21 C 179/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro vydání věci <b>I. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobkyni 3 ks klíčů od vstupních dveří budovy, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7 200 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobou podanou 12. 6. 2019 se žalobkyně domáhala shora uvedeného s tím, že užívá bytovou jednotku [číslo] ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] a to nepřetržitě od 15. 10. 1969. Správu budovy zajišťuje žalovaný. Žalobkyně má pouze jediný klíč ke vchodovým dveřím budovy. S ohledem na svůj věk a zdravotní stav však nezbytně potřebuje, aby měla k dispozici další dva klíče od vchodových dveří budovy pro své syny, kteří ji navštěvují a pomáhají jí s chodem domácnosti. Žalovaný odmítá tyto klíče žalobkyni vydat s odůvodněním, že žalobkyně není členem žalovaného. Důvodem tohoto jednání je podle žalobkyně osobní zášť statutární představitelky žalovaného paní [jméno] [příjmení], když žalobkyně se ve sporu vedeném u zdejšího soudu domáhala proti [jméno] [příjmení] a jejímu manželovi určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky z dnes již zaniklé [právnická osoba] [číslo] s.r.o. na [jméno] [příjmení] a určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Společnost [ulice a číslo] s.r.o. byla založena v roce 1994 za účelem privatizace a žalobkyně nebyla zakladatelkou a nestala se ani společníkem společnosti. Společníky se však stali [jméno] [příjmení] a její manžel v roce 1998 a roce 2006 nabyli bytovou jednotku do vlastnictví, když před převodem bytu společnost nenabídla byt žalobkyni jako oprávněné nájemkyni k odkoupení a z tohoto důvodu je smlouva o převodu vlastnického práva k bytu ze společnosti na [jméno] [příjmení] a jejího manžela neplatná a byt je stále ve vlastnictví zaniklé [právnická osoba] [číslo] s.r.o. Žalobkyně tvrdila, že její aktivní legitimace vyplývá z nájemní smlouvy ze dne 13. 1. 1996 uzavřené s pronajímatelem [ulice a číslo] s.r.o., když tato společnost sice byla vymazána z obchodního rejstříku, ale k návrhu žalobkyně bylo rozhodnuto o obnovení likvidace. Žalobkyně uváděla, že neplatí nájemné, neboť není zřejmé, kdo je vlastníkem předmětného bytu, později dodala, že nájemné je skládáno do advokátní úschovy právního zástupce žalobkyně a že žalobkyně platí pouze zálohy na služby přímo žalovanému. Žalobkyně dále tvrdila, že po jednání se žalovaným jí bylo nabídnuto vydání dvou čipů za předpokladu, že uhradí náklady na jejich pořízení a náklady řízení, s tím však nesouhlasila. Následně žalobkyně podala rozšíření žaloby proti [jméno] [příjmení] a usnesením ze dne 2. června 2020 soud tento návrh zamítl.

