19 C 327/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing Tomášem Černým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: anonymizována dvě slova obec a číslo , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví nemovité věci

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka na straně žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva k části pozemku vedeného pod [parcelní číslo], [územní celek], k.ú. [část obce], č. [list vlastnictví], výměra 27 m2. Žalobce uvedl, že je původním vlastníkem 7/8 pozemku [číslo] (původně se jednalo o pozemek [číslo]), kdy žalobce nabyl 1/2 uvedeného pozemku (1/4 nabyla [jméno] [příjmení] a 1/4 [jméno] [příjmení]) na základě trhové smlouvy ze dne 24. 1. 1949. V průběhu času nabyl žalobce další část tohoto pozemku a celkově tak vlastnil 7/8 pozemku, které následně převedl na základě kupní smlouvy dne 4. 4. 2017 na Mgr. [jméno] [příjmení]. Následně byla na části pozemku [číslo] (na 27 m2) v průběhu 50. let bez jakéhokoliv souhlasu žalobce postavena prodejna. Prodejna byla postavena z větší části na sousedním pozemku [číslo] nicméně přesáhla tento pozemek a zasáhla zčásti i do pozemku [číslo] jehož spoluvlastníkem byl v té době žalobce (27 m2). Tento přesah prodejny do pozemku [anonymizováno] žalobce označuje jako část„ u“ (resp. tak je označována část pozemku [číslo] pod prodejnou). Následně v roce 1971 v souvislosti se zápisem budovy [adresa] (prodejny) byla tato část„ u“ oddělena od pozemku [číslo] byla sloučena s pozemkem [číslo] (na kterém z větší části stála prodejna, [adresa]), to vše podle geom. plánu [číslo]. Tato změna je patrná v evidenci nemovitostí, avšak o převodu části pozemku neexistuje žádná listina. Následně byl v roce 1999 rozdělen pozemek [číslo] bez vědomí jeho vlastníků na pozemky [číslo] [číslo] na základě geom. plánu [číslo] kdy do pozemku [číslo] nebylo promítnuto oněch 27 m2, které byly dříve přiřazeny k pozemku [číslo]. Část„ u“ tak byla přičleněna k pozemku [číslo] bez jakéhokoliv právního titulu a žalobce se tak domáhá určení, že je vlastníkem této části pozemku. Proto podal žalobu na určení vlastnického práva proti osobě, která je nyní jako vlastník pozemku zapsaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4593/2010). Později žalobce dodal, že smlouva z 1. 11. 1983, na základě které měla být část u převedena, nebyla podepsána (viz č.l. 145 spisu), a tedy zde není platný titul pro převod vlastnického práva.

2. Žalovaná se bránila tím, že žaloba je neurčitá. Dále uvedla, že si není vědoma toho, že by ohledně předmětného pozemku byl evidován v katastru nemovitostí (dále i jako„ KN“) chybný stav. Dále namítla vydržení vlastnického práva (viz č.l. 61 spisu).

3. Vedlejší účastník na straně žalované - [název vedlejší účastnice] vstoupila do řízení podáním ze dne 4. 9. 2019 (viz č.l. 82 spisu) a uvedla, že daný nárok neuznává, jelikož pozemek je již dozajista vydržen, neboť je vlastněn žalovanou déle než 10 let (viz č.l. 98 spisu). Nebylo dostatečně prokázáno tvrzení o výměře původního pozemku ani není skutkově popsáno srovnání identifikace pozemků. Dále tvrdila, že žalobce již není vlastníkem pozemku [číslo] nemá tak aktivní legitimaci (nadto již před prodejem byla provedena digitalizace KN s vysokou přesností hranic pozemků a výměr). Žalobce přitom neměl žádné výhrady a ani je v kupní smlouvě, kterou pozemek prodal na 3. osobu, neuvedl - vlastnictví tak pro něj nebylo sporné. V kupní smlouvě žalobce přímo uvedl, že mu nejsou známy žádné vady na nemovitosti – pozemku [číslo] Ani v KN nebyla zaspána jakákoliv poznámka týkající se spornosti předmětných pozemků, byť týkající se toliko výměry. Je-li zde technická chyba ve výměře či hranici pozemku, pak k jejímu projednání není příslušný soud. Dále městská část poukazuje na dobrou víru v zápis KN a princip materiální publicity, kdy vlastnické právo k předmětnému pozemku je zapsáno ve prospěch žalované více než 10 let. V neposlední řadě městská část uvádí, že pokud by se snad mělo jednat o majetkovou křivdu, pak měl žalobce svůj nárok uplatnit v restituci, což ale neuplatnil a jeho majetkové právo tak bylo prekludováno (viz č.l. 99 spisu). Nový vlastník pozemku [číslo] dal podnět k řízení o opravy chyby údajů KN a v řízení [číslo jednací] - [číslo] nebylo jeho podnětu vyhověno (nebyly shledány chyby v označení pozemku či jeho výměře). [ulice] část dále poukázala na to, že žalobce se domáhá určení vlastnického práva k pozemku jakožto k celku, ačkoliv byl spoluvlastníkem pozemku s podílem 7/8. Aktivní legitimaci žalobce neměl, jelikož pozemek prodal před podáním žaloby (viz č.l. 155 spisu).

