19 C 143/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] je vlastníkem budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. [číslo] vyměřené dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Geodetickou kanceláří [příjmení] & [právnická osoba] dne 4. 7. 2022, ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], zeměměřičským inženýrem dne 7. 7. 2022 a schváleného katastrálním úřadem dne 7. 7. 2022 pod čj. PGP [číslo] v katastrálním území [anonymizováno].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání výroku uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku na základě toho, že uzavřel dne 4.6.2022 se žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod budovy bez čp/če postavené na pozemku parc. [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ garáž“). Garáž v době podpisu kupní smlouvy nebyla evidována v příslušném katastru nemovitostí. Garáž vystavěl žalovaný svépomocí, vlastnické právo ke garáži tak nabyl její výstavbou. Po uzavření kupní smlouvy doručil žalobce vlastníkovi pozemku [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem: [adresa] (dále jen„ vlastník pozemku“) nabídku možnosti uplatnění předkupního práva ke garáži jako majiteli pozemku, na kterém stojí cizí stavba. Vlastník pozemku předkupní právo ke garáži neuplatnil, vlastnické právo ke garáži tak přešlo prokazatelně na žalobce účinností kupní smlouvy s ohledem na skutečnost, že garáž není evidována v katastru nemovitostí. Žalobce proto provedl rekonstrukci garáže, tuto nechal zkolaudovat a na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Geodetickou kanceláří [příjmení] & [právnická osoba] dne 4.7.2022, ověřeného Ing. [jméno] [příjmení], zeměměřičským inženýrem dne 7.7.2022 a schváleného katastrálním úřadem dne 7.7.2022 pod čj. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ geometrický plán"), byla garáž zaměřena jako budova bez čp/če postavená na pozemku parc. [číslo]. S ohledem na výše uvedené podal tedy žalobce návrh na vklad vlastnického práva ke garáži na [stát. instituce], [stát. instituce], tento však tomuto návrhu nevyhověl s ohledem na skutečnost, že geometrický plán byl vyhotoven až po uzavření kupní smlouvy, a že tento musí být spojený s listinou, tedy s kupní smlouvou. Dále byl žalobce poučen, že je nutno doložit vlastnické právo ke stavbě předchozího vlastníka, tedy žalovaného. Katastrální úřad neuznal dokument, který tvořil přílohu kupní smlouvy prokazující výstavbu garáže žalovaným, neboť tento dokument byl vydán v roce 1986 a již nesplňuje náležitosti dle vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen„ katastrální vyhláška“). Proto vzal žalobce návrh na vklad vlastnického práva zpět. Dne 30.12.2022 byla uzavřena mezi žalobcem a vlastníkem pozemku nájemní smlouva, ve které v čl. I. odst. 2 vlastník pozemku uznává vlastnické právo žalobce ke garáži. Žalobce tedy na popud rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] uzavřel dne 11.1.2023 novou kupní smlouvu s žalovaným, kde je již garáž vymezena dle geometrického plánu, který tvoří přílohu kupní smlouvy. Opětovně zaslal žalobce vlastníku pozemku nabídku možnosti uplatnění předkupního práva, opětovně vlastník pozemku toto právo neuplatnil, o čemž informoval žalobce dopisem ze dne 18.1.2023. Žalobce tedy podal opětovně návrh na vklad vlastnického práva na [stát. instituce], [stát. instituce]. Tento však opětovně jeho návrhu nevyhověl, neboť dle katastrální vyhlášky je nutno doložit souhlasné prohlášení majitele pozemku a majitele stavby prokazující vlastnické právo žalovaného ke garáži. Toto souhlasné prohlášení však odmítl vlastník pozemku podepsat. Sdělil žalobci, že vždy katastrální úřad zapsal vlastnické právo majitele garáže na základě nájemní smlouvy. S ohledem na skutečnost, že garáž byla žalovaným vystavěna již v roce 1963, žádná jiná dokumentace než potvrzení obvodního úřadu [obec a číslo] ze dne 5.6.1986 není k dispozici. Žalobce se pokoušel získat i stanovisko tehdejšího vlastníka pozemku [anonymizována dvě slova] [obec], avšak ani ta žádnou dokumentaci nedohledala a stanovisko nevydala. Žalobce se ještě pokoušel podat stížnost k příslušnému katastrálnímu úřadu, avšak bezúspěšně. Proto byl uzavřen dne 12.5.2023 dodatek ke kupní smlouvě, na základě kterého vlastnické právo ke garáži přešlo na žalobce dle smlouvy ze dne 11.1.2023 ke dni účinnosti této smlouvy.

