19 C 174/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení 14 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 845 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 12.8.2020 do zaplacení ve výši 8,25% p.a., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 12.8.2020 do zaplacení ve výši 8,25% p.a., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 092 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

IV. Opatrovníkovi žalované se přiznává odměna ve výši 11 277,20 Kč. Tato odměna bude opatrovníkovi vyplacena do 30 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu náhradu nákladů řízení ve výši 100%, jejíž přesná výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná, která je dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], neměla v době od 28. 3. 2019 do 30. 9. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 6 545 Kč (187 dnů × 35 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dále je žalovaná dle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla [registrační značka], ke kterému v době od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je povinna zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 7 379 Kč (157 dnů x 47 Kč) a taktéž poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost částky 6 845 Kč nastala dne 11. 8. 2020 a splatnost částky 7 679 Kč nastala dne 11. 8. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává, a to ani částečně, ani co do základu, neboť není důvodný, kdy namítala, že pohledávka neexistuje, není osvědčeno, že žalovaná byla skutečným vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, když zápis v Centrálním registru vozidel je toliko deklaratorní, a vlastnictví k vozidlu tak mohla mít od žalované odlišná osoba.

3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu, kdy údaje, které jsou jí předávány jednotlivými pojistiteli, jsou Ministerstvem dopravy porovnávány s údaji evidovanými v jím provozovaném registru silničních vozidel, přičemž Ministerstvo dopravy následně žalobkyni elektronicky dálkovým způsobem sdělí výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích. Žalobkyně pak ke shora specifikovaným vozidlům uvedla, že údaje o provozování vozidel a jejich vlastnostech byly zjištěny z registru silničních vozidel pod [číslo] [číslo]. Uvedla, že s odkazem na zákon se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, a tedy se jedná o vyvratitelnou zákonnou domněnku, a tedy považuje poskytnuté informace za správné. Nadto pak k vozidlu [registrační značka] obdržela žalobkyně od předchozího vlastníka kupní smlouvu ze dne 12. 2. 2019 včetně veškeré smluvní dokumentace, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovanou, a dále pak k vozidlu [registrační značka] obdržela žalobkyně od předchozího vlastníka kupní smlouvu ze dne 12. 2. 2019 včetně veškeré smluvní dokumentace, podle níž tato osoba převedla vlastnické právo ohledně vozidla na žalovanou. Faktickým vlastníkem je tak žalovaná.

