19 C 86/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci osvojiteli: osobní údaje osvojitele zastoupený advokátem údaje o zástupci proti osvojenec: celé jméno osvojenkyně , datum narození bytem adresa za účasti: 3. celé jméno účastnice , datum narození bytem adresa účastnice 4. celé jméno účastníka , datum narození bytem adresa účastníka a účastnice 5. celé jméno účastnice , datum narození bytem adresa účastníka a účastnice o osvojení zletilého

I. Zletilá osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], bytem [adresa], dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], a [celé jméno účastnice], roz. [příjmení], [datum narození], se dnem právní moci tohoto rozhodnutí stává osvojenkou osvojitele [celé jméno osvojitele], [datum narození], bytem [adresa osvojitele].

II. Osvojitel [celé jméno osvojitele], [datum narození], bytem [adresa], bude zapsán v matriční knize narození jako otec osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně], [datum narození], bytem [adresa].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobou ze dne 29. 3. 2023 se osvojitel, p. [celé jméno osvojitele], domáhal osvojení osvojenkyně, pí. [celé jméno osvojenkyně], jelikož uvedl, že si v roce 1983 (v 6 letech osvojenkyně) vzal matku osvojenkyně a následně se o osvojenkyni staral jako o svou vlastní dceru, vychovával ji, kdy biologický otec osvojenkyně p. [příjmení] [příjmení] o ní nejevil jakýkoliv zájem. S osvojenkyní byl osvojitel v denním kontaktu a je v něm (téměř) i dodnes. Osvojenkyně brala vždy osvojitele jako vlastního otce, brala ho jako„ mužský vzor“ a jejich vztah byl vždy souladný, obdobný soužití biologické rodiny.

2. Osvojenkyně se připojila k návrhu na osvojení (viz č.l. 26 spisu; srov. § 447 z. ř. s.). Uvedla, že osvojitele bere jako svého otce, nikoho jiného za svého otce nepovažuje. Její biologický otec o ní nejeví jakýkoliv zájem, není s ní vůbec v kontaktu, ona si ho již ani nepamatuje, jelikož ho viděla naposledy ještě v ranném věku, nebyl ani na její promoci či svatbě, na kterou byl (ze zdvořilosti) pozván.

3. Dítě osvojenkyně, [celé jméno účastníka] (věk 18 let, jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 1 z. ř. s. jakožto dítě osvojenkyně), uvedl, že se s biologickým otce osvojenkyně nikdy nesetkal, nikdy jím nebyl kontaktován a neví, kde se nachází, nemají tak spolu žádný vztah. Naopak je v pravidelném kontaktu se svou babičkou a jejím manželem – osvojitelem, ke kterému má vřelý vztah a považuje ho za svého dědečka. S osvojitelem trávil již od útlého dětství spoustu času, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Jeho vztah k osvojiteli je obdobný jako kdyby se jednalo o jeho biologického dědečka. S osvojením souhlasí (viz č.l. 32 a 50 spisu).

4. Dítě osvojenkyně, [celé jméno účastnice] (věk 16 let, jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 1 z. ř. s. jakožto dítě osvojenkyně), uvedla, že se s biologickým otce osvojenkyně nikdy nesetkala, nikdy jím nebyla kontaktována a neví, kde se nachází, nemají tak spolu žádný vztah. Naopak je v pravidelném kontaktu se svou babičkou a jejím manželem – osvojitelem, ke kterému má vřelý vztah a považuje ho za svého dědečka. S osvojitelem trávila již od útlého dětství spoustu času, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Její vztah k osvojiteli je obdobný jako kdyby se jednalo o jejího biologického dědečka. S osvojením souhlasí (viz č.l. 35 a 53 spisu).

