19 C 9/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 144 099,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 144 099,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 144 099,96 Kč od 1.12.2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 405 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 144 099,96 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha o výměře [číslo] m² v k. ú. [obec], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“), přičemž na základě nájemní smlouvy č. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne 9. 9. 2009 (dále jen„ nájemní smlouva“) byla žalované pronajata část předmětného pozemku o výměře [anonymizováno] m² nacházející se před objektem [adresa], [anonymizována tři slova], [obec a číslo], blíže specifikovaná v nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], a to za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku. Žalobce nájemní smlouvu vypověděl výpovědí ze dne 17. 7. 2018, přičemž tato výpověď byla schválena usnesením [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] ze dne 26. 6. 2018 a žalované byla tato výpověď doručena do datové schránky dne 27. 8. 2018. Ve výpovědi byla žalovaná vyzvána, aby předmět nájmu žalobci předala prostřednictvím [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova], [ulice a číslo], [obec a číslo], a to nejpozději první pracovní den následující po posledním dnu výpovědní doby. V souladu s nájemní smlouvou výpovědní doba začala běžet dne 1. 9. 2018 a končila dne 28. 2. 2019. Žalovaná ke dni podání žaloby část předmětného pozemku nevyklidila a nadále jej užívá k podnikatelské činnosti. Faktickým užíváním části předmětného pozemku se žalovaná bezdůvodně obohatila, když jej bez právního důvodu v období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020 užívala. Žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši, která odpovídá výši obvyklého nájemného, tedy výši obvyklého nájemného v místě a čase, kterou by byl povinen hradit řádný nájemce části předmětného pozemku. Částka za takové bezdůvodné obohacení činí 144 099,96 Kč. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení dne 13. 11. 2020 a dále též předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2020, avšak žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznala, a to ani částečně, a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že nárok žalobce na úhradu bezdůvodného obohacení mohl vzniknout pouze za podmínky, že žalovaná předmět nájmu včas nevyklidila a nepředala zpět žalobci. Žalovaná užívá předmět nájmu do současné doby, a to na základě nájemní smlouvy, která jí nebyla platně vypovězena. Dle žalované se žalobce snaží doručení výpovědi ze dne 17. 7. 2018 prokázat doručením do datové schránky žalované, což je však v rozporu s výslovným ujednáním účastníků obsaženým v čl. V. odst. 5 nájemní smlouvy, dle něhož doručení případné výpovědi ze strany pronajímatele, tedy žalobce, bude na adresu nájemce, tedy žalované, uvedené v předmětné nájemní smlouvě, případně na adresu určenou nájemcem. S ohledem na to, že žalovaná na adresu svého sídla žádnou výpověď z nájmu žalobce neobdržela, jinou adresu pro doručování žalobci nesdělila a doručování korespondence prostřednictvím datové schránky mezi účastníky nebylo sjednáno, žalobce porušil své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, které tak výpověď činí neplatnou, a tedy nelze jej považovat za takový úkon, v důsledku něhož by mělo dojít k ukončení nájemní smlouvy. Žalovaná tedy část předmětného pozemku nadále užívá oprávněně na základě uzavřené nájemní smlouvy a dovolává se zásady pacta sunt servanda. Žalovaná uvedla, že do doby výpovědi ze strany žalobce žalovaná smluvně sjednané nájemné hradila. Uvedla, že pokud žalobce trvá na platnosti a účinnosti výpovědi z nájmu, nelze automaticky považovat sjednanou výši nájemného z neúčinné nájemní smlouvy za bezdůvodné obohacení, kdy skutečná výše bezdůvodného obohacení musí být stanovena znaleckým posudkem, jehož provedení žalovaná navrhla.

3. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že se s tvrzením žalované neztotožňuje a trvá na tom, že výpověď ze dne 17. 7. 2018 byla řádná a uplynutím výpovědní doby došlo k zániku nájemního vztahu. Konstatoval, že přestože bylo sjednáno doručení na adresu nájemce uvedenou v nájemní smlouvě, rozhodná je skutečnost, že výpověď je druhé straně doručena, neboť výpověď je jednostranné právní jednání. Argumentaci žalované tak považuje za účelovou, když žalovaná se s podanou výpovědí mohla seznámit nejpozději dne 2. 9. 2018, kdy se žalovaná přihlásila do datové schránky. Uvedené dle žalobce potvrzuje i skutečnost, že žalovaná se proti podané výpovědi nikterak nebránila, tj. nepodala vůči ní námitky ani žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Až po zahájení řízení o vyklizení, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 55/2020 žalovaná požádala žalobce o uzavření nájemní smlouvy ze dne 8. 4. 2019, a tedy z toho též vyplývá, že žalované byla výpověď doručena a že žalovaná si je vědoma toho, že nájemní vztah již skončil. Městský soud v Praze nadto v rámci odvolacího řízení, v němž byla rovněž řešena otázka platného doručení výpovědi, ztotožnil s názorem žalobce a potvrdil, že výpověď byla platně dána a doručena. Žalobce vedl proti žalované obdobný spor o zaplacení smluvní pokuty vyplývající z totožného nájemního vztahu, přičemž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 4. 2021, č. j. 57 C 31/2020-67 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit žalobci náklady řízení, kdy odvolací řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání ze strany žalované ve spojení s uznáním nároku žalobce, pročež byl rozsudek prvého stupně potvrzen. Byť se tedy jednalo o uznání v jiném sporu, je tvrzení o tom, že nájemní vztah nebyl řádně ukončen, v probíhajícím řízení irelevantní. Žalobce tedy navrhl vyhovět žalobci a přiznat mu náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná v podání ze dne 24. 2. 2022 omluvila svoji účast na nařízeném jednání, kdy souhlasila, aby jednání soudu proběhlo bez přítomnosti zástupců společnosti a též právního zástupce žalované. Žalovaná v témže podání výslovně uznala, že žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání části předmětného pozemku, a to za období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020, avšak nesouhlasí s tím, aby tato výše byla stanovena pouhým odkazem na výši nájmu sjednanou ve vypovězené nájemní smlouvě. Žalovaná konstatovala, že obvyklá výše nájemného byla v daném čase a v dané lokalitě podstatně ovlivněna vyhlášením nouzového stavu v důsledku pandemie covid-19, kdy nájmy pozemků a prostor sloužících k podnikání v [anonymizováno] [územní celek] v tomto období klesly hluboko pod 50 % obvyklé ceny, neboť došlo k naprostému útlumu turistického ruchu v [anonymizováno] [obec]. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud ustanovil znalce z oboru ekonomiky, oceňování nemovitostí a zadal úkol stanovit tržní cenu obvyklého nájemného za [anonymizováno] m² předmětného pozemku v období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Mezi účastníky byla dne 9. 9. 2009 uzavřena nájemní smlouva [spisová značka] [číslo] [rok], na základě níž byla žalobcem jakožto vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] v pozici pronajímatele pronajata žalované v pozici nájemce část předmětného pozemku o výměře [anonymizováno] m² před objektem [adresa], [anonymizována tři slova], blíže specifikovaném v nařízení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], a to výhradně za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku, vše dle čl. I. nájemní smlouvy. Dle čl. II. nájemní smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 1. 2010. Dle čl. III. nájemní smlouvy bylo nájemné sjednané na částku 172 445,81 Kč ročně. Dle čl. V. nájemní smlouvy je pronajímatel i nájemce oprávněn danou smlouvu vypovědět v šestiměsíční výpovědní lhůtě bez udání důvodu, kdy výpovědní lhůta počíná běžet od prvého dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Výpověď pak dle téhož článku bude nájemci doručena na adresu nájemce uvedenou v této smlouvě, případně na adresu určenou nájemcem (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 9. 9. 2009 včetně příloh). Žalobce vypověděl nájemní smlouvu výpovědí ze dne 17. 7. 2018, kterou zaslal žalované do datové schránky, přičemž uvedená výpověď byla žalované doručena dne 27. 8. 2018 fikcí a oprávněná osoba se do datové schránky přihlásila dne 2. 9. 2018 (prokázáno výpovědí nájemní smlouvy ze dne 17. 7. 2018 a doručenkou). Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 13. 11. 2020 k úhradě faktického užívání jako bezdůvodného obohacení, a to za období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 144 099,96 Kč ([anonymizováno] m² - sazba 36, 343 Kč – 305 dní) se splatností dne 30. 11. 2020, přičemž výzva byla žalované odeslána prostřednictvím datové schránky dne 18. 11. 2020 a doručena byla dne 28. 11. 2020 (prokázáno výzvou ze dne 13. 11. 2020 a doručenkou). Žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 144 099,96 Kč, a to předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána, aby předmětnou částku uhradila do 7 dnů od doručení dané výzvy. Daná předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 4. 12. 2020 a doručena byla dne 7. 12. 2020, opět prostřednictvím datové schránky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2020 a doručenkami o odeslání a o doručení). V řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 Co 290/2021-81 bylo shledáno, že výpověď ze dne 17. 7. 2018 učiněná žalobcem byla žalované řádně doručena, neboť žalovaná měla možnost se s obsahem výpovědi seznámit, což žalovaná učinila dne 2. 9. 2018, kdy za takového stavu šestiměsíční výpovědní lhůtě uplynula dne 31. 3. 2019 a od té doby žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětné části pozemku (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 11 Co 290/2021-81). V řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 58 Co 425/2021 žalovaná nejprve brojila odvoláním proti výroku založenému na tom, že výpověď ze strany žalobce byla učiněna řádně, avšak posléze vzala odvolání zpět (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j 58 Co 425/2021-220).

