19 C 226/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 53 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 525 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 26 525 Kč ve výši 15 % ročně od 11. 2. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci. Jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 15. dne v měsíci, za který je daná splátka placena.

II. Žaloba se co do zbytku, tedy co do částky 26 525 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 26 525 Kč ve výši 15 % ročně od 11. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 53 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 050 Kč od 11. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně na základě toho, že: Dne 23.2.2021 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla RZ: , SPZ, tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu č. , hodnota, . Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden podle ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále i jako „z. p. p. k.“), a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v poli „A“ přiloženého protokolu o odtahu vozidla. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, kdy jí zasílala oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ji o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně a vyzývala ji k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Cena za odtah je tedy určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovanou a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná do dnešního dne uhradila za provedený odtah a parkovné částku ve výši 0 Kč. Dluh žalované je tedy tvořen částkou za odtah ve výši 1 900,- Kč, částkou 250,- Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400,- Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50,- Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky tedy ke dni podání žaloby tak činí 53 050 Kč.

2. Žalovaná se bránila tím, že dané vozidlo zdědila po otci, kdy nevěděla, kde se dané vozidlo nachází a že bylo odtaženo se pak dozvěděla až s 2 měsíčním zpožděním. Pokud by ji někdo informoval o odtažení vozidla dříve, tak by zajistila odtah dříve, neboť poté, co se dozvěděla o odtahu, velmi rychle sjednala likvidaci daného vozidla. Zaměstnanec odtahového parkoviště jí měl sdělit, že se s jejím otcem znal a že se postará o daný dluh za parkovné, avšak tak se ve finále nestalo. Poté co následně obdržela výzvu k úhradě, tak volala ihned na právní odbor hl. m. Prahy, kde jí bylo sděleno, že má vysvětlit danou situaci skrze e-mail. To žalovaná udělala, nicméně jí přišla odpověď, že bude trvat déle, než na to bude odpovězeno s ohledem na vytíženost oddělení. Následně žalované přišel dopis z Obvodního soudu pro Prahu 10 s elektronickým platebním rozkazem (viz č.l. 14 spisu). Dále žalovaná doplnila, že zdědila po otci řadu motorových vozidel, kdy se však jednalo o vraky dodávek, osobních automobilů a motorek, kdy její otec je chtěl časem opravit. Ona sama nikdy nevlastnila motorové vozidlo a nevěděla, co si počít. Po zemřelém otci jí začaly chodit složenky za pojištění i nepojištění vozidel, dále zdědila dluh v bance a spoustu dalších poplatků. Pohřeb otce stál také hodně peněz. Žalovaná pomáhala po smrti otce některým členům rodiny v tíživější finanční situaci, kdy ale ona se následně rovněž začala dostávat do finanční tísně. Neměla, jak vydělávat peníze při lockdownu, a dále měla půjčku se svým zemřelým přítelem. Finanční prostředky jí poté půjčovala matka, kdy po obdržení výzvy k vyzvednutí vozidla v červnu 2021 okamžitě sjednala odtah vozidla a jeho následnou likvidaci (viz č.l. 31 spisu). Žalobkyně založila výpočet požadovaného nároku na č.l. 51 spisu. Žalobkyně původně jednala jako účastník nezastoupený advokátem, kdy zastoupení si nakonec sjednala před druhým jednáním ve věci (viz č.l. 76 spisu).

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěry o skutkovém stavu:K odtahu vozidla, výzvám k převzetí a převzetí vozidla žalovanou4. Z protokolu o odtahu vozidla č. , hodnota, je patrné, že vozidlo SPZ , SPZ, bylo odtaženo dne 23. 2. 2021 v 11:07, kdy o odtahu rozhodl strážník městské policie č. , hodnota, na základě § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., kdy následně bylo vozidlo převzato žalovanou dne 1. 7. 2021 v 11:15 a byla vyúčtována částka 53 050 Kč. V době převzetí vozidla byl v technickém průkazu zapsán p. , jméno FO, (otec žalované) (prokázáno protokolem).

