18 EC 240/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl předsedou senátu JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 65 108,71 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 65 108,71 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 108,71 Kč, od 26. 4. 2012 do zaplacení, ve výši 7,75 %, p. a., a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám jeho právního zástupce, JUDr. jméno příjmení, advokáta, částku ve výši 31 940,40 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se, tehdy ještě pod původním názvem firmy právnická osoba, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 25. 4. 2012, domáhal, po žalované, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tvrdil, že žalovaná se, na úkor žalobce, bezdůvodně obohatila, a to tím, že, mezi žalobcem a žalovanou byla, dne 9. 5. 2005, uzavřena smlouva o spolupráci, přičemž tato smlouva byla uzavřena jakožto smlouva inominátní, a to v souladu s ust. § 269, odst. 2, tehdy platného a účinného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a na základě čehož tak žalovaná byla oprávněna uzavírat, jménem a ve prospěch žalobce, leasingové smlouvy, a v důsledku čehož jí tedy, následně, vznikl nárok na zaplacení provizí, z takto uzavřených smluv.

2. Žalobce dále, ve shora uvedené souvislosti, tvrdil, že mu byla žalovanou vyfakturována dodatečná provize, za 1. kvartál roku 2005, ve výši 2 142 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/08/011, se splatností dne 23. 8. 2005. Žalobci byla dále vyfakturována žalovanou i dodatečná provize za 2. kvartál roku 2005, ve výši 63 400,15 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/08/012, se splatností dne 23. 8. 2005. Žalobci pak byla, opět žalovanou, vyfakturována i další provize – bonus – a tedy částka ve výši 105 330 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/10/021, se splatností dne 24. 10. 2005. Žalobci též byla, rovněž ze strany žalované, vyfakturována, za mimořádný bonus, dle zmiňované smlouvy, za období číslo 2005, částka ve výši 200 145 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2005/117028, se splatností dne 7. 12. 2005. Konečně pak ještě byla žalobci, ze strany žalované, vyfakturována i bonusová provize za 4. kvartál roku 2005, ve výši 36 770 Kč, včetně DPH, a to fakturou č. FT2006/01/001, se splatností dne 2.2.2006.

3. Ačkoliv žalovaná nebyla plátcem DPH, a v tomto řízení nebyl prokázán opak, tak, i přesto, však požadovala po žalobci zaplacení shora zmiňovaných provizí včetně DPH, takže tyto provize (bonusy) byly žalobcem uhrazeny, na základě faktur, vystavených žalovanou, vždy včetně DPH.

4. Předmětem tohoto sporu se tak stal nárok žalobce na vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení, a proto se tedy žalobce domáhal, po žalované, z titulu bezdůvodného obohacení, zaplacení částky v celkové výši 65 108,71 Kč, s příslušenstvím, neboť žalobcem byly ony částky, původně fakturované s DPH, na základě výše uvedených faktur, řádně zaplaceny.

5. Žalovaná se však k žalobě vůbec nikterak nevyjádřila a zůstala zcela nečinnou, když se ani k žádnému z obou jednání, konaných u podepsaného soudu (dne 8. 12. 2022 a dne 7. 3. 2023), nedostavila, a též se ani neomluvila, ač byla řádně obeslána.

6. Podepsaný soud tedy danou věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti žalované, s tím, že soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, když zjistil, že jednotlivé částky, které byly, z titulu DPH, fakturovány žalovanou, ač žalovaná plátkyní DPH, v té době, nebyla (a neexistuje zde ani žádný důkaz o opaku), dohromady tvoří žalovanou sumu (zjištěno z faktur, vystavených žalovanou, na žalobce, přičemž se jedná o tyto faktury: faktura č. FT2005/08/011, faktura č. FT2005/08/112, faktura č. FT2005/10/021, faktura č. FT2005/117028, faktura č. FT2006/01/001).

7. Žalovaná se vůči žalobě, tedy, nikterak nebránila a, vzhledem k tomu, že se k soudu nedostavila, pak tedy ani nemohla, případně, vyvrátit žalobní tvrzení, předestřená v tom smyslu, že, v rámci své fakturace, účtovala žalobci příjmení, i když plátkyní DPH nebyla, když, na žalované, vlastně, spočívalo břemeno tvrzení i břemeno důkazní, a to v tom smyslu, že mohla tvrdit i prokazovat to, že, naopak, v dané době, plátkyní (např., i dobrovolnou) DPH byla a že, tedy, ony, již výše zmiňované, faktury byly vystaveny řádně a v souladu s platnými účetními předpisy, nicméně, žalovaná se však takové skutečnosti vůbec ani nesnažila tvrdit, natož aby se je snažila prokazovat.

