19 C 112/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 746 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 446 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným na částku 298 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 300 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným na částku 15 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil pojistné za období od 1. 2. 2021 do 1. 6. 2021 v částce 5 096 Kč, poplatek za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění ve výši 300 Kč a dále poplatek spojený s ukončením pojistné smlouvy pro neplacení pojistného ve výši 350 Kč, to vše vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] s datem počátku pojištění 1. 3. 2020. Žalovaný dlužné pojistné vč. dalších nákladů neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 28. 1. 2022 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno do datové schránky dne 20. 6. 2022. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne 1. 3. 2020, jejímž předmětem bylo sjednání životního pojištění [anonymizováno] podle sazby [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 1 274 Kč měsíčně. Součástí smluvních ujednání bylo prohlášení pojistníka, tj. žalovaného, že před uzavřením pojistné smlouvy mu byly poskytnuty všechny dokumenty uvedené v části smlouvy označené jako„ DOKUMENTY K POJISTNÉ SMLOUVĚ“, tedy Informace pro klienta (jejichž součástí jsou: Informace o životním pojištění [anonymizováno], Sdělení klíčových informací k životnímu pojištění [anonymizováno] a Informace o zpracování osobních údajů), Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob, Zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění [anonymizováno], Zvláštní pojistné podmínky pro úrazové pojištění, Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění pro případ nemoci, Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění pro případ invalidity, Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění pro případ zajištění zdravotní péče, Modelace předpokládaného vývoje účtu pojistníka, Přehled poplatků a parametrů pojištění a Oceňovací tabulky, přičemž žalovaný potvrdil, že se s uvedenými dokumenty před uzavřením pojistné smlouvy seznámil a že si je vědom, že některé z těchto dokumentů tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení (včetně výluk), práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou (prokázáno pojistnou smlouvou). V Přehledu poplatků a parametrů pojištění, jež je nedílnou součástí pojistné smlouvy, byl sjednán poplatek ve výši 350 Kč za předčasné ukončení pojistné smlouvy (prokázáno pojistnou smlouvou, přehledem poplatků a parametrů pojištění). Všeobecné pojistné podmínky vázané k předmětné pojistné smlouvě ve svém čl. 7 odst. 7 upravují, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného (prokázáno všeobecnými pojistnými podmínkami). Žalovaný byl upomenut k zaplacení dlužného pojistného (prokázáno upomínkou k zaplacení dlužného pojistného, dodejkou, výpisem z interního systému žalobkyně). Pojištění bylo ukončeno uplynutím dne 31. 5. 2021, o čemž byl žalovaný informován ukončením pojistné smlouvy (prokázáno ukončením pojistné smlouvy, výpisem z interního systému žalobkyně). Posléze byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužného pojistného pokusem o smír (prokázáno pokusem o smír, výpisem z interního systému žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno předžalobní upomínkou, podacím archem). Pojištění bylo žalovanému tedy mj. poskytováno v období od 1. 2. 2021 do 1. 6. 2021, kdy pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného, za což žalobkyni náleží pojistné ve výši 5 096 Kč (4 měsíce neplacení * 1 274 Kč = 5 096 Kč). Žalobkyně doložila též Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění (prokázáno sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění).

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil a ocitl se v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto vedle nesplacené jistiny dle § 1970 o. z. nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. a jež je kapitalizován na částku 298 Kč, neboť za žalobkyní specifikované období lze zákonný úrok počítat toliko z částky 5 446 Kč, nikoliv z částky 5 746 Kč, jak plyne z níže uvedeného.

8. Stran poplatku ve výši 350 Kč za předčasné ukončení pojistné smlouvy pro neplacení pojistného lze konstatovat, že sjednání tohoto poplatku, jež bylo v rámci uzavřené pojistné smlouvy, v níž bylo odkázáno jednak na Všeobecné pojistné podmínky a též na Přehled poplatků a parametrů pojištění pro sazbu [anonymizována dvě slova], kde byla výše předmětného poplatku zcela jednoznačně uvedena a žalovaný jakožto spotřebitel měl možnost se s uvedenými informacemi a konkrétními poplatky seznámit, odpovídá ustálené judikatuře představované např. nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5688/2015, a též rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 86/2015, a tedy i v této části je nárok žalobkyně oprávněný.

9. Žalobkyně svůj nárok v této části prokázala, žaloba je v této části důvodná a soud proto žalobě částečně vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Stran částky 300 Kč soud žalobu zamítl. Žalobkyně nárok na částku ve výši 300 Kč představující náklady spojené s upomínáním žalovaného k zaplacení částky vyvozuje ze smluvních ujednání a konkrétně pak z čl. 7 odst. 7 všeobecných pojistných podmínek ve spojení se Sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění, a to za pokus o smír po zániku pojištění ve výši 300 Kč. Žalobkyně uvedla, že veškeré uplatněné náklady za vystavené upomínky vycházejí z aktuálního Sazebníku nákladů a jsou uvedeny a specifikovány na webové adrese žalobkyně, přičemž tyto žalobkyně pokládá za náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně na uvedené upozorňovala žalovaného již v rámci oznámení o zániku pojistné smlouvy. Soud však této argumentaci nemůže přitakat. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, obsahuje:„

30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

31. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje na to, že nelze závěry Ústavního soudu interpretovat jako a priori vyloučení (příkladmo) jmenovaných podstatných ujednání ze spotřebitelských smluv obecně, nýbrž zejména jako omezení jejich uplatnění v tzv. všeobecných obchodních podmínkách. Ústavní soud nyní odhlíží od skutečnosti, že fakticky je smluvní svoboda spotřebitele při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které ve všeobecných podmínkách, pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a s ohledem na nepoměr ve vyjednávací síle dodavatele a spotřebitele je na první pohled patrné, že se spotřebitel jen stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání. (…)