4. Na jednání dne 23. 3. 2022 žalovaná namítla, že určitá část nároku je prekludovaná, když žalobkyně zaslala výzvu k povinnosti zaplatit příspěvek více než jeden rok po období, kdy vozidla nebyla pojištěna, a to u obou vozidel za období od 28. 3. 2019 do 27. 5. 2019. Žalobkyně sdělila, že s tímto názorem se nelze ztotožnit, neboť původně byl obesílán ten, kdo byl zapsán v registru jako provozovatel, tedy roční lhůta začala běžet později, a to až od doby, kdy se žalobkyně dozvěděla, že vlastníkem je žalovaná. Žalobkyně posléze doplnila, že u obou vozidel byl původně obesílán předchozí vlastník, na základě čehož se dozvěděla o uzavření kupní smlouvy, tedy poté vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku. Žalovaná k danému konstatovala, že zápis změny provozovatele v evidenci vozidel má konstitutivní charakter, a tedy provozovatelem a vlastníkem byl předchozí provozovatel, tedy nikoliv žalovaná, která tak není pasivně legitimována. Pakliže pak byla žalovaná vlastníkem, s ohledem na to, že předchozí provozovatel byl zapsán jako provozovatel až do dne 15. 9. 2020, má žalovaná za to, že v případě, pokud by byl nárok skutečně existentní, je žalovaná povinna zaplatit daný příspěvek společně a nerozdílně s předchozím provozovatelem.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: V rámci vozidla pod [registrační značka], nárok za období od 28. 3. 2019 do 30. 9. 2019 a. dle výpisu z registru vozidel byla provozovatelem-vlastníkem vozidla od 12. 2. 2019 do 9. 10. 2020 [právnická osoba] a.s., od 9. 10. 2020 do dnešního data je jako provozovatel-vlastník uvedena žalovaná (prokázáno výpisem z registru vozidel, viz č.l. 49 a 74 spisu), b. dne 12. 2. 2019 došlo k prodeji vozidla od [právnická osoba] a.s. na žalovanou (prokázáno kupní smlouvou č. [anonymizováno] s dalšími dokumenty: podmínky výměny vozů, protokol o předání, faktura [číslo] příjmový pokladní doklad, složka – prodej vozidla, protokol o stavu vozidla, informace k registraci vozidla, viz přílohová obálka k č.l.39-44), c. dne 12. 2. 2019 došlo k pojištění vozidla u pojišťovny [anonymizováno] (prokázáno záznamem z jednání a pojistnou smlouvou [číslo] + kopie OP p. [jméno] [jméno] [příjmení], viz přílohová obálka k č.l.39-44), d. dne 26. 3. 2020 byla vyhotovena výzva vůči [právnická osoba] a.s. k zaplacení částky 6 845 Kč za neuzavřené povinné ručení (prokázáno výzvou, viz přílohová obálka k č.l. 77-80), e. dne 9. 5. 2020 odpověděla [právnická osoba] a.s., že není vlastníkem vozidla a že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaná (prokázáno zprávou od [anonymizováno], viz přílohová obálka k č.l. 77-80), f. dne 28. 5. 2020 byla vyhotovena výzva vůči žalované k zaplacení částky 6 845 Kč za neuzavřené povinné ručení (prokázáno výzvou, viz přílohová obálka k č.l. 1), tato výzva byla podaná dne 28. 5. 2020 na poště (prokázáno výpisem z internetových stránek České pošty, viz č.l. 57 spisu), g. dne 3. 9. 2020 byla vyhotovena upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP (prokázáno upomínkou, viz přílohová obálka k č.l. 1), h. dne 15. 10. 2020 byla vyhotovena II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, tato upomínka byla doručena dne 19. 10. 2020 (prokázáno upomínkou + poštovní obálkou k číslu zásilky [anonymizováno], viz přílohová obálka k č.l. 1), i. dne 4. 12. 2020 byla vyhotovena předžalobní upomínka vůči žalované na částku 7 535 Kč, která byla doručována žalované skrze datovou schránku (DS) dne 7. 12. 2020 (prokázáno upomínkou a potvrzením o dodání do DS, viz přílohová obálka k č.l. 1), V rámci vozidla pod [registrační značka], nárok za období od 28. 3. 2019 do 31. 8. 2019 a. dle výpisu z registru vozidel byla provozovatelem-vlastníkem vozidla od 12. 2. 2019 do 9. 10. 2020 [právnická osoba] a.s., od 9. 10. 2020 do dnešního data je jako provozovatel-vlastník uvedena žalovaná (prokázáno výpisem z registru vozidel, viz č.l. 75 spisu), b. dne 12. 2. 2019 došlo k prodeji vozidla od [právnická osoba] a.s. na žalovanou (prokázáno kupní smlouvou č. [anonymizováno] s dalšími dokumenty: podmínky výměny vozů, protokol o předání, faktura [číslo] příjmový pokladní doklad, složka – prodej vozidla, protokol o stavu vozidla, informace k registraci vozidla, viz přílohová obálka k č.l.39-44) c. dne 12. 2. 2019 došlo k pojištění vozidla u pojišťovny [anonymizováno] (prokázáno záznamem z jednání a pojistnou smlouvou [číslo] + kopie OP p. [jméno] [jméno] [příjmení], viz přílohová obálka k č.l.39-44), d. dne 26. 3. 2020 byla vyhotovena výzva vůči [právnická osoba] a.s. k zaplacení částky 7 679 Kč za neuzavřené povinné ručení (prokázáno výzvou, viz přílohová obálka k č.l. 77-80), e. dne 9. 5. 2020 odpověděla [právnická osoba] a.s., že není vlastníkem vozidla a že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaná (prokázáno zprávou od [anonymizováno], viz přílohová obálka k č.l. 77-80), f. dne 28. 5. 2020 byla vyhotovena výzva vůči žalované k zaplacení částky 7 679 Kč za neuzavřené povinné ručení (prokázáno výzvou, viz přílohová obálka k č.l. 1), g. dne 3. 9. 2020 byla vyhotovena upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP (prokázáno upomínkou, viz přílohová obálka k č.l. 1), h. dne 15. 10. 2020 byla vyhotovena II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, tato upomínka byla doručena dne 19. 10. 2020 (prokázáno upomínkou + poštovní obálkou k číslu zásilky [anonymizováno], viz přílohová obálka k č.l. 1), i. dne 4. 12. 2020 byla vyhotovena předžalobní upomínka vůči žalované na částku 8 394 Kč, která byla doručována žalované skrze datovou schránku (DS) dne 7. 12. 2020 (prokázáno upomínkou a potvrzením o dodání do DS, viz přílohová obálka k č.l. 1), 6. Soud posoudil výše uvedený skutkový stav po právní stránce následovně:

