18 C 99/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 54 144 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 54 144 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 048 Kč, od 1. 4. 2017 do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18 048 Kč, od 4. 4. 2018 do zaplacení, a též i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 048 Kč, od 2. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši 17 593,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, vůči žalovanému, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 11. 3. 2020, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z toho důvodu, že, dne 1. 1. 2012, uzavřel žalobce, v pozici pronajímatele, se žalovaným, v pozici nájemce, Nájemní smlouvu o pronájmu pozemku st. parc. [číslo] v k. ú. [obec] (když nyní se jedná o pozemky st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vzniklé vyčleněním z onoho původně celistvého pozemku), přičemž tento nájem byl sjednán na dobu neurčitou a stále trvá, a když se jedná i o to, že, na dotčených pozemcích, jež byly následně vyčleněny z onoho původního, celistvého, pozemku, se nachází budova teletníku, jež ale není ve vlastnictví žalobce. Dále pak žalobce tvrdil, že, dle zmiňované Nájemní smlouvy, má žalovaný povinnost platit nájemné, v roční výši 18 048 Kč, jež je splatné vždy do 31. března toho roku, za které se takto sjednané nájemné platí, s tím, že žalovaný však neuhradil nájemné za rok 2017 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 31. 3. 2017, dále neuhradil ani nájemné za rok 2018 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 3. 4. 2018 (jelikož den 31. 3. 2018 připadl na sobotu a prvním pracovním dnem následujícím byl den 3. 4. 2018), a též pak žalovaný neuhradil ani nájemné za rok 2019 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 1. 4. 2019 (jelikož den 31. 3. 2019 připadl na neděli a prvním pracovním dnem následujícím byl den 1. 4. 2019). Celkem tedy žalovaný dlužil, dle tvrzení žalobce, na nájemném, za roky 2017, 2018 a 2019, žalobci částku ve výši 54 144 Kč, s tím, že žalovaný poté byl, předžalobní upomínkou, ze dne 19. 2. 2020, vyzván k úhradě této dlužné částky, na což však žalovaný, dle tvrzení žalobce, nijak nereagoval.

2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, jelikož tvrdil, že ona Nájemní smlouva je neplatná, neboť předmět zmiňované smlouvy v ní byl vymezen chybně, a to pokud jde o výměru dotčeného pozemku, a dále žalovaný tvrdil, že část oné budovy (teletníku), jež je umístěna na předmětných pozemcích, resp., na některých z nich, žalovaný mezitím prodal panu [jméno] [příjmení], který by se měl se žalobcem, v této souvislosti, vypořádat, a čímž tak, vlastně, žalovaný zpochybňoval i svou pasivní věcnou legitimaci, a dále pak žalovaný tvrdil i to, že, na svůj náklad, opravil poškozené oplocení, aniž by však uvedl, co by z toho měl podepsaný soud vyvodit, jelikož žalovaný vůbec ani neuvedl výši nákladů, s tím spojených, a když žalovaný, v této souvislosti, žádný svůj procesní návrh neučinil, a též pak žalovaný tvrdil i to, že výměra dotčeného pozemku, ve skutečnosti, neodpovídá onomu skutečnému stavu, zjištěnému při provádění digitalizace, v důsledku čehož tedy žalovaný opakovaně tvrdil, že dotyčná Nájemní smlouva je neplatná, a to, především, pro neurčitost vymezení jejího předmětu, a konečně pak žalovaný tvrdil, dokonce, i to, že dotčený pozemek vydržel.

3. Soud tedy ve věci nařídil ústní jednání, jež proběhlo dnem 14. 1. 2021, přičemž soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Především soud konstatuje, že zjistil, že, mezi žalobcem a žalovaným, došlo k uzavření Nájemní smlouvy, ze dne 1. 1. 2012, kterou soud rovněž doplnil dokazování, s tím, že, pokud jde o ono oplocení, resp., o jeho opravu, tak, tuto skutečnost, považuje soud za povýtce nepodstatnou, pro meritum této věci, a byť tedy žalobce, v této souvislosti, tvrdil zase to, že ono oplocení provedl žalovaný bez vědomí a bez souhlasu žalobce, v důsledku čehož tak, vlastně, je žalobci bráněno v přístupu k jeho majetku, tak žalobce, v tomto ohledu, rovněž ale žádný svůj procesní návrh neučinil, a proto se tedy podepsaný soud ani touto skutečností již nezabýval.