2. Žalovaný s návrhem žalobce souhlasil, k jednání se osobně dostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:

4. Z potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] vyplývá, že žalovaný je uživatelem garáže v osobním vlastnictví, kdy jde o garáž v areálu 140 garáží vybudovaných svépomocí v r. 1963 v [obec a číslo] [obec] při ulici [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], kdy dané potvrzení se vydává pro účely převodu nemovitostí.

5. Z kupní smlouvy ze dne 4. 6. 2022 vyplývá, že žalovaný převedl předmětnou garáž na žalobce. Pozice garáže v areálu vyplývá z přiloženého plánku.

6. Ze vzdání se předkupního práva z 8. 6. 2022 vyplývá, že [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec] (dále i jako„ [anonymizováno]“), jakožto vlastník pozemku pod garáží, se vzdal předkupního práva k předmětné garáži.

7. Z geometrického plánu [číslo] k.ú. [část obce], [obec] od Geodetické kanceláře [příjmení] & [anonymizováno] vyplývá, že garáž byla zaměřena geometrickým plánem tak, že se nachází na pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], [obec] – kdy tento pozemek byl vyčleněn z původního pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], [obec]. Z plánu je vidět, že i ostatní garáže již byly (většinou) vymezeny v pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], [obec].

8. Z kolaudačního rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 6. 10. 2022 vyplývá, že žalobci bylo povoleno užívání předmětné garáže.

9. Z písemnosti [anonymizováno 6 slov] ze dne 23. 11. 2022 vyplývá, že katastrální úřad odmítl provést zápis garáže s ohledem na to, že součástí kupní smlouvy není geometrický plán, dále že není prokázán nabývací titul ke garáži od původního vlastníka, tedy žalovaného, kdy nabytí skrze koupi je toliko derivativním způsobem nabytí a je tak potřeba prokázat nabytí původním vlastníkem.

10. Z nájemní smlouvy ze dne 21. 12. 2022 je patrné, že [anonymizováno] jako vlastník pozemku a žalobce jako vlastník garáže uzavřeli nájemní smlouvu k pozemku pod garáží.

11. Z kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2023 je patrné, že žalobce a žalovaný uzavřeli novou smlouvu k předmětné garáži s tím, že nově byl její součástí i geometrický plán [číslo] k.ú. [část obce], [obec] od Geodetické kanceláře [příjmení] & [anonymizováno] a také potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo].

12. Ze vzdání se předkupního práva z 18. 1. 2023 vyplývá, že [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec] (dále i jako„ [anonymizováno]“), jakožto vlastník pozemku pod garáží, se vzdal předkupního práva k předmětné garáži, a to na základě kupní smlouvy ze dne 11. 1. 2023.

13. Z dopisu ze dne 21. 2. 2023 je patrné, že žalovaný požádal [anonymizována tři slova] o vydání listiny prokazující jeho vlastnictví tak, aby mohl předmětnou garáž zapsat do katastru nemovitostí (KN).

14. Z dopisu ze dne 21. 2. 2023 je patrné, že žalobce a žalovaný požádali [anonymizováno] o vydání souhlasného prohlášení vlastníka stavby a vlastníka pozemku, aby mohla být garáž zapsána do KN. Z e-mailu ze dne 28. 2. 2023 vyplývá, že [anonymizováno] odmítlo vydat souhlasné prohlášení, neboť nedisponuje žádnými doklady, že vlastníkem garáže je žalovaný.