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: a. z výměru ze dne 26. 6. 1953 vyplývá, že se uděluje stavební povolení ke stavbě činžovních domů na pozemcích [číslo] (jedná se o pozemky, které se nachází v blízkosti druhé strany pozemku [číslo] než je strana potravin, prokázáno výměrem v tištěné a i ručně psané podobě, viz přílohová obálka k č.l. 108). Tento důkaz tedy přímo nesouvisí s pozemky [číslo]. b. z výměru ze dne 4. 11. 1954 vyplývá, že bylo vydáno povolení obývati a užívat novostavbu činžovních domů na pozemcích [číslo] (jedná se o pozemky, které se nachází v blízkosti druhé strany pozemku [číslo] než je strana potravin, prokázáno výměrem v tištěné a i ručně psané podobě, viz přílohová obálka k č.l. 108). Tento důkaz tedy přímo nesouvisí s pozemky [číslo]. c. z výměru ze dne 5. 2. 1958 vyplývá, že je žádáno o přidělení čísla popisného k domu vystavěného na staveništích na pozemcích [číslo] v [část obce] s tím, že se novostavbě určuje popisné [číslo] (jedná se o stavbu na druhé straně pozemku [anonymizováno], než byla stavba potravin) (prokázáno výměrem, viz přílohová obálka k č.l. 108). Tento důkaz tedy přímo nesouvisí s částí pozemku u a budovou (stavbou) potravin. d. z výměru ze dne 9. 6. 1958 vyplývá, že byla připuštěna stavba činžovního tří-domu a distribuční jednotky (potravin) na pozemcích [číslo] v [obec a číslo] – [část obce] (prokázáno výměrem, viz přílohová obálka k č.l. 144). e. z polohopisného a výškového plánu z 22. 11. 1960 vyplývá, že pozemek [číslo] v k.ú. [část obce] o původní výměře 444 m2 bude rozdělen na: -) část„ u“ o výměře 37 m2 (tato část kopíruje stranu budovy na pozemku [anonymizováno] – tedy potravin a byla tak vyčleněna zřejmě kvůli přesahu budovy na pozemku [anonymizováno], čemuž napovídá právě tvar pozemku„ u“, který je stejně dlouhý jako stavba potravin) -) zbývající část o výměře 407 m2 (prokázáno plánem, viz přílohová obálka k č.l. 13, podrobnější verze plánu viz přílohová obálka k č.l. 144). f. dne 8. 11. 1971 byl navržen zápis změny dle zák. č. 22/64 Sb. na základě hospodářské smlouvy, kdy se převedly do operativní správy [anonymizováno 5 slov] [obec a číslo] (dále i jako„ [anonymizováno]“) s účinností od 1. 10. 1971 pozemky [číslo] se zbytek 1 a zbytkem 2. (prokázáno návrhem na zápis změny a přehledem s doručenkami, viz přílohová obálka k č.l. 52). Tento zápis se tak netýká pozemku [číslo] části„ u“, a proto nebylo potřeba zkoumat, zda je listina podepsaná či nikoliv, atd. g. z dopisu KN adresovanému [anonymizováno 5 slov] [obec a číslo] ze dne 1. 11. 1983 vyplývá, že KN neměl k dispozici listiny ohledně převodu daného pozemku [číslo] komunikace od [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce]. Dotaz je vpravo nahoře označen [číslo] (prokázáno dopisem, viz přílohová obálka k č.l. 52, rovněž lépe čitelné v přílohové obálce k č.l. 144). h. z návrhu na zápis záznamem do KN ze dne 1. 6. 1999 vyplývá, že [název vedlejší účastnice] (vedl. úč.) žádala o rozdělení pozemku [anonymizováno] v k.ú. [část obce] na pozemky [číslo] [číslo] kdy na pozemku [číslo] se měl nacházet dům [adresa] (umístění tohoto domu na pozemku [číslo] pak vyplývá i ze sdělení [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] – odbor stavebně dopravní ze dne 15. 4. 1999 a geometrického plánu z 13. 5. 1997, [číslo] prokázáno návrhem na zápis záznamem do KN, sdělením [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] – odbor stavebně dopravní a geometrickým plánem, viz přílohová obálka k č.l. 144). S ohledem na geometrický plán je vidět, že budova [adresa] se nachází na pozemku [číslo] jen okrajově, zřejmě se tak jedná o přesah stavby (pozn. soudu). i. z polohopisného a výškového plánu ze dne 4. 7. 2017 od [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá, že pozemek [číslo] v k.ú. [část obce], na kterém se nachází dům (potraviny)„ zasahuje“ do pozemku [číslo] tak, že ten netvoří čistý obdélník, ale je zde přesah domu a pozemku [číslo] do tvrzených původních hranic pozemku [anonymizováno] (později [číslo]) (prokázáno plánem, viz přílohová obálka k č.l. 13) j. z kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2017 uzavřené mezi žalobcem a [příjmení] [příjmení] týkající se prodeje spoluvlastnického podílu 7/8 k pozemku [číslo] o výměře 409 m2 v k.ú. [část obce] bylo zjištěno, že ve smlouvě bylo v čl. 4 uvedeno, že na spoluvlastnickém podílu neváznou žádné právní vady ani práva 3. osob s výjimkou věcného břemene užívání pro [jméno] [příjmení] zemřelou dne 2. 7. 1961 Smlouva byla podepsána s úředním ověřením podpisů (prokázáno kupní smlouvou, viz přílohová obálka k č.l. 1). k. ze sdělení KN ze dne 25. 9. 2018 vyplývá, že pozemek [číslo] byl původně ve vlastnictví žalobce z 1/2, [jméno] [příjmení] z 1/4 a [jméno] [příjmení] z ¼. Následně při zaměření budovy [adresa] byl díl pozemku [číslo] o výměře 37 m2 sloučen do pozemku [číslo]. Veškeré následné převody pozemku [číslo] probíhaly bez výše uvedeného dílu (prokázáno sdělením KN, viz přílohová obálka k č.l. 144). l. z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 31. 10. 2018 vyplývá, že vlastníkem pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] je žalovaná a svěřená správa nemovitosti náleží vedlejšímu účastníkovi na straně žalované (městské části, prokázáno výpisem z KN, viz přílohová obálka k č.l. 1). m. žalobce požadoval určení vlastnického práva k části pozemku skrze rozdělení pozemku [anonymizováno] dle geometrického plánu z 30. 1. 2019 na dva pozemky, a to [číslo] a [číslo] (tento má vyobrazovat původní část pozemku [anonymizováno], která byla přičleněna k pozemku [anonymizováno] z důvodu, že na ni přesáhla stavba potravin). Výměra pozemku [číslo] je 28 m2 (prokázáno geometrickým plánem, viz přílohová obálka k č.l. 20 a k č.l. 28). n. z výpisu z KN ze dne 2. 9. 2019 vyplývá, že vlastníky pozemku [číslo] byl k tomuto datu s podílem 7/8 p. [jméno] [příjmení] a s podílem 1/8 p. [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z KN, viz přílohová obálka k č.l. 153). o. ze sdělení KN ze dne 16. 10. 2019 vyplývá, že na dotaz ze dne 1. 11. 1983 (označený jako [číslo], viz výše) neobdrželi odpověď (prokázáno sdělením KN, viz přílohová obálka k č.l. 144).