5. Z karty vozidla SPZ , SPZ, je patrné, že jakožto vlastník vozidla byl od 19. 1. 2012 zapsán p. , jméno FO, , tedy otec žalované (prokázáno kartou vozidla).

6. Dne 15. 4. 2021 byla vyhotovena výzva k převzetí vozidla, kterou byl vyzván p. , jméno FO, (otec žalované) k vyzvednutí vozidla z parkoviště. Tato výzva byla odeslána doporučeně dne 20. 4. 2021. Obálka se vrátila s tím, že adresát zemře (prokázáno výzvou a dodejkou).

7. Dopisem ze dne 24. 5. 2021 se žalobkyně obrátila na Obvodní soud pro Prahu 5, aby jí sdělil jméno dědice/ů po zesnulém , jméno FO, . Tento dopis byl odeslán skrze datovou schránku dne 24. 5. 2021 (prokázáno dopisem a výpisem z DS).

8. Dne 26. 5. 2021 sdělil Obvodní soud pro Prahu 5 přípisem žalobkyni, že dědicem předmětného vozidla nacházejícího se na odtažném parkovišti je žalovaná (prokázáno přípisem).

9. Dne 27. 5. 2021 byla vyhotovena výzva k převzetí vozidla, která byla adresována žalované. Výzva byla dne 3. 6. 2021 vhozena do schránky žalované (prokázáno výzvou a dodejkou).

10. Dne 30. 1. 2023 byla vyhotovena výzva pro žalovanou k zaplacení částky 53 050 Kč za umístění předmětného vozidla na odtažném parkovišti. Tato výzva byla doručena vhozem do schrány žalované dne 9. 2. 2023 (prokázáno výzvou a dodejkou).

11. Z e-mailové komunikace vyplývá, že 11. 4. (blíže neurčeného roku) zaslala žalovaná zprávu na právní odbor (blíže neurčené organizace), ve kterém popisovala, že jí přišla výzva k úhradě za odtažení a parkovné k vozidlu RZ/SPZ , SPZ, a dále popisovala, že vozidlo bylo předmětem dědického řízení, kdy nevěděla, kde je vozidlo zaparkované a vůbec ho nepoužívala a že informace o odtahu jí přišla až 2 měsíce po odtahu vozidla, kdy pokud by jí informace o odtahu byla doručena dříve, pak by byla schopna dříve sjednat nápravu. Dále uvedla, že má složitou finanční situaci, kdy nemůže daný dluh zaplatit, a že má dluh u , právnická osoba, ve výši 200 000 Kč, kdy danou půjčku sjednávala kvůli výdajům, které měla spojené se závazky kvůli zemřelému otci (prokázáno výzvou, viz č.l. 15 spisu). Byť z textu e-mailu tak, jak je založen ve spise, nevyplývá, které organizaci byla daná zpráva zaslána, tak z pohledu soudu je zřejmé, že daná zprávy byla skutečně zaslána právnímu odboru hl. m. Prahy, neboť je zjevné, že se jedná o reakci na výzvu k zaplacení předmětné částky 53 050 Kč. Nejeví se jako pravděpodobné, že by takováto výzva byla zaslána jinému subjektu. Soud zde poznamenává, že s ohledem na sled výzev byl zřejmě e-mail zaslán 11. 4. 2023.

12. Z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků je patrné, že žalovaná nechala z odtažného parkoviště odtáhnout a předala do zařízení ke sběru autovraků dne 1. 7. 2021 vozidlo , Anonymizováno, , SPZ , SPZ, (tedy předmětné vozidlo), ročník 1998, kdy vozidlu chyběly: baterie, katalyzátor a pohonné hmoty (prokázáno potvrzením).K aktivní legitimaci žalobkyně a výši poplatků za umístění vozidla na odtažném parkovišti13. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, tedy usnesení Rady hl. m. Prahy ze dne 12. 2. 2013 č. 184, vyplývá, že cena za jeden nucený, úplný odtah činí 1 900 Kč a že maximální cena za první až třetí i jen započatý den činí 250 Kč/den, od čtvrtého dne, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí 400 Kč/den, od sto osmdesátého prvního dne činí 50 Kč/den (prokázáno nařízením a usnesením Rady hl. m. Prahy).