15. Z dopisu KN z 22. 3. 2023 vyplývá, že KN stále nemůže povolit vklad vlastnického práva k předmětné garáži. Na postup KN podal žalobce stížnost ze dne 3. 4. 2023. Na tuto reagoval KN dopisem ze dne 4. 4. 2023, ve kterém KN žalobci sdělil, že KN setrvává na svém názoru s tím, že nebylo prokázáno vlastnické právo ke garáži původního vlastníka, tedy žalovaného s tím, že danou věc lze napravit souhlasným prohlášením vlastníka stavby a vlastníka pozemku.

16. Z dodatku [číslo] ke kupní smlouvě ze dne 11. 1. 2023 vyplývá, že se žalobce a žalovaný dohodli, že vlastnické právo ke garáži přejde na žalobce účinností kupní smlouvy (a nikoliv až zápisem v KN).

17. Soud shrnuje, že z důkazů tak vyplývá, že předmětnou garáž postavil žalovaný, neboť potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] mluví o garáži v osobním vlastnictví, kdy garáže vznikly svépomocí – tedy vlastní výstavbou. Potvrzení navíc bylo vydáváno pro převod nemovitosti – tedy vlastnického práva k ní. Nadto [anonymizováno] jednal s žalovaným jako s vlastníkem garáže, když následně na základě kupní smlouvy začal jednat jako s novým vlastníkem s žalobcem (poté, co na něj žalovaný převedl vlastnické právo ke garáži). Lze tak uzavřít, že z důkazů vyplývá, že žalovaný postavil předmětnou garáž. Byť garáž není v potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] zcela přesně vymezena (např. určitým číslem), kdy je uvedeno toliko, že se jedná o jednu z garáží v daném areálu, pak není pochyb o tom, že se jedná o danou garáž, když k dané věci přistupuje shodně i vlastník pozemku – [anonymizováno], který si musí být vědom, kdo kterou garáž užívá, a která garáž komu patří, když má dlouhodobě uzavřené nájemní smlouvy ke garážím.

18. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že [anonymizováno] odmítl učinit souhlasné prohlášení, kdy tak zřejmě učinil z opatrnosti kvůli tomu, že sám nedisponoval nabývacím titulem, na základě kterého žalovaný danou garáž nabyl, nicméně to nic nemění na tom, že dlouhodobě bere žalovaného jako vlastníka garáže, když poté, co mu žalovaný sdělil, že převedl garáž na žalobce, začal [anonymizováno] přistupovat k žalobci jako k vlastníku garáže a uzavřel s ním nájemní smlouvu k pozemku pod garáží.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že komplikací je zejména forma potvrzení od [anonymizována tři slova] [obec a číslo], kdy toto nepostačuje KN k prokázání nabytí vlastnického práva, a to právě s ohledem na nedostatečnou určitost (nedostatečné údaje o nemovitosti).

20. Z pohledu soudu však na základě provedeného dokazování (viz výše) lze uzavřít, že je prokázáno, že žalovaný postavil jednu z garáží v daném areálu svépomocí a že mu k ní bylo potvrzeno jeho vlastnické právo, kdy to, o jakou garáž se jedná, pak vyplývá z toho, že [anonymizováno] se žalobcem uzavřel k pozemku pod garáží uzavřel nájemní smlouvu a vzdal se předkupního práva. Závěr o vlastnickém právu tak vyplývá ze širších souvislostí. V tomto ohledu lze odkázat i na znění judikatury„ Listinné důkazy z doby před padesáti a více lety nelze vždy dohledat, zvláště jde-li o dobu, kdy význam vlastnických práv k zemědělské půdě byl po roce 1948 potlačen a nahrazen silnějšími právy uživatelskými. Nelze proto vyloučit situace, kdy ke vzniku vlastnického práva došlo, ač vlastník nemůže tuto právní skutečnost doložit příslušnou nabývací listinou, a je třeba posoudit i širší souvislosti, které jsou z tohoto hlediska relevantní.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 483/2007, ze dne 25.2.2009). Nadto není patrné, že by snad někdo jiný vlastnické právo žalovaného a následně žalobce zpochybňoval či přímo předkládal důkazy k vyvrácení jeho existence.

21. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně:

22. S ohledem na to, že se jedná o určovací žalobu dle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), tak bylo potřeba nejprve určit, zdali je zde dán naléhavý právní zájem žalobce na určení či nikoliv.

23. Z judikatury lze citovat například„ naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti.” (viz R 17/72). Dále lze poukázat na„ Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován.“ (viz. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 31. 5. 2011) nebo„ ..určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod číslem 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).“ (viz. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, ze dne 10. 2. 2016).

24. Dále„ Dovolací soud proto uzavírá, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení existence či neexistence jejího věcněprávního vztahu k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí skutečně není obecně dán v případě, kdy žalobkyně může docílit souladu toho, oč jí jde (tj. souladu skutečného stavu se stavem podle katastru nemovitostí) prostřednictvím návrhu na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona. V dané věci žalobkyně mohla dosáhnout nápravy vadného zápisu v katastru nemovitostí uvedenou cestou a tudíž její žaloba nemohla být pro nedostatek naléhavého právního zájmu úspěšná.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4176/2007).

25. Dle § 985 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

26. Z výše uvedené judikatury se podává, že určovací žaloba má místo především tam, kde jsou spory mezi účastníky řízení, kdy o takový případ se v této věci nejedná (žalobce i žalovaný považují za nesporné, že současným vlastníkem předmětné garáže je žalobce). Lze však zmínit, že vlastnické právo působí vůči všem, kdy k ochraně toho práva je vhodné mít nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí. V tomto ohledu lze odkázat na § 985 o. z., který upravuje právo domáhat se odstranění nesouladu v rámci zápisu v KN. Soud k tomuto poznamenává, že bezpochyby je úmyslem zákonodárce, aby evidence KN byla vedena řádně (například kvůli obchodu, viz„ Hlavním účelem vedení veřejných seznamů z hlediska soukromého práva je zajistit bezpečný základ pro právní obchod s věcmi do nich zapsanými“ (Krčmář 1946 s. 21, Rouček/Sedláč II § 431 s. 511).), a to dozajista nejen v rámci toho, že by měly být odstraňovány chyby u již zapsaných nemovitostí, ale také v rámci toho, aby v KN byla zaspána i nemovitost, která již existuje, ale doposud nebyla do KN zapsána. Lze tak dovodit, že s ohledem na § 985 o. z. má žalobce právní zájem na tom, aby jeho nemovitost byla zapsána do KN, tedy aby byla daná nemovitost do KN zapsána a zápis v KN byl tak úplnější, podrobnější. Právní zájem je zde dán přímo ze zákona, není tak potřeba ho prokazovat (viz„ Naléhavý právní zájem podle § 80 OSŘ na požadovaném určení patrně plyne přímo ze zákona (NS 22 Cdo 3234/2018). Žalobce však musí prokázat aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. v PAVLŮ, Robert. § 985 In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 5; v podstatě shodně k tomuto přistupuje i komentář k § 985 o. z. v ASPI). Pokud by nebyl zápis vlastnického práva v KN proveden, pak postavení žalobce by se mohlo stát nejistým (viz R 17/72) nikoliv vůči žalovanému, ale vůči ostatním osobám, vůči kterým vlastnické právo rovněž působí, tedy i z tohoto pohledu lze aprobovat požadavek žalobce na určení jeho vlastnického práva soudem. Rovněž lze zmínit, že zapsání vlastnického práva žalobce v KN může být přínosné pro předcházení možným dalším sporům (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013) s ostatními osobami.

27. Z judikatury jsou nadto známy případy, kdy se osoba domáhala určení vlastnického práva s ohledem na to, že nebyla jako vlastník zapsána v KN (a také se domáhala i určení vlastnického práva na jiných nemovitostech, kde bylo určeno vlastnického právo jiné osoby, resp. státu), kdy soudy shledaly naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 483/2007, ze dne 25.2.2009).

