21 C 137/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu <b>I. Žaloba s tím, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytové jednotky [číslo] (původní evidenční [číslo]) nacházející se v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrální úřadu Praha - Město sepsaná žalovanou dne 31. 3. 2020 není oprávněná, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna žalované na náhradě nákladů řízení částku 25 591,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala určení, že výpověď z nájmu bytové jednotky [číslo] (původní evidenční [číslo]) nacházející se v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu Praha – město (dále jen„ byt“) sepsaná žalovanou dne 31. 3. 2020 není oprávněná. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že dne 5. 11. 2013 uzavřela se žalovanou nájemní smlouvu na dobu neurčitou, na jejímž základě si pronajala byt. Žalobkyně byt bezproblémově užívala se svým synem [jméno] [příjmení] a s partnerem [příjmení] [jméno] [příjmení], čímž tyto osoby zajišťovaly své bytové potřeby. V bytě mají také nahlášený trvalý pobyt. Žalobkyně uvádí, že v důsledku jejího pobytu v zahraničí nastaly komplikace s komunikací a ověřováním řádného placení nájemného. Žalovaná následně zaslala žalobkyni upomínku ze dne 22. 1. 2020 (dlužná částka činila 109 042 Kč) a to emailem i na adresu bytu, přestože pravděpodobně věděla, že si ji žalobkyně pro svůj pobyt v zahraničí nebude moci převzít. Žalobkyně dále uhradila počátkem března částku 69 900 Kč a koncem března částku 51 575 Kč prostřednictvím třetích osob. Žalovaná následně zaslala žalobkyni výpověď z bytu bez výpovědní doby datovanou ke dni 31. 3. 2020. Dle žalobkyně je výpověď nezpůsobilá vyvolávat právní účinky, jelikož upomínka ani výpověď nebyly žalobkyni řádně doručeny, jelikož ta si z důvodu pobytu v zahraničí a omezením souvisejícím s epidemií Covid-19 nemohla řádně přebírat poštu. Podle žalobkyně byla výpověď učiněna neoprávněně, neboť ji žalovaná upozornila na prodlení s placením až po půl roce, přičemž včasné upozornění mohlo problémům předejít. Dále žalobkyně upozorňuje na nedostatečnou součinnost žalované při obhospodařování nájemního vztahu, která byla způsobená v důsledku epidemie Covid-19 a vynuceným pobytem žalobkyně v zahraničí. Žalobkyně upozorňuje, že se snažila dluh uhradit prostřednictvím třetí osoby, která dne 18. 2. 2020 zadala platbu ve výši 119 773 Kč, která nebyla zrealizována pouze v důsledku špatně nastaveného přeshraničního bankovního styku, o čemž se žalobkyně dozvěděla až bezmála měsíc po zadání platby. Částka 109 042 Kč v upomínce ze dne 22. 1. 2020 dle žalobkyně neodpovídá skutečné výši dluhu ani příloze upomínky, stejně tak dle žalobkyně nedosahoval dluh k rozhodnému dni výpovědi částky 50 702 Kč, která je v ní uvedena. Dle žalobkyně měla žalovaná problémy s identifikací došlých plateb a není jasné, zda všechny správně započetla, k čemuž dodává, že do data podání žaloby neobdržela vyúčtování služeb za rok 2019, na kterých očekává přeplatek, který by dluh dále snížil. Žalobkyně dále upozornila na e-mail žalované ze dne 30. 3. 2020, odeslaný v 17:23 hod., kterým jí byla poskytnuta lhůta 48 hodin k zaplacení částky, přičemž jí následně byla zaslána výpověď datovaná ke dni 31. 3. 2020, tedy před uplynutím dodatečné lhůty. Žalobkyně přitom tvrdí, že dne 30. 3. 2020 zadala platbu ve výši 1 930 EUR, čímž dluh splnila. Žalobkyně tedy navrhuje, aby soud určil, že výpověď byla podána neoprávněně.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla, aby byla soudem zamítnuta. Žalovaná upozorňuje, že problémy s platbami žalobkyně řešila opakovaně již od roku 2019. V lednu 2020 dosáhl dluh žalované na nájemném a službách částky 109 042 Kč, což žalovanou vedlo k zaslání upomínky ze dne 22. 1. 2020. Ohledně doručení upomínky žalovaná uvádí, že upomínku zaslala poštou i e-mailem, jehož prostřednictvím žalobkyně se žalovanou obvykle komunikovala, přičemž žalobkyně na upomínku zaslanou e-mailem právě touto cestou sama reagovala dne 7. 2. 2020 a nepochybně se tak s upomínkou seznámila. Žalované bylo dne 4. 3. 2020 ze strany partnera žalobkyně zasláno potvrzení [právnická osoba] ze dne 4. 3. 2020 o provedení platby ve výši 69 900 Kč. Dle žalované však bylo toto potvrzení upraveno, když vlastníkem účtu nebyl partner žalobkyně, jak na něm bylo uvedeno, ale pan [jméno] [příjmení], který se na žalovanou následně dne 14. 5. 2020 obrátil se žádostí o vrácení uvedené částky s tím, že tyto finanční prostředky z něj měly být vylákány ze strany pana [příjmení] lstí. Tato platba přesto byla řádně připsána a zaúčtována na dluh žalobkyně. Vzhledem ke zjištěním ohledně úprav potvrzení ze dne 4. 3. 2020 a k přetrvávajícímu dluhu ve výši 50 702 Kč neměla žalovaná nadále zájem v nájemním vztahu pokračovat a dopisem ze dne 31. 3. 2020 přistoupila k výpovědi nájmu bez výpovědní doby. Výpověď zaslala žalovaná opět poštou i e-mailem, kde si ji žalobkyně převzala a již dne 1. 4. 2020 na ni reagovala, přičemž 2. 4. 2020 následně uhradila částku 51 555 Kč. K dalším tvrzením žalobkyně žalovaná uvádí, že bylo povinností žalobkyně řádně platit nájemné a zálohy i na služby i bez výzev žalované a žalovaná všechny došlé platby od žalobkyně řádně evidovala. Ohledně vyúčtování služeb žalovaná uvádí, že jej byla povinna doručit žalobkyni do 31. 8. 2020, což také učinila. Dle žalované je tedy výpověď oprávněná, když následovala po zaslání upomínky, na jejímž základě nebyl dluh ve stanové době a v plné výši uhrazen a nadále převyšoval trojnásobek měsíčního nájemného a záloh na služby.