5. Pokud jde dále o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že by tedy žalovaný měl onen původní pozemek st. parc. [číslo] v k. ú. [obec], vydržet, resp., tedy vlastnické právo k němu, tak toto tvrzení vyhodnotil soud jakožto zcela neurčité, a proto tedy soud žalovaného poučil, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., o nezbytnosti doplnit tvrzení, ohledně konkretizace okolností, za kterých mělo k onomu vydržení dojít, s tím, že žalovaný byl soudem, výslovně, upozorněn i na to, že tato svá tvrzení musí rovněž i prokázat, nicméně, na to však reagoval žalovaný, nakonec, tak, že, k prokázání tohoto svého původního tvrzení, o vydržení vlastnického práva, žádnými důkazy nedisponuje, v důsledku čehož se soud, nakonec, ani touto okolností již pak nezabýval.

6. Pokud se dále ještě jedná o ono tvrzení žalovaného, předestřené v tom smyslu, že část oné zemědělské budovy již byla prodána panu [příjmení], tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že prodej jakéhokoli majetku žalovaného třetí osobě je, pro vztah, založený předmětnou Nájemní smlouvou, zcela bez významu, jelikož dotčená Nájemní smlouva nebyla nikdy vypovězena, takže, ať si již žalovaný s panem [jméno] [příjmení] ujednal cokoliv, aniž by se to ovšem snažil jakkoliv blíže konkretizovat, tak o tom však rovněž soudu žádný hmatatelný důkaz nepředložil, v důsledku čehož je tedy i tato skutečnost bez právního významu, a to pro vztah mezi žalobcem a žalovaným.

7. Vztah, mezi oběma účastníky tohoto sporu, založený předmětnou Nájemní smlouvou, tedy nadále trvá, a to mezi žalobcem, jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem. A pokud tedy žalovaný tvrdil rovněž i to, že zmiňovaná Nájemní smlouva je neplatná, když její předmět je, v jejím textu, uveden chybně, resp., neurčitě, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že žalobce uzavřel, se žalovaným, předmětnou Nájemní smlouvu ohledně onoho pozemku st. parc. [číslo] dne 1. 1. 2012, přičemž, k tomuto datu, činila výměra předmětného pozemku [výměra] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícího stav, evidovaný k datu 6. 12. 2010, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]).

8. Dále podepsaný soud zjistil, že, až teprve po uzavření předmětné Nájemní smlouvy došlo k rozdělení onoho původního pozemku, st. parc. [číslo] na nově vzniklé pozemky - st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž celková výměra však činí opět [výměra] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícího stav, evidovaný k datu 5. 2. 2020, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]). Z toho tedy plyne, že je nepravdivé tvrzení žalovaného, předestřené ohledně toho, že onen pronajatý pozemek má, vlivem digitalizace, pouhých [výměra], jak žalovaný původně, v rámci své, poněkud chatrné, obrany proti žalobě, tvrdil, zvláště když k dělení onoho původního pozemku, st. parc. [číslo] došlo právě k návrhu samotného žalovaného (zjištěno z Návrhu, podaného ke Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], podaného žalovaným, dne 10. 7. 2012, a tedy až teprve po uzavření předmětné nájemní smlouvy, ze dne 1. 1. 2012, a obsahujícího prezentační razítko podatelny Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], spolu s kopií Geometrického plánu, ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, ze dne 5. 6. 2012). Navíc, součtem všech, takto nově vzniklých, rozloh oněch vydělených pozemků ([výměra], dále [výměra], dále [výměra] a též i [výměra]) lze dospět k celkové výměře o rozloze [výměra], což je, navlas, právě ona výměra onoho původního pozemku, zachycená ve výpisu z katastru nemovitostí, prokazujícím stav, evidovaný k datu 6. 12. 2010, na listu vlastnictví - [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (viz výše – bod [číslo]).

9. V této souvislosti tedy podepsaný soud uzavírá, že výše zmiňované dělení onoho původního pozemku rozhodně nemůže mít jakýkoliv vliv na eliminaci povinnosti žalovaného platit žalobci sjednané nájemné, když soud má za prokázané i to, že žalovaný onu zemědělskou budovu (teletníku - zem. stav. – na parcele [číslo]) zakoupil od [anonymizována dvě slova] [země], dnem 7. 12. 2006 (zjištěno z Kupní smlouvy [číslo] ze dne 7. 12. 2006, uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [země] a žalovaným).

