19 C 363/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 21 406,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 790,96 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 570 Kč od 27. 2. 2019 do zaplacení.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 57 318 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 19. 11. 2019, domáhala zaplacení: (1) částky 20 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 1. 2019 do zaplacení. Částka 20 570 Kč představuje úplatu za tzv. data-mining několika počítačů žalované, který ve dnech 24. 12. 2018, 25. 12. 2018, 26. 12. 2018, 27. 12. 2018, 28. 12. 2018, 29. 12. 2018, 30. 12. 2018 a 31. 12. 2018 žalobkyně provedla na základě objednávky žalované ze dne 7. 11. 2018. Úplatu 20 570 Kč vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. CZ [číslo], splatnou dne 10. 1. 2019, (2) částky 304 Kč, která představuje úrok z prodlení se zaplacením částky 3 939 Kč (faktura č. CZ [číslo]) od 16. 11. 2018 do 24. 9. 2019, (3) částky 532,25 Kč, která představuje úrok z prodlení se zaplacením částky 7 753 Kč (faktura č. CZ [číslo]) od 11. 1. 2019 do 24. 9. 2019 a (4) nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3 600 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť uvedla, že: (i) žalobkyně není aktivně legitimována, (ii) žalobkyně práce neprovedla, (iii) nebyl prokázán rozsah data-miningu, (iv) žalobkyně žalované žádné práce nepředala a (v ) žalovaná neobdržela předmětné faktury.

3. Soud následně rozhodl tak, že žalobu zamítl, a to rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č.j. 19 C 363/2019-98, a to zejména kvůli tomu, že nebyl prokázán rozsah díla a soud pak nemohl určit cenu obvyklou (viz odst. 9 odůvodnění rozsudku). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kdy následně odvolací soud – Městský soud v Praze rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 16. 4. 2021, č.j. 55 Co 118/2021-130. Toto své rozhodnutí Městský soud v Praze odůvodnil tím, že žalobkyně provedla na základě objednávky pro žalovanou i práci data-miningu, kdy provedené dílo odevzdala, řádně ho žalovaná převzala, a nikdy nevznesla námitky ani k rozsahu, ani ke kvalitě provedené práce. Skutečnost, že žalobkyně neprokázala rozsah a sjednanou cenu díla nemůže být důvodem, proto aby za provedenou práci odměnu nedostala. Soudu I. stupně bylo především vyčteno, že přes nezjištění konkrétního rozsahu prací a sjednané ceny zcela abstrahoval na úvahu dle § 136 o. s. ř., skrze kterou by bylo možné cenu zjistit, a to například poptáním u jiných společností zabývajících se shodným předmětem činnosti na cenu obvyklou v dané době a v daném místě, když žalobkyně při jednání dne 8. 8. 2020 specifikovala, že předmětná částka je požadována za základní analýzu a za klonování disku (viz odst. 14 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Dále byl soud I. stupně upozorněn na to, že nesprávně učinil závěr o tom, že faktury za provedené práce nebyly žalované doručeny, když dle shodného tvrzení stran mezi nimi v únoru 2019 proběhlo jednání ohledně zaplacení faktur (viz odst. 15 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).

4. S ohledem na závěry odvolacího soudu, který se ztotožnil se skutkovými závěry soudu I. stupně co se týče toho, že žalobkyně provedla na základě objednávky pro žalovanou i práci data-miningu, kdy provedené dílo odevzdala, řádně ho žalovaná převzala, a nikdy nevznesla námitky ani k rozsahu, ani ke kvalitě provedené práce, a dále, že nebyl zjištěn toliko rozsah prací a sjednaná cena díla, kdy tyto skutečnosti měl soud určit dle § 136 o. s. ř., pak se soud I. stupně soustředil toliko na zjištění rozsahu a obvyklé ceny prací, a to zejména skrze zjištění ceny prací na trhu (skrze ceníky konkurenčních společností). Rozsah prací byl do jisté míry určen i v odůvodnění odvolacího soudu, který poukázal na to, že předmětná částka je požadována za základní analýzu a klonování disku.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Soud tak setrval na skutkových zjištěních, se kterými se ztotožnil i odvolací soud, a to konkrétně, že:

6. Žalovaná, jako objednatel, žalobkyně, jako dodavatel, a [příjmení] [příjmení], jako spolupracující osoba, uzavřeli dne 10. 10. 2018 rámcovou smlouvu o spolupráci. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání 2 roky s tím, že poté přechází do režimu smlouvy na dobu neurčitou (čl. VII.1.). Předmětem smlouvy jsou dodávky IT služeb – konzultační činnost, opravy PC, správa IT, datových a telekomunikačních sítí, poskytování služeb internetu, služeb webhostingu a zajišťování nákupu HW a SW, které se žalobkyně zavázala dodávat žalované na základě jednotlivých dílčích objednávek, které budou v písemné, ústní či v telefonické formě. Objednávky budou obsahovat vzájemné závazky (čl. I.1., I.2. a II.1.). Služby budou žalované účtovány na základě faktur. Splatnost jednotlivých faktur je 10 dnů ode dne doručení faktury (čl. IV.2.) (prokázáno rámcovou smlouvou o spolupráci ze dne 10. 10. 2018, viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu). Za žalovanou smlouvu uzavřela [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 2. 10. 2018 (prokázáno rámcovou smlouvou o spolupráci ze dne 10. 10. 2018, viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu). [příjmení] mocí ze dne 2. 10. 2018 zmocnila žalovaná, jednající Dr. [jméno] [příjmení], statutárním ředitelem, [jméno] [příjmení], aby žalovanou zastupovala ve všech věcech (prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], viz č.l. 61-62 spisu; dále plnou mocí ze dne 2. 10. 2018, viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu). Mezi stranami sporu byla uzavřena i smlouva o výhradním poskytování služeb, v rámci které měla žalobkyně výhradní právo poskytovat žalované telekomunikační, internetové a datové služby, a provádět rekonstrukce datové a telekomunikační sítě, a to vše v budově žalované (prokázáno smlouvou o výhradním poskytování služeb ze dne 18. 12. 2018). Tato smlouva však pro tento spor není podstatná a proto se jí soud dále nezabýval. 7. (ad 1) Žalovaná, jednající [jméno] [příjmení], objednala dne 7. 11. 2018 u [jméno] [příjmení], jakožto fyzické osoby – podnikatele ([IČO]) zajištění a záchranu dat z firemních počítačů žalované (prokázáno objednávkou IT služeb dle rámcové smlouvy ze dne 7. 11. 2018, viz č.l. 46 spisu; a dále svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], viz č.l. 62 spisu). Cena za provedené práce měla odpovídat hodinovým sazbám. [příjmení] [příjmení] předal [jméno] [příjmení], který byl oprávněn za žalovanou jednat (ve všem s výjimkou zcizování nemovitých věcí), disk obsahující údaje z data-miningu, který provedl (prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], viz č.l. 63 spisu). Žalobkyně uzavřela s [jméno] [příjmení] ústní rámcovou dohodu, jejímž předmětem byla možnost postoupení realizace konkrétních obdržených zakázek. Objednávka ze dne 7. 11. 2018 byla přenechána k realizaci žalobkyni (prokázáno čestným prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne 3. 9. 2020, viz č.l. 76 spisu). Žalobkyně vystavila dne 31. 12. 2018 žalované fakturu č. CZ [číslo] na 20 570 Kč, splatnou dne 10. 1. 2019 za servis – běžné práce a ostatní služby (prokázáno fakturou č. CZ [číslo]). 8. (ad 2 a 3) Žalobkyně vystavila dne 5. 11. 2018 žalované fakturu č. CZ [číslo] na 3 939 Kč, splatnou dne 15. 11. 2018 za registraci a prodloužení doménového jména [webová adresa] a [webová adresa] a [webová adresa] (prokázáno fakturou č. CZ [číslo], viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu). Žalobkyně vystavila dne 30. 12. 2018 žalované fakturu č. CZ [číslo] na 7 573 Kč, splatnou dne 10. 1. 2019 za SDD disk Kingston A400 120GB 7mm a elektronickou licenci MS Office 2019 Professional Plus 2016 (prokázáno fakturou č. CZ [číslo], viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu). Žalovaná zaplatila žalobkyni dne 25. 9. 2019 částku 3 939 Kč (faktura č. CZ [číslo]) a částku 7 753 Kč (faktura č. CZ [číslo]) (prokázáno potvrzením o platbě částky 3 939 Kč dne 25. 9. 2019 a potvrzením o platbě částky 7 753 Kč dne 25. 9. 2019, viz přílohová obálka k č.l. 1 spisu; a dále i shodné skutkové tvrzení účastníků). Žalobkyně zaslala žalované dne 13. 2. 2019 e-mailem v příloze dokument nazvaný„ Upomínka3.pdf“ (prokázáno e-mailem ze dne 13. 2. 2019 v 17:50 hod.).