28. Danou absenci zápisu vlastnického práva žalobce k předmětné garáži v KN nelze dle názoru soudu v tomto případě napravit jiným postupem než soudním rozhodnutím. Danou věc nelze napravit například postupem dle § 36 zák. č. 256/2013 Sb. (dříve § 8 kat. zákona, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4176/2007), neboť se nejedná o zřejmý omyl při vedení a obnově katastru či o nepřesnost při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.

29. Danou věc nelze napravit ani souhlasným prohlášením, když [anonymizováno] odmítl toto učinit.

30. Proti rozhodnutí KN o zamítnutí vkladu se sice lze bránit žalobou podanou podle části páté občanského soudního řádu (srov.„ Pokud katastrální úřad zamítl návrh na povolení vkladu vlastnického (zástavního) práva k nemovitostem, rozhodoval ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. o právní věci vyplývající z občanskoprávních vztahů, jejichž projednání a rozhodování bylo zákonem svěřeno jinému orgánu než soudu. V takových věcech lze a je nutno podat rovnou žalobu podle nové páté části o. s. ř.“, viz usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 17 /2006-16, ze dne 8.1.2007). Nicméně v daném případě je patrné, že ze samotného potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] jednoznačně nevyplývá vlastnické právo ke konkrétní garáži (garáž zde není nijak blíže označena např. číslem apod., je zde označena toliko oblast, resp. areál, ve které se garáž nachází). Aby mohl být učiněn závěr o tom, že vlastnické právo skutečně náleží žalobci, pak je potřeba provést určitá skutková zjištění (zde skrze dokazování) a ta ve své logické souvislosti teprve vedou k závěru, že žalobce je skutečně vlastníkem předmětné garáže. Daná listina, tedy potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo], tak sama o sobě dle názoru soudu nesplňuje podmínky dle § 7 a § 8 zák. č. 256/2013 Sb., kdy v § 17 odst. 1 a) zák. č. 256/2013 Sb. je zakotvena toliko povinnost KN zkoumat náležitosti dané listiny a nikoliv provádět dokazování za účelem určení vlastnického práva žalobce z více listin - tedy i listin jako nájemní smlouvy, e-maily, apod. K tomu se vyjadřuje i judikatura„ Záznam v katastru nemovitostí má deklaratorní (evidenční) účinky; zapisují se jím práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla nezávisle na provedení záznamu. Na provedení záznamu se nevztahuje správní řád. Při provedení záznamu se nevydává žádné rozhodnutí; katastrální úřad je pouze oprávněn zkoumat, zda listina předložená k provedení záznamu je bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu nebo soudu (nejedná-li se o nicotný právní akt), které je bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností, je katastrální úřad povinen záznam provést.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2191/2005). Pokud tedy z listiny není patrné vlastnické právo, tak KN vklad nemůže provést, neboť nemůže provádět dokazování za účelem zjištění vlastníka. Vlastnické právo musí být patrné přímo z listiny, která je součástí návrhu na vklad. Z pohledu soudu je tak nasnadě, že by žalobce nemohl být úspěšný ani v rámci podání žaloby dle části páté občanského soudního řádu. Tedy danou věc nelze napravit ani tímto postupem.

31. Soud tak shledal, že žalobce nemá pro uplatnění svých práv v současné situaci jinou možnost, než se obrátit na soud a naléhavý právní zájem je tak i z tohoto pohledu dán, neboť nápravy se nelze domoci jinak, přitom nemovitosti (tedy i garáže) se do katastru nemovitostí zapisují (viz § 1 zák. č. 256/2013 Sb.) a existující stav je tak v rozporu s tímto pravidlem. Žalobce se tak domáhá dosažení stavu v souladu se zákonem, resp. jeho smyslem a účelem, tedy aby byla nemovitost zapsána v KN (kde má být zapsána), dále aby bylo chráněno jeho vlastnické právo vůči ostatním osobám a aby byla evidence v KN přesnější, resp. úplnější (aby bylo patrné, že na pozemku se nachází stavba, která není jeho součástí, resp. že jsou zde odlišné subjekty, a to vlastník pozemku a vlastník stavby). Záměr žalobce je tak zcela v souladu se zákonem, resp. jeho smyslem a účelem.