5. Má-li soud shrnout důkazní situaci a z ní vyplývající skutkový stav, pak lze poukázat na to, že žalobce předložil mnoho dokumentů, které nesouvisí s předmětnými pozemky [číslo] (nyní již [číslo] [číslo]) a [číslo] v k.ú. [část obce] a budovy potravin ([adresa]). Mnoho důkazů se týkalo okolních pozemků a budov. Lze však přisvědčit tomu, že skutečně část pozemku byla v rámci výstavby budovy potravin (tehdy označené jako„ distribuční jednotka“ viz výměr ze dne 9. 6. 1958) rozdělena tak, že z ní byla oddělena část„ u“ (viz polohopisný a výškový plán z 22. 11. 1960). Následně je patrné, že tato část je nyní již součástí pozemku [číslo] což vyplývá z KN a zobrazuje to velmi přesně i geometrický plán z 30. 1. 2019, neboť navrhovaná část pozemku (po navrhovaném rozdělení označená jako [číslo]) se v podstatě shoduje s částí pozemku„ u“, která byla dříve z pozemku [číslo] vyčleněna (byť jsou zde jiné výměry – dle polohopisného a výškového plánu z 22. 11. 1960 je výměra části„ u“ 37 m2, zatímco dle geometrického plánu z 30. 1. 2019 se jedná o 27 m2, to lze však přičíst dle názoru soudu chybě v měření). Tuto skutečnost ve finále potvrzuje i sdělení z KN z 25. 9. 2018, kde je přímo uvedeno, že část pozemku [číslo] o výměře 37 m2 byla sloučena do pozemku [číslo] na základě hospodářské smlouvy. Lze tak přisvědčit tvrzení žalobce, že skutečně došlo k tomu, že část pozemku [číslo] na které se nacházela stavba budovy potravin ([adresa]) byla přidělena k pozemku 238. Zároveň z dalších důkazů (např. z dotazu KN z 1. 11 1983) vyplývá, že vlastníky pozemku byli dříve - žalobce z 1/2, [jméno] [příjmení] z 1/4 a [jméno] [příjmení] z 1/4. Lze tak přisvědčit, že byl na základě státní moci dříve žalobci odňat spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 k části pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] (část„ u“ v geometrickém plánu z 30. 1. 2019 označený jako pozemek [číslo] v k.ú. [část obce]).