10. Soud tedy uzavírá, že žalovaný, vlastně, žádné ze svých obranných tvrzení neprokázal, když žalovaný ovšem nezpochybňoval onen akt uzavření předmětné Nájemní smlouvy, se žalobcem, jakožto pronajímatelem, a proto je tedy žalovaný povinen uhradit žalobci ono sjednané nájemné, za roky 2017, 2018 a 2019, a to v celkové výši 54 144 Kč, s tím, že, pokud tedy žalovaný tvrdil, že dotyčná Nájemní smlouva je neplatná, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že, podle ust. § 3030, o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.), platí ustanovení části hlavy I., tohoto zákona, i pro práva a povinnosti, vymezené podle zákona č. 40/1964 Sb., tedy občanského zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013. Soud tedy má, v této souvislosti, za to, že, dle ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb., žalovaný disponoval, při podpisu předmětné Nájemní smlouvy, uzavřené dle ust. § 663 a násl., občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění), prostřednictvím svého jednatele, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že, žalovaný si přečetl, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, předpokládá rovněž i to, že žalovaný věděl, co podepisuje, zvláště když u jeho obchodního jména bylo připojeno označení„ nájemce“. Dále platí, podle ust. § 7, o. z., i to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, tedy jednal poctivě a v dobré víře. Pokud se tedy žalovanému nepodařilo prokázat, a to nade vší pochybnost, opak, pak platí, že žalovaný se žalobcem uzavřel předmětnou Nájemní smlouvu, ze dne 1. 1. 2012, platně a že obě strany tehdy jednaly poctivě, a proto je tedy takto podepsané ujednání platné, přičemž povinnost žalovaného hradit sjednané nájemné vyplývá přímo ze shora zmiňované Nájemní smlouvy, a i když tedy soud, v rámci provedené koncentrace tohoto řízení, v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o.s.ř., žalovaného poučil a vyzval jej k doplnění jeho tvrzení, v souvislosti s jeho předchozími, a poněkud vágními, obrannými tvrzeními, tak žalovaný však svá, poněkud vágní, obranná tvrzení již nijak přiléhavě nedoplnil a prakticky žádné důkazy, v tomto ohledu, již soudu ani nenabídl.

11. Za této situace, tedy, soud dospěl k závěru, že žalovaný nejenže neunesl své břemeno tvrzení, ale rovněž ani své břemeno důkazní, a to ohledně případného zpochybnění výše či důvodu takto vzniklého dluhu, uplatněného žalobcem, v rámci tohoto řízení, byť, dle ustanovení § 79, odst. 1, a § 101, odst. 1, o.s.ř., má každý účastník, vždy, povinnost tvrzení, přičemž, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o.s.ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o.s.ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu pro případ, že skutková tvrzení a důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp.zn. II. ÚS 397/06). Předpokladem důkazní povinnosti je tvrzení skutečností účastníkem (§ 101, odst. 1, písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva, v této souvislosti, hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti, rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak, zpravidla, ani nemůže splnit svou důkazní povinnost. Jinými slovy řečeno, tak nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má pak za následek to, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil, a která nevyšla, ani jinak, v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR - sp. zn.: 29 Odo 1014/2003 a sp. zn.: 29 Odo 953/2004).

12. V daném případě byli účastníci o koncentraci řízení poučeni již v předvolání k prvnímu ústnímu jednání ve věci. Žalovaný, i když tedy byl soudem řádně vyzván, poučen a upozorněn, a to již v předvolání k výše zmiňovanému jednání, konanému dne 14. 1. 2021, v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, však svá předchozí, dosti bezradná, jakož i vnitřně rozporná, obranná tvrzení již, vlastně, nikterak přiléhavě nedoplnil.