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

8. Dle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

9. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

10. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Dle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle § 2999 odst. 2 o. z. plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

15. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

16. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalovaná užívala část předmětného pozemku za účelem umístění dočasné stavby pevného prodejního stánku. Nájemné bylo sjednané na částku 172 445,81 Kč ročně. Nájemní vztah mezi účastníky skončil uplynutím výpovědní doby poté, co žalobce podal žalované výpověď nájemní smlouvy. Žalovaná však předmětný pozemek užívala nadále i po uplynutí výpovědní doby, když předmětný pozemek řádně a včas neodevzdala žalobci. Ze strany žalované se tak v období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020 jednalo o užívání předmětného pozemku bez právního důvodu. Vzhledem k tomu tak musí žalovaná vydat žalobci to, o co se obohatila a o co byl tedy žalobce ochuzen. Tyto skutečnosti byly též uznány žalovanou, která v průběhu řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání části předmětného pozemku v období od 11. 2020 do 31. 10. 2020 výslovně uznala. Žalovaná však nesouhlasila s tím, aby výše předmětného bezdůvodného obohacení byla stanovena pouhým odkazem na výši nájmu sjednanou ve vypovězené nájemní smlouvě a navrhovala, aby soud za tímto účelem ustanovil znalce z oboru ekonomiky, oceňování nemovitostí a zadal úkol stanovit tržní cenu obvyklého nájemného za předmětný pozemek ve výše specifikovaném období. Soud k takovému postupu nepřistoupil, naopak za základ výše vzniklého bezdůvodného obohacení považuje sjednanou výši nájemného v částce 172 445,81 Kč ročně, což odůvodňuje následovně.

17. V případě, že vydání předmětu bezdůvodného obohacení jakožto naturální restituce není dobře možné, přistupuje se k poskytnutí peněžité náhrady. Žalovaná v dané věci přirozeně není schopna spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, a je proto povinna nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Ta je ve smyslu § 2999 odst. 1 o. z. určena ve výši obvyklé ceny, avšak dle odst. 2 téhož ustanovení se náhrada poskytuje ve výši úplaty, za kterou plnil ochuzený. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jež obsahovala jednoznačně stanovenou výši nájemného. Byť nájemní vztah mezi účastníky skončil uplynutím výpovědní doby, lze předpokládat, že pakliže by zde byla nájemní smlouva, na základě které bylo dříve plněno, a nejednalo by se tak o užívání bez právního titulu, náleželo by žalobci plnění ve výši dané nájemní smlouvy. Ostatně sama žalovaná se dlouhodobě domáhala toho, že nájemní vztah založený nájemní smlouvou nadále trvá, tedy že výpověď nájemní smlouvy učiněná žalobcem je neplatná, když dle jejího názoru nebyla žalované výpověď řádně doručena. Žalovaná se tak nejenom v rámci jednání s žalobcem, ale zejména pak v rámci jednotlivých soudních řízení, konkrétně nejprve v řízení o vyklizení pozemku vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 55/2020 a posléze v řízení o zaplacení smluvní pokuty vyplývající z nájemní smlouvy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 31/2020, domáhala toho, že výpověď je neplatná. Na pokračování nájemního vztahu s žalobcem ve znění nájemní smlouvy tak trvala. Nic nenasvědčuje tomu, že by rámci dalšího trvání nájemního vztahu žalovaná usilovala o změnu podmínek, naopak se domáhala neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, s čímž se pojí pokračování nájemního vztahu za podmínek stávajících. Z logiky věci tedy vyplývá, že žalovaná chtěla v nájemním vztahu setrvat za nezměněných podmínek, přitom pak s výší nájemného byla srozuměna a byla ochotna jej v takové výši platit.