5. Manželka osvojitele, [celé jméno účastnice] (jež je účastníkem řízení dle § 448 odst. 2 z. ř. s. jakožto manželka osvojitele, viz komentář ASPI k § 448 z. ř. s., autor JUDr. Ing. Radovan Dávid, kde je uvedeno„ Není-li zletilý osvojenec osvojován dvěma osobami jako manželi, je vedle osvojitele jako navrhovatele účastníkem rovněž jeho manžel, pokud je k osvojení třeba jeho souhlasu. Podle § 805 ve spojení s § 847 odst. 3 a § 848 odst. 2 obč. zák. platí, že souhlasu manžela osvojitele je zapotřebí vždy, ledaže byla jeho svéprávnost v tomto rozsahu omezena.“, kdy svéprávnost manželky osvojitele omezena nebyla), uvedla, že osvojenkyně je její dcera, kdy biologický otec se z jejího života zcela vytratil a přestal o ni jevit sebemenší zájem. Biologický otec s osvojenkyní neudržuje žádný kontakt. O biologickém otci nemají žádné zprávy, neví, kde se zdržuje, ani neví, jestli je vůbec živ. Do svazku s osvojitelem vstoupila v roce 1983, kdy toto manželství stále trvá, kdy již před vstupem do manželství osvojitel o osvojenkyni pečoval a vychovával ji a osvojenkyně brala osvojitele jako vlastního otce. Vztah osvojenkyně a osvojence byl vždy souladný a obdobný soužití biologické rodiny. Ona i osvojitel jsou s osvojenkyní v dnešní době téměř v každodenním kontaktu a několikrát měsíčně se i vídají. Osvojitel spolu s osvojenkyní dokonce sedm let pracovali ve stejné společnosti v personálním oddělení (od roku 2014 do 2021), kdy osvojenkyně si díky tomu také osvojila zkušenosti s personalistikou a stala se personalistkou, kterou je do dnešního dne. Poté, co se osvojenkyně vdala za p. [celé jméno účastníka] a narodily se jí děti, tak i s těmito dětmi má osvojitel vřelý vztah a ty ho považují za vlastního dědečka. S dětmi osvojenkyně trávili [celé jméno účastnice] s osvojitelem čas již od útlého dětství, ať už v podobě hlídání, výletů, dovolených, sportovních aktivit či přespání. Dále se spolu potkávají i na svátečním obědě, narozeninových oslavách a dalších rodinných událostech (např. dovolených). Manželství s osvojitelem trvá již téměř 40 let (viz č.l. 38 a 47 spisu).

6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

7. Z účastnického výslechu osvojitele ([celé jméno osvojitele]) vyplynulo, že se s osvojenkyní seznámil v roce 1982, a to když poznal svou současnou manželku, kdy od roku 1983 spolu začali žít v jedné domácnosti s tím, že se tam postupně začal rodit vztah každodenním stykem a péčí, kdy osvojitel bral jako samozřejmost, že když si vzal svou současnou ženu za manželku, tak se k tomu musí postavit tak, že se bude starat o její dítě v podstatě jako otec. V dospělosti jí zaměstnal a pracovali spolu 7 let. Poté, co se dozvěděli o tom, že lze adoptovat i zletilého, tak se rozhodli, že posunou daný vztah dál i ve formální rovině. Biologický otec nejeví o osvojenkyni zájem, když mu napsali, tak většinou vůbec nereagoval a jednou napsal, že nechce narušovat jejich rodinu. Uvedl, že znají navzájem s osvojenkyní svůj zdravotní stav, že jsou schopni se o sebe navzájem postarat, že je v současné době bez finančních problémů (mají i úspory), ale že předpokládá s ohledem na vztahy v rodině a s osvojenkyní, že kdyby se snad někdy měl dostat do finanční tísně či kdyby potřeboval péči, tak že se o něj rodina a i osvojenkyně postarají (viz č.l. 59-61 spisu).

8. Z účastnického výslechu osvojenkyně ([celé jméno osvojenkyně]) vyplynulo, že si už nepamatuje na první setkání s osvojitelem, ale že ho bere jako otce, tak si to pamatuje, tak ho i bere, a tak (co si pamatuje) mu vždy i říkala. Osvojitel jí byl vždy oporou, ať už se jednalo o studium, dětství, kdy se s ní osvojitel učil a pomáhal jí, jak to šlo. Byli spolu 7 let ve stejném zaměstnání, kdy ji osvojitel zaměstnal a seděli spolu v jedné kanceláři naproti sobě. Dodnes jsou v pravidelném kontaktu. Svého biologického otce si ani nepamatuje, takže nemá žádné srovnání. Její biologický otec o ní zájem nikdy nejevil. Nikoho jiného než osvojitele ani za tátu nepovažuje. Majetkově je na tom osvojenkyně dobře, není tak závislá v tomto ohledu na osvojiteli. Ví o zdravotním stavu osvojitele a on o jejím. Motivace pro osvojení je stejná jako u osvojitele – posunutí daného vztahu do formální roviny (viz č.l. 61-62 spisu).