6. Katastr nemovitostí dále sdělil (viz sdělení KN z 25. 9. 2018), že následné převody pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] probíhaly bez této části pozemku (tedy bez části„ u“, či z pohledu nového rozdělení pozemku [číslo] – bez pozemku [číslo]) - žalobce tak má stále vztah k této části pozemku„ u“, neboť ta následným převodům vlastnického práva nepodléhala. Nelze tak dle názoru soudu přisvědčit tomu, že by snad musel žalobu uplatnit nový vlastník pozemku [číslo] když se pozemek [číslo] převáděl bez dané části„ u“. Předmětná část pozemku„ u“ byla žalobci a dalším spoluvlastníkům pozemku [číslo] uzmuta bez právního důvodu (listiny k převodu nebyly ani KN dohledány - viz sdělení KN z 25. 9. 2018) a administrativně označena jako část pozemku [anonymizováno] (byla s ním sloučena), a netýkala se tak žádných převodů. Jediný, kdo by si k ní mohl potencionálně nárokovat vlastnické právo, jsou tak původní spoluvlastníci, kteří vlastnili pozemek [číslo] v době, kdy byla část„ u“ z pozemku odňata. Zde se totiž nejedná o nesprávnou výměru či stanovení hranice pozemku (k tomu nároku by byl oprávněn toliko současný vlastník), ale o to, že část pozemku byla odňata (oddělena) od původního pozemku [číslo] přičleněna k pozemku [číslo] který následně sledoval vlastní osud v rámci převodů apod.

7. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně:

8. Z pohledu soudu nebylo možné žalobě vyhovět, a to i s ohledem na formálně-procesní hledisko věci. Zaprvé si žalobce nárokoval celé vlastnické právo k části pozemku [číslo] zatímco z důkazů vyplynulo, že dříve byl vlastníkem toliko 1/4 (později 7/8) původního pozemku, a tedy soud by nemohl vyhovět jeho žalobnímu návrhu už pouze z toho hlediska, že žalobci právo k celé části„ u“ nenáleží.

