důvodu nároku na zaplacení smluvní pokuty, požadované žalobcem, kvůli nevyklizení předmětu nájmu.

2. Žalovaný se však k žalobě vyjádřil tak, že žalobcem požadovaná smluvní pokuta, za nevyklizení předmětu nájmu, je přemrštěná, a tedy v rozporu s dobrými mravy, takže proto žalovaný navrhoval, aby ji soud moderoval, a tedy snížil.

3. Soud v dané věci nařídil jednání, během něhož soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, když i řada soudem zjištěných skutečností ovšem byla mezi oběma stranami nesporná, a na základě čehož tak soud dospěl k níže popsaným skutkovým zjištěním.

4. Soud tedy zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku, parc. č. , hodnota, – ostatní plocha, ostatní komunikace, nacházejícího se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeného u , právnická osoba, pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, (zjištěno z Výpisu z katastru nemovitostí – LV č. , hodnota, a též i z nesporných tvrzení účastníků).

5. Dále má soud za nepochybné, že obě strany spolu uzavřely Nájemní smlouvu , č. účtu, , ze dne , datum, , ve znění jejího Dodatku č. , hodnota, , vztahujícího se k uvedené smlouvě, a na základě níž tak žalobce žalovanému pronajal část shora uvedeného pozemku, jakožto veřejné prostranství, o výměře , Anonymizováno, , nacházející se před objektem č. p. , Anonymizováno, , na adrese , Jméno advokáta B, , Anonymizováno, (zjištěno z Nájemní smlouvy č. , č. účtu, , ze dne , datum, , ve znění jejího Dodatku č. , hodnota, , a též i ze zákresu, zachyceného na situačním plánku, který tvoří přílohu zmíněné smlouvy).

6. Poté však došlo k tomu, že žalovaný od žalobce obdržel listovní zásilku, jejímž obsahem byla výpověď z nájmu, s tím, že k tomu též bylo připojeno i rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, , vydané pod sp. zn. , spisová značka, , a to v souvislosti s uložením povinnosti žalovanému k vyklizení dotyčné nemovitosti, a dále i návrh žalobce na zahájení exekučního řízení, a to kvůli tomu, že žalovaný dotčenou nemovitost nevyklidil, a z čehož tak vyplynulo, že žalovaný se dotyčnou výpovědí neřídil, nerespektoval ji, dokonce pak nerespektoval ani již zmíněné soudní rozhodnutí, jímž byla žalovanému uložena povinnost k vyklizení, a proto tedy muselo být zahájeno ono exekuční řízení, ze strany žalobce, a to právě v souvislosti s vyklizením dotčené nemovitosti (zjištěno rovněž i z nesporných tvrzení účastníků).

7. Žalovaný ovšem soudu nedokázal jakkoliv přesvědčivě vysvětlit, proč tedy dotyčnou výpověď nerespektoval, proč tedy nemovitost dobrovolně nevyklidil, ač shora zmíněná Nájemní smlouva obsahovala zcela konkrétní ujednání o smluvní pokutě.

8. Výpověď žalobce byla datována dnem 7. 9. 2020, přičemž tato výpověď byla učiněna v souladu s ust. článku V., odst. 1, zmíněné Nájemní smlouvy, když tato výpověď byla též schválena i Usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, – č. , hodnota, , ze dne , datum, , s tím, že výpovědní doba počala běžet ode dne 1. 10. 2020, a tedy od prvého dne měsíce následujícího po doručení předmětné výpovědi, k jejímuž doručení došlo v průběhu září 2020 (zjištěno rovněž z nesporných tvrzení účastníků), takže výpovědní doba trvala šest měsíců, a v důsledku čehož tak předmětný nájemní vztah skončil dnem 31. 3. 2021 (zjištěno z obsahu článku č. V., odst. 1, předmětné nájemní smlouvy).

9. Mezi oběma stranami však bylo nesporným i to, že žalovaný dobrovolně dotčený pozemek, po uplynutí výpovědní doby, nevyklidil, když rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , sp. zn.: , spisová značka, (viz výše), bylo rozhodnuto o vyklizení dotčené části pozemku, s tím, že žalovaný však nerespektoval ani zmíněný rozsudek, a proto tedy žalobce podal onen exekuční návrh na vyklizení, kteréžto skutečnosti žalovaný vlastně rovněž nikterak nezpochybnil (zjištěno z rozsudku , právnická osoba, 1 – sp. zn.: , spisová značka, , jakož i z návrhu na zahájení exekučního řízení a rovněž i Protokolu o vyklizení, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem, , adresa, , č. j.: , spisová značka, , ze dne , datum, ).