3. Žalobkyně přípisem ze dne 25. 5. 2021 omluvila svoji neúčast na jednání dne 26. 5. 2021 a žádala o odročení. K tomu doložila potvrzení o domácím léčení ze dne 24. 5. 2021 v bulharském jazyce bez úředně ověřeného překladu. Z potvrzení je patrné, že to bylo po naskenování upravováno, když chybí označení a podpis osoby, která toto nařízení o domácí izolaci obdržela. Soud navíc nepovažoval přítomnost žalobkyně u jednání za nutnou, když žalobkyně měla v řízení dostatek prostoru vyjádřit se k věci i k postoji žalované v písemné formě i na jednání konaném dne 7. 10. 2020, kde byla zastoupena advokátem. Následující jednání nařízená na 11. 11. 2020 a na 17. 2. 2021 soud z důvodu omluv žalobkyně (zaslaných v obou případech taktéž pouze jeden den před jednáním) odročil a v druhém případě žalobkyni upozornil, že případnou další omluvu zaslanou těsně před jednáním nebude akceptovat. Soud tedy neshledal v omluvě žalobkyně důležitý důvod pro odročení a postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky byla s účinností od 5. 11. 2013 uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, kterou žalovaná pronajala žalobkyni byt, přičemž bylo sjednáno nájemné ve výši 6 000 Kč na období od 5. 11. 2013 do 31. 12. 2017 a následně od 1. 1. 2018 nájemné ve výši místně obvyklého nájemného. Dále byla žalobkyně povinna hradit měsíční zálohy na služby v domě na základě rozpisu uvedeného v evidenčním listu ve výši cca 550 Kč na osobu. Celkem tak měla žalobkyně hradit v roce 2018 částku 9 605 Kč a od 1. 1. 2019 částku 11 605 Kč. Nájemné mělo být hrazeno předem vždy do posledního dne předcházejícího měsíce. (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 5. 11. 2013 a z výpisů z konta).