9. Soud na základě závazného právního názoru odvolacího soudu doplnil dokazování a zjistil dále skutkový stav následovně: 10. (ad 1, ohledně rozsahu prací a ceny díla) bylo zjištěno, že práce v rámci data-miningu probíhaly zejména s ohledem na to, že zde bylo podezření na nežádoucí aktivitu zaměstnanců, resp. nekalé činnosti zaměstnanců (např. fakturační úniky). Data měla být získána bez vědomí zaměstnanců (prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], viz č.l. 62 spisu; a dále svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], viz č.l. 63 spisu). S ohledem na tuto skutečnost tak soud vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že data se nejprve kopírovala (klonovala) a následně se prováděla hlubší analýza disků, kdy cílem bylo i získání smazaných dat. Tyto závěry se jeví jako logické s ohledem na to, že se jednalo o získání dat, která měla prokazovat údajnou nekalou činnost zaměstnanců, kdy bylo pravděpodobné, že takováto data byla ze strany zaměstnanců mazána, což by byl pravděpodobný postup každého, kdo by měl na firemním PC data o své nekalé činnosti. Soud tak přisvědčil tvrzení žalobkyně o tom, že se jednalo o lehčí analýzu v tom smyslu, že se nejednalo o poškozené disky, ale o disky nepoškozené, nicméně ty byly podrobněji zkoumány (bylo zjišťováno, zda jsou zde i smazaná data). I tvrzení žalobkyně o tom, že data musela být tříděna, aby byla přehledná pro potřebu managementu, se jeví jako zcela logicky odůvodněné, s ohledem na to, že management (mezi který patřil pan [příjmení] i paní [příjmení]) se zřejmě nevyznal v IT oboru (ostatně pokud by se v něm vyznal, pak by si na IT nemusel skrze rámcovou smlouvu najímat odborníka) a pro svou potřebu tak potřeboval mít vše seřazené. Nadto i pan [příjmení] uvedl, že ve výstupech ze strany žalobkyně bylo velké množství datových souborů, že mu byly předávány rešerše v písemné i ústní podobě, dále velké množství flash disků, harddisků atd. (viz svědecká výpověď [jméno] [příjmení], viz č.l. 63 spisu). Pan [anonymizováno] v podstatě svou svědeckou výpovědí zcela potvrdil tvrzení žalobkyně ohledně objednávky data-miningu. Soud tak neměl důvod pochybovat o tom, že se jednalo o práci na 6 harddiscích o kapacitě cca 250 GB/harddi, kdy bylo provedeno klonování disku (zkopírování obsahu disku na jiný disk), a dále analýza disků, která byla provedena na softwarové úrovni (nejlehčí úroveň, obtížnější jsou analýzy poškozených disků, viz dále) z typů analýzy, a tato byla provedena důkladně (hloubkově) kvůli případným smazaným souborům ze strany zaměstnanců. S ohledem na nutnost určení ceny obvyklé díla pak soud vázán právním názorem odvolacího soudu nezjišťoval cenu dotazem na konkurenční společnosti žalobkyně, ale zjistil hodnotu prací z ceníků umístěných na internetových stránkách konkurenčních společností žalobkyně, aby si mohl sám udělat představu o ceně prací a přistoupit tak k úvaze dle § 136 o. s. ř. a. ze svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] (viz č.l. 62 spisu) vyplynulo, že u IT služeb se obecně pracuje podle hodinových sazeb, které se obecně pohybují do 500 Kč do 2 000 Kč; b. z e-mailu [jméno] [příjmení] (viz e-mail ze dne 2. 9. 2020, přílohová obálka k č.l. 69) se záchrana smazaných dat z SDD disku orientačně pohybuje od 1 - 9 000 Kč bez DPH. Přesnou cenu dokážou stanovit po dokončení diagnostiky a zjištění přesného charakteru a rozsahu poškození. Pan [anonymizováno] uvedl, že u SSD disků může být obnova zvlášť složitá či nemožná kvůli funkci, která přepisuje neobsazené místo na disku; c. z e-mailu [jméno] [příjmení] (viz e-mail ze dne 3. 9. 2020, přílohová obálka k č.l. 135) klon SDD disku stojí 1 000 Kč bez DPH. Cena případné záchrany dat je 4 000 Kč bez DPH. K tomu je přirážka za expresní vyřízení ve výši 100 % za vyřízení o svátcích, plus výjezd technika za cca 5 000 Kč navíc. [jméno] [příjmení] rovněž v jiném e-mailu ze dne 3. 9. 2020 poukázal na to, že záchrana dat z obou disků je minimální, jelikož u SSD disků pravděpodobně již bude vše přepsané (viz e-mail ze dne 3. 9. 