14. Žalobkyně byla zřízena dne 1. 1. 2000 vydáním zřizovací listiny ze strany zastupitelstva hl. m. Prahy (prokázáno zřizovací listinou).K majetkové situaci žalované15. Z prohlášení dědičky o pozůstalosti vyplývá, že žalovaná sestavila přehled pozůstalostního majetku (prokázáno prohlášením). Tento důkaz však není z pohledu soudu příliš relevantní, neboť se jedná toliko o jednostranně vytvořený dokument, a to účastníkem řízení (žalovanou).

16. Z čestného prohlášení , jméno FO, vyplývá, že půjčila své dceři (žalované) částku 177 000 Kč na živobytí a platby spojené s pozůstalostí po smrti otce žalované (prokázáno čestným prohlášením, viz č.l. 34 spisu).

17. Ze mzdového výměru od , právnická osoba, vyplývá, že žalovaná pobírala hrubou mzdu k 31. 3. 2023 ve výši 47 000 Kč (prokázáno výměrem). Z výpisu z účtu , právnická osoba, za rok 2023 vyplývá, že žalovaná splácí úvěr, a to v částce 2 669 Kč měsíčně (prokázáno výpisem z účtu).

18. Z výpisu z účtu za měsíc prosinec 2019 vyplývá, že žalovaná zřejmě byla v neblahé finanční situaci, kdy byla již na počátku měsíce v mínusu 36 589,60 Kč a tato částka se během prosince 2019 ještě navýšila, jelikož příjmy na účtu byly v daném měsíci 38 010 Kč a výdaje byly 45 458,50 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu po svém zesnulém otci , jméno FO, ze strany , Anonymizováno, dopisem ze dne 15. 11. 2019, kdy v dopisu ze dne 17. 12. 2019 uvedla, že danou částku nestačí včas zaplatit a navrhla splácení po 1 000 Kč měsíčně (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 15. 11. 2019 a dopisem ze dne 17. 12. 2019). Žalovaná následně zaplatila dvě platby ve výši 1 000 Kč dne 26. 1. 2020 a 20. 2. 2020 (prokázáno výpisem z účtu).

19. Z fotografií motocyklů a vozidel je patrné, že žalovaná nyní vlastní několik motorek a vozidel, které jsou však ve velmi špatném stavu, pravděpodobně nepojízdné (prokázáno fotografiemi).

20. Z výpisu z účtů a výzev k úhradě povinného ručení (od pojišťoven a ČKP) je patrné, že žalovaná zaplatila za vozidla a motocykly po svém zesnulém otci:- 2 100 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 1 724 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 6 800 Kč za osobní automobil SPZ , SPZ, ,- 2 020 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 7 820 Kč za osobní automobil SPZ , SPZ, ,- 2 772 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 1 116 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 2 800 Kč za motocykl SPZ , SPZ, ,- 6 204 Kč za osobní automobil SPZ , SPZ, ,- 622 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 483 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 719 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 948 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 386 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 783 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 420 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 128 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 331 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 112 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 90 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná),- 336 Kč na pojistnou smlouvu č. , hodnota, (není patrné, o jaké vozidlo se konkrétně jedná) (prokázáno výzvami a výpisy z účtů). Byly zde i platby, ke kterým nebyly doloženy výzvy k úhradě, nicméně je patrné, že adresátem jsou pojišťovny (např. , Anonymizováno, u platby 86 Kč ze dne 9. 3. 2020)

21. Dále žalovaná zaplatila za svého zesnulého otce pokutu za jízdu po dálnici v Itálii bez zaplacení mýtného (prokázáno výzvou k úhradě, odpovědí a výpisem z účtu).

