21 C 174/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: na ochranu před rušením držby <b>I. Žaloba s tím, aby bylo uloženo žalované zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by rušila oprávněnou držbu žalobkyně k provozovně nacházející se adrese [adresa], [obec a číslo] – [část obce], v budově [adresa] stojící dle údajů evidovaných v katastru nemovitostí na pozemku parcelní [číslo] jak zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Háje, zejména zcela obnovil dodávky elektřiny, a to od doručení rozhodnutí, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 776 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního sodu pro Prahu 4 poplatek ve výši 2 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení</b> 1. Žalobkyně podala žalobu dne 7. 4. 2021 a tvrdí, je řádným nájemcem a držitelem provozovny květinářství na adrese [adresa], [obec a číslo] – [část obce] a to na základě smlouvy o nájmu ze dne 31. 12. 2006 ve znění dodatků. Žalovaná však zaslala žalobkyni„ Oznámení o ukončení nájmu postupem podle čl. III nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2006“ ze dne 15. 2. 2021 a toto oznámení považuje žalobkyně za výpověď nájmu, avšak podle žalobkyně výpověď je nicotná. Důvodem výpovědi bylo prodlení s úhradou nájemného. Z důvodu právní jistoty žalobkyně podala proti této tvrzené výpovědi v zákonné lhůtě námitky, ale k okamžiku podání této žaloby neuplynula lhůta pro podání žaloby na neplatnost výpovědi nájmu. Z oznámení o ukončení nájmu ze dne 15. 2. 2021 a následné komunikace vyplývá, že nájem měl skončit dne 31. 3. 2021, a žalovaná opakovaně vyzvala žalobkyni k vyklizení předmětu nájmu ve lhůtě do 31. 3. 2021. Žalobkyně však žádným způsobem neporušila své povinnosti a ani není v prodlení s plněním svých povinností, a upozornila žalovanou opakovaně na to, že předmět nájmu je nadále oprávněna užívat, a to v celém jeho rozsahu. Přesto odpojila žalovaná žalobkyni dne 1. 4. 2021 v provozovně elektřinu a přes opakované výzvy dodávky elektřiny do provozovny neobnovila, proto se žalobkyně domáhá u soudu ochrany před rušením držby. Mezi žalobkyní a žalovanou je spor, zda žalobkyně oprávněně uplatnila slevu z části nájemného odpovídající omezení v užívání provozovny na základě úředního rozhodnutí a zda je oprávněna hradit část zbylého nájemného odpovídající (poměrně) výměře části provozovny, jejíž vlastnické právo bylo v roce 2020 učiněno sporným, do soudní úschovy, namísto přímo žalované. Žalobkyně totiž dne 7. 3. 2020 obdržela výzvu společnosti [právnická osoba] k vyklizení sporné části provozovny, která má být ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a nikoli žalované. Žalobkyně přes opakované výzvy neobdržela od žalované výslovné potvrzení o tom, že je vlastníkem celé provozovny, tj. včetně sporné části provozovny. Dále žalobkyně obdržela výzvu Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 11 ze dne 9. 7. 2020 k bezodkladnému ukončení užívání jiné části provozovny, a to vstupní části provozovny blíže označené přiloženými fotografiemi, když důvodem má být užívání stavby bez povolení stavebního úřadu. Dne 14. 9. 2020 zaslala žalobkyně společnosti [právnická osoba] a také žalované sdělení o tom, že od 7. 3. 2020 bude část každého měsíčního nájemného v poměrné výši odpovídající podlahové ploše sporné části provozovny ukládat do soudní úschovy, a to do doby, než bude vyřešen spor ohledně vlastnického práva ke sporné části provozovny, a současně uplatnila slevu na nájemném ve výši 26,08 %, a to s účinností od 9. 7. 2020, neboť je nesporné omezení v užívání vstupní části provozovny z důvodu výzvy Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 11 ze dne 9. 7. 2020. Žalobkyně skládá poměrnou část nájemného do soudní úschovy. Nyní žalobkyně zvažuje podání žaloby na neplatnost výpovědi ve smyslu § 2314 odst. 3 občanského zákoníku.