7. Dle § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále i jako„ p.o.ú.z.p.v.“), (1) Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. (2) Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že: a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. (3) Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. (4) Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. (5) Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. (6) Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. (7) Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

8. Dle komentáře ASPI k § 4 odst. 6 p.o.ú.z.p.v.„ Pokud je osobou povinnou k zaplacení příspěvku jiná osoba než vlastník nebo provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel, počíná České kanceláři pojistitelů běžet jednoletá prekluzivní lhůta k odeslání výzvy k úhradě dle odst. 7 až od okamžiku, kdy se prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem nebo provozovatelem nepojištěného vozidla. Běh prekluzivní lhůty je vázán na odeslání výzvy Českou kanceláří pojistitelů, nikoliv na doručení výzvy osobě povinné k zaplacení příspěvku. Pohledávka České kanceláře pojistitelů na zaplacení příspěvku, jež byla řádně uplatněna výzvou, se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě dle § 629 obč. zák. Pohledávka se stává soudně vymahatelnou uplynutím lhůty ke splnění, jež nesmí být kratší než 30 dní od doručení výzvy adresátovi. Komentovaný předpis nestanoví další požadavky na způsob doručení, dle názoru autora bude třeba způsob doručení specifikovat, neboť od okamžiku doručení běží lhůta ke splnění a po jejím uplynutí počíná České kanceláři pojistitelů běžet tříletá promlčecí doba na vymáhání pohledávky u orgánu veřejné moci.“. Dále je v odborné literatuře uvedeno„ Pro povinnost platit příspěvek zákon stanovuje speciální prekluzivní lhůtu. Povinnost platit příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek (k tomu viz níže) ze zákona zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle povinné osobě výzvu k zaplacení příspěvku. To však platí pouze ve vztahu k osobě uvedené jako vlastník a provozovatel v registru silničních vozidel. Pokud by bylo vyvráceno, že je taková osoba vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, nezačne lhůta 1 roku běžet dříve, než se Česká kancelář pojistitelů prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla. O této skutečnosti by se Česká kancelář pojistitelů mohla dozvědět zejména v rámci soudního řízení o zaplacení příspěvku, v němž by osoba uvedená jako vlastník vozidla nebo provozovatel v registru prokázala, že není vlastníkem či provozovatelem. Prekluzivní lhůta platí pouze pro odeslání výzvy k zaplacení příspěvku (přičemž pro českou právní úpravu poměrně neobvykle není lhůta vztažena k doručení výzvy povinné osobě, ale k jejímu odeslání). Následné případné uplatnění nároku u soudu by pak zřejmě podléhalo režimu promlčení.“ (viz JANDOVÁ, Lucie. § 4. In: JANDOVÁ, Lucie, VOJTEK, Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 81–82, marg. č. 5)