9. Z účastnického výslechu syna osvojenkyně ([celé jméno účastníka], ml., je již zletilý, tedy je schopen projevit svůj názor ve věci, viz § 450 z. ř. s.) vyplynulo, že on vždy vnímal vztah mezi osvojenkyní a osvojitelem jako vztah mezi dcerou a otcem, a to už od doby, co se narodil. Vnímá osvojitele jako svého dědečka, je s ním pravidelně v kontaktu, odváží ho domů nebo u nich přespává, atd. (viz č.l. 63 spisu).

10. K účastnickému výslechu dcery osvojenkyně ([celé jméno účastnice]) nebylo nakonec přistoupeno kvůli tomu, že by byl spojen s velkými obtížemi (srov. analogicky výjimku v dokazování, která je obsažena v jiných nesporných návrhových řízeních viz např. § 389 odst. 1 z. ř. s. u rozvodu manželů), a to kvůli tomu, že se nachází v zahraničí, kde momentálně studuje. Soud se tak spokojil s přečtením vyjádření, které je vlastnoručně podepsáno a ze kterého vyplývá, že [celé jméno účastnice] bere osvojitele jako svého dědečka, který s ní vždy trávil čas již od dětství (viz č.l. 53-55 spisu).

11. Z účastnického výslechu manželky osvojitele ([celé jméno účastnice]) vyplynulo, že osvojitel se o osvojenkyni od malička staral, že jí pomáhal se školou, se sportem a kdykoliv byl problém, tak našel řešení. Vždy se k dané věci stavěl jako opravdový otec. Osvojitel chodil i na třídní schůzky, vyzvedával osvojenkyni ze školy, atd. Je ráda, že našla člověka, který byl jako opravdový otec pro její dceru (viz č.l. 63-64 spisu).

12. Ze svědeckého výslechu manžela osvojenkyně ([celé jméno účastníka] st.; soud poznamenává, že manžel osvojenkyně dle zákona není účastníkem řízení, ale má být ve věci vyslechnut, srov. § 448 a 450 z. ř. s.) vyplývá, že bere osvojitele od samého počátku jako otce osvojenkyně, souhlasí s osvojením. Fungování rodiny, ve které osvojenkyně a osvojitel žili byla naprosto normální, takže ani nikdy nepřemýšlel nad tím formálním stavem. Osvojenkyně se s osvojitelem stýká pravidelně několikrát během týdne. Osvojitel s manželkou občas vyzvedávají jejich syna na metru a odváží ho domů, jelikož do [obec] není dobré spojení, poté spolu i chvíli„ posedí“ (viz č. l. 62-63 spisu).

13. Ke svědeckému výslechu biologického otce osvojenkyně ([obec] [anonymizováno]; soud poznamenává, že biologický otec osvojenkyně dle zákona není účastníkem řízení, ale má být ve věci vyslechnut, srov. § 448 a 450 z. ř. s.) nebylo přistoupeno s ohledem na to, že jeho výslech by byl spojen s velkými obtížemi (srov. analogicky výjimku v dokazování, která je obsažena v jiných nesporných návrhových řízeních viz např. § 389 odst. 1 z. ř. s. u rozvodu manželů), neboť není patrné, kde se nyní nachází. Nemá dokonce uvedenou adresu ani v CEO. Dle výpovědí účastníků, není patrné, kde nyní žije, není kontaktní (výslech by tak byl možný leda po policejním pátrání, kdy není jisté, zda by vůbec biologický otec měl zájem vypovídat). Dle názoru soudu to pouze potvrzuje, že biologický otec nemá o dceru zájem a že přerušil s její rodinou jakékoliv styky.

14. Z rodného listu osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně] (roz. [příjmení]) vyplývá, že se narodila [datum] v [příjmení] [jméno] [příjmení] (roz. [příjmení]), [datum narození] v [obec], a [jméno] [příjmení], [datum narození] (prokázáno rodným listem).

15. Z oddacího listu se podává, že dne [datum] uzavřeli sňatek [jméno] [příjmení], roz. [příjmení] (matka osvojenkyně), [datum narození] v [obec], a [celé jméno osvojitele] (osvojitel), [datum narození] v [obec] (prokázáno oddacím listem).

16. Z oddacího listu se podává, že [jméno] [příjmení] (osvojenkyně), [datum narození] v [obec], a [celé jméno účastníka], [datum narození] v [obec], uzavřeli sňatek dne [datum] (prokázáno oddacím listem).