18. Soud dále odkazuje na ustanovení § 2295 o. z., které je dle jeho názoru projevem právě výše uvedeného ustanovení, tj. § 2999 odst. 2 o. z., a dle kterého má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, pakliže nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu neodevzdá. Ačkoliv se jedná o ustanovení zařazené do pododdílu Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu, tedy toto ustanovení se nevztahuje k nájmu obecně, soud je toho názoru, že neexistuje žádný relevantní důvod pro to, aby stran této problematiky bylo přistupováno k nájmu nebytových prostor či prostor sloužících k podnikání odlišně. Tento postup se nevyjímá od soudní praxe reprezentované např. rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 2. 2021, č. j. 46 C 325/2020-66, anebo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 C 15/2020-119. Přiměřená aplikace daného ustanovení i na zdejší věc, tj. na nájem prostoru sloužícího k podnikání ve smyslu o. z. je pak přiléhavější o to více, kdy si žalovaná byla vědoma, že za předpokladu, že by nájemní smlouva byla prodloužena, resp. výpověď nájemní smlouvy by ze strany žalobce nebyla podána, žalovaná by nadále platila sjednanou částku. Takové skutečnosti byly žalované známy. Žalobce pak s takovou výší souhlasí, neboť sám se částky dovozené ze sjednaného nájemného domáhá. Nadto lze konstatovat, že nájemné ve výši 172 445,81 Kč ročně bylo sjednáno při uzavření nájemní smlouvy v roce 2009, kdy od té doby obecně cenová hladina i výše obvykle účtovaného nájemného výrazně vzrostly, což je skutečnost obecně známá.

19. Žalovaná ve svém podání ze dne 24. 2. 2022 uvedla, že obvyklá výše nájemného byla v daném čase a lokalitě ovlivněna vyhlášením nouzového stavu v důsledku pandemie covid-19, kdy nájmy pozemků a prostor sloužících k podnikání v [anonymizováno] [územní celek] v tomto období klesly hluboko pod 50 % obvyklé ceny, neboť došlo k naprostému útlumu turistického ruchu v [anonymizováno] [obec]. Žalovaná ovšem nikterak nekonkretizovala částku, která by snad měla dané tržní nájemné představovat a nepředložila k tomu žádné důkazy. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti a taktéž v nepřítomnosti jejího právního zástupce, kdy tedy nežádala o odročení jednání. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalované. Tyto skutečnosti měly za následek, že žalovaná stran konkrétní výše jí tvrzené obvyklé výše nájemného v důsledku coronavirové pandemie nemohla být poučena dle § 118a o. s. ř. Jak pak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007:„ Ustanovení § 118a o. s. ř. – jak vyplývá z výše uvedeného - upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ O dobrodiní poučení na ústním jednání se žalovaná svou nečinností sama připravila.

20. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Přiznaná částka je pak vypočtena jako sjednané roční nájemné ve výši 172 445,81 Kč děleno 365 dnů v roce a děleno [anonymizováno] m², z čehož plyne sazba 36, 343 Kč za m² na den, která je vynásobena 305 dny za období od 1. 1. 2020 do 31. 10. 2020 a [anonymizováno] m² jako výměra užívané části předmětného pozemku. Celková částka za bezdůvodné obohacení na základě uvedené činí částku 144 099,96 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 13. 11. 2020, která jí byla doručena do datové schránky dne 28. 11. 2020, přičemž splatnost předmětné částky byla stanovena na den 30. 11. 2020. Žalovaná částku neuhradila, čímž se dne následujícího, tedy 1. 12. 2020, ocitla v prodlení ve smyslu § § 1968 o. z. Žalobce má proto, vedle práva na zaplacení částky 144 099,96 Kč, dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úrokuz prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení plně úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 205 Kč a náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb., jelikož v daném případě nebylo dle názoru soudu ve světle judikatury Ústavního soudu ČR účelné zastoupení žalobkyně advokátem s ohledem na to, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení po skončení nájemního vztahu je žalobou, kterou je dozajista žalobce schopen vyřešit skrze své vlastní zaměstnance, neboť se nejedná o věc, která by překračovala běžnou činnost, kterou musí žalobce v rámci své činnosti řešit, případně o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2310/13, ze dne 13. 3. 2014). Soud tak přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 1 200 Kč za 4 úkony (předžalobní upomínka, podání žaloby, vyjádření žalobce ze dne 22. 2. 2022, účast na soudním jednání dne 25. 2. 2022) v souladu s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak na náhradě nákladů řízení soud přiznal žalobkyni částku 8 405 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.