9. Dle § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

10. V souladu s výše uvedenou dikcí zákona a odborné (komentářové) literatury tak vyplývá, že nárok žalobkyně je oprávněný. Žalobkyně totiž odeslala v případě obou vozidel ([registrační značka] a [registrační značka]) dne 26. 3. 2020 výzvy (to bylo prokázáno výzvami, které již měly přiřazeny podací číslo na poště – tedy byly ten den odeslány) k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to za období počínající v obou případech dne 28. 3. 2020, a to vůči osobě, která byla zapsaná v registru vozidel jako vlastník-provozovatel. Touto osobou byla [právnická osoba] a.s. Byla tak dodržena prekluzivní lhůta pro uplatnění nároku dle § 4 odst. 6 p.o.ú.z.p.v., neboť výzva byla odeslána (nikoliv doručena) před 28. 3. 2020, kdy prekluzivní lhůta je vázána na odeslání a nikoliv doručení.

11. Následně se žalobkyně dozvěděla dne 9. 5. 2020 od [právnická osoba] a.s., že [právnická osoba] a.s. není vlastníkem ani provozovatelem předmětných vozidel, a to od 12. 2. 2019, kdy se vlastníkem-provozovatelem stala žalovaná. Tedy od 9. 5. 2020 započala v souladu s § 9 odst. 6 p.o.ú.z.p.v. znovu běžet prekluzivní lhůta pro uplatnění nároku dle § 4 odst. 1 p.o.ú.z.p.v.

12. Žalobkyně následně zaslala výzvu ve smyslu § 4 odst. 6 a 7 p.o.ú.z.p.v. žalovanému dne 28. 5. 2020, tedy ani ne do jednoho měsíce od okamžiku, kdy se dozvěděla, že je skutečným vlastníkem-provozovatelem předmětných vozidel. Lhůta dle § 4 odst. 6 p.o.ú.z.p.v. tak byla dodržena a žalobkyně má proti žalované nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 p.o.ú.z.p.v.

13. Žalovaný sice uváděl, že povinnost k úhradě má toliko vlastník-provozovatel zapsaný v registru vozidel a odkazoval na zákon č. 56/2001 Sb., s tím, že zápis provozovatele je konstitutivní (na rozdíl od vlastníka) a odkazoval na důvodovou zprávu k zákonu č. 239/2013 Sb., kde byla konstitutivní povaha zápisu provozovatele zmíněna. K tomu soud uvádí, že zákon č. 56/2001 Sb., upravuje provozovatele odlišně od zákona č. 168/1999 Sb. (p.o.ú.z.p.v.), neboť v § 4 odst. 2 p.o.ú.z.p.v. je uvedeno, že„ má se za to“ že osoba zapsaná jako provozovatel či vlastník v registru vozidel je provozovatelem či vlastníkem vozidla. Je zde tedy vyvratitelná domněnka o vlastnictví vozidla či jeho provozování určitou osobou. Na tuto vyvratitelnou domněnku pak navazuje § 4 odst. 6 p.o.ú.z.p.v., ve kterém je výslovně uvedeno, že osobou provozovatele ve smyslu § 4 odst. 2 p.o.ú.z.p.v. může být i jiná osoba než ta, která je tak zapsána v registru vozidel (to je patrné z věty … jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.). Nadto lze zmínit, že v rámci odpovědnosti za prohřešky se nejvyšší soud již odklání od toho, že by za ně měla odpovídat toliko osoba zapsaná v registru, aniž by byla skutečně vlastníkem či provozovatelem, a odpovědnost je dovozována právě u osob, které skutečně dané vozidlo vlastní či provozují. V tomto ohledu lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, byť se týkalo poměrů leteckého rejstříku, který má ale obdobnou funkci jako registr vozidel. V daném rozhodnutí bylo dovozeno, že odpovědnost stíhá osobu, která reálně provozovala letadlo, a to aniž by byla zapsána jako provozovatel v registru (leteckém rejstříku). Odpovědnost tak stíhala osobu dle skutečného a nikoliv zapsaného stavu.

14. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že vlastníkem byla jiná osoba než ta zapsaná v registru vozidel, tedy [právnická osoba] [anonymizováno]., a to konkrétně žalovaná, pak dle § 4 odst. 1 a 2 p.o.ú.z.p.v. má povinnost k úhradě příspěvku žalovaná, a nikoliv [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná pak byla řádně vyzvána k úhradě dle § 4 odst. 7 p.o.ú.z.p.v., a také včas dle § 7 odst. 6 p.o.ú.z.p.v. Proto soud uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni požadovanou částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. Výše příspěvku je pak za obě vozidla vypočítána správně, když: a. v případě vozidla [registrační značka] se jedná o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3, a tedy dle § 4 p.o.ú.z.p.v., je žalovaná povinna za každý ze 187 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 35 Kč (§ 2 odst. 1 písm. f/ prováděcí vyhlášky), celkem tedy 6 545 Kč a k tomu 300 Kč jako náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a prováděcí vyhlášky, b. v případě vozidla [registrační značka] se jedná o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, a tedy dle § 4 p.o.ú.z.p.v., je žalovaná povinna za každý ze 157 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, zaplatit žalobkyni příspěvek v částce 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g/ prováděcí vyhlášky), celkem tedy 7 379 Kč, a dále 300 Kč jako náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a prováděcí vyhlášky.

16. Ode dne 12. 8. 2020 je žalovaná v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 092 Kč dle jejího vyúčtování. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 524 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby), celkem tedy 900 Kč, dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 a. t. ze stejné tarifní hodnoty sestávající z částky 1 700 Kč za 2 úkony právní služby (účast na jednání 23. 3. 2022, účast na jednání 17. 6. 2022), celkem tedy 3 400 Kč, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem tedy 300 Kč, dvě náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., celkem tedy 600 Kč, a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč Celkem je tedy žalobkyni přiznáno na nákladech 7 092 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

18. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. srpna 2021, č. j. 19 C 174/2021-22, byl žalované ustanoven opatrovník z řad advokátů, JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokát, a to ve smyslu § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Odměnu ustanoveného opatrovníka ve výši 11 277,20 Kč tvoří dle § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s a. t. odměna za zastupování ve smyslu ust. § 7 bod 5, 8 odst. 1, 12a odst. 1, 2 a 11 odst. 1 a. t. ve výši 1 360 Kč (1 700 Kč za 1 úkon vypočtený z tarifní hodnoty ve výši 14 524 Kč snížený o 20 %) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava, vyjádření ze dne 10. 8. 2021), neboť tyto úkony byly činěny za účinnosti § 12a odst. 1, 2 a. t. (viz čl. II vyhl. č. 406/2021 Sb.), celkem tedy 2 720 Kč, odměna za zastupování ve smyslu ust. § 7 bod 5, 8 odst. 1 a 11 odst. 1 a. t. ve výši 1 700 Kč za 3 úkony právní služby (účast na jednání dne 23. 3. 2022, vyjádření ze dne 11. 5. 2022, účast na jednání dne 17. 6. 2022), celkem tedy 5 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý uvedený úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč, a jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 9 320 Kč ve výši 1 957,20 Kč. Odměna opatrovníka tak činí 11 277,20 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

19. Žalované byla dle § 147 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 100%. Žalovaná totiž byla procesně zcela neúspěšná a také zavinila, že stát musel vynaložit náklady ve smyslu odměny opatrovníka. Pakliže by žalovaná byla řádně zastoupena statutárním orgánem, který by za ní jednal tak, jak jí to ukládá zákon, pak by k ustanovení opatrovníka v dané věci vůbec nemuselo dojít a náklady státu by nevznikly. Výše nákladů státu a splatnost bude stanovena v souladu s § 155 odst. věta druhá o. s. ř. v samostatném usnesení, neboť jejich přesná výše doposud není známa, jelikož odměna opatrovníka doposud není určena pravomocně.