2020, přílohová obálka k č.l. 69 spisu); d. ze stránek [anonymizováno] vyplývá, že expresní posouzení možnosti záchrany dat mimo pracovní dobu je za 2 500 Kč, záchrana dat z pevného disku (lehké poškození) je za 2 500 Kč (viz kopie webových stránek, přílohová obálka k č.l. 135); e. ze stránek [webová adresa] vyplývá, že obnova poškozených a ztracených dat, kdy se jedná o smazaná data, naformátované jednotky a logicky přepsaná data je za 500 - 3 000 Kč (viz důkazy založené žalovanou na jednání dne 25. 10. 2021); f. soud následně zjistil, že cena konkurenčních společností za záchranu dat při lehkém (softwarovém, nikoliv těžším - mechanickém) poškození je následující (viz přílohy soudu k jednání ze dne 22. 9. 2021): i. obnova dat po softwarové ztrátě dat 500 Kč – 3 000 Kč (viz ceník [anonymizováno]); ii. softwarová (logická) ztráta dat 500 – 4 300 Kč (viz ceník [anonymizováno]); iii. z článku z [webová adresa] z 28. 7. 2017 vyplynulo, že při softwarovém poškození flashdiscu o kapacitě 16 GB se cena za záchranu dat pohybovala mezi 1 500 Kč a 21 780 Kč, celkem byla nabídka za daný flash disc 1 500 Kč ([anonymizováno]), 1 694 Kč ([anonymizováno]), 2 299 Kč ([anonymizováno]), 4 235 Kč ([anonymizována dvě slova]) a 21 780 Kč ([anonymizováno]). Je tak patrné, že ve většině případů se cena za 1 harddisky pohybovala mezi 1 500 a 4 235 Kč, kdy cena 21 780 Kč byla ojedinělá. Z článku pak dále vyplynulo, že cena se navyšuje spolu s kapacitou disku (tedy čím větší kapacita disku, tím vyšší cena) a dále, že v rámci expresního vyřízení se navyšuje i cena prací; iv. softwarové poškození od 500 Kč (horní strop neuveden, pozn. soudu, viz ceník [webová adresa]); v. náprava: R1.1 - lehčí SW poškoz. HDD od 1 500 Kč do 2 500 Kč bez DPH (viz ceník [webová adresa]); vi. náprava: Data jsou nedostupná, HDD však funguje normálně od 1 000 Kč bez DPH (viz ceník [anonymizováno] [země]); g. soud následně zjistil, že cena konkurenčních společností za klonování dat je následující (viz přílohy soudu k jednání ze dne 25. 10. 2021): i. klonování stávajícího a montáž nového disku 680 Kč bez DPH (viz ceník [webová adresa]); ii. výměna disku HDD za SSD a klonování operačního systému ve stávajícím stavu za 450 Kč (viz ceník [webová adresa]); iii. záloha dat z disku, notebooku a PC 200- 850 Kč bez DPH a klonování HDD na SSD a záloha disku klonem za 350- 650 Kč bez DPH (viz ceník [anonymizována dvě slova]); iv. klonování disku bez úpravy operačního systému za 350 Kč vč. DPH (viz ceník [webová adresa]). Soud tak zjistil, že cena prací získání dat při lehkém (softwarovém) poškození se pohybuje mezi 500 a 4 300 Kč (cena přesahující 21 000 Kč se zdá být již přemrštěnou a nevhodnou pro určení ceny obvyklé). Při každé záchraně dat je potřeba analyzovat disk. Jelikož disky, které byly předmětem smlouvy o dílo, nebyly mechanicky poškozeny, pak se soud přiklonil k závěru, že cena obvyklá za provedenou práci – tedy analýzu disků kvůli získání možných souborů (i smazaných) zaměstnanců prokazujících případné nekalé chování by měla být stanovena na úrovni záchrany dat při lehkém (nejméně závažném, softwarovém) poškození disku, tedy mezi 500 – 4 300 Kč, kdy průměr této hodnoty činí 2 400 Kč (jedná se o průměr mezi částkami 500 a 4 300 Kč). S ohledem na to, že mnohdy se však jednalo o cenu bez DPH, pak by hodnota měla být zvýšena o DPH 21 % na 2 904 Kč za disk. Cena klonování se pak pohybuje okolo 350- 680 Kč (cena 680 Kč je ale i za montáž nového disku, bez instalace nového disku je maximální cena 650 Kč). S ohledem na to, že tato činnost také byla prováděna, pak by i tato měla být zohledněna v rámci ceny za provedené práce, kdy průměrně je za klonování disku požadováno 500 Kč (průměr mezi částkami 350 a 650 Kč), včetně DPH pak 605 Kč za disk. Soud v daném případě nepřisvědčil důkazům, které předložila žalovaná, a to konkrétně články týkající se obnovy dat (viz články z webu [webová adresa], časopisu [anonymizováno] z února 2006 a webu [anonymizována dvě slova], viz důkazy založené žalovanou na jednání dne 25. 10. 