17. Soud posoudil výše zjištěný skutkový stav po právní stránce následovně:

18. Dle § 846 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“) zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

19. Soud konstatuje, že v daném případě se nejeví, že by zde byl dán rozpor s dobrými mravy, bylo prokázáno, že fakticky již téměř 40 let žijí osvojitel a osvojenkyně ve faktickém vztahu otec a dcera, není zde nic, co by se příčilo dobrým mravům.

20. Dle § 847 o. z. (1) Zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo <b>d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.</b> (2) Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. (3) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

21. V daném případě došlo k tomu, že osvojitel osvojoval osvojenkyni jakožto dceru svojí manželky, tedy v souladu s § 847 odst. 1 písm. d) o. z., přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde byl rozpor s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojenkyně – její matka ([celé jméno účastnice]) si osvojení přeje a biologický otec ([obec] [anonymizováno]) přerušil již před 40 let s dcerou i její matkou jakýkoliv kontakt a vyslovil se tak, že do dané rodiny nechce vůbec zasahovat. Dané osvojení nemá negativní dopad do majetkové či jiné sféry biologického otce osvojenkyně.

22. Dle § 850 o. z. (1) Není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce, popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. (2) Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.

23. Manžel osvojenkyně ([celé jméno účastníka], st.) dal s osvojením souhlas ve své svědecké výpovědi (viz výše).

24. Dle § 851 o. z. (1) Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. (2) Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela. (3) Trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení jen se souhlasem svého manžela.

25. Soud s ohledem na výše uvedené znění zákona o změně příjmení nerozhodoval, neboť osvojení nemá vliv na příjmení osvojenkyně, a ani zde nebyl návrh, aby ke změně příjmení došlo.

26. Dle § 852 o. z. Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.

27. Osvojenkyně i její děti, které se narodily před osvojením, daly s osvojením souhlas (viz vyjádření založená ve spisu a účastnické výpovědi výše).

28. Dle § 853 o. z. (1) Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. (2) Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. (3) Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně.

29. Soud uvádí i další ustanovení zákona, která se v souladu s § 847 odst. o. z. použijí i v případě osvojení zletilého.

30. Dle § 794 o. z. Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

31. Osvojenkyně i osvojitel chtějí, aby byla osvojenkyně přijata formálně (zákonem) za vlastní dceru osvojitele, neboť daný vztah již fakticky desítky let existuje.

32. Dle § 795 o. z. Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

33. V daném případě bylo prokázáno, že mezi osvojitelem a osvojenkyní je faktický vztah jako mezi otcem a dcerou, kdy osvojitel bere osvojenkyni jako svou dceru a osvojenkyně bere osvojitele jako svého otce, i průběh jejich vztahu byl jako mezi otcem a dcerou.

34. Dle § 796 o. z. (1) O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit. K návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí navrhovatel rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením. (2) O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

35. V daném případě podal návrh osvojitel a osvojenkyně se k němu připojila, tato podmínka je tedy splněna.

36. Dle § 797 o. z. Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

37. Soud rozhodl o zápisu do matriky ve výroku II. tohoto rozsudku.

38. Dle § 798 o. z. Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk.

39. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by kdokoliv získával jakýkoliv prospěch z daného osvojení.

40. Dle § 799 o. z. (1) Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. (2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře.

41. Nebylo prokázáno, že by osvojitel nebyl plně svéprávný a zcela jistě je zletilý (jedná se o osobu ve věku 68 let pobírající starobní důchod), kdy jeho osobní vlastnosti a způsob života, jakož i důvody a pohnutky, které ho vedou k osvojení nasvědčují tomu, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Ostatně z výpovědí vyplývá, že v dětství osvojenkyně osvojitel toto již splnil, kdy osvojenkyni pomáhal se školou a jejími aktivitami. Zdravotní stav osvojitele nijak neomezuje v péči o osvojenkyni, nadto osvojenkyně již má vlastní rodinu (manžela a děti), kdy se navzájem o sebe starají.

42. Dle § 800 o. z. (1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči. (2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé.

43. V daném případě podal návrh toliko jeden z manželů, jelikož druhý manžel ([celé jméno účastnice]) je již zapsána jako matka osvojenkyně s ohledem na to, že je její biologickou matkou.

