19 C 57/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Váchovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 294 283,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 294 283,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 614,33 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 883,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 308 941,38 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 59 204 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že mezi účastníky byla dne 29. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, , na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 350 000 Kč za účelem konsolidace specifikovaných závazků a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 120 měsíčních splátkách po 5 342,96 Kč počínaje dnem 13. 5. 2019, kdy anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků a úrok byl sjednán na 11,20 % ročně. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovanou, kdy ty byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, když byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Příjmy byly posuzovány na základě potvrzení o výši příjmů a výdaje na základě historických dat z ČSÚ, které byly následně porovnávány. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatila, a to ke dni 17. 7. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 6. 5. 2024 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí, 10. dnem dodání do datové schránky, dne 29. 4. 2024. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění:

4. Žalobkyně je akciovou společností zapsanou v obchodním rejstříku (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

5. Mezi účastníky byla dne 29. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků v celkovém poštu 120 ve výši 4 860,96 Kč s pojištěním 482 Kč měsíčně, celkem tedy 5 342,96 Kč měsíčně. Byl sjednán úrok ve výši 11,20 % ročně a RPSN činilo 11,92 % (prokázáno žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, vysvětlením některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informaci pro Konsolidaci půjček, základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru, všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele).

6. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně. Žalobkyně prověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a databází MVČR. Žalobkyně dále disponovala výpisem z běžného účtu žalované a dále potvrzením o zaměstnavatele, kdy její čistý měsíční příjem činil 17 264 Kč (prokázáno vyjádřením k posouzení úvěruschopnosti, žádostí o úvěr, konsolidace půjček, potvrzením o výši příjmu, výpisem z běžného účtu).

7. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, ale žalovaná nehradila splátky řádně a včas (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalobkyně úvěr zesplatila ke dni 17. 7. 2023 (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný, podacím archem).

8. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (prokázáno oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu, podacím archem).

9. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 29. 4. 2019 smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě níž poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 350 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, pročež žalobkyně dlužnou částku zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

12. Podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“20. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a n. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť žalobkyně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tento úvěr splácet – žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalované, ale vycházela z předloženého potvrzení o příjmů od zaměstnavatele žalované a též z výpisů z běžného bankovního účtu žalované. V rámci posouzení konkrétního případu je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 17 264 Kč, což je z pohledu soudu dostatečný příjem pro to, aby žalovaná byla schopna splácet splátku ve výši 5 342,96 Kč, když žalovaná neměla žádné další výdaje a splátky, neboť právě daná smlouva o úvěru byla uzavřena za účelem konsolidace aktuálních splátek. K tomu nadto nelze přehlédnout, že žalovaná úvěr po dobu tří let řádně splácela, což samo o sobě svědčí o úvěruschopnosti žalované daný úvěr splácet, to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, žalobkyně byla oprávněna celý úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité splacení. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaná v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 204 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 772 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 294 283,05 Kč, sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání), celkem tedy 38 000 Kč, 4 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 1 200 Kč, a jednadvacetiprocentní náhrady za daň z přidané hodnoty z částky 39 200 Kč ve výši 8 232 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 8. 4. 2024, neboť informace v něm obsažené měly být již součástí žaloby, a pakliže by žaloba byla perfektní, nemusel by zdejší soud žalobkyni k doplnění vyzývat.