2021), jelikož je pravdou, že některé jednodušší obnovy dat může zvládnout i talentovaný laik, nicméně nelze pominout to, že zde byla objednávka na dané práce zadána IT odborníkovi (žalobkyni), který si za své (byť i jednoduché) úkony účtuje určitou cenu. Daná cena odráží především ztrátu času IT odborníka a nezáleží přímo na tom, zda si osoba dokáže provést úkon doma sama či nikoliv, ale odráží především ztracený čas IT odborníka, který by se případně mohl věnovat i složitějším záležitostem. Není tak případná argumentace žalované v tom ohledu, že pokud si laik zvládne udělat určité IT věci sám, pak by měla být hodnota času IT odborníka, který danou práci provede, kvůli tomu nižší. Byla to právě žalovaná, která se obrátila na žalobkyni, resp. pana [příjmení], jako IT odborníka, aby dané práce provedl a musela tak počítat s tím, že za to bude platit cenu obvyklou v rámci poskytnutí odborných zkušeností IT odborníka. Nelze pak ani pominout, že se jednalo o SSD disky, kdy záchrana dat je ztížena (viz e-maily pana [příjmení] a [příjmení] výše) a že bylo zřejmě provedeno i třídění dat pro management (pana [příjmení]). Obecně lze konstatovat, že práce o svátcích je mnohdy ohodnocena přirážkou až 100 % navíc, nicméně provedení prací o svátcích nebylo prokázáno. Samotná objednávka je ze 7. 11. 2018 a ani jeden ze svědků neuvedl, že by se jednalo o práci o svátcích, proto soud tento faktor nezohlednil. Nadto práce měly být provedeny rychle po objednávce, tedy není pravděpodobné, že by byly prováděny až o svátcích. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že pan [příjmení] byl ochoten věc udělat rychle (viz svědecká výpověď na č.l. 62 spisu), kdy za rychlejší vyřízení věci byla rovněž u některých společností účtována přirážka - nicméně není to vždy pravidlem, a tak soud toto nezohlednil. Počet disků, u kterých bylo provedeno klonování a analýza, pak byl stanoven tvrzením žalobkyně na 6, což podporovaly i svědecké výpovědi, a to konkrétně výpověď pana [příjmení], který potvrdil bez jakéhokoliv zpochybnění objednávku díla, dále výpověď paní [příjmení], která si sice nebyla jistá počtem disků, ale mluvila o nich v množném čísle, a dále i výpověď paní [příjmení], která uvedla, že v pracovních prostorách žalované bylo alespoň 6 počítačů (PC), které byly spravovány panem [příjmení] (1 u paní [příjmení], 2 x u účetních, u externího technika a počítače na podatelně – počet blíže neurčen, ale s ohledem na množné číslo, zřejmě byly alespoň na podatelně alespoň 2, tedy celkem bylo v pracovních prostorách minimálně 6 PC, a tím pádem i minimálně 6 disků, neboť disk je integrální součástí PC). 11. (ad 1, ohledně doručení faktury, ad 2 a ad 3) bylo zjištěno, že e-mail ze dne 13. 2. 2019, který byl zaslán paní [příjmení] a obsahoval přílohu„ Upomínka 3“, obsahoval skutečně přehled nezaplacených faktur (prokázáno na jednání dne 25.10.2021 nahlédnutím přímo do e-mailové schránky pana [příjmení] viz č.l. 185 spisu; a následně byl e-mail i s přílohou přeposlán na e-mail soudu, kdy byl e-mail vytištěn a založen i s přílohou do spisu na jednání dne 25. 10. 2021, viz přílohy k jednání dne 25. 10. 2021). Žalovaná nicméně prokázala, že pan [příjmení] již předtím věděl, že plná moc paní [příjmení] (a i pana [příjmení]) byla odvolána, a to na základě e-mailu od pana [příjmení] ze dne 18. 1. 2019 (viz datová zpráva od pana [příjmení] ze dne 22. 4. 2021 – datum dodání, viz přílohy založené žalovanou na jednání dne 25. 10. 2021). Pan [anonymizováno] tak již 18. 1. 2019 věděl, že paní [příjmení] za žalovanou nejedná. V rámci e-mailu ze dne 6. 2. 2019 (viz přílohy k podání č.l. 161-164) mezi panem [příjmení] a [jméno] [příjmení] (v kopii JUDr. [jméno] [příjmení]) je patrné, že došlo k předání dokumentů na schůzce dne 4. 2. 2019 a je k nim podáváno vyjádření - předmětné faktury zde však nebyly zmíněny, byly zde zmíněny toliko„ [jméno] [příjmení] přístupy“ a„ Server“. V další navazující komunikaci z dní 15. 2. 2019 a 22. 2. 2019 (viz přílohy k podání č.l. 161-164) nebyly předmětné faktury rovněž zmíněny. Až v e-mailu ze dne 27. 2. 2021 (viz přílohy k podání č.l. 161-164) je uvedeno, že faktura za domény [číslo] bude uhrazena a je zde zmiňována faktura za 17 000 Kč za data-mining disků (tedy bezpochyby faktura [číslo]), tedy soud má za prokázané, že faktura [číslo] za domény a faktura [číslo] za data-mining disků byly doručeny žalované před 27. 2. 2021, bohužel nelze přesně určit v jaké konkrétní datum, když (e-mailových) komunikací i osobních setkání mohlo být v daném období více. Faktura [číslo] za SSD disk [příjmení] a MS Office 2019 Professional Plus pak není zmiňována v e-mailu z 27. 2. 2021 vůbec. Splatnost uvedená na fakturách [číslo] byla 10. 1. 2019 a na faktuře [číslo] byla 15. 11. 2018 (prokázáno fakturami, viz přílohová obálka k č.l. 1).