6. Žalobkyně byla dne 22. 1. 2020 vyzvána k zaplacení dlužného nájemného a záloh služeb ve výši 109 042 Kč a to do 10. 2. 2020 (tedy do 19 dní od zaslání výzvy) a zároveň upozorněna na možnost postupu dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Upomínka zároveň výslovně odkazovala na přiložený výpis konta ze dne 22. 1. 2020, ze kterého lze určit, za které měsíce žalobkyně nájemné a zálohy služeb dluží a v jaké částce. Z tohoto výpisu soud zjistil, že ke dni 22. 1. 2020 činila dlužná částka 109 042 Kč, jak bylo uvedeno také v upomínce. Žalobkyně nezaplatila nájemné a zálohy na služby za měsíce listopad 2017 v částce 7 605 Kč, září 2018 v částce 9605 Kč, leden 2019, květen 2019, srpen 2019 až leden 2020 v částce 11 605 Kč měsíčně. V dubnu 2019 žalobkyně namísto předepsané částky 11 605 Kč uhradila pouze 11 000 Kč. V červnu a červenci 2019 pak žalobkyně uhradila namísto předepsané částky 11 605 Kč částku 11 650 Kč a dluh se jí tak o 90 Kč snížil. Na dluh žalobkyně byl započten také nevyplacený přeplatek na vyúčtování z roku 2015 ve výši 1 523 Kč (zjištěno z e-mailu od žalované ze dne 22. 1. 2020 s výpisem z konta a z přiložené upomínky)

7. Žalovaná se se upomínku žalobkyni pokoušela zaslat také poštou na adresu bytu. Zásilka však dne 23. 1. 2020 nebyla žalobkyní převzata a ani následně nebyla vyzvednuta a dne 7. 2. 2020 byla vrácena žalované. Ze žaloby soud zjistil, že žalobkyně si tuto zásilku nepřevzala z důvodu svého pobytu v zahraničí. (zjištěno z kopie obálky a podacího lístku)

8. Žalobkyně se nejpozději dne 7. 2. 2020 seznámila s upomínkou ze dne 22. 1. 2020 zaslanou emailem, neboť tímto e-mailem na upomínku reagovala a zaslala s ním jako přílohu doklad o tuzemské odchozí platbě ze dne 7. 2. 2020 týkající se platby ve výši 109 042 Kč odpovídající dlužné částce dle zaslané upomínky. Žalobkyně byla žalovanou dne 12. 2. 2020 informována o skutečnosti, že platba nebyla na účet žalované připsána a byla vyzvána k nápravě. (zjištěno z e-mailové korespondence mezi [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] od 7. 2. 2020 do 12. 2. 2020 a z dokladu o tuzemské odchozí platbě dne 7. 2. 2020)

9. Ke dni 4. 3. 2020 byla ze spořicího účtu č. [bankovní účet] převedena na účet žalované č. [bankovní účet] částka ve výši 69 900 Kč. Zároveň však bylo zjištěno, že daný účet nepatří partnerovi žalobkyně, ale panu [jméno] [příjmení]. Ze stylu písma použitého na potvrzení, ve kterém je jako majitel účtu uveden partner žalobkyně, je patrné, že toto jméno bylo do potvrzení vloženo následně. Skutečným majitelem účtu je tedy pan [jméno] [příjmení], který, jak bylo zjištěno z e-mailu ze dne 14. 5. 2020, požaduje vrácení částky na svůj účet. Žalovaná nicméně částku 69 900 Kč na dluh žalobkyně započetla a případné vypořádání s panem [jméno] [příjmení] není předmětem tohoto řízení. (zjištěno z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba])

10. Žalovaná e-mailem ze dne 30. 3. 2020 v 17:23 hod. informovala žalobkyni o přetrvávajícím dluhu ve výši cca 60 000 Kč, upozornila na to, že doba pro uhrazení dle upomínky uběhla již 12. 2. 2020 a znovu upozornila na možnost postupu dle § 2291 o. z., přičemž žalobkyni poskytla dodatečnou dobu k plnění v délce 48 hodin. Ta uplynula dne 1. 4. 2020 v 17:23 hod. (zjištěno z e-mailu od žalované ze dne 30. 3. 2020 v 17:23 hod.)

