21 C 15/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 600 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 7 400 Kč s úrokem z prodlení od 23. 8. 2021 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 1,5 % z částky 12 600 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč za období 9. 8. 2019 až 11. 6. 2021 ve výši 3 682,19 Kč, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 19. 7. 2021 do 22. 8. 2021, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 10 600 Kč, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a ohledně částky 10 000 Kč jako smluvní pokuty.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 11. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), uzavřel se žalovaným dne 8. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč Poslední splátka byla splatná dne 8. 8. 2019. Při uzavření smlouvy žalovaný nad rámec uvedeného příslušenství uhradil jednorázový administrativní poplatek ve výši 800 Kč. Žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] uhradil dvě splátky v celkové výši 5 600 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 došlo k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnosti [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. [právnická osoba] dne 19. 7. 2021 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč. Žalobkyně se domáhá také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč za období od 9. 8. 2019 do 21. 12. 2020 v celkové výši 10 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 9. 3. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

4. Žalovaný podal dne 8. 6. 2018 u [právnická osoba] [anonymizováno] žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že má příjem z podnikání ve výši 24 000 Kč měsíčně. Ty měly být doloženy živnostenským listem a fakturami, které však žalobkyně soudu nepředložila. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že bydlí u rodičů a jeho náklady na bydlení činí 6 350 Kč měsíčně. Další příjmy ani výdaje žalovaný v žádosti neuvedl. (zjištěno z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8. 6. 2018)

5. Na základě žádosti uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [anonymizováno] téhož dne smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit ve splátkách nejpozději do 8. 8. 2019 a to spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč. Při uzavření smlouvy uhradil žalovaný [právnická osoba] [anonymizováno] jednorázový administrativní poplatek ve výši 800 Kč. Informace o úvěru byly žalovanému poskytnuty na standardizovaném formuláři. (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 6. 2018 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)

6. Žalovaný uhradil [právnická osoba] [anonymizováno] částku 5 600 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně a informací o pohledávce [anonymizováno] [číslo])

7. Dne 28. 9. 2018 došlo k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnost [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. (zjištěno z notářského zápisu č. j. NZ 1054/2018, N 842/2018 ze dne 27. 9. 2018) 8. [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem od společnosti [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2021 (odeslaný dne 9. 8. 2021) a dopisem žalobkyně ze dne 17. 8. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 včetně potvrzení o uhrazení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 včetně podacího archu a dopisu ze dne 17. 8. 2021)

9. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky také výzvou před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 zaslané mu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 20. 10. 2021. Žalovaný dne 13. 11. 2021 uhradil žalobkyni částku 1 000 Kč (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu a tvrzení žalobkyně)

10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

11. Společnost [anonymizována dvě slova] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit ve splátkách nejpozději do 8. 8. 2019 a to spolu s příslušenstvím ve výši 17 200 Kč. Žalovaný však do podání žaloby uhradil žalobkyni pouze částku 7 400 Kč.

12. Ke dni 28. 9. 2018 došlo na základě kupní smlouvy ve smyslu § 2175 a násl. o. z. k převodu části závodu [právnická osoba] [anonymizováno] na společnosti [právnická osoba], [IČO], která tak nabyla také pohledávku za žalovaným. [právnická osoba] dne 30. 10. 2019 postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z., kterou přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno zejména z jeho prohlášení o výši měsíčních příjmů a výdajů. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C -449/13, však platí, že„ (…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Pro posouzení úvěruschopnosti by postačovalo požadovat po žalovaném doložení existence příjmů z podnikání například daňovým přiznáním nebo vystavenými fakturami. Společnost [anonymizována dvě slova] měla také ověřit skutečnou výši měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně však netvrdila ani neprokazovala, že by tak [právnická osoba] [anonymizováno] učinila a soud má tedy naopak za prokázané, že ta vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, což je však v příkrém rozporu s požadavky výše uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU i se smyslem zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.

18. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Dle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a tuto žalovaný nevrátil (respektive vrátil pouze částku 7 400 Kč). V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] [anonymizováno] dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni částku 12 600 Kč vydat.

21. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož zákonná úprava bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku neobsahuje zvláštní ustanovení upravující splatnost a prodlení, pak je třeba použít obecné úpravy v § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy považuje za rozhodující okamžik stanovený v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, kterým byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo žalovanému odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 9. 8. 2021 a platí ohledně něj domněnka doby dojití třetí pracovní den po odeslání (tedy 12. 8. 2021). V oznámení byla stanovena lhůta k plnění v délce 10 dnů od doručení dopisu a žalovaný měl tedy bezdůvodné obohacení vrátit nejpozději do 22. 8. 2021. V prodlení je pak žalovaný od následujícího dne a od tohoto dne zároveň žalobkyni náleží úrok z prodlení.

22. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v důsledku jeho procesní neaktivity nevznikly.

24. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.