33. Z uvedeného plyne konečný závěr, který dopadá na věc stěžovatele, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“, a to se zřetelem k usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5688/2015, v němž bylo potvrzeno, že nelze k daným případům přistupovat paušálně, avšak naopak je nutné k nim přistupovat individuálně. Soud pak odkazuje zvlášť na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 86/2015, který stanovil:„ S ohledem na tyto závěry Ústavního soudu nelze přisvědčit dovolatelce, že strany si sjednaly smluvní pokutu přímo v textu předmětných smluv odkazem na všeobecné podmínky. Listina, na niž strany připojily svůj podpis, co do smluvní pokuty obsahuje toliko informaci, že zájemce a T-Mobile si pro případ porušení povinností vyplývajících z Účastnické smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny ve VPST, v podmínkách služby Internet ADSL, v Ceníku služeb nebo v dalších obchodních podmínkách, které jsou součástí Účastnické smlouvy. Tvrzení žalobkyně, že už tato formulace je sjednáním smluvní pokuty jako takové, neobstojí. Z uvedeného ujednání pro strany nevyplývají žádná konkrétní práva ani povinnosti, není z něj patrno, splnění jaké konkrétní smluvní povinnosti je zajištěno smluvní pokutou v každém z uvedených dokumentů, ani výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení. Jde pouze o odkaz na tři konkrétní dokumenty a na další, blíže nespecifikované obchodní podmínky, které jsou součástí Účastnické smlouvy, to vše bez označení konkrétních ustanovení, která se vztahují ke smluvní pokutě. Z textu smlouvy se nepodává, zda jsou ujednání o smluvní pokutě obsažena na více místech všeobecných podmínek a dalších uvedených dokumentů nebo jen v některém z nich. Ze smlouvy nelze zjistit ani to, jaké znění těchto dokumentů (ke kterému datu) bude v případě porušení té které povinnosti použito. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Jde o ujednání podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto s ohledem na § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné.“ Byť se jedná o rozhodnutí vydaná ve vztahu k předchozí právní úpravě, nic to nemění na tom, že závěry v nich řečené lze aplikovat i nadále, tedy na závazky vzniklé za účinnosti o. z.

11. V dané věci se jedná o pojistnou smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve smyslu výše uvedeného lze analogicky dle přístupu vztahujícího se ke smluvní pokutě, případně k rozhodčí doložce, přistupovat k nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, neboť se jedná o náklad, jež má být spotřebiteli při uzavírání smlouvy jednoznačně znám, a to v rámci jeho ochrany jakožto slabší strany vztahu. Pojistná smlouva jako taková obsahuje informaci, že nedílnou součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky, přičemž pojistník, tj. žalovaný potvrdil, že tyto před uzavřením pojistné smlouvy obdržel a seznámil se s nimi, a dále, že právy a povinnostmi tam uvedenými je pojistník vázán stejně jako pojistnou smlouvou. Všeobecné pojistné podmínky pak obsahují toliko blíže neurčité ujednání, dle něhož je pojistitel, za předpokladu, že pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši, oprávněn požadovat úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného. Obecná proklamace obsažená v čl. 1 bodu 2, 3 všeobecných pojistných podmínek o tom, že další podmínky mohou být podrobněji upraveny v příslušných zvláštních pojistných podmínkách, nepředstavuje splnění požadavku na přehlednost, čitelnost, logickou uspořádanost a jednoznačnou formulaci nákladů spojených s vymáháním pohledávky, jež je na podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli kladena. Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění byl přiložen žalobkyní toliko k podané žalobě. Z tvrzení ani důkazů nevyplývá, že by přímo předmětný Sazebník byl žalovanému jakožto pojistníkovi předložen tak, aby tento jako spotřebitel byl seznámen s konkrétními náklady za případné konkrétní úkony žalobkyně. Konstatování, že Sazebník je neustále zveřejněn na webových stránkách žalobkyně, pak v tomto směru neobstojí, a to opětovně s odkazem na pozici žalovaného jako slabší strany při uzavírání pojistné smlouvy. Soud konstatuje, že za stavu, kdy by náklady tak, jak jsou specifikovány v předloženém Sazebníku, byly součástí buď přímo pojistné smlouvy anebo přímo všeobecných pojistných podmínek (které byly spotřebiteli prokazatelně se smlouvou předány a jsou pro spotřebitele přehledné a srozumitelné), byly by naplněny všechny předpoklady dovozené výše uvedenou judikaturou (pakliže by se nejednalo např. o uvedení drobným písmem apod.), a tedy žalovaný se s nimi mohl bez dalšího seznámit. Taktomu však v dané věci není, což nemůže nahradit ani informování žalovaného o výši nákladů až v rámci upomínek, resp. oznámení o skončení pojištění. Takový postup by mohl mít za následek, že by žalobkyně ve výzvách zaslaných žalovanému stanovovala náklady dle svého uvážení bez dalšího. Jednostranná informace sdělená spotřebiteli nemůže zastoupit neexistenci smluvního ujednání, přestože dle žalobkyně se jednalo toliko o připomenutí takové povinnosti, jak tomu však v souladu s výše uvedeným není. Soud proto s přihlédnutím k tomu, že od počátku smluvního vztahu nebylo konkrétně stanoveno, jaké náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. mohou být vůči žalovanému požadovány, částku ve výši 300 Kč žalobkyni nepřiznal a žalobu co do této částky zamítl, a to včetně odpovídajícího kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, když její neúspěch byl toliko v nepatrné části (300 Kč z 5 746 Kč, tj. 5 % z celkové částky) nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 746 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.