11. Žalobkyni byla dána výpověď dle § 2291 o. z., z důvodu neuhrazení značného dluhu na nájmu, který činil 50 702 Kč, tedy zásadně více než tříměsíční nájemné a zálohy služeb. Ve výpovědi byla žalobkyně vyzvána k řádnému a protokolárnímu předání bytu bez zbytečného odkladu, nejpozději do jednoho měsíce, tedy nejpozději do 30. dubna 2020 a žalobkyně byla zároveň poučena o možnosti podat k soudu žalobu dle § 2290 o. z. a to do dvou měsíců ode dne, kdy jí výpověď došla. Výpověď obsahuje odkaz na upomínku ze dne 22. 1. 2020. Z předloženého výpisu konta ke dni podání výpovědi soud zjistil, že od podání upomínky došlo ze strany žalobkyně k uhrazení částky 69 900 Kč a ve prospěch žalobkyně byla připsána také částka 11 650 Kč ze dne 25. 7. 2019, která ve výpisu ze dne 22. 1. 2020 chyběla. Zároveň však došlo k nárůstu dlužné částky o nájemné za měsíce únor a březen 2020 po 11 605 Kč. Dluh žalobkyně se tak od zaslání upomínky do zaslání výpovědi snížil o 58 340 Kč. K přepravě byla výpověď dána 1. 4. 2020, nepodařilo se ji však doručit a nebyla ani vyzvednuta, přestože k tomu žalobkyně byla vyzvána. (zjištěno z výpovědi bytu bez výpovědní doby ze dne 31. 3. 2020 a kopie poštovní obálky a podacího lístku)

12. Žalobkyně se výpovědí nejpozději dne 1. 4. 2020 seznámila, když na ni reagovala e-mailem ze dne 1. 4. 2020 a informovala žalovanou, že dluh bude uhrazený do dalšího dne (2. 4. 2020) a prosila o zrušení výpovědi. Z odpovědi žalované soud zjistil, že ta na výpovědi vzhledem k předcházejícímu chování žalobkyně trvala. (zjištěno z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 1. 4. 2020)

13. Dne 30. 3. 2020 odešla z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] platba ve výši 1930 EUR (zjištěno z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno])

14. Na účet žalované byla tato platba připsána dne 2. 4. 2020 ve výši 51 554,74 Kč (zjištěno z výpisu z knihy bankovních dokladů od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020)

15. Žalobkyně po platbě připsané dne 2. 4. 2020 žalované dále ničeho neuhradila, přestože nadále užívá byt a její dluh za užívání bytu se tak za měsíce duben až říjen 2020 opět zvýšil. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyni byla rozsudkem sp. zn. 21 C 178/2021 ze dne 19. 5. 2021 uložena povinnost uhradit dlužné nájemné za měsíce duben 2020 až listopad 2020 spolu s nedoplatkem za vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 71 320 Kč s příslušenstvím. (zjištěno z výpisu z konta ke dni 7. 10. 2020 a ze spisu 21 C 178/2021)

16. Další provedené důkazy, zejména emailová korespondence vedená mezi [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] od 2. 10. 2019 do 5. 12. 2019, výpis z konta ke dni 1. 7. 2020, výpis rozúčtování individuální ze dne 18. 6. 2020, e-mail ze dne 16. 5. 2019 od [celé jméno žalobkyně] adresovaný [jméno] [příjmení], dodatek [číslo] ze dne 3. 1. 2019, pro řízení v této věci nemají význam.

17. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

18. Soud musel jednak posoudit, zda byla žalobkyni výpověď řádně doručena a jednak, zda byla dána oprávněně.

19. Dle § 570 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

20. Žalobkyně tvrdila, že výpověď není způsobilá vyvolávat právní účinky, protože jí stejně jako předcházející upomínka nebyla vůbec doručena. Jak však bylo prokázáno, upomínka i výpověď byly žalované zaslány poštou na adresu bytu. Nemůže pak jít k tíži žalované, že si žalobkyně na adrese bytu, ve kterém měla žalobkyně, jak sama uvádí, i trvalý pobyt, nepřebírala poštu, přičemž žalobkyni jinou adresu nesdělila. Dle ustálené judikatury je hmotněprávní úkon doručen, když adresát nabyde možnost se s úkonem seznámit, přičemž za takový okamžik je nutné považovat i pouhé vhození oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2734/2012 ze dne 28. 5. 2013). Upomínka i výpověď byly žalobkyni zaslány poštou a po vhození výzvy do schránky uloženy na poště, žalobkyně si dokumenty nepřevzala z důvodu svého pobytu v zahraničí, jinou adresu však žalované nesdělila. Oba dokumenty byly zároveň žalobkyni zaslány také e-mailem, jehož prostřednictvím žalovaná se žalobkyní obvykle komunikovala, což je prokázáno celou řadou předložených e-mailů od žalobkyně i od žalované. Žalovaná se tak s upomínkou zjevně seznámila nejpozději dne 7. 2. 2020 a s výpovědí nejpozději dne 1. 4. 2020, kdy na tyto dokumenty opět prostřednictvím e-mailu reagovala. E-mailová adresa [email] je nadto jako kontakt na žalobkyni uvedena i přímo v nájemní smlouvě. Soud tedy shledal, že upomínky i výpověď byly žalobkyni řádně doručené, přestože ta si je přes snahu žalované v písemné formě nepřevzala.

21. Soud tedy musel dále posuzovat, zda výpověď byla dána oprávněně. Zejména tedy soud musel posoudit, zda žalobkyně jako nájemce porušila zvlášť závažným způsobem svou povinnost, zda před podáním výpovědi vyzvala žalovaná žalobkyni k odstranění protiprávního stavu a stanovila jí k tomu přiměřenou lhůtu, a zda žalovaná toto porušení ve výpovědi dostatečně specifikovala.

22. Dle § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu 23. Dle § 2291 odst. 2 o. z. nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.

24. Dle § 2291 odst. 3 o. z. neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

25. Dle § 1957 odst. 1 o. z. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

26. Bylo prokázáno, že dne 5. 11. 2013 uzavřeli účastníci nájemní smlouvu na dobu neurčitou, kterou žalovaná pronajala žalobkyni byt. Žalobkyně se dostala do prodlení s některými platbami nájemného a od listopadu 2017 do ledna 2020 jí vznikl dluh ve výši celkem 97 392 Kč. Žalobkyně proto byla dne 22. 1. 2020 vyzvána k zaplacení dlužného nájemného a záloh služeb ve výši 109 042 Kč (žalovaná mylně nezapočetla platbu žalobkyně ze dne 25. 7. 2019 ve výši 11 650 Kč) a to do 10. 2. 2020 (tedy do 19 dní od zaslání výzvy) a zároveň upozorněna na možnost postupu dle § 2991 o. z., přičemž upomínka výslovně odkazovala na přiložený výpis konta, ze kterého lze určit, za které měsíce žalobkyně nájemné a zálohy služeb dluží a v jaké částce. Žalobkyně se s upomínkou nejpozději dne 7. 2. 2020 seznámila. Dne 4. 3. 2020 byla na účet žalované připsána platba 69 900 Kč, kterou měl provést partner žalobkyně ze svého účtu, později se však ukázalo, že platbu provedl pan [jméno] [příjmení] ze svého účtu. Žalovaná nicméně částku na dluh započetla, ten však nadále trval ve výši 50 702 Kč, jelikož žalovaná neuhradila nájemné za měsíce únor a březen 2020 po 11 605 Kč. Pro dlužné nájemné 50 702 Kč, proto byla dne 31. 3. 2020 dána žalobkyni výpověď z bytu bez výpovědní doby, která jí byla zaslána dne 1. 4. 2020. Žalobkyně následně zaslala žalované platbu ve výši 51 555 Kč, která byla na účet žalované připsána dne 2. 4. 2020 a tedy i po dodatečné lhůtě uplynulé dne 1. 4. 2020 v 17:23, kterou žalovaná ze své vůle žalobkyni poskytla dne 30. 3. 2020. I přes podanou a doručenou výpověď žalobkyně byt do dnešního dne užívá, přičemž od platby ze dne 2. 4. 2020 opět ničeho nehradí a vzniká jí tak další dluh.