44. Dle § 801 o. z. Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující 45. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel (CEO) bylo zjištěno, že jako děti osvojitele jsou zde uvedeni: (i) [celé jméno osvojenkyně] (viz č.l. 9 spisu), tedy osvojenkyně, kdy se však jednalo o formální pochybení, které bylo později napraveno, neboť osvojitel byl původně uveden i jako otec osvojenkyně (viz č.l. 10 spisu), avšak později již v CEO byl uveden jako její otec p. [příjmení] (viz č.l. 46 spisu), a dále (ii) [jméno] [příjmení], [datum narození]. Soud poznamenává, že děti osvojitele nejsou v řízení o osvojení zletilého účastníky řízení, ani nemají být vyslechnuti v rámci dokazování (viz § 448 a 450 z. ř. s.). Tato povinnost se tak zřejmě dotýká toliko osvojení nezletilého. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by snad mělo být osvojení v rozporu se zájmy [jméno] [příjmení]. Nadto se jedná již o osobu zletilou, středního věku (45 let), resp. v produktivním věku, kdy je zde předpoklad, že tato osoba je zřejmě schopna se o sebe postarat a osvojení tak velmi pravděpodobně nemůže být v zásadním rozporu s jejími zájmy.

46. Dle § 803 o. z. Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.

47. Mezi osvojitelem a osvojenkyní je přiměřený věkový rozdíl, a to 22 let.

48. Dle § 804 o. z. Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.

49. Nebylo prokázáno, že by byli osvojitel a osvojenkyně pokrevními příbuznými. Z evidence CEO vyplývá, že nejsou pokrevní příbuzní.

50. Dle § 805 o. z. O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.

51. Dle § 818 odst. 1 o. z. Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud rodič a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení, b) není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, nebo c) se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti.

52. Dle § 819 o. z. (1) K osvojení dále není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá o dítě zájem. (2) Rodič zjevně nemá o dítě zájem, neprojevuje-li soustavně o dítě opravdový zájem, a tím trvale zaviněně porušuje své povinnosti rodiče.

53. Osvojenkyně i její matka, která je zároveň manželkou osvojitele, s osvojením souhlasí. Biologický otec nejeví o osvojenkyni jakýkoliv zájem po dobu cca 40 let, nadto není známo, kde se zdržuje, jeho souhlas tak v návaznosti na § 818 odst. 1 písm. c) o. z. a § 819 odst. 1 a 2 o. z. není potřeba. Soud považoval za zbytečné po otci dále pátrat (jeho adresa není patrná z CEO, ani účastníci o něm nic neví), a to s ohledem na to, že jeho nezájem po dobu cca 40 let dává jasně najevo, že otec nechce mít s osvojenkyní a její současnou rodinou cokoliv společného. Dále soud ani nezahajoval zvláštní řízení dle § 821 o. z., neboť se jedná očividně o institut řízení o osvojení nezletilého, neboť osvojení zletilého se projednává ve sporném řízení, kdy soud nemůže z vlastní iniciativy zahajovat jiná řízení. Nadto i odborná literatura zmiňuje ustanovení § 821 o. z. toliko v souvislosti s ustanoveními zákona týkajícího se osvojení nezletilého (a to § 431, 43, 440 atd. z. ř. s., viz BENEŠOVÁ, Ilona. § 821 In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 1). Nadto osvojenkyně má stále jednoho rodiče, matku, který je vůči ní v takovém jak formálním, tak faktickém postavení (srov. § 822 o. z.).

54. Dle § 832 o. z. (1) Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele. (2) Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.

55. Dle § 833 o. z. (1) Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. (2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru.

56. Dle § 834 o. z. Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě.

57. Co se týče příjmení osvojenkyně (viz § 835 o. z. a výše) soud uvádí, že dané ustanovení platí zřejmě jen pro případy, kdy osvojenec není sezdán v manželském svazku, kdy má příjmení, na kterém se dohodne s manželem/manželkou, v takovém případě se nejeví jako účelné měnit příjmení osvojence na příjmení osvojitele či příjmení, na kterém se dohodli manželé ve svazku, ve kterém je osvojitel.

58. Ostatní ustanovení občanského zákoníku týkající se osvojení nejsou z pohledu soudu pro rozhodnutí ve věci podstatná nebo se týkají osvojení nezletilého.

59. S ohledem na to, že dle názoru soudu byly splněny všechny výše uvedené podmínky pro osvojení, soud rozhodl o tom, že vyhověl návrhu osvojitele a určil, že osvojenkyně se stává osvojenkou osvojitele (viz výrok I. tohoto rozsudku) a také rozhodl o tom, že dojde ke změně zápisu v matriční knize (viz výrok II. tohoto rozsudku).

60. Co se týče náhrady nákladů řízení účastníci uvedli, že se jí vzdávají, soud proto rozhodl tak, že nikomu nepřiznal náhradu nákladů řízení (viz výrok III. tohoto rozsudku).