19 C 258/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 600 Kč a 1 828,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výší 8,05% ročně z částky 1 600 Kč od 14. 3. 2017 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 000 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 736,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 600 Kč s příslušenstvím na základě toho, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále i jako„ FF“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne 9. 5. 2016, na jejímž základě obdržel žalovaný částku 2 600 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit FF za poskytnutí úvěru 2 600 Kč (jistinu) a k tomu poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 625 Kč, tedy celkem 3 225 Kč Smlouva byla uzavřena skrze internet, konkrétně stránku [webová adresa]. Žalovaný do dnešního dne v rámci úvěrové smlouvy ničeho neuhradil, ačkoliv celková částka měla být splatná dne 13. 3. 2017. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019, kdy změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019. Ke dni postoupení pohledávky činila hodnota pohledávky 15 813,60 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2 600 Kč, nesplaceného úroku ve výši 625 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 828,60 Kč (ten se skládá z 1. upomínky za 850 Kč, 2. upomínky za 250 Kč, 3. upomínky za 250 Kč a 4. upomínky za 250 Kč, tedy celkem 1 600 Kč – více k tomu žalobkyně neuvádí, pozn. soudu) a nákladů za inkasní vymáhání pohledávky ve výši 10 760 Kč (blíže nespecifikovány, pozn. soudu). Z výše uvedeného si tak žalobkyně nárokuje: (i) jistinu ve výši 2 600 Kč, (ii) kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 2 600 Kč od 14. 3. 2017 do 1. 7. 2019 ve výši 481,10 Kč, (iii) úrok z prodlení z částky 2 600 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, (iv) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 453,60 Kč, který zahrnuje nesplacený úrok/poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 625 Kč a administrativní poplatek ve výši 1 828,60 Kč (za dlužné upomínky), tento nárok však byl vzat zpět podáním ze dne 17. 8. 2021 a řízení bylo v této části zastaveno usnesením ze dne 6. 9. 2021, č.j. 19 C 258/2021-28, a (v) náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, na první jednání ve věci se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedené dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 9. 5. 2016 byla mezi FF a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 600 Kč a žalovaný se zavázal do 9. 6. 2016 zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč a k tomu 397 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru (viz čl. 2 smlouvy). Společnost FF byla oprávněna si účtovat na upomínkách částky dle čl. 5 smlouvy. Mezi stranami byly již dříve dne 2. 9. 2014 podepsány Všeobecné obchodní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1, a smlouvou o všeobecných obchodních podmínkách, viz přílohy odpojené od č.l. 17-21). Dne 9. 5. 2016 byla FF žalovanému poskytnuta částka 1 600 Kč skrze bankovní převod (prokázáno výpisem z účtu z Fio banky). Dne 9. 12. 2016 byla žalovanému ze strany [právnická osoba] poskytnuta částka 1 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu z Fio banky). Dne 3. 2. 2017 byla mezi stranami uzavřena smlouva o prodloužení splatnosti úvěru, dle které měl být prodloužen úvěr poskytnutý na základě úvěrové smlouvy ze dne 9. 5. 2016, kterým byla žalovanému poskytnuta částka 2 600 Kč s poplatkem ve výši 625 Kč. Za prodloužení splatnosti byl stanoven poplatek ve výši 606 Kč a splatnost byla prodloužena do 13. 3. 2017 (prokázáno dohodou o prodloužení splatnosti). Dne 22. 7. 2019 byla mezi FF a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným ze [právnická osoba] na žalobkyni. Pohledávka [právnická osoba] je identifikována v příloze smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou„ [anonymizováno] [číslo]“). Z postoupení pohledávky, resp. přílohy ke smlouvě vyplývá, že pohledávky za žalovaným je zde identifikována jakožto pohledávka ve výši 2 600 Kč rozdělena na„ principal“ 1 600 Kč,„ top_up“ 1 000 Kč a„ final_principal“ 2 600 Kč, dále„ interest“ 397 Kč a„ top_up interest“ 228 Kč a„ final_interest“ 625 Kč. Z čehož vyplývá, že k původnímu dluhu 1 600 Kč jistina (principal) a úroku 397 Kč (interest) byla následně jistina z úvěru navýšena (top_up) o 1 000 Kč a úrok o 228 Kč (top_up interest), nicméně smlouva o navýšení daného úvěru soudu předložena nebyla. Žalobkyně rovněž doložila potvrzení o platbě v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, což je podmínkou existence smlouvy dle čl. 3 smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno potvrzením o platbě z Fio banky a smlouvou o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek bylo vůči žalovanému učiněno dopisem z 19. 8. 2019, podaným na poštu dne 20. 8. 2019 (prokázáno dopisem a podacím archem). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 12. 3. 2021, která byla podána na poštu dne 18. 3. 2021 (prokázáno dopisem a podacím archem).

5. Ostatní důkazy nebyly pro rozhodnutí ve věci samé relevantní.

6. Na základě výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení:

7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1824 odst. 1 o. z. sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

9. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

10. Podle § 1842 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle § 2995 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále i jako„ z. s. ú“.), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 2 písm. e) z. s. ú. tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5000 Kč nebo vyšší než 1880000 Kč; částka 5000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

17. Podle § 6 odst. 1 z. s. ú. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.

18. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Mezi žalovaným a [právnická osoba] byla dne 9. 5. 2016 uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to skrze prostředky komunikace na dálku (srov. § 562 odst. 1 o. z.), kterou se žalovaný zavázal zaplatit FF částku 1 997 Kč (1 600 Kč + 397 Kč) do 9. 6. 2016. Žalovanému byla jistina ve výši 1 600 Kč prokazatelně poskytnuta na jeho účet. Následně došlo k prodloužení splatnosti této částky do 13. 3. 2017 za úplatu 606 Kč, a to na základě smlouvy ze dne 3. 2. 2017. Žalovaný tuto částku ani v rámci prodloužené splatnosti neuhradil, čímž se dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a věřiteli – [právnická osoba] vznikl nárok na úrok z prodlení od data následujícího po posledním dni splatnosti, tedy od 14. 3. 2017, a to v souladu s § 1970 o. z.