22. Dále byly na žalovanou podány žaloby, aby zaplatila , Anonymizováno, částky 7 741 Kč, 5 752 Kč a 6 598 Kč. Tyto částky (spolu s náklady řízení) byly žalovanou zaplaceny (prokázáno předžalobní výzvou, usneseními soudu a výpisy z účtu).

23. Žalovaná některá svá tvrzení neprokázala, konkrétně neprokázala to, že by nevěděla, kde vozidla jsou, že pohřeb jejího otce stál hodně peněz, že se dostala do finanční tísně, kdy začala sjednávat odtah a likvidaci vozidla, že jí bylo přislíbeno ze strany obsluhy parkoviště, že nebude nic platit a že ze strany zaměstnankyně hl. m. Prahy jí bylo sděleno, že se situace dá řešit odpuštěním dluhu. Žalovaná nicméně dané skutečnosti nakonec prokázat nechtěla (poučení dle § 118a o. s. ř. jí v tomto ohledu bylo dáno dvakrát, nejprve ohledně toho, že musí předložit důkazy k prokázání tvrzených skutečností, viz č.l. 63 spisu, a následně po předložení důkazů bylo žalované dáno poučení opětovně s tím, že dané důkazy nejsou dostačující pro prokázání jejích tvrzení, viz č.l. 82-83 spisu – poučení musí být dáno dvakrát v případě, že účastník nejprve vůbec neoznačí důkazy k prokázání svých tvrzení a následně označí nezpůsobilé důkazy, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 619/2011) a uvedla, že požaduje, aby soud rozhodl (viz č.l. 83 spisu). Žalovaná uvedla, že u většiny tvrzení ani nemá, jak je prokázat, neboť komunikace probíhala ústně apod.

24. Soud hodnotil důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud vycházel toliko z listinných důkazů, které mu byly předloženy, kdy pravost listin ani jejich obsahu nebyla jakkoliv sporována, a tedy soud neměl důvod o nich jakkoliv pochybovat. Jiné než listinné důkazy nebyly navrženy. Soud z předložených listin učinil skutková zjištění tak, jak soud uvedl výše.

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

26. Dle § 27 odst. 5 z. p. p. k. o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

27. Dle § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb., z. p. p. k. provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

28. Dle § 19 odst. 2 písm. g) zák. č. 13/1997 Sb. Dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které je pro závady v technickém stavu zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a obnovení způsobilosti by si vyžádalo výměnu, doplnění nebo opravu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce silničního vozidla nebo které není možné identifikovat prostřednictvím identifikačního čísla vozidla umístěného na karoserii nebo rámu vozidla, za čelním sklem nebo na výrobním štítku (dále jen „vrak“).

29. Dle § 19c zák. č. 13/1997 Sb. (1) Silniční správní úřad uloží provozovateli vrakua) na návrh vlastníka pozemní komunikace povinnost vrak odstavený na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci odstranit a odstavit mimo takovou pozemní komunikaci,b) na návrh vlastníka pozemní komunikace, ze které byl vrak odstraněn postupem podle § 19b odst. 1, povinnost vrak vyzvednout z místa, kde je odstaven, a odstavit jej mimo dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupnou účelovou komunikaci,c) na návrh obce, na jejímž území se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, povinnost vrak odstavený na této veřejně přístupné účelové komunikaci odstranit a odstavit mimo dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupnou účelovou komunikaci.(2) Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla pravomocně uložena povinnost podle odstavce 1, zajistí navrhovatel podle odstavce 1 předání vraku na náklady jeho provozovatele provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností. Ustanovení § 19b odst. 8 se užije obdobně. (3) Provádí-li silniční správní úřad v řízení podle odstavce 1 ohledání vozidla, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze provozovateli vozidla. Není-li silničnímu správnímu úřadu provozovatel vozidla znám a účelem tohoto ohledání je zjištění jeho totožnosti, oznámí se usnesení vylepením na vozidle nejméně 5 dní před provedením ohledání vozidla a současně vyvěšením na úřední desce. (4) Při ohledání vozidla v řízení podle odstavce 1 lze otevřít uzamčené vozidlo i v nepřítomnosti jeho provozovatele. Došlo-li k otevření uzamčeného vozidla v nepřítomnosti jeho provozovatele, zajistí silniční správní úřad uzamčení vozidla.