8. Dále soud doplnil dokazování ještě i bankovními výpisy, ve spojení se shora specifikovanými fakturami, když se jednalo o bankovní výpisy předložené žalobcem, a z nichž soud zjistil, že Fakturou č. FT2005/08/011 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize ve výši 2 142 Kč, přičemž, z toho, částka 342 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána na její bankovní účet č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu žalobce - ze dne 26. 8. 2005, ze kterého vyplývá, že, dne 26. 8. 2005, byla na účet žalované - č. bankovní účet, zaslána částka v celkové výši 2 142 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/08/011 i z Výpisu z běžného účtu - variabilní symbol).

9. Fakturou č. FT2005/08/012 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize – tedy částka v celkové výši 63 400,15 Kč, přičemž, z toho, částka 10 122,71 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu ze dne 29. 8. 2005, ze kterého vyplývá, že, dne 29. 8. 2005, byla, na účet žalované - č. bankovní účet, zaslána částka v celkové výši 63 400,15 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/08/012 a též i z Výpisu z běžného účtu - variabilní symbol).

10. Fakturou č. FT2005/10/021 byla žalovanou vyfakturována žalobci provize - a to ve výši 105 330 Kč, přičemž, z toho, částka 16 817 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 1. 11. 2005, ze kterého vyplývá, že dne 1. 11. 2005 byla, na účet žalované - č. bankovní účet, zaslána celková částka – a to ve výši 105 330 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/10/021 a též i z Výpisu z běžného účtu - variabilní symbol).

11. Fakturou č. FT2005/11/028 byla žalovanou vyfakturována žalobci i provize ve výši 200 145 Kč, přičemž, z toho, částka 31 956 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 8. 12. 2005, ze kterého vyplývá, že dne 8. 12. 2005 byla, na účet žalované - č. bankovní účet, zaslána částka 200 145 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2005/11/028 a též i z Výpisu z běžného účtu - variabilní symbol).

12. Fakturou č. FT2006/01/001 byla žalovanou vyfakturována žalobci rovněž i provize ve výši 36 770 Kč, přičemž, z toho, částka 5 871 Kč tvořila DPH. Tato provize byla žalované zaslána, ze strany žalobce, na její bankovní účet - č. bankovní účet. Tuto skutečnost potvrzuje Výpis z běžného účtu - ze dne 9. 2. 2006, ze kterého vyplývá, že dne 9. 2. 2006 byla, na účet žalované - č. bankovní účet, zaslána částka 36 770 Kč (zjištěno z Faktury č. FT2006/01/001 a též i z Výpisu z běžného účtu - variabilní symbol).

13. Na základě takto doplněného dokazování tedy soud zjistil, že celkový součet všech částek DPH – viz výše – body číslo činí celkem 65 108,71 Kč, o kteroužto částku se tedy žalovaná, na úkor žalobce, obohatila, když onu částku 65 108,71 Kč žalobci vyfakturovala, a to za situace, kdy k tomu však chyběl zákonný důvod.

14. Soud tedy hodlal, především, s ohledem na shora popsané skutečnosti, a to v souladu s ust. § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., poučit žalovanou, a to v souvislosti s případnou možností vyvrátit shora předestřená žalobní tvrzení, nicméně, takovou možnost však žalovaná nikterak nevyužila, jelikož, jak již bylo řečeno výše, tak žalovaná se k soudu vůbec nedostavila a též ani jinak se, vůči žalobním tvrzením, nebránila, takže soud opravdu nemohl žalovanou patřičně poučit a vyzvat ji k označení přiléhavých důkazních návrhů, a to za účelem případného vyvrácení shora zmiňovaných skutečností, v důsledku čehož tedy soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla své břemeno tvrzení a rovněž ani své důkazní břemeno, když, dle ustanovení § 118b, odst. 1, věta druhá, o. s. ř., pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech, významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

15. Dle ustanovení § 118b, odst. 1, o. s. ř., věta třetí, k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden, mj., principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120, odst. 1, o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Práva účastníků a současně i zájem na projednání věci jsou pokryty poučovací povinností soudu, pro případ, že skutková tvrzení či důkazní návrhy jsou neúplné. Následky, spojené s neunesením důkazního břemene, po řádném poučení soudu, pak nese účastník řízení (viz nález Ústavního soudu ČR - sp. zn. II. ÚS 397/06).

16. V daném případě byli účastníci o koncentraci tohoto řízení poučeni již v předvolání k prvnímu ústnímu jednání ve věci, a proto tedy soud tuto věc následně projednal a rozhodl, dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., jak již bylo řečeno výše, přičemž shledal žalobu důvodnou.

17. Z výše uvedených důvodů, tedy, dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná je, a proto jí vyhověl, jak již bylo naznačeno výše. Soud tedy dospěl, po provedeném dokazování, k závěru, že, v tomto řízení, bylo prokázáno, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.