10. Podle článku č. VI., odst. 1, písm. b), předmětné Nájemní smlouvy, bylo mezi účastníky tohoto sporu ujednáno, že nájemce při skončení nájmu je povinen předmět nájmu vyklidit, přičemž, pokud tak nájemce (zde žalovaný) neučiní, pak je povinen zaplatit pronajímateli (zde žalobci) smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně, a to až do doby protokolárního předání předmětu nájmu (zjištěno z předmětné Nájemní smlouvy i z nesporných tvrzení účastníků).

11. A i když žalovaný byl o vyklizení upomínán a pak byl upomínán též i o zaplacení smluvní pokuty (zjištěno z upomínky ze dne 30. 11. 2023, dále z upomínky ze dne 1. 2. 2024 a též i z před žalobní výzvy ze dne 26. 2. 2024, s dodejkou), tak ani na to však žalovaný vlastně nereagoval a soudu opět nikterak přesvědčivě nevysvětlil proč.

12. Jediné, na co se žalovaný zmohl, v rámci své obrany proti žalobě, bylo neustálé žehrání na přemrštěnou výši dotyčné smluvní pokuty a na její rozpor s dobrými mravy.

13. Předmětem tohoto sporu je tedy nárok žalobce na zaplacení zmíněné smluvní pokuty, a to za období od 1. 4. 2021(když tedy předmětný nájemní vztah skončil dnem 31. 3. 2021) až do 31. 12. 2021, tj., za 274 dní, a dále pak i za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, a tedy za 365 dní, a rovněž pak ještě i za období od 1. 1. 2023 do 30. 9. 2023, a tedy za 273 dní, a což tak představuje celkovou smluvní pokutu ve výši 9 120 000 Kč, a to se splatností ke dni 31. 12. 2023, ač k onomu exekučnímu kroku (protokolárnímu předání) došlo až teprve v roce 2024, a tedy až dne 12. 9. 2024, jak bylo zjištěno z Protokolu o vyklizení, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem, , adresa, , č. j.: , spisová značka, , ze dne , datum, ), takže z toho pak vyplynulo i to, že žalobce onu smluvní pokutu za rok 2024 vlastně již neuplatnil.

14. Podepsaný soud dospěl k závěru, že takto účtovaná smluvní pokuta, na níž se obě strany spolu dohodly, však nemůže být považována za takovou, jež by vykazovala rozpor s dobrými mravy, zvláště když zde vznikl, zcela evidentně, onen, naprosto přezíravý, způsob přístupu žalovaného k plnění svých smluvních povinností, jakož i k jakémusi, poněkud arogantnímu, přístupu k žalobci i k jeho oprávněným zájmům.

15. Žalovaný tedy zjevně nerespektoval ono soudní rozhodnutí, směřující k vyklizení dotčené nemovitosti, a jednal tedy vlastně svévolně, když předmětný pozemek nevyklidil, po uplynutí oné výpovědní doby, takže, poněkud bohorovně, využíval dotčený pozemek i nadále, a to bez právního důvodu, a v důsledku čehož tak nedal najevo ani žádnou svou případnou snahu o faktické snížení předmětné smluvní pokuty, ale, i přes svou, vlastně neskrývanou, aroganci nyní požadoval, aby mu takové chování bylo prominuto, což ovšem soud považuje za naprosto nepřijatelné. Dle názoru soudu by, naopak, bylo v rozporu s dobrými mravy to, kdyby neurvalost byla tolerována a dokonce snad i promíjena. To by pak základní společenské hodnoty opravdu byly postaveny na hlavu a lidstvo by tedy již bez jakýchkoliv obtíží mohlo vstoupit do bran zániku současné civilizace.

16. Dle názoru soudu žalovaný jednal, při podpisu předmětné Nájemní smlouvy, s použitím rozumu průměrně uvažujícího člověka a též i v souladu se svými podnikatelskými zájmy.

17. Soud tedy má, v této souvislosti, opravdu za to, že, dle ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb. (o. z.), žalovaný disponoval, při podpisu předmětné Nájemní smlouvy, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že si přečetl, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, předpokládá rovněž i to, že žalovaný věděl, co podepisuje, zvláště když u jeho jména bylo připojeno označení „nájemce“. Dále platí, podle ust. § 7, o. z., i to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, pak jednal poctivě a v dobré víře. Rozhodně zde tedy nepřichází v úvahu ust. § 8, o. z., dle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, když zde, v tomto konkrétním případě, k žádnému zneužití práva evidentně nedošlo, a proto tedy platí, že předmětná smluvní pokuta byla ujednána platně.