30. Žalobkyně prokázala, že od 19. 1. 2012 byl v registru vozidel zapsán jako provozovatel vozidla SPZ , SPZ, otec žalované. Tento stav trval až do odtažení a likvidace vozidla, neboť z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků ze dne 1. 7. 2021 vyplývá, že stále byl v technickém průkazu (a tedy i v registru vozidel) zapsán otec žalované.

31. Žalovaná se stala vlastníkem předmětného vozidla na základě dědického řízení, což bylo potvrzeno ze strany Obvodního soudu pro Prahu 5 a žalovaná to ani nesporovala. Naopak za svého otce poté, co zemřel, platila veškeré dluhy, a to i na základě výzev z , Anonymizováno, , pojišťoven, bank (např. , Anonymizováno, ), atd. Na žalovanou tak přešlo vlastnické právo k veškerému majetku jejího otce [viz § 1475, § 1670, § 1690 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“)], tedy i k předmětnému vozidlu, což bylo potvrzeno i soudem. Na žalovanou tak (zřejmě) přešly i dluhy jejího otce (viz § 1701 o. z., nicméně není patrné, v jakém rozsahu, neboť rozhodnutí soudu z pozůstalostního řízení nebylo zdejšímu soudu předloženo, pozn. soudu).

32. Žalovaná tak nebyla zapsána formálně v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, nicméně fakticky byla vlastníkem (a tím pádem i provozovatelem, viz § 2 odst. 15 z. p. p. k.) vozidla, kdy nesoulad byl zaviněn žalovanou kvůli nedodržení § 8 odst. 2 písm. b) z. p. p. k., kdy změna ve vlastnictví vozidla má být nahlášena registru vozidel do 10 pracovních dní od přechodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu nebo nabytí právní moci rozhodnutí soudu v dědickém řízení.

33. K důležitosti zohlednění faktického stavu se vyjadřoval například Nejvyšší správní soud (NSS) v rozhodnutí sp. zn. 7 As 187/2020 ze dne 20.10.2021, kde mimo jiné uved: „Provozovatelem vozidla je osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018 - 41). Vedle tohoto formálního provozovatele může fakticky provozovat vozidlo i osoba jiná, která má vozidlo od jeho vlastníka či provozovatele půjčeno, aniž by byla jako provozovatel v registru zapsána, avšak reálně vozidlo řídí a používá.“. NSS tak vyzdvihl vedle formální stránky i faktickou stránku věci, kterou je potřeba zohledňovat.

34. Žalovaná tak byla fakticky vlastníkem předmětného vozidla, byť nezapsaným v registru vozidel. To, že nepostupovala dle § 8 odst. 2 písm. b) z. p. p. k. a nebyla tak uvedena v registru vozidel jí však nemůže být ku prospěchu (nemůže těžit z porušení zákonné povinnosti). Žalovaná je tak povinna zaplatit za odtah vozidla a jeho umístění na parkovišti v souladu s § 27 odst. 5 z. p. p. k. Lze podotknout, že zákon stanoví, že odpovědnost provozovatele vozidla je odpovědností objektivní, která nevyžaduje zavinění (analogicky k ustanovení § 45 odst. 4 z. p. p. k. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008,sp. zn. 24. 9. 2008 a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03). Provozovatel tak odpovídá ve smyslu § 27 odst. 5 z. p. p. k. za náklady spojené s odtažením vozidla a střežením vozidla (parkovné).