2. Žalovaná tvrdí, že je výlučným vlastníkem nemovitosti - budovy [adresa] na adrese [adresa], na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, jejíž součástí je nebytový prostor nacházejícího se ve [anonymizováno] NP objektu, který měla žalobkyně na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2006 ve znění jejích dodatků č. 1 až 9 v nájmu do 31. 3. 2021. Žalobkyně již na počátku roku 2020 odmítla se žalovanou uzavřít jakýkoliv dodatek k výše uvedené nájemní smlouvě, jímž by byla prodloužena platnost stávající nájemní smlouvy na další rok a odmítla uzavřít i novou nájemní smlouvu ohledně nájmu daného nebytového prostoru, když v rámci rekonstrukce prostoru došlo k jeho zvětšení o cca 12,65 m2, a tedy mělo dojít také k příslušnému navýšení nájemného. Došlo tedy pouze k automatické prolongaci původní nájemní smlouvy o další rok a to v rozsahu a znění, jak byla uzavřena a následně dodatky měněna. Od dubna 2020 do ledna 2021 žalobkyně nehradila nájemné, když nájemné v roce 2020 činilo 51 481,45 Kč měsíčně, přitom však nebyla s ohledem na předmět svého prodeje (květinářství) jakkoliv omezena ve své činnosti a provozu ať již nouzovým stavem či jinými nařízeními v souvislosti s epidemií COVID 19, tedy neměla nárok na jakékoliv úlevy či slevy ani kompenzace či odklady splatnosti nájmu. V lednu 2021 již dosáhla celková dlužná částka jen na nájemném a platbách za služby celkové částky ve výši 503 948,43 Kč. S ohledem na neplacení nájemného zaslala žalovaná žalobkyni dne 22. 1. 2021 předžalobní upomínku na úhradu dlužného nájemného s tím, že žalobkyně byla také upozorněna na skutečnost, že pokud nebude výše uvedená částka uhrazena, dojde k ukončení nájemní smlouvy. Až na základě této výzvy uhradila žalobkyně část nájemného za rok 2020, a to v rozsahu částky 309 113,91 Kč, a ohledně zbývající části sdělila, že nehodlá nájemné hradit, neboť uplatňuje důvodně slevu z nájemného v rozsahu částky 93 984,52 Kč a částku 100 850 Kč hodlá hradit do úschovy soudu. V průběhu roku 2020 totiž žalobkyně vykonstruovala nárok na slevu z nájemného za nemožnost užívat část prostor v rozsahu přístavby 12,65 m2, na které však nikdy neuzavřela nájemní smlouvu, a za jejíž užívání jí ani nebylo nikdy vyměřeno nájemné, a tedy nájemné za daný prostor nikdy ani nehradila. Žalovaná tento nárok na slevu považovala a považuje za nedůvodný a odmítla jej. Podle žalované také nebyl a není důvod skládat nájemné do úschovy, neboť žalobkyně byla žalovanou opakovaně ujištěna, že vlastníkem prostor je výlučně žalovaná a žalobkyně byla také opakovaně informována o tom, že ze strany majitele sousedního objektu ([právnická osoba]) se jedná o nárok zcela nesmyslný a šikanózní vůči žalované, což potvrzuje skutečnost, že dosud nebyl jakýkoliv nárok uplatněn soudní cestou. Než žalovaná přistoupila k ukončení nájemní smlouvy, tak žalobkyně jednala dlouhodobě v rozporu s dobrými mravy a porušovala svou základní povinnost nájemce platit nájemné. Žalovaná poskytla žalobkyni dodatečnou lhůtu k úhradě nájemného, ale ani v té žalobkyně svůj dluh nevyrovnala. Proto zaslala žalovaná žalobkyni dne 15. 2. 2021 oznámení o skončení nájmu postupem dle ustanovení čl. III. nájemní smlouvy ze dne 31. 12. 2006 s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neuhradila dlužný nájem za rok 2020 ani v dodatečné lhůtě v plné výši s tím, že žalobkyně byla také informována, že tedy ke dni 31. 3. 2021 nájem končí a současně byla vyzvána k předání daných prostor k tomuto dni zpět žalované. Žalobkyně odmítla k výzvě žalované včas nebytové prostory předat dne 31. 3. 2021, naopak sdělila, že předávat prostory nehodlá a chce jednat o trvání nájmu a od 1. 4. 2021 tedy prostor užívala bez právního titulu. Proto žalovaná následně přistoupila dne 7. 4. 2021 k převzetí daných prostor a uplatnění zadržovacího práva na věcech nájemce, které byly v rozhodně době v daných prostorách za přítomnosti soudního exekutora [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], Exekutorský úřad pro [část Prahy] i při této příležitosti bylo žalobkyní odmítnuto dobrovolné předání daných prostor, naopak bylo z její strany bráněno v uplatnění zadržovacího práva ohledně části věcí umístěných v prostorách za účelem zajištění úhrady stávajícího dluhu žalobkyně na nájemném a úrocích z prodlení. Následně přistoupila žalovaná k uplatnění zadržovacího práva - vyklizení vlastními silami v nepřítomnosti žalobkyně dne 8. 4. 2021 a následně dne 11. 4. 2021, kdy došlo k fyzickému odstěhování veškerých věcí nájemce svépomocí do úschovy. Také o tomto byl pořízen exekutorský zápis soudním exekutorem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], Exekutorský úřad pro [část Prahy]. Neexistuje tedy držba žalobkyně, neboť její nájem zanikl a od 1. 4. 2021 užívala prostor bez právního důvodu. Navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud se v prvé řadě zabýval zkoumáním včasnosti žaloby a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas. Podle ust. § 1008 o.z. (1) Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. (2) K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