18. Soud posoudil tento případ dle tehdy platného občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (zák. č. 40/1964 Sb.), když vztahy, mezi oběma stranami tohoto sporu, vzešly, nepochybně, ještě z doby trvání účinnosti tohoto právního předpisu.

19. Dle ustanovení § 451 občanského zákoníku, odst. (1) – viz výše (zák. č. 40/1964 Sb.), platí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, dle odst. (2), téhož zákona, je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch, získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch, získaný z nepoctivých zdrojů.

20. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení leží vždy na žalobci břemeno tvrzení, že žalovanému poskytl plnění bez právního důvodu, anebo plnění z neplatného právního úkonu, anebo plnění z právního důvodu, který odpadl, anebo že se jedná o majetkový prospěch, získaný z nepoctivých zdrojů, a že žalovaný mu poskytnuté plnění nevydal.

21. Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobce vyplývá i břemeno důkazní, o tom, že plnění poskytl a že buď poskytl plnění bez právního důvodu, anebo plnění z neplatného právního úkonu, anebo jeho důvod dodatečně odpadl, anebo se jedná o majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (§101 odst. 1 písm. b/ a § 120 odst. 1 o. s. ř.) – srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. 33 Odo 1028/2004.

22. V daném případě žalobce prokázal, že žalované poskytl plnění bez právního důvodu, neboť žalovaná účtovala žalobci příjmení, aniž ovšem byla registrovaným plátcem této daně. Žalovaná, jak z logiky věci vyplývá, takto neoprávněně fakturovanou daň z přidané hodnoty neodvedla státu, a též to ani netvrdila, natož aby se to snažila prokazovat, takže je nepochybné, že si takto neoprávněně získané finanční prostředky ponechala, v důsledku čehož je zde i přítomen aspekt zjevně nepoctivého chování žalované, na základě něhož ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo, když tento závěr soudu je umocněn též i tím, že žalovaná se nikterak, vůči žalobě, nebránila a po celou dobu řízení zůstala nečinnou, a též ani nevyužila možnost, případně, zpochybnit žalobní tvrzení, předestřená v žalobním návrhu, a proto tedy podepsaný soud rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

23. Žalovaná tedy svou zákonnou povinnost nesplnila, když svůj dluh, vyplývající z neoprávněné fakturace daně z přidané hodnoty, včas neuhradila, čímž se tak ocitla v prodlení, a to ve smyslu § 1968, o. z. příjmení žalovaná netvrdila a též ani jinak se, jak již bylo řečeno výše, nebránila. Žalobce proto má, dle § 1970, o. z., i právo na zaplacení úroku z prodlení, z jednotlivých dlužných částek, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Žalobce naopak svůj nárok prokázal, žaloba je proto důvodná, jak již bylo výše uvedeno, a soud jí tímto rozsudkem vyhověl, s tím, že, o náhradě nákladů tohoto řízení, pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v tomto řízení zcela úspěšným, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 31 940,40 Kč.

25. Žalobci, který byl v tomto řízení právně zastoupen, tedy vznikly náklady řízení v celkové výši 31 940,40 Kč, a to včetně 21% DPH, představující soudní poplatek, ve výši 2 610 Kč, který žalobce řádně uhradil, na účet podepsaného soudu, a dále i náklady právního zastoupení žalobce advokátem, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu –AT), v rozsahu šesti úkonů právní služby, po částce 3 740 Kč, za každý jednotlivý úkon, dle § 11, AT (za 1x převzetí a přípravu zastoupení, za 1x předžalobní výzvu k plnění, jakož i za 1x podání ve věci samé – žalobní, dále za 1x písemné vyjádření ve věci samé – ze dne 14. 12. 2022 a rovněž i za 2x účast na jednáních, konaných u podepsaného soudu - dne 8. 12. 2022 a dne 7. 3. 2022), přičemž dále náleží advokátu žalobce rovněž i náhrada hotových výdajů (režijní paušál), dle § 13, odst. 3, AT, tj., k uvedeným šesti úkonům - á 300 Kč, tj., celkem 1 800 Kč, když právní zástupce žalobce soudu doložil, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, musel promítnout rovněž i položku, připadající na 21% DPH, z odměny advokáta a z náhrad, a to ve výši 5 090,40 Kč Celkem tedy náklady tohoto řízení činí částku ve výši 31 940,40 Kč.

26. O povinnosti žalované, uhradit takto vyčíslené náklady tohoto řízení žalobci, k rukám jeho právního zástupce, rozhodl soud tak, že stanovil žalované, pro splnění této její povinnosti, zákonnou, a tedy 3 - denní lhůtu (§ 160, odst. 1, o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.