32. Co se týče vlastnického práva ke garáži, pak soud konstatuje, že daná stavba se nachází v areálu garáží, není tak příslušenstvím bytu či domu, ale samostatnou věcí. Z potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] je patrné, že výstavba zde probíhala svépomocí a že žalovaný měl ke garáži vlastnické právo, lze tak usoudit, že garáž byla samostatnou věcí, ke které žalovaný nabyl vlastnické právo výstavbou –„ Pro rozhodnutí v tomto případě je nerozhodné, kdy došlo k zápisu vlastnického práva žalovaného k předmětné garáži do katastru nemovitostí, ale rozhodující je, kdo se skutečně stal jejím vlastníkem (popř. spoluvlastníkem), zda zemřelá E. M. nebo žalovaný. Jde-li o nově vytvořenou stavbu, která je samostatnou věcí ve smyslu občanského práva (§ 119 odst. 2 ObčZ), platí, není-li dohodnuto mezi zúčastněnými osobami jinak, že jejím vlastníkem se stává stavebník. Dovolací soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 5. 11. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 1536, svazek 22, v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou nabývání„ vlastnictví k nově vytvořené stavbě, kdy dospěl k právnímu závěru, že„ vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení“. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 261/2006).

33. Vlastnické právo ke garáži pak bylo převedeno ze žalovaného na žalobce kupní smlouvou ze dne 11. 1. 2023 ve znění dodatku [číslo] kdy vlastnické právo (s ohledem na to, že garáž není doposud zapsána v KN, srov. § 1105 o. z.) bylo na žalobce převedeno účinností dané smlouvy (viz § 1099 o. z., kdy toto stanovil i dodatek ke kupní smlouvě). Kupní smlouva ze dne 11. 1. 2023 pak byla kumulativní novací ke kupní smlouvě ze dne 4. 6. 2022 (neboť se nejednalo o zásadní změnu závazku, ale toliko o to, že nově byly ke kupní smlouvě přičleněny i potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] a geometrický plán, srov. § 1902 o. z.).

34. Podpisy na kupních smlouvách i dodatku byly úředně ověřeny a je tak patrné, kdo je učinil (jedná se o veřejnou listinu dle § 134 o. z. a § 1 zák. č. 21/2006 Sb., srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3461/2011). Soud tak neměl pochybnosti o tom, že jsou splněny požadavky zákona na listiny, které jsou zapotřebí pro změnu vlastníka k KN (srov. § 1 písm. d) a § 62 a násl. vyhl. č. 357/2013 Sb.).

35. Soud ještě závěrem pro pořádek poznamenává, že v daném případě, kdy z potvrzení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] vyplývá, že se jedná o potvrzení vlastnického práva žalovaného ke garáži (jsou zde slova„ osobní vlastnictví“ a potvrzení je vydáváno pro účely„ převodu nemovitosti“, kdy garáž měla vzniknout výstavbou ze strany žalovaného), tak se nejeví, že by se jednalo toliko o přidělení garáže dle § 196 a násl zák. č. 40/1964 Sb. na základě kterého by vzniklo transformací dle § 871 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. toliko právo nájmu. V daném případě byl žalovaný vlastníkem dané stavby (viz výše) a jeho vlastnické právo trvalo do doby, než jej převedl na žalobce.

36. Lze rovněž poznamenat, že pokud žalovaný užíval desítky let garáž v domnění, že je jejím vlastníkem, kdy toto nikdo nezpochybnil, pak by byla garáž, v případě, že by k ní žalovaný neměl vlastnické právo (což není tento případ, viz výše), předmětem vydržení.

37. S ohledem na výše uvedené soud žalobě na určení vlastnického práva vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. S ohledem na to, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný, ale nepožadoval náhradu nákladů řízení (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.), pak soud ve výroku II. tohoto rozsudku určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.