2. Žalovaný namítal, že je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku a jedná pouze ve věcech, které jsou v zájmu všech spoluvlastníků a jen za tímto účelem je způsobilý nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Spoluvlastníky předmětné bytové jednotky, který užívá žalobkyně, jsou podle stavu zápisu v katastru nemovitostí manželé [příjmení], a žalovaný potupuje v souladu se zásadou formální publicity, tedy důvěrou k zápisu ve veřejném seznamu. Manželé [příjmení] jsou stále členy žalovaného a plní svoje povinnosti z členství vyplývající. Spoluvlastníci bytové jednotky vlastní klíče, které jsou oprávněni dále poskytovat uživatelům bytové jednotky. Žalovaný namítl nedostatek pasivní legitimace v tomto sporu, neboť žalovaný řeší pouze záležitosti spoluvlastníků a nemá oprávnění zavazovat se k jakýmkoliv povinnostem, které jdou nad rámec vůči třetím osobám, které k němu nejsou v žádném vztahu. Navíc žalobkyni byl klíč od vstupních dveří řádně přidělen, disponuje s ním, a přesto požaduje klíče další, byť na to nemá žádný právní nárok, neboť počet poskytnutých klíčů vždy odpovídá počtu členů domácnosti a synové žalobkyně členy domácnosti žalobkyně nejsou. Žalovaný popřel, že by se vůči žalobkyni dopouštěl jakékoliv šikany či omezování, když žalovaný právě za účelem bezpečného vstupu do domu nechal do každé bytové jednotky nainstalovat domovní telefony, které jsou vybaveny tlačítkem pro otevírání vstupních dveří, a proto sama žalobkyně může zajistit tímto způsobem vstup svých synů do domu. [příjmení] klíče u vchodu byly zavedeny určitě již v roce 2017 a v té době již existovalo otvírání dveří pomocí bzučáku u jednotlivých bytů, přičemž je vedena evidence vydávaných čipů a čipy mají pouze vlastníci bytu a osoby, které v domě bydlí - návštěvy vždy zvoní a jsou vpuštěny do domu vlastníky nebo uživateli bytů. Žalovaný tvrdil, že je po něm požadováno plnění povinnosti, kterou má plnit vlastník bytové jednotky, který však podle rozhodnutí Nejvyššího soudu nemá povinnost vydávat klíče jiným osobám než nájemcům a osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti. Navrhoval žalobu zamítnout.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

4. Vlastníky bytové jednotky [číslo] k. ú. [část obce] jsou dle zápisu v katastru nemovitostí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zjištěno z výpisu z katastru informace o jednotce).

5. Žalovaný je právnickou osobu, jejímž účelem je zajišťování správy domu a pozemku a členy žalovaného jsou všichni vlastníci jednotek v domě, pro který společenství vzniklo. Členství ve společenství je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky a vzniká a zaniká spolu se vznikem a zánikem vlastnického práva k jednotce v domě, kde společenství vzniklo (zjištěno ze stanov žalovaného – notářského zápisu NZ 856/2016).

6. Žalobkyně dne 13. 1. 1996 uzavřela jako nájemce nájemní smlouvu s pronajímatelem [ulice a číslo] s.r.o. a bydlí v bytě [číslo] sama. Neuznává manžele [příjmení] za vlastníky bytové jednotky a nájemné jim neplatí. Žalovanému platí zálohy na služby. (zjištěno z nájemní smlouvy a tvrzení žalobkyně).

7. Společnost [ulice a číslo] s.r.o. v likvidaci byla vymazána z rejstříku a následně k návrhu žalobkyně a dalších třech navrhovatelek Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2020 rozhodl o obnovení likvidace [právnická osoba] [číslo] s.r.o. a jmenování likvidátor. Usnesení zatím není v právní moci. (zjištěno z usnesení č. j. 80 Cm 16/2013-356 a usnesení Vrchní soudu v Praze 7 Cmo 126/2014-62). 8. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (synem žalobkyně) byla vedena e-mailová korespondence od 14. listopadu 2017 do 22. 11. 2017 a týkala se požadavku [jméno] [příjmení] na vydání dalších čipů (klíčů) od domovních vchodových dveří (byť předmět e-mailu je nazván„ klíče od bytu“, v níž [jméno] [příjmení] uváděla, že čipy od domu mají jen vlastníci a osoby, které v domě bydlí, nikoli další osoby a neshledala žádný důvod k vydání dalších čipů. (zjištěno z korespondence).

9. V domě [adresa] je celkem 18 jednotek, žalobkyně není vlastníkem ani jedné z nich, a bytovou jednotku [číslo] vlastní manželé [příjmení] (zjištěno z informace o stavbě a vymezených jednotkách z katastru nemovitosti).