4. Soud za rozhodné považoval datum 1. 4. 2021, kdy žalovaná odpojila přívod elektřiny, o čemž se žalobkyně dozvěděla tentýž den. Žaloba tedy byla podána včas.

5. Následně přistoupil soud ke zkoumání důvodnosti žaloby a jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů.

6. Žalobkyně je jediným vlastníkem budovy [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo], zapsané u Katastrálního úřadu Praha – město na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha a katastrální území Háje a v katastru není žádná poznámka o řízení na určení vlastnictví. (zjištěno z informace o stavbě z KN)

7. Dne 31. 12. 2006 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena podle zák. č. 116/1990 Sb., nájemní smlouva, která byla prodlužována dodatky, když posledním dodatkem č. 9 bylo sjednáno, že doba nájmu končí dnem 31. 12.2019). Předmětem nájmu byly prostory ve 3. NP budovy o výměře 56,5 m2 a nájemné 37 000 Kč měsíčně +DPH splatné vždy k prvnímu dni daného měsíce nájmu. Dodatkem č. 1 byla sjednána platba záloh na služby 6 700 Kč. Dodatkem č. 5 byl sjednán nájem plochy 48,5 m2 a nájemné 39 000 Kč + DPH. V článku III. smlouvy byla ujednána doba nájmu a jeho skončení, a v odstavci 5 čl. III byla výslovně upraven zánik nájmu pro případ prodlení s úhradou nájemného:„ Pokud se nájemce dostane do prodlení s úhradou nájemného o více jak 15 kalendářních dnů, upozorní jej na to písemně pronajímatel. Neuhradí-li nájemce dlužné nájemné ani po dalších 15 kalendářních dnů po obdržení této písemné upomínky, nájemní vztah končí k poslednímu dni v měsíci následujícího po marném uplynutí této lhůty“. (zjištěno ze smlouvy o nájmu a dodatků)