12. Soud poznamenává, že v daném případě již neotevíral prostor pro nové důkazy nad rámec skutečností, které bylo potřeba zjistit na základě závazného právního názoru odvolacího soudu, jelikož řízení bylo koncentrováno dle § 118b o. s. ř., a to ve lhůtě 30 dní od jednání, které se konalo dne 5. 8. 2021 (viz č.l. 64 spisu), kdy zrušení rozhodnutí odvolacím soudem zcela neprolamuje koncentraci dle § 118b o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1830/2019„ Jen na okraj se uvádí, že zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně bez dalšího neprolamuje koncentraci řízení nastalou po skončení prvního jednání ve věci (§ 118b odst. 1 o. s. ř.); tak je tomu pouze v případě, že řízení bylo koncentrováno na základě § 119a o. s. ř. vyhlášením rozsudku (k tomu viz Svoboda, K., a kol. Občanský soudní řád: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 524).“). Soud tak prolomil koncentraci dle § 118b o. s. ř. pouze v rámci otázek, které měl vyřešit na základě závazného právního názoru odvolacího soudu, a to: (i) určení rozsahu prací, (ii) určení ceny obvyklé za dané práce dle § 136 o. s. ř. a (iii) určení okamžiku doručení faktur (kvůli úroku z prodlení). Co se týče rozsahu prací, tak ten soud dovodil s ohledem na svědecké výpovědi paní [příjmení] a pana [příjmení], kteří přímo objednávku zadávali (paní [příjmení] ji zadala na základě pokynu pana [příjmení] a panu [příjmení] pak bylo předáno dílo). Výpovědi ostatních zaměstnanců (paní [příjmení] a [příjmení], viz č.l. 88 - 91 spisu) nebyly v rámci zadání objednávky a provedení díla pro soud přínosné, jelikož o objednávce nevěděli (což je logické, když data-mining měl být proveden bez vědomí zaměstnanců). Nicméně z výpovědi paní [příjmení] vyplynulo, že žalovaná měla celkem 5 zaměstnanců a bylo zde alespoň 6 počítačů, tedy i 6 disků. Soud opětovně nikoho nevyslýchal, neboť by výpovědi již žádnou novou skutečnost do řízení nepřinesly, a to zřejmě i s ohledem na delší časový odstup od předmětného jednání. Podepsaný soud v prvním rozhodnutí uvedl, že nebyl zjištěn rozsah prací, kdy toto mířilo zřejmě na to, co bylo konkrétně s disky prováděno, kdy ale odvolací soud uvedl, že to bylo klonování a analýza disků což je v souladu s provedeným dokazováním (viz výpovědi paní [příjmení] a pana [příjmení], viz č.l. 62 a 63 spisu). Co se týče počtu disků, pak pan [příjmení] v podstatě potvrdil danou objednávku bez jakékoliv připomínky, paní [příjmení] (byť si nebyla přesným počtem disků jistá) o nich mluvila v množném čísle a z výpovědi paní [příjmení] vyplynulo, že v daných kancelářích bylo alespoň 6 PC. Z tohoto má soud za prokázané, že bylo provedeno klonování a analýza na celkem 6 discích, neboť provedené důkazy podporují toto tvrzení žalobkyně, kdy měly být analyzovány disky zaměstnanců. Dále si soud učinil názor na cenu obvyklou daných prací dle § 136 o. s. ř. skrze ceníky konkurenčních společností žalobkyně a skrze e-mailovou komunikaci zjistil datum doručení faktur [číslo] žalované, resp. datum, před kterým byly faktury zcela jistě žalované doručeny. Více, s ohledem na to, že jiné závěry soudu I. stupně uvedené v prvním rozhodnutí ve věci samé nebyly odvolacím soudem zpochybněny, pak soud daný skutkový stav nezjišťoval, jelikož to nebylo potřeba a další důkazy v tomto ohledu nepřipouštěl.

13. I přes výše uvedené soud ještě k nově navrženým důkazům (po prvním rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé) dodává, že důkazy ohledně exekucí pana [příjmení] a to i postižením jeho podílu ve společnostech byly učiněny po koncentraci dle § 118b o. s. ř. a nesměřovaly k zjištění výše uvedených skutečností, proto k nim soud nepřihlížel. Důkaz soubory z data-miningu soud rovněž neprováděl, neboť se jedná o soukromé informace žalované, kdy rozsah díla bylo možné zjistit i bez provedení tohoto důkazu na základě již provedeného dokazování (viz výše). Dále by ani nebylo jisté, jak tento důkaz interpretovat, když tento důkaz byl sestaven žalobkyní (data byla seřazena žalobkyní) a nikdo jiný by jeho obsah zřejmě nedokázal interpretovat (vyjma možná pana [příjmení], pro kterého byl soubor vytvořen, kdy ale s ohledem na delší období od jeho působení v žalované by i toto bylo otázkou). Nadto tento důkaz byl rovněž navržen až po koncentraci dle § 118b o. s. ř., kdy mohl být zcela jistě navržen a proveden před koncentrací již v rámci prvních jednání před soudem I. stupně.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Dle § 2586 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), (1) Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. (2) Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

16. Dle § 1895 o. z. (1) Nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. (2) Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující, lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno.

17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 136 o. s. ř. lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.