9. Zadruhé dle názoru soudu není možné v daném případě vyhovět žalobě i z toho důvodu, že účastníky řízení nebyli všichni původní spoluvlastníci či osoby, na něž přešla práva a povinnosti těchto osob (např. v rámci dědického řízení). V daném případě totiž žalobce nesporuje to, že by žalovaná nebyla oprávněným vlastníkem toliko části pozemku, ale sporuje vlastnické právo žalované k pozemku (části„ u“) jako k celku. V takovém případě by pak ale musely být účastníky řízení všechny osoby, jimž namísto žalované vlastnické právo k pozemku (části„ u“) náleží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2871/2010, ze dne 19. 4. 2012 vydaný v rámci věcného práva – věcného břemene vztahující se ke všem spoluvlastníkům či sp. zn. 29 Cdo 2728/2011 ze dne 29. 5. 2013). Pokud by tomu tak nebylo a žalobce (v případě, že by si nárokoval toliko spoluvlastnický podíl) by prokázal, že vlastnické právo žalované k pozemku jako k celku nenáleží, pak by soud nemohl rozhodnout tak, že by byl zcela napraven závadný stav, ale musel by rozhodnout tak, že zčásti by žalobci přiznal jeho vlastnické právo (k jeho podílu) a ve zbytku (zbývajících podílech) by zůstal ponechán takový stav, že by vlastníkem zbývající části pozemku byla stále žalovaná, a to i když by v řízení bylo prokázáno, že žalované k této části pozemku vlastnické právo nenáleží. Soud by tak musel rozhodnout tím způsobem, že by zčásti zůstal ponechán v platnosti závadný stav, což z pohledu soudu nelze.

10. Dále nelze přehlédnout ani hmotněprávní rovinu daného případu. Žalobce totiž tvrdí, že byl za minulého nesvobodného režimu připraven o část pozemku. Tedy, že se mu stala majetková křivda spočívající v odebrání pozemku bez právního důvodu (ostatně ani v tomto řízení nebyly k převodu části pozemku„ u“ dohledány ze strany KN žádné listiny, nicméně pozemek skutečně přešel na stát a později na žalovanou). Jednalo by se tak o nárok, který měl být uplatněn v rámci restitučních nároků. Restituční zákony však měly také své lhůty pro uplatnění nároku. Mezi restituční zákony, které měly zmírňovat majetkové křivdy spáchané za komunistického režimu, patří zákony: zák. č. 403/1990 Sb. (kde je uvedena lhůta pro uplatnění nároku dle § 19 do 6 měsíců ode dne účinnosti zákona, tedy do 1. 5. 1991; bylo možné podat i žalobu do jednoho roku ode dne účinnosti zákona vůči osobám, kterým byl majetek vydán, tedy do 1. 11. 1991), dále zák. č. 229/1991 Sb. (kde § 13 stanovuje mnoho různých lhůt, ale ta nejzazší je 5 let od 24. 6. 1991, tedy do 24. 6. 1996), dále zák. č. 87/1991 Sb. (kde jsou v § 5 opět stanoveny toliko měsíční a roční lhůty pro uplatnění nároku). Nelze tak přehlédnout, že všechny lhůty pro uplatnění restitučních nároků uplynuly v 90. letech minulého století. Žalobce se tak svého nároku domáhá značně opožděně, a to více než 30 let po vytvoření demokratického československého státu (a téměř 30 let po vytvoření samostatného českého státu k 1. 1. 1993). Žalobce tak již na vydání předmětného pozemku z pohledu restitučních zákonů nemá nárok a nelze mu tak v tomto ohledu přiznat vlastnické právo. Postup žalobce tak do jisté míry i narušuje právní jistotu subjektů, jelikož uplatnění práva po 30 letech je značně opožděné a zasahuje do již dlouhodobě ustálených poměrů.