8. Žalobkyně neplatila nájemné od dubna 2020 do ledna 2021 a v průběhu této doby uplatňovala u žalované jednak slevu na nájemném (kterou žalovaná neuznala a odmítla) a jednak od 14. 9. 2020 slibovala, že bude hradit část nájemného od 7. 3. 2020 z důvodu spornosti vlastníka prostor do soudní úchovy, neboť vlastnictví části prostor tvrdí společnost [právnická osoba], která žalobkyni 22. 4. 2020 a následně 7. 9. 2020 vyzvala k jejich vyklizení. (zjištěno z korespondence mezi účastníky - dopisy ze dne 27.4.2020, 9.6.2020, 14.9.2020, [číslo] 2020, předžalobní upomínky od [právnická osoba] ze dne 22.4.2020 a 7.9.2020, výzvy Úřadu městské části Praha 11 ze dne 9.7.2020, mailu ze dne 11.7.2020, a dopisu ze dne 4.3.2020)

9. Dopisem ze dne 22. 1. 2021 vyzvala žalovaná žalobkyni k úhradě dlužného nájemného a služeb ve výši 503 948,43 Kč tento dopis si žalovaná převzala den 25. 1. 2021 (zjištěno z dopisu a tvrzení žalované)

10. Po obdržení této výzvy k úhradě žalobkyně uhradila na účet žalované částku 309 113,91 Kč a ve zbývající části sdělila, že nehodlá nájemné hradit, neboť uplatňuje slevu z nájmu ve výši 93 984,52 Kč a částku 100 850 Kč hodlá hradit do úschovy soudu. K 31. 3. 2021 činí dluh žalobkyně na jistině 236 464,75 Kč (zjištěno z tvrzení žalované a přehledu úhrad a vyčíslení úroku z prodlení)

11. Dne 28. 1. 2021 složila žalobkyně do soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 částku 100 850 Kč (sp. zn. 34Sd 8/2021) a dne 9. 4. 2021 částku 41 632 Kč (sp. zn. 34 Sd 27/2021). (zjištěno soudem)

12. Dopisem ze dne 15. 2. 2021 oznámila žalované žalobkyni, že dojde ke dni 31. 3. 2021 k ukončení nájmu postupem podle ust. čl. III nájemní smlouvy, když minimálně v částce 93 984,52 Kč je v prodlení s úhradou nájemného, když dodatečná lhůta pro úhradu nájemného skončila dne 9. 2. 2021 vzhledem k převzetí výzvy dne 25. 1. 2021 a žalovaná nárok žalobkyně na slevu nikdy neuznala. Současně žalovaná žalobkyni vyzvala k předání předmětu nájmu dne 31. 3. 2021 (zjištěno z oznámení ze dne 15. 2. 2021)

13. V období od 15. 2. 2021 do 31. 3. 2021 byla vedena mezi účastníky korespondence, z niž vyplývá, že žalobkyně opakovaně odkazovala na uplatněnou slevu nájmu a důvody pro ukončení nájmu a současně byla žalovaná vyzývána ke zdržení se protiprávního jednání v podobě vniknutí do najatého prostoru, neboť nájem bude trvat i po 31. 3. 2021 v souladu s ust. § 2313 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zjištěno z dopisů ze dne 28.2.2021, 12.3.2021, 31.3.2021, z mailů ze dne 29. a 31.3.2021)

14. Žalobkyně odmítla k výzvě žalované včas nebytové prostory předat dne 31. 3. 2021, a od 1.4.2021 byl prostor užíván žalobkyní bez jakéhokoliv právního titulu. Žalovaná proto postupovala podle § 2234 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a převzala pronajaté prostory a uplatnila zadržovací právo na věcech nájemce, které byly v rozhodně době v daných prostorách. (zjištěno z oznámení vlastníka ze dne 8.4.2021, vyrozumění o průběhu soupisu pro uplatnění zadržovacího práva dle § 1397 odst. 1 obč. zák. ze dne 13.4.2021 včetně dodejky, trestního oznámení ze dne 7.4.2021)

15. U Obvodního soudu pro Prahu 4 nebylo a není ke dni 21. 4. 2021 vedeno žádné řízení na určení vlastnictví nebo vyklizení zahájené společností [právnická osoba] proti [právnická osoba] nebo proti žalobkyni. (zjištěno soudem lustrací žalob)

16. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o.s.ř.“), se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

18. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

19. Podle § 178 o.s.ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle § 180 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením.