27. Za porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem se dle § 2991 o. z. považuje nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň tří měsíců. Soud má za prokázané, že k datu zaslání upomínky neměla žalobkyně uhrazené nájemné za devět měsíců v celkové výši 97 392 Kč. K datu sepsání i odeslání výpovědi pak žalobkyně stále neměla uhrazené nájemné v celkové výši 50 702 Kč za čtyři měsíce.

28. Pokud žalobkyně tvrdí, že k datu výpovědi 31. 3. 2020 dluh neexistoval, jelikož dne 30. 3. 2020 byla zadána platba ve prospěch žalované, nelze tomuto tvrzení přisvědčit, když peněžitý dluh plněný prostřednictvím poskytovatele platebních služeb je dle § 1957 o. z. splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. K připsání peněžní částky na účet věřitele přitom došlo až dne 2. 4. 2020. K tomu navíc odborná literatura uvádí:„ Dluh na nájemném nemusí existovat v době doručení výpovědi. Postačí, že nastal před jejím doručením. Případné zaplacení dlužné částky před doručením výpovědi může mít vliv jen na posouzení souladu výpovědi s dobrými mravy - např. v případě tíživé sociální situace nájemce.“ (BAJURA Jan, SA Josef: § 2291 (Okamžitá výpověď pronajímatelem). Občanský zákoník - Komentář - Svazek V (relativní majetková práva 1. část), Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014 ISBN 978-80-7478 -638-9)

29. K odstranění protiprávního stavu spočívajícího v existenci dluhu ve výši 109 042 Kč převyšujícího desetinásobek nájemného a záloh služeb vyzvala žalovaná žalobkyni upomínkou ze dne 22. 1. 2020, jejíž uložení na poště bylo žalované oznámeno dne 23. 1. 2020, a s jejímž obsahem se žalovaná prokazatelně seznámila nejpozději dne 7. 2. 2020, kdy na ni emailem reagovala. V upomínce byla stanovena doba pro úhradu dluhu do 10. 2. 2020. Žalovaná pak přistoupila k výpovědi smlouvy až dne 31. 3. 2020 po další komunikaci se žalobkyní. Žalovaná tak fakticky měla více než dva měsíce na zaplacení dluhu, o jehož existenci musela jako nájemkyně bytu vědět již před převzetím upomínky. Takovou dobu pro odstranění protiprávního stavu lze jistě považovat za přiměřenou ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z.

30. Pokud jde o otázku, zda žalovaná dostatečně jasně specifikovala důvod výpovědi, soud konstatuje, že přímo v textu výpovědi je uvedeno pouze to, že:„ nájemce neuhradil k dnešnímu dni značný dluh na nájmu, který činí po splatnosti 50 702 Kč, tedy zásadně více než tříměsíční nájemné a zálohy služeb.“ Dle rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 4145/2009 ze dne 20. 10. 2010 lze přitom výpověď z nájmu bytu považovat za dostatečně určitou:„ pouze v případě, že přesně specifikuje kdy a kolik nájemce na nájemném či službách neuhradil.“ V rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2217/2019 ze dne 24. 7. 2019 však tento soud uvádí, že:„ Dlužná částka nemusí být specifikována toliko v samotném textu výpovědi z nájmu (…) požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu (nyní právního jednání) vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) seznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listině označen zcela nezaměnitelným způsobem. Není důvod tento postup nepoužít přiměřeně i pro jednostranné právní jednání, jakým je výpověď z nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Požadavku určitosti se neprotiví, je-li dlužná částka specifikována i zprostředkovaně, např. odkazem na předchozí výzvu k její úhradě. Uvedený závěr současně odpovídá i výkladovým pravidlům obsaženým v ustanovení § 556 o. z.“ Přestože se tento rozsudek Nejvyššího soudu týká nájmu prostor sloužících k podnikání, není důvod jeho závěry neaplikovat také na nájem bytu.