20. Smlouva spadá pod § 1 z. s. ú., nicméně zároveň spadá do výjimky uvedené v § 2 písm. e) z. s. ú., kdy se jedná o úvěr nižší než 5 000 Kč, proto na ni zákon o spotřebitelském úvěru nedopadá, a soud tak neposuzoval, zda [právnická osoba] prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru či nikoliv.

21. S ohledem na to, že pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, pak soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 600 Kč (jistiny) z úvěrové smlouvy ze dne 9. 5. 2016 a k tomu úrok z prodlení z této částky ode dne 14. 3. 2017, kdy se dlužník dostal do prodlení s úhradou této částky.

22. Co se týče částky 1 000 Kč, která měla být poskytnuta žalovanému převodem na účet dne 9. 12. 2016, pak žalobkyně v tomto ohledu nepředložila žádný právní titul, na základě kterého byla tato částka poskytnuta. Byť ze smlouvy o postoupení pohledávek a smlouvy o prodloužení splatnosti vyplývá, že byla zřejmě částka poskytnutá na základě smlouvy o úvěru následně navýšena o 1 000 Kč, pak není konkrétně patrné, že se jedná o částku, která byla žalovanému poskytnuta převodem na účet právě dne 9. 12. 2016. Jelikož tak zde nebyl prokázán právní titul, na základě kterého byla částka převedená na účet žalovaného dne 9. 12. 2016 žalovanému poskytnuta, pak soud posoudil danou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2995 a násl. o. z., jelikož částka mu byla zaslána bez právního titulu. S ohledem na to, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, které je obohacený povinen vydat na výzvu ochuzeného, pak se žalovaný v rámci této částky mohl dostat do prodlení až na základě výzvy žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení. Jedinou takovou prokázanou výzvou byla Výzva před podáním žaloby ze dne 12. 3. 2021. Byť v ní uvedla žalobkyně, že má žalovaný zaplatit částku nejpozději do 22. 3. 2021, pak lze podotknout, že termín pro splacení pohledávky nemůže nastat dříve, než je dopis s výzvou k úhradě doručen. Jelikož žalobkyně prokázala toliko odeslání výzvy k úhradě a nikoliv její doručení, pak soud počítal s fikcí dojití dle § 573 o. z., která činí 3 pracovní dny po odeslání, ke kterému došlo 18. 3. 2021 (čtvrtek), kdy třetí pracovní den po tomto dni je 23. 3. 2021 (úterý). Žalovaný se tak mohl dostat do prodlení až den následující, proto soud přiznal žalobkyni částku 1 000 Kč spolu s úrokem z prodlení až ode dne 24.3.2021.

23. Soud rovněž podotýká, že s ohledem na to, že žalobkyně vzala část svého nároku v průběhu řízení zpět, a to konkrétně nárok ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 625 Kč a administrativního poplatku ve výši 1 828,60 Kč (z nějž ale ze smlouvy i z následných tvrzení vyplýval nárok toliko na 1 600 Kč, kdy k odeslání upomínek ani nebyly předloženy žádné důkazy), pak o tomto soud nerozhodoval. Pokud by však o tom rozhodoval, pak s ohledem na absenci úrokové sazby, která je zjevně nahrazovaná (či vložená do) poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 625 Kč, pak by soud posuzoval RPSN, která by s ohledem na to, že poplatek je ve výši 24 % jistiny, a to v rámci splatnosti pouze jeden měsíc, zřejmě nebylo možné tento nárok přiznat pro zjevný rozpor s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 26 ICm 2856/2016 a § 588 o. z.).

24. Co se týče náhrady nákladů řízení, pak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), jelikož měla ve věci větší úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v částce 2 600 Kč (1 600 Kč jistina úvěru a 1 000 Kč bezdůvodné obohacení) a neúspěšná v částce 1 828,60 Kč (administrativní poplatek), kdy v této části bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně (nikoliv pro chování žalovaného). Žalobkyně tak byla úspěšná v 58,70 % předmětu řízení a neúspěšná v 41,30 %, tedy jí náleží 17,40 % nákladů řízení. V daném případě byly učiněny tyto úkony žalobkyně: převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, které jsou oceněny dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 200 Kč/úkon a k tomu režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. 100 Kč/úkon, celkem tedy 900 Kč za tři úkony. Dále učinila žalobkyně vyjádření dne 20. 7. 2021 na výzvu soudu a zpětvzetí dne 17. 8. 2021, za což jí náleží dva úkony dle § 7 a § 8 odst. 1 dle vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty z předmětu řízení 4 428,60 Kč (2 600 a 1 828,60 Kč) z částky [číslo] Kč/úkon a režijní paušál dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. 300 Kč za úkon, tedy celkem za dva úkony 2 600 Kč. K částce 3 500 Kč (900 Kč plus 2 600 Kč) jí pak náleží DPH ve výši 21 %, celkem tedy částka 4 235 Kč a z ní 17,40 % což činí 736,89 Kč.