10. Po jednání soudu konaném 6. 5. 2020 probíhala e-mailová korespondence mezi právním zástupcem žalobkyně a právním zástupcem žalovaného, když žalovaný nabízel vydání dvou čipů žalobkyni za předpokladu, že budou uhrazeny náklady na jejich pořízení a náklady řízení. Žalobkyně však nesouhlasila s platbou nákladů řízení a rozšířila žalobu i proti paní [příjmení] (zjištěno z e-mailů ze dne 6. 5., 7. 5. a 20. 5. 2020). 11. [příjmení] [příjmení] e-mailem ze dne 5. 5. 2020 sdělila právnímu zástupci žalovaného, že jako vlastník zapsaný v katastru je ochotna vydat paní [celé jméno žalobkyně] bezplatně jeden čip pro rodinné příslušníky a další čip za poplatek pro pečovatelskou službu, když podmínkou pro vydání čipů je, že se zdravotní stav paní [celé jméno žalobkyně] zhorší natolik, že nebude schopna používat domovní zvonek (zjištěno z e-mailové korespondence ze dne 4. a 5. 5. 2020).

12. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

13. Soud nejprve zkoumal, zda je žalovaný pasivně legitimován v tomto sporu.

14. Bylo prokázáno, že žalobkyně užívá bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] a vlastnictví této jednotky je zapsáno v katastru pro manžele [příjmení], jejichž vlastnictví však žalobkyně popírá a tvrdí, že vlastníkem jednotky a pronajímatelem je [ulice a číslo], s.r.o. v likvidaci.

15. Podle ust. § 9 odst 1 zák.č. 72/1994 Sb., a rovněž § 1194 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), Společenství vlastníků právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.

16. Podle ust. § 980 o.z. (1) Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. (2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

17. Bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla a není členem žalovaného a ani není vlastníkem bytové jednotky. Členem žalovaného a vlastníkem bytového jednotky, kterou užívá žalobkyně, jsou dle zápisu v katastru nemovitostí [anonymizováno]. Žalovaný není ani vlastníkem ani pronajímatel uvedené bytové jednotky a tudíž nemá ve vztahu k žalobkyni žádné povinnosti. To, že žalobkyně na účet žalovaného posílá platby záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky, na vztahu k žalovanému nic nemění. Žalovaný sice zajišťuje podle stanov správu domu, ale ve vztahu ke svým členům, nikoli třetím osobám.

18. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 463/2001 vyplývá: součástí povinnosti pronajímatele zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu není zajištění a předání kopií klíčů od vchodových dveří domu pro jiné osoby, než jsou nájemce a osoby, které s nájemcem žijí ve společné domácnosti.

19. Pokud tedy takové povinnosti nemá ani pronajímatel, nemůže je mít ani žalovaný, který není ani vlastníkem ani pronajímatelem uvedené bytové jednotky.

20. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný není pasivně legitimován, a z tohoto důvodu žalobu zamítl, když další provedené důkazy nehodnotil, neboť neměly pro rozhodnutí věci význam.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) a uložil neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení vzniklé žalovanému a to ve výši 7 200 Kč, sestávající se z odměny advokáta za zastupování ve výši 6 000 Kč za 4 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, (dále jen a.t.) (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u dvou jednání dne 6.5.2020 a 10.2.2021 po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 a.t., dále z částky 1 200 Kč za 4 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 a.t.

22. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného soud rozhodl v souladu s ust. § 149 o.s.ř. Lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Soud neshledal žádné důvody zřetele hodné, pro které by měl postupovat podle ust. § 150 o.s.ř., když pouhý odkaz na věk a zdravotní stav žalobkyně takovým důvodem podle soudu není. Žalobkyně byla soudem předběžně před zahájením prvního jednání informována o názoru soudu, který neshledává pasivní legitimaci žalovaného v tomto sporu, přesto na žalobě trvala. Navíc, pokud by skutečně další klíče (čipy) od vchodových dveří domu nutné potřebovala, mohla je mít již v květnu 2020, neboť toto jí nabízel žalovaný, který k tomu však neměl žádnou povinnost a činil tak jen z dobré vůle. Pokud požadoval nahradit cenu klíčů a nákladů řízení do té doby vzniklých, nepovažuje to soud za překážku mimosoudního řešení sporu. Tím mohla žalobkyně náklady řízení minimalizovat. Přesto žalobkyně na žalobě trvala, což pro soudu není důvodem zřetele hodným.