35. Soud však v daném případě přihlédl i ke stavu odtaženého vozidla, které bylo zjevně nepojízdné. Z potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků ze dne 1. 7. 2021 totiž vyplynulo, že vozidlu chyběly důležité komponenty pro to, aby mohlo být pojízdné, a to zejména baterie, katalyzátor a pohonné hmoty. V takovém případě je patrné, že vozidlo nemělo být odtaženo, ale měla být provedena jeho likvidace v souladu s § 19c zák. č. 13/1997 Sb., o čemž svědí i ta skutečnost, že pro předmětné vozidlo musel být objednán odtah a likvidace (vozidlo nemohlo „samo“ odjet, jelikož to jeho technický stav neumožňoval). Soud zde tak vidí důvod pro moderaci (snížení) ceny, která byla vyúčtována ze strany žalobkyně za odtah a umístění na parkovišti, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1193/2011, kde je uvedeno „V posuzované věci jde o specifický nárok, který se sice právně kvalifikuje jako náhrada škody, což zároveň zakládá oprávnění soudu použít tzv. moderaci, nejde nicméně o případ, kdy oprávněné osobě vzniká újma jako taková; spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů (zde tzv. „poplatek za skladování vozidla“). Z tohoto pohledu musí být nahlíženo i na důvody moderace včetně kritéria dopadu použití moderačního práva do poměrů poškozeného, jímž je v dané věci statutární město, které jako obec ve smyslu § 2 odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obecním zřízení, je veřejnoprávní korporací, která má pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů má chránit též veřejný zájem. Jinými slovy má-li klasická náhrada škody reparovat způsobenou újmu, přičemž použití moderačního práva je výjimkou, která nastupuje výjimečně k odstranění tvrdosti, kterou by plná náhrada znamenala pro povinnou osobu, u tohoto specifického nároku musí být výjimka posuzována šířeji, neboť se nedotýká práva na odstranění nepříznivého zásahu do majetkové sféry poškozeného, nýbrž jeho zákonem upravené činnosti, která má svou výdělečnou stránku. Odvolací soud správně zvažoval okolnosti, za nichž ke škodě došlo, a důvodně podrobil kritice počínání žalované, která vzhledem k nízké hodnotě vozu a k předpokládaným zvýšeným nákladům na jeho zaopatření neprojevila dostatečnou aktivitu, aby své vozidlo našla a postarala se o něj. Na druhé straně ovšem nezohlednil, že k nárůstu nákladů (majících charakter škody) došlo i vlivem počínání žalobce, který rovněž nikterak intenzivně nepátral po majiteli vozu, resp. vyzval vlastnici k odvozu vozidla s velkým časovým odstupem. Kromě toho nelze přehlédnout, že základním smyslem moderačního práva je odstranění tvrdosti dopadu povinnosti k náhradě škody do poměrů osoby, která za ni odpovídá, proto je nezbytné zvážit, zda žalovaná částka, která v daném případě zřejmě mnohonásobně převyšuje měsíční příjem žalované a zjevně se vymyká jejím majetkovým poměrům, je adekvátní náhradou, jež by příslušela žalobci za to, že téměř bezcenné vozidlo uchovával několik let na svém parkovišti. To je zdůvodněno zejména charakterem nároku, který je škodou v širším slova smyslu a který by při své povaze poplatku za umístění vozu neměl dosahovat nepřiměřeně vysokých částek, obzvláště jde-li o vozidlo, které se svým stavem blíží či dokonce rovná vraku, u nějž zákon předpokládá definitivní odstranění, tj. likvidaci, nikoliv dlouhodobé skladování.“.