20. Podle ust. § 1003 zákona č 89/2012 Sb., zákon občanský zákoník (dále jen „o. z.“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

21. Podle ust. § 1007 o.z. (1) Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. (2) Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

22. Prozatímní ochrana držby je založena na kombinaci existence narušeného faktického stavu (držby) a vůle držitele k jeho zachování procesní cestou (podáním žaloby) v konkrétní propadné lhůtě (K. Svoboda: Žaloby na ochranu rušené držby, Bulletin advokacie 5/ 2013). Ochrana držby je poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby (§ 998 občanského zákoníku). Ochrany požívá nejen držba řádná (§ 991 o.z.), poctivá (§ 992 o.z.) a pravá (§ 993 o.z.), ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 114). Výjimkou z tohoto pravidla jsou pouze případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovanou, což se právě v tomto případě stalo, neboť žalovaná popírala existenci jakéhokoli právního důvodu k užívání prostor žalobkyní, neboť nájem skončil 31. 3. 2021.

23. Nájemní smlouva byla uzavřená v roce 2006 se řídí zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. V této smlouvě bylo účastníky jasně sjednáno, za jakých podmínek může dojít k ukončení nájmu (viz čl. III). Skutečnost, že podle dodatku č. 9 k nájemní smlouvě měla nájemní smlouva skončit dne 31. 12. 2019, ale k ukončení nedošlo, neboť smlouva byla prodloužena ze zákona nejprve do 31. 12. 2020 a následně do 31. 12. 2021, byla mezi účastníky nesporná.

24. Ust. § 9 zák. č. 119/1990 Sb.„ Skončení nájmu“ jasně stanovuje podmínky skončení nájmu. Podle odst. 1) nájem sjednaný na dobu určitou skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Podle odst. 2) není-li dohodnuto jinak, může pronajímatel písemně vypovědět nájem na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, jestliže …… 25. Jak vyplývá ze smlouvy samotné, mezi účastníky bylo právě dohodnuto jinak ohledně způsobu zániku nájmu a to v čl. III odstavec 5 nájemní smlouvy a bylo jasně ujednáno, že k ukončení nájmu v případě prodlení s úhradou nájemného déle než 15 dnů a neuhrazení dlužného nájemného ani po písemném upozornění v dodatečné lhůtě 15 dnů není třeba žádná písemná výpověď, neboť nájem zanikne na základě smluvního ujednání k poslednímu dni měsíce následujícího po marném uplynutí této lhůty. Oznámení žalované ze dne 15. 2. 2021 o ukončení nájmu tedy není (a ani nemůže být) výpovědí z nájmu, jak se může žalobkyně domnívat. Jde o pouhé konstatování stavu, který nastal v důsledků prodlení žalobkyně s úhradou nájemného.

26. Důvody žalobkyně pro nehrazení nájemného ve sjednané výši shledal soud jako účelové. Nárok na slevu z nájmu je třeba uplatnit u pronajímatele (toto bylo splněno), ale tento nárok musí být pronajímatelem odsouhlasen, akceptován, když sám nájemce nemůže svévolně přestat hradit nájemné v části, ohledně které uplatňuje slevu z nájmu. (viz např. rozhodnutí NS sp.zn. 26 Cdo 504/2004, sp. zn. 26Cdo 2573/2008) Pokud tedy žalobkyně neuhradila přinejmenším část nájemného v rozsahu částky 93 984,52 Kč, je to důvodem pro ukončení nájmu.