19. Nárok ad 1) (20 570 Kč s příslušenstvím) představuje nárok na zaplacení ceny díla podle ust. 2586 odst. 1 o. z. Mezi žalovanou, jako objednatelem, a [jméno] [příjmení], jako zhotovitelem, byla uzavřena smlouva o dílo s nehmotným výsledkem podle ust. § 2631 a násl. o.z. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z ust. § 1895 o. z., neboť [příjmení] [příjmení] postoupil práva a povinnosti z této smlouvy žalobkyni. Splatnost ceny díla nastala v souladu s ust. čl. IV.2. rámcové smlouvy o spolupráci desátým dnem od doručení faktur. Jelikož z důkazů však nevyplynulo, že by se podařilo danou fakturu doručit žalované dříve než před 27. 2. 2019, pak soud nemohl plnění za dané prodlení přiznat již od data 10. 1. 2019 a mohl přiznat nárok (úrok) z prodlení až od data 27. 2. 2019, kdy bylo patrné, že před tímto datem byla již faktura žalované doručena a žalované již byl znám i její obsah (byl zde dotaz přímo na rozsah data-miningu). Soud nepovažoval e-mail ze dne 13. 2. 2019 adresovaný paní [příjmení] za okamžik doručení faktury, jelikož již dne 18. 1. 2019 žalobkyně věděla, že paní [příjmení] již není oprávněna jednat za žalovanou, tedy bezpochyby nebyla ani oprávněna přijímat faktury (viz § 448 o. z. v případě plné moci, srov. § 166 odst. 2 o. z. u zaměstnanců).

20. Jelikož nebyla sjednána cena díla ani nebyl dohodnut způsob jejího určení, náleží žalobkyni cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek (§ 2586 odst. 2 o. z.). V rámci řízení pak byl zjištěn rozsah díla, kdy svědci (paní [příjmení] a pan [příjmení]) objednávku data-minigu ani její rozsah nijak nerozporovali, ale naopak potvrdili všechna tvrzení žalobkyně ohledně předmětné objednávky, kdy dle žalobkyně se mělo jednat o klonování a analýzu 6 SSD disků o kapacitě cca 250 GB/disk. Ostatně i odvolací soud předestřel (v rámci závazného právního názoru), že se mělo jednat o klonování a analýzu disku, kdy soud měl v daném případě postupovat na základě úvahy dle § 136 o. s. ř. a představu o ceně obvyklé prací na trhu si měl učinit skrze dotazy na konkurenční společnosti žalobkyně, což soud nahradil pořízením kopií ceníku konkurenčních společností žalobkyně za analýzu disku při lehkém (softwarovém) poškození a za klonování disku. K ceně za analýzu disku při lehkém (softwarovém) poškození se soud přiklonil kvůli tomu, že se to zřejmě nejvíce blížilo provedeným úkonům – analýze disku pro zjištění nekalých aktivit zaměstnanců, kdy bylo možné přesvědčit tvrzením žalobkyně, že se mělo jednat i o prozkoumání smazaných souborů. Zároveň bylo možné přisvědčit žalobkyni i v tom, že zde proběhlo třídění souborů (ostatně i pan [příjmení] uvedl, že mu byly předávány rešerše a přehledy, atd.), které by cenu prací ještě více nadzvedlo, ale což společnosti běžně neprovádějí a nenaceňují v cenících. Soud se pak přiklonil k střední hodnotě rozsahu ceny daných prací na trhu (500 Kč až 4 300 Kč), jelikož se jednalo o disk, který byl svou kapacitou ve středu kapacity médií, u kterých je možná obnova dat – tedy flashdisců, jejichž kapacita začíná na třeba i jen 4, 8 a 16 GB a disků s kapacitou až 2 TB (zde má soud za to, že kapacita disků na trhu je notorietou, kterou není třeba prokazovat, jelikož každý běžný člověk ví z prodejen, reklam v TV a z reklamních letáků, s jakou kapacitou se zhruba PC, notebooky či flashdiscy prodávají). Přitom rozsah kapacity média (disku) má při jeho analýze bezpochyby vliv na cenu prací, což bylo v řízení i prokázáno skrze článek s průzkumem trhu ohledně (softwarové) obnovy dat na flashdiscu. Dále má vliv na cenu prací i provádění prací o svátcích či víkendech (přirážka až 100 %), což zde však nebylo prokázáno. Dále může mít vliv na cenu prací i rychlost jejich provedení, kdy ale rychlost provedení prací prokázána nebyla a rovněž z ceníků nebylo patrné, že by ji každá IT společnost účtovala. Soud proto uzavřel, že cena požadovaná za 1 disk žalobkyní ve faktuře [číslo] to 3 428,33 Kč za disk s DPH (20 570 Kč s DPH za 6 disků) je cenou obvyklou dle úvahy soudu podle § 136 o. s. ř., neboť tato hodnota se výrazněji neodchyluje od tržních hodnot (2 904 Kč s DPH/disk za analýzu disku při lehkém (softwarovém) poškození+ 605 Kč s DPH/disk za klonování, celkem 3 509 Kč s DPH/disk) za provedené práce (klonování a analýza disku u toliko softwarově poškozeného disku). Soud rovněž přiznal žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. z částky 20 570 Kč od 27. 2. 2019 (tedy od data, kdy již byla předmětná faktura doručena žalované).