36. Soud tak nepopírá, že vinu za odtah vozidla a jeho umístění na odtažném parkovišti nese i žalovaná, neboť si dané vozidlo nedohledala a není patrné, že by v tomto ohledu vyvíjela dostatečnou aktivitu pro zjištění jeho umístění (že by například kontaktovala PČR za účelem nalezení daného vozidla apod.). Žalovaná sice uvedla, že nemá zkušenosti s vozidly, a neví, co se s nimi má dělat apod. Nicméně zde soud poukazuje na zásadu ignorantia legis non excusat neboli neznalost práva neomlouvá. Žalovaná se tak měla zajímat o věci ve svém vlastnictví (vlastnictví zavazuje) a měla zajistit i uvedení správných údajů v registru vozidel (viz výše).

37. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že vozidlo bylo zjevně nepojízdné [ostatně k určení, zda se jedná o vrak či nikoliv stačí i relativně drobné detaily, jako například vizuálně snadno zjistitelné vady silničního vozidla (osobního automobilu) spočívající v chybějícím zpětném zrcátku, poškozeném čalounění, viditelných známkách koroze a především chybějícím dokladu o technické prohlídce, opravňují k závěru, že se jedná o vozidlo, které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu, a tedy o vrak ve smyslu § 19 odst. 2 písm. g) (viz MS v Praze 9 A 10/2016)]. Zde bylo tak jasně patrné, že se jedná o staré vozidlo (23 let v době odtažení), kterému zjevně chybí katalyzátor, baterie a pohonné hmoty. Nadto z fotografií předložených žalovanou je patrné, že její otec skupoval vozidla, která byla viditelně i poškozená korozí apod. Je tak pravděpodobné, že i předmětné vozidlo bylo z vizuální stránky podobné motocyklům a vozidlům na fotografiích (tedy omšelé, rezavé apod.), kdy vozidlo bylo ve finále kvůli svému stavu rovnou z odtažného parkoviště odvezeno (odtaženo) na likvidaci, kdy nemohlo „samo odjet“, neboť to jeho technický stav neumožňoval. Lze tak shrnout, že vozidlo nemělo být odtaženo dle § 27 z. p. p. k., ale zlikvidováno dle § 19c zák. č. 13/1997 Sb., kdy umístěním takovéhoto vozidla na odtaženém parkovišti dochází toliko k navyšování poplatků za jeho umístění, a tedy generování zisku žalobkyně ale bez relevantního důvodu. Proto je namístě moderace daného nároku, který se právně kvalifikuje jako náhrada škody (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1193/2011), a to na základě § 2953 o. z. Důvody zvláštního zřetele hodné jsou popsány výše.

38. Dále je potřeba zohlednit i majetkovou situaci žalované, kdy ta sice neprokázala dopodrobna svou majetkovou situaci od nabytí dědictví do dnešního dne, ale je vidět například již ve výpisu z účtu z prosince 2019, že měla finanční problémy (velkou ztrátu na účtu, která se navyšovala) a že musela platit nemalé částky (celkově desetitisíce) za pojistky vozidel, pohledávky , Anonymizováno, za nepojištění vozidel (motocykly a auta), které byly dříve ve vlastnictví jejího otce, a dluhy jejího otce vůči bance. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že majetková situace žalované tak nebyla (alespoň v minulosti) zcela v pořádku a že žalobkyně držela na parkovišti tak, aby se navyšovala cena za umístění na parkovišti, vrak, který měl v podstatě nulovou hodnotu (spíše zápornou, když je potřeba ještě objednat jeho odvoz a likvidaci) a s ohledem na rychlost reakce žalované, kdy ta jednala velmi rychle poté, co se o umístění vozidla dozvěděla (do měsíce bylo vozidlo odtaženo do likvidace), pak i toto jsou důvody zvláštního zřetele hodné, na základě kterých soud snížil výši náhrady škody na polovinu, tedy z nárokovaných 53 050 Kč na 26 525 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku) a co do zbývající poloviny soud žalobu zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).

39. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle úspěchu ve věci (viz § 142 odst. 2 o. s. ř.), kdy každý z účastníků byl úspěšný co do 50 %, tedy po odečtení úspěchu každého z účastníků lze uzavřít, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. toho rozsudku).