27. Podle ust. § 980 o.z. (1) Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. (2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

28. Podle soudu tedy žalobkyně neměla žádný důvod skládat část nájemného do úschovy soudu, neboť jak vyplývá z výpisu katastru nemovitostí, žalovaná je jediným vlastníkem budovy [adresa] a současně ani není vedeno žádné řízení se společností [právnická osoba] ohledně vlastnictví, tudíž tvrzení žalobkyně, že je tu spor mezi žalovanou a [právnická osoba] o vlastnictví, je pouze v rovině hypotézy, což rozhodně nepostačuje k odepření placení nájemného pronajímateli podle smlouvy, který je vlastníkem pronajatých prostor. Užívání daného prostoru nebylo nijak fakticky omezeno a žalobkyni byla poskytnuta jistota ve smyslu ustanovení § 2212 o.z., kdy se žalovaná opakovaně zavázala k poskytnutí ochrany v případě uplatnění jakéhokoliv nároku proti žalobkyni ze strany majitele sousedního objektu. Složením do úschovy soudu je splněno až okamžikem, kdy je předmět úschovy fakticky do úschovy předán, tedy v daném případě finanční částka připsána na účet úschovy. Žalobkyně žalované dne 14. 9. 2020 oznámila, že složí dlužné nájemné (jeho poměrnou část) od 7. 3. 2020 do soudní úchovy, z čehož jasně plyne, že žalobkyně od března 2020 vůbec neplnila povinnosti nájemce a žádné nájemné neplatila. Přestože platbu části nájemného do soudní úschovy slíbila žalobkyně dne 14. 9. 2020, první úschovu ve výši 100 850 Kč uskutečnila dne 28. 1. 2021 (tedy až po výzvě k plnění od žalované ze dne 22. 1. 2021) a druhou část úschovy ve výši 41 632 Kč dokonce až dne 9. 4. 2021 (tedy až poté, co nájemní vztah skončil).

29. Pokud jde o uplatnění zadržovacího práva a převzetí prostor žalovanou včetně odpojení elektřiny, pak toto soud neshledává v rozporu se zákonem a rozhodně nejde o zásah do pokojné držby (držby nájmu) žalobkyně, neboť nájem zanikl 31. 3 2021 od 1. 4. 2021 žádná oprávněná držba nájmu žalobkyní neexistuje. Žalobkyně se v daných prostorách nezdržuje, nemá zde umístěny jakékoliv věci, když vše bylo svépomocně žalovanou vyklizeno do úschovy v souvislosti s uplatněním zadržovacího práva, předmětný prostor je v držení a užívání žalované jakožto řádného vlastníka, a nikoliv žalobkyně, která již není nájemcem, když nájem skončil 31. 3. 2021.

30. Podle soudu by bylo navíc v rozporu s dobrými mravy, aby byla poskytována ochrana žalobkyni, která neplnila dlouhodobě své povinnosti nájemce, když neplatila nájemné ani služby spojené s provozem daných prostor, dluh nechala narůst až do výše 503 948,43 Kč a ke konci nájemního vztahu a i po jeho ukončení se toto snažila„ napravit“ skládáním části nájemného do soudní úschovy. To však podle soudu nemůže mít žádný vliv na to, že nájem zanikl k 31. 3. 2021 z důvodu neplacení a to na základě smluvního ujednání o způsobu zániku.

31. Soud má za to, že úmyslem zákonodárce nebylo poskytnutí možnosti aplikovat ustanovené § 176 o.s.ř a násl. na jakýkoliv případ sporu o držbu či vlastnictví, ale má poskytnout ochranu v situacích svévolného narušení dlouhotrvajícího pokojného stavu. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí právo držby v podobě nájmu a to pokojná držba nájmu, když naopak bylo prokázáno, že nájem nebytových prostor žalobkyni skončil ke dni 31. 3. 2021. Bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě neplnila své povinnosti nájemce a že žalovaná proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním čl. III odst. 5 smlouvy o nájmu. Od 1. 4. 2021 tedy nesvědčí žalobkyni právo nájmu a nemůže se domáhat ani jeho ochrany proti vlastníkovi prostor.

32. Soud proto návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl 33. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 776 Kč, která sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k žalobě) ve výši 2x 2 500 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, z částky 600 Kč za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, daň z přidané hodnoty ve výši 1 176 Kč.

34. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. 160 odst. 1 o.s.ř. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalované soud rozhodl v souladu s ust. § 149 o.s.ř.