21. Nárok ad 2) (příslušenství od částky 3 939 Kč) žalobkyně prokázala, že faktura [číslo] byla doručena před 27. 2. 2021. Soud tedy přiznal nároky z úroku z prodlení dle § 1970 o. z. z této faktury až od tohoto data, a to v kapitalizované výši 220,96 Kč za úrok z částky 3 939 Kč ve výši 9,75 % ročně za období od 27. 2. 2019 (datum, kdy byla předmětná faktura již doručena žalované) do 24. 9. 2019 (poslední den před datem úhrady, ke které došlo 25. 9. 2019, viz č.l. 5 a 24 spisu).

22. V případě nároku ad 3) byla žaloba vzata zpět a řízení v této části zastaveno na jednání dne 25. 10. 2021. Soud v tomto ohledu podotýká, že předmětná faktura nebyla zmiňována v e-mailové komunikaci ze dne 27. 2. 2021, na rozdíl od faktur [číslo] [číslo] tedy nebylo prokázáno její doručení žalované, byť k němu dojít muselo, jelikož faktura byla ve finále zaplacena.

23. Soud pak rozhodl o zamítnutí žaloby co do jejího zbytku, tedy v rámci příslušenství – zákonného úroku z prodlení z částky 20 570 Kč od 11. 1. 2019 do 26. 2. 2019 a z částky 3 939 Kč od 16. 11. 2018 do 27. 2. 2019, neboť nebylo prokázáno, že by faktury byly žalované doručeny před 27. 2. 2019.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci převážný úspěch a žalovaná pouze zanedbatelný, jelikož žalobkyně byla: a. úspěšná v částce 20 570 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 27. 2. 2019 (neúspěšná toliko v úroku z prodlení z částky 20 570 Kč od 11. 1. 2019 do 27. 2. 2019), b. úspěšná v částce 220,96 Kč z kapitalizovaného úroku z částky 3 939 Kč za období od 27. 2. 2019 do 24. 9. 2019 (neúspěšná v částce 83,04 Kč za úrok z prodlení z částky 3 939 Kč za období od 15. 11. 2018 do 26. 2. 2019), kdy úroky byly uplatňovány jako samostatný nárok, a c. neúspěšná v částce 532,25 Kč za úrok z prodlení z částky 7 753 Kč od 11. 1. 2019 do 24. 9. 2019, kdy došlo ke zpětvzetí této části nároku na jednání dne 25. 10. 2021, a kdy úroky byly uplatňovány jako samostatný nárok. Žalobkyně tak byla úspěšná v částce 20 790,96 Kč oproti 615,29 (83,04 Kč + 532,25 Kč), tedy byla úspěšná v 97 % nároku (20 790,96 Kč z 21 406,25 Kč). A to i za situace, kdy soud opomněl rozhodnout o části nároku, a to o 3 600 Kč za uplatnění pohledávky, kdy o tomto nároku bude rozhodnuto doplňujícím usnesením v souladu s § 160 o. s. ř., nicméně již lze předestřít, že tento nárok má soud za oprávněný, a tedy procento úspěchu žalobkyně je tím pádem vyšší.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, kdy její neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 318 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 1 071 Kč a zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 1 071 Kč, celkem tedy 2 142 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21 406,25 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý z dvaceti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 15. 4. 2019, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 23. 11. 2020, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 18. 5. 2021, další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 16. 9. 2021, sepis a odeslání předžalobní výzvy dne 10. 5. 2019, sepis a odeslání žaloby dne 14. 11. 2019, vyjádření ve věci samé dne 6. 3. 2020, vyjádření ve věci samé dne 12. 7. 2020, vyjádření ve věci samé dne 2. 9. 2020, odvolání dne 28. 2. 2021, vyjádření ve věci samé dne 19. 5. 2021, vyjádření ve věci samé dne 25. 8. 2021, vyjádření ve věci samé dne 22. 10. 2021, účast právního zástupce na jednání soudu dne 5. 8. 2020 – 2 úkony, účast právního zástupce na jednání soudu dne 25. 11. 2020 – 2 úkony, účast právního zástupce na jednání soudu dne 20. 9. 2021 a účast právního zástupce na jednání soudu dne 25. 10. 2021 – 2 úkony), celkem tedy 39 600 Kč, dvacet náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 6 000 Kč a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 45 600 Kč ve výši 9 576 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci samé ze dne 7. 1. 2020, jelikož informace v tomto podání měly být součástí žaloby, kdy toto vyjádření bylo podáváno k výzvě soudu pro nedostatek tvrzení, a dále za vyjádření ve věci samé ze dne 20. 9. 2021, neboť společně s tímto podáním byly zaslány toliko důkazy požadované na ústním jednání a dále bylo jen odkázáno na jiné soudní řízení a právní závěry tam učiněné.