18. Jak je, vlastně, i všeobecně známo, tak smluvní pokuta je jedním z nejčastěji využívaných zajišťovacích instrumentů. Soud, v této souvislosti, uvěřil žalobci v tom, že zajištění procesu vyklizení dotčené nemovitosti, sjednanou smluvní pokutou, jakož i ochrana jeho vlastnického práva, byly vždy pro žalobce prioritní, nicméně, i přesto se však nakonec, v rámci tohoto konkrétního případu, ukázalo, že i takto sjednaná výše smluvní pokuty, kterou žalobce původně považoval za dostatečně účinný nástroj, směřující k zajištění povinnosti žalovaného k následnému vyklizení dotčené nemovitosti, byla vlastně nedostatečná, resp., příliš nízká, když ani částka 10 000 Kč denně vlastně nikterak neodradila žalovaného od onoho nerespektování předmětné výpovědi z nájmu a též ani onoho následného soudního rozhodnutí, vydaného ohledně vyklizení dotčené nemovitosti.

19. Pokud jde o konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, na kterou obě strany opakovaně poukazovaly, tak zdejší soud však, ve shora popsaných souvislostech, preferuje především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j.: 31 Cdo 2273/2022-162, ze dne 11. 1. 2023, které, ve vztahu ke smluvní pokutě, předznamenává jakési nové pojetí moderace smluvních pokut, a mění tak jejich dosavadní úpravu, převzatou z judikaturních závěrů, přijatých v režimu obchodního zákoníku, zrušeného k 1. lednu 2014, a tak, tedy, z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, plyne i nová zásada, týkající se moderace smluvní pokuty, takto: „Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu.“ Toto plyne z právní věty, obsažené ve zmíněném rozhodnutí. Z této právní věty lze dovodit, že soudy by, za účelem moderace smluvní pokuty, vlastně neměly zkoumat přiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě (jako tomu bylo dosud), ale, měly by zkoumat přiměřenost výše konkrétního nároku na smluvní pokutu, tzn., konkrétní pohledávku na zaplacení smluvní pokuty (tzn., pohledávku vzniklou porušením povinnosti dlužníka, utvrzenou smluvní pokutou). Takové posouzení by, ze strany soudů, mělo být, dle názoru Nejvyššího soudu ČR, činěno v těchto krocích: Nejprve by se soudy měly zabývat posouzením funkce stranami sjednané smluvní pokuty, a to za využití a aplikace interpretačních pravidel, plynoucích z ust. § 555 a násl., občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. „o. z.“). Následně by se soudy měly zabývat konkrétními okolnostmi, existujícími nejen v době sjednávání smluvní pokuty, ale, také při porušení smluvní povinnosti, anebo i později, pokud zde existuje souvislost. Teprve pak by soudy měly zodpovědět otázku, zda je sjednaná výše smluvní pokuty přiměřená, a to vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny, v důsledku porušení smluvní povinnosti, ze strany dlužníka, a které byly současně utvrzeny smluvní pokutou.

20. Z výše uvedeného tak vyplývá, že, při posouzení rozsahu moderace smluvní pokuty, dle § 2051, o. z., mohou soudy zohlednit pouze kritéria, zakotvená v tomto citovaném ustanovení, a to hodnotu a význam zajišťované povinnosti, a tedy nikoliv další kritéria, jako, např., vyváženost smlouvy, či osobní, majetkové nebo dokonce sociální poměry.

21. Jak již bylo řečeno výše, tak zajištění procesu vyklizení, jakož i lukrativní lokalita v oblasti obvodu , adresa, , byly naprosto kruciálními okolnostmi pro žalobce, o čemž žalovaný nepochybně věděl, a to již od samého počátku sjednání předmětného nájemního vztahu, takže o případném snižování takto sjednané smluvní pokuty opravdu nemůže být ani řeči. Zdejší soud tedy již nepřistoupil ke zkoumání nepřiměřenosti či nevyváženosti onoho ujednání o smluvní pokutě, obsaženého ve shora zmíněné Nájemní smlouvě, takže argumentace žalovaného, ohledně údajné nevyváženosti předmětné Nájemní smlouvy, je nyní zcela mimo mísu, přičemž zdejší soud tedy zkoumal pouze onen nárok žalobce, na zaplacení předmětné smluvní pokuty, když, v této souvislosti, dospěl soud k závěru, že tento nárok je zcela přiměřený, a to nejen vzhledem k významu i k atraktivní poloze dané lokality, která se stala předmětem nájmu, nýbrž i vzhledem k následnému, a to opravdu dosti přezíravému, způsobu chování i jednání žalovaného, naprosto nerespektujícímu dokonce ani pravomocné soudní rozhodnutí, jímž byla žalovanému uložena povinnost dotčenou nemovitost vyklidit.