31. Ve výpovědi z bytu bez výpovědní doby ze dne 31. 3. 2020 žalovaná výslovně odkázala na upomínku ze dne 22. 1. 2020, která obsahuje odkaz na přiložený výpis konta, ve kterém jsou již dlužné částky za jednotlivé měsíce konkrétně specifikovány. Skutečnost, že rozdíl mezi částkou požadovanou v upomínce (109 042 Kč, po odstranění administrativní chyby spočívající v nezapočtení platby žalobkyně ze dne 25. 7. 2019 pak 97 392 Kč) a částkou uvedenou ve výpovědi (50 702 Kč) vznikl v důsledku navýšení dluhu o nájemné za měsíce únor a březen 2020 a zároveň snížení o platbu žalobkyně ze dne 4. 3. 2020 musela být žalobkyni zřejmá. Soud tedy dospěl k závěru, že výpověď z bytu byla dostatečně určitá, když z ní ve spojení s upomínkou a výpisem konta jednoznačně vyplývalo kdy a kolik žalobkyně na nájemném či službách neuhradila.

32. Žalobkyně dále upozorňovala, že na jejím prodlení měla podíl také žalovaná, která jí na prodlení s platbami upozornila až po půl roce od počátku problémů. Tento argument však nemůže obstát, když žalobkyně si své smluvní povinnosti platit nájemné a zálohy služeb musela být dobře vědoma a nemůže odpovědnost za neplnění povinnosti přenášet na žalovanou.

33. Soud neshledal relevantním ani tvrzení žalobkyně, že se v rozhodně době i v důsledku epidemie Covid-19 nacházela a stále nachází v zahraničí, což jí komplikovalo obhospodařování nájemního vztahu včetně zasílání plateb nebo přebírání pošty na adrese. K tomu soud uvádí, že přestože epidemie nepochybně zasáhla do všech oblastí života a zkomplikovala také cestování, nebylo by nastavení plateb ze zahraničí (obzvláště pak z členské země EU) při přiměřené snaze žalované nepřekonatelným problémem. Jak navíc bylo prokázáno, žalovaná opakovaně upozorňovala žalobkyni, že jí tvrzené platby na účet žalované nedorazily. Stejně tak žalovaná neměla problém komunikovat se žalobkyní prostřednictvím e-mailu, kam jí ostatně pro informaci zaslala taktéž upomínku a výpověď, která jí jinak byla řádně doručena na adresu bytu a trvalého bydliště.

34. Stejně tak se soud nemůže ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že problém s identifikací a evidencí plateb vznikl na straně žalované, když to se v řízení prokázalo pouze ve vztahu k platbě ze dne 25. 7. 2019 ve výši 11 605 Kč, přičemž tuto chybu žalovaná napravila ještě před podáním výpovědi a od dluhu v ní uvedeného ji již správně odečetla. K pochybení navíc došlo s přispěním žalované, která u platby řádně neuvedla identifikační údaje. Nijak relevantní pak není ani tvrzení o nedoručeném (ke dni podání žaloby) vyúčtování služeb za rok 2019, když v té době žalovaná se splněním této povinnosti v prodlení nebyla a nakonec ji také včas splnila.

35. Závěrem soud uvádí, že výpověď splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a její označení za neoprávněnou by bylo ochranou nepoctivého jednání žalobkyně, která se placení nájmu dlouhodobě vyhýbala a za užívání bytu ostatně od dubna 2020 opětovně neplatí. Ačkoliv je žalobkyně nájemnicí bytu a jako taková je považována za slabší stranu, které zákon stanovuje vyšší míru ochrany včetně ochrany před výpovědí smlouvy, v tomto případě byly všechny podmínky pro výpověď bez výpovědní doby splněny. Soud proto žalobu zamítl, když neshledal žádný důvod neoprávněnosti výpovědi.

36. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované, byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 25 591,50 Kč a žalobkyni byla uložena povinnost tyto náklady žalované zaplatit. Náklady řízení žalované představují odměnu advokáta z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč určené dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2 500 Kč za sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 10. 7. 2020 a 7. 1. 2021, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 6. 11. 2020, účast na jednání před soudem ve dnech 7. 10. 2020, 11. 11. 2020 a 26. 5. 2021). Žalovaná má dále nárok na náhradu za promeškaný čas za odročené jednání nařízené na 17. 2. 2021 dle § 14 odst. 2 a. t. a § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve výši 1 250 Kč. K nákladům řízení žalované dále náleží náhrada hotových výdajů k osmi úkonům právních služeb dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad hotových výdajů dle § 151 odst. 2 a § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 21 150 Kč ve výši 4 441,50 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.