13. Skutkový závěr, k němuž soud dospěl, na základě provedeného dokazování a tvrzení účastníků, je tedy následovný: Žalobce uzavřel, se žalovaným, shora zmiňovanou Nájemní smlouvu, ze dne 1. 1. 2012, dle níž má žalovaný povinnost platit nájemné, v roční výši 18 048 Kč, jež je splatné vždy do 31. března toho roku, za které se takto sjednané nájemné platí, s tím, že žalovaný však neuhradil nájemné za rok 2017 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 31. 3. 2017, dále neuhradil ani nájemné za rok 2018 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 3. 4. 2018 (jelikož den 31. 3. 2018 připadl na sobotu a prvním pracovním dnem následujícím byl den 3. 4. 2018), a též pak žalovaný neuhradil ani nájemné za rok 2019 - ve výši 18 048 Kč, splatné dne 1. 4. 2019 (jelikož den 31. 3. 2019 připadl na neděli a prvním pracovním dnem následujícím byl den 1. 4. 2019), v důsledku čehož, celkem, tedy žalovaný dluží, na takto sjednaném nájemném, za roky 2017, 2018 a 2019, žalobci částku ve výši 54 144 Kč, přičemž žalovaný, v této souvislosti, netvrdil, natož aby se to snažil prokazovat, že by cokoliv z tohoto dluhu žalobci uhradil. Za dané situace tedy soudu nezbylo, nežli žalobě zcela vyhovět, a to rovněž i s poukazem na prastarou zásadu„ pacta sunt servanda“ („ smlouvy se mají plnit“).

14. A pokud tedy ještě žalovaný, v rozporu se svými, shora popsanými, obrannými tvrzeními následně tvrdil rovněž i to, že se snažil, se žalobcem, dohodnout na změně předmětné Nájemní smlouvy, tak, k tomuto svému, takto tvrzenému, úsilí rovněž žádné důkazy neoznačil, přičemž soud, v této souvislosti, podotýká, že žalovanému ničeho nebránilo ve vypovězení předmětné Nájemní smlouvy, která dokonce obsahovala ustanovení o výpovědi bez udání důvodu, nicméně, ani v tomto ohledu však žalovaný netvrdil, natož aby se to snažil prokazovat, že by žalobci doručil výpověď předmětné Nájemní smlouvy. Navíc ještě soud považuje za nezbytné podotknout i to, že, pokud tedy žalovaný zakoupil onu zemědělskou budovu, nacházející se na pozemku ve vlastnictví jiné osoby, do svého vlastnictví, pak si ovšem žalovaný musel být, nepochybně, tohoto rizika, v dané době (rok 2006) vědom, a, v této souvislosti, je tedy soud toho názoru, že, i v tomto případě, lze aplikovat ust. § 4, zák. č. 89/2012 Sb., a to ohledně toho, že žalovaný disponoval, při podpisu předmětné Kupní smlouvy, uzavřené s [anonymizována dvě slova] [země], prostřednictvím svého jednatele, rozumem průměrného člověka a též i schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, tj., že, žalovaný si přečetl, co podepisuje, a též se, v návaznosti na to, opět předpokládá rovněž i to, že žalovaný věděl, co podepisuje, zvláště když u jeho obchodního jména bylo připojeno označení„ kupující“.

15. O příslušenství pohledávky žalobce, a to v podobě zákonného úroku z prodlení, pak rozhodl podepsaný soud dle ust. § 1968, ve spojení s ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl, v tomto řízení, zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení, a to v celkové částce 17 593,50 Kč Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku, ve výši 2 166 Kč, a též i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 7, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to za následující tři úkony právní služby: za 1x převzetí a přípravu věci – v částce 3 300 Kč, dále za 1x sepis a podání žaloby – v částce 3 300 Kč, jakož i za 1x účast na jednání u soudu - dne 14. 1. 2020 – v částce 3 300 Kč, a dále též i za jednu polovinu úkonu, spočívajícího v sepsání jednoduché výzvy k plnění – v částce 1 650 Kč, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů, po 300 Kč, k uvedeným úkonům právní služby, dle § 13, odst. 3, a. t., a celkem tedy ve výši 1 200 Kč, s tím, že advokát žalobce soudu doložil i to, že je plátcem DPH, a proto soud i tuto položku, tedy DPH ve výši 21%, z odměny advokáta a z paušálních náhrad výdajů, do celkové částky, představující náklady tohoto řízení, k jejichž zaplacení je žalovaný povinen, k rukám právního zástupce žalobce, rovněž promítnul, když DPH zde činí částku ve výši 2 677,50 Kč.

17. O povinnosti žalovaného, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, v celkové výši 17 593,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o.s.ř.. Soud tedy stanovil žalovanému, pro splnění jeho povinnosti, zákonnou, tedy 3-denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o.s.ř.).