11. Nelze pak přehlédnout ani námitku vydržení daného pozemku. Jelikož žalovaná je vlastníkem pozemku [číslo] jehož je část„ u“ již radu desítek let součástí, pak tuto část pozemku dle názoru soudu žalovaná vydržela. S ohledem na komplikovanost daného případu (jednalo se toliko o malou část pozemku přiřazenou k mnohem většímu pozemku bez téměř jakýchkoliv listinných podkladů) lze konstatovat, že žalovaná zřejmě vůbec nemohla vědět, že k pozemku [číslo] byla dříve přičleněna část jiného pozemku. Žalovaná tak byla v dobré víře, že jí celý pozemek [číslo] náleží a mohla danou část pozemku vydržet (srov. § 134 zák. č. 40/1964 Sb. a § 1089 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“)).

12. Žalobě tak nebylo možné vyhovět jak z procesně-formálního hlediska, tak z hlediska hmotněprávního. Soud proto žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Soud pak nepřisvědčil tomu, že by žalobce neměl aktivní legitimaci, jelikož nebyl vlastníkem pozemku [číslo] ke dni podání žaloby, neboť jak soud uvedl výše, vlastnictví k části„ u“ nebylo převáděno spolu s pozemkem [číslo]. Nárok tak mohl uplatnit žalobce (ale spolu s ostatními spoluvlastníky a v řádně době pro uplatnění restitučních nároků).

14. Dále soud nepřisvědčil námitce, že je dané řízení neúčelné a že by měla být chyba (nepřesnost hranice pozemku či výměry) odstraněna v rámci řízení u katastru nemovitostí. U katastru nemovitostí by totiž bylo možné řešit toliko technickou chybu a nikoliv právní. Pokud by zde byla chybně vedena hranice pozemku či by zde byla uvedena chybná výměra atd., pak se lze domáhat nápravy skrze § 36 zák. č. 256/2013 Sb. Taktomu však v daném případě nebylo. Nejednalo se totiž o technickou chybu, ale o to, že byla část pozemku bez právního důvodu převedena (sloučena) do jiného pozemku a k této části pozemku tak bylo de facto původním vlastníkům odebráno vlastnické právo.

15. O náhradě nákladů rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované plnou náhradu nákladů řízení, jelikož ti byli v řízení zcela úspěšní.

16. Výše náhrady nákladů řízení přiznaná žalované činí částku 1 800 Kč. Ta se skládá z náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 6 úkonů (vyjádření ze dne 26. 4. 2019, vyjádření ze dne 23. 7. 2019, účast na jednání dne 22. 11. 2019, účast na jednání dne 11. 12. 2020, účast na jednání dne 22. 6. 2022 jako 2 úkony) v souladu s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy 1 800 Kč, jelikož v daném případě nebylo dle názoru soudu ve světle judikatury Ústavního soudu ČR účelné zastoupení žalované advokátem s ohledem na to, že žaloba na určení vlastnictví k nemovité věci je žalobou, kterou je dozajista žalovaný schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí žalovaný v rámci své činnosti řešit, případně o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2310/13, ze dne 13. 3. 2014). Soud konstatuje, že byť se v dané věci jednalo o skutkově složitější spor, stran právního hodnocení tomu tak nebylo a nebylo tak nutné ve smyslu výše uvedeného právní zastoupení.

17. Výše náhrady nákladů řízení přiznaná vedlejšímu účastníku na straně žalované činí částku 2 400 Kč. Ta se skládá z náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 8 úkonů (vyjádření ze dne 22. 10. 2019, vyjádření ze dne 14. 11. 2019, účast na jednání dne 22. 11. 2019, účast na jednání dne 11. 12. 2020, vyjádření ze dne 11. 12. 2020, vyjádření ze dne 21. 6. 2022, účast na jednání dne 22. 6. 2022 jako 2 úkony) v souladu s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy 1 800 Kč, jelikož v daném případě nebylo dle názoru soudu ve světle judikatury Ústavního soudu ČR účelné zastoupení vedlejšího účastníka na straně žalované advokátem s ohledem na to, že žaloba na určení vlastnictví k nemovité věci je žalobou, kterou je dozajista vedlejší účastník na straně žalované schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí vedlejší účastník na straně žalované v rámci své činnosti řešit, případně o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2310/13, ze dne 13. 3. 2014). Soud konstatuje, že byť se v dané věci jednalo o skutkově složitější spor, stran právního hodnocení tomu tak nebylo a nebylo tak nutné ve smyslu výše uvedeného právní zastoupení.