22. Ke skončení předmětného nájemního vztahu tedy došlo, na základě shora zmíněné výpovědi, učiněné ze strany žalobce, dnem 31. 3. 2021, a to dle ust. § 2225 a násl., o. z., a tudíž bylo povinností žalovaného nejpozději k tomuto dni vyklidit dotčenou část pozemku a předat ji žalobci, jakožto pronajímateli, což ovšem žalovaný neučinil, ale, cca po dobu dalších tří let, dotčenou část pozemku i nadále využíval ke své podnikatelské činnosti, což, koneckonců, žalovaný vlastně ani nikterak nepopíral.

23. Oním přezíravým přístupem žalovaného, k plnění jeho smluvních povinností, tedy došlo k narušení oprávněných zájmů žalobce, jakožto pronajímatele, takže nárok žalobce, na zaplacení smluvní pokuty, v rámci tohoto řízení, musel být posouzen i včetně dalších relevantních okolností, které nastaly až po sjednání smluvní pokuty a které, vlastně, způsobil sám žalovaný, když podepsaný soud, v této souvislosti, odkazuje na znění právní věty, plynoucí ze shora zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“24. Z výše popsaných důvodů tedy rozhodl podepsaný soud tak, jak je shora uvedeno, zvláště když žalovaný, a to již od samého počátku, opravdu mohl předvídat takovou situaci, že, když žalovaný předmětnou nemovitost dobrovolně nevyklidí, tak že tedy žalobce přistoupí k vymáhání sjednané smluvní pokuty, a proto tedy nebyl zdejším soudem nalezen žádný takový důvod, kvůli němuž by snad měla být sjednaná smluvní pokuta snížena.

25. Žalovaný, zcela evidentně, své povinnosti nesplnil, když, z jeho strany, nedošlo k dobrovolnému vyklizení dotčeného pozemku, a poté ani k úhradě sjednané smluvní pokuty, čímž se tak žalovaný ocitnul v prodlení, a to ve smyslu § 1968, zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.). Opak žalovaný vlastně ani netvrdil a bránil se pouze tím, že ona smluvní pokuta je přemrštěná a že žalovaný neměl možnost do dotyčné Nájemní smlouvy zasahovat, což je ovšem, jak již bylo řečeno výše, vlastně naprosto irelevantní.

26. Žalobce proto má, dle ust. § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroků z prodlení, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Výrok o nákladech řízení se pak opírá o ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů řízení, a proto soud uložil žalovanému i povinnost zaplatit žalobci, na nákladech řízení, částku, jejíž celková výše činí 728 734 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku, ve výši 456 000 Kč, jakož i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, představujících odměnu advokáta, kterému náleží odměna, stanovená dle ust. § 7 a § 11, vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – „a. t.“), po částce ve výši 44 780 Kč, za každý z pěti úkonů právní služby, specifikovaných dle ust. § 11, odst. 1, této vyhlášky (za 1x převzetí a přípravu zastoupení, dále za 1x písemné podání nebo návrh ve věci samé, dále za 1x před žalobní výzvu, se základním skutkovým i právním rozborem věci, též i 1x za písemné podání – vyjádření ve věci samé - k obraně žalovaného, a konečně, i 1x za účast na ústním jednání u podepsaného soudu - dle § 11, odst. 1, písm. a, d, a. t.), a dále též k tomu se vážící i pětkrát režijní paušál, po částce 300 Kč, k těmto čtyřem úkonům, dle ust. § 13, shora zmiňované vyhlášky, a celkem tedy ve výši 1 500 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto tedy soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, což tak představuje částku ve výši 47 334 Kč, a v důsledku čehož tak celkové náklady tohoto řízení představují částku ve výši 728 734 Kč.

28. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, a to v celkové výši 728 734 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř., přičemž soud stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).