21 C 259/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 54 750 Kč <b>I. Žaloba s tím, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 54 750 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 26 136 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 54 750 Kč jako pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), a to za nevystavení řádného vyúčtování za služby za rok 2017, které byla žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2012 (dále jen“ nájemní smlouva”) povinna doručit žalované nejpozději do 30. 4. 2018. Žalobkyně požaduje pokutu za období od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2021 (1095 dní po 50 Kč), celkem tedy 54 750 Kč. Podle žalobkyně neobsahovalo předložené vyúčtování podstatné náležitosti vyúčtování a obsahovalo složky, které nebyla povinna hradit žalobkyně.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaná uvedla, že zálohy na služby byla dle nájemní smlouvy povinna vyúčtovávat vždy nejpozději do 30. 6. následujícího roku a to ve výši předepsané žalované správcem domu. Žalovaná zaslala žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2017 dne 17. 4. 2018 ve formě poskytnuté jí správcem domu a následně dne 1. 5. 2018 na žádost žalované zaslala kompletní vyúčtování. Žalobkyně nepodala proti vyúčtování námitky ve třicetidenní lhůtě stanovené zákonem ani později a přišla tedy o možnost způsob a obsah vyúčtování zpochybnit. Dle žalované jde v daném případě o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Mezi účastníky byla dne 16. 5. 2012 uzavřena nájemní smlouva. Žalovaná přenechala žalobkyni do nájmu bytovou jednotku č. 7 ve IV. podlaží budovy na adrese [adresa žalobkyně a žalované], za účelem bydlení žalobkyně a její dcery. Žalobkyně se zavázala hradit nájemné 9 000 Kč měsíčně. V článku III., odstavci 3 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně bude hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu (vodné a stočné, TUV, teplo, údržba a osvětlení společných prostor, apod.) ve stejné výši, v jaké byly tyto platby předepsány žalované správcem domu. Ke dni uzavření smlouvy činily zálohy 2 691 Kč. V článku III., odstavci 8 nájemní smlouvy bylo ujednáno, že zálohy budou žalovanou vyúčtovány žalobkyni jednou ročně s ohledem na vyúčtování od dodavatelů služeb, nejpozději vždy do 30. 6. následujícího kalendářního roku. (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 16. 5. 2012 a z informace o jednotce z katastru nemovitostí)

5. Žalobkyni byl byt předán dne 31. 5. 2012 (zjištěno z předávacího protokolu ze dne 31. 5. 2012)

6. Žalovaná vypověděla dne 15. 6. 2017 nájemní smlouvu z důvodu porušení nájemní smlouvy a vyzvala žalobkyni k vyklizení bytu nejpozději do 30. 9. 2017. Žalobkyně tak v uvedené lhůtě neučinila a žalovaná podala žalobu na vyklizení bytu. V rámci soudního řízení vedeného u zdejšího soudu uzavřely žalobkyně a žalovaná smír o vyklizení bytu do 31. 5. 2018, který byl schválen usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2018, č. j. 47 C 51/2017-107. Žalobkyně následně byt skutečně vyklidila. (zjištěno ze žaloby o vyklizení bytu ze dne 25. 10. 2017, z usnesení zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2018, č. j. 47 C 51/2017-107 a ze shodných tvrzení účastníků)

7. Dne 17. 4. 2018 zaslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok 2017, které bylo vystaveno žalované správce domu. Z vyúčtování je zřejmé, že se týká bytové jednotky č. 7, kterou měla v dané době pronajatou žalobkyně. Z vyúčtování vyplývá, že žalované vznikl u správce domů nedoplatek ve výši 6 322 Kč (náklady 34 234 Kč, zálohy 27 912 Kč). Ve vyúčtování jsou uvedené i položky, které nebyla povinna hradit žalobkyně (vlastní správní činnost 490 Kč, správa ([anonymizována dvě slova]) 2 112 Kč, pojištění nemovitosti 277 Kč). Po odečtení těchto částek se náklady sníží na částku 31 355 Kč (zjištěno z e-mailu ze dne 17. 4. 2018 včetně vyúčtování ročních zálohových plateb vystaveného správcem domu)

8. Žalobkyně vyzvala e-mailem ze dne 1. 5. 2018 žalovanou k zaslání celého ročního vyúčtování a uvedla, že zaslaný list není dostačující ke kontrole. Téhož dne žalovaná odeslala žalobkyni kompletní vyúčtování od správce domu. (zjištěno z e-mailu žalobkyně ze dne 1. 5. 2018, e-mailu žalované ze dne 1. 5. 2018 včetně příloh - způsoby vyrovnání přeplatků a nedoplatků, vysvětlivky k vyúčtování, odečtový list - teplo, SV, TUV, přehled celkových nákladů spotřeby dle jednotlivých položek a přehled provozních nákladů SVJ)

9. Žalovaná vyčíslila žalobkyni přeplatek na zálohách v e-mailu adresovaném jejímu tehdejšímu právnímu zástupci dne 5. 6. 2018. V e-mailu žalovaná uvedla, že žalobkyně na zálohách zaplatila 32 292 Kč a skutečné roční náklady, které byla žalobkyně povinna hradit, činily 31 355 Kč (tedy částku odpovídající nákladům vyúčtovaným ve vyúčtování ročních zálohových plateb vystaveného správcem domu – viz bod č. 7 tohoto rozhodnutí). Žalobkyni tak vznikl přeplatek 937 Kč. Tuto částku žalovaná uhradila žalobkyni dne 19. 6. 2018 (zjištěno z e-mailu žalované ze dne 5. 6. 2018 a z potvrzení o úhradě [anonymizována dvě slova])

10. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 10. 9. 2018 žalovanou k prošetření údajných úniků studené vody v roce 2017. Dle žalobkyně měla být vysoká spotřeba vody způsobena chybou patního měřiče, případně úmyslným jednáním neznámé osoby. Žalobkyně vyzvala žalovanou k prošetření situace nejpozději do 14 dní od obdržení dopisu. (zjištěno z žádosti o nápravu a upozornění na únik SV k ohřevu TV ze dne 10. 9. 2018)

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou odeslanou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 15. 9. 2020 mimo jiné k úhradě pokuty za prodlení s vyúčtováním záloh za služby za rok 2017 (dle žalobkyně mělo být vyhotoveno do 30. 4. 2018) a za rok 2018 (dle žalobkyně mělo být vyhotoveno do 30. 4. 2019) a to ve výši 50 Kč denně podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. K datu vyhotovení výzvy se mělo jednat o pokutu 43 400 Kč (868 dní) za vyúčtování roku 2017 a o pokutu 25 150 Kč (503 dní) za vyúčtování roku 2018. V předžalobní výzvě však bylo nesprávně uvedeno, že se žalovaná vyzývá k uhrazení zákonného úroku z prodlení 68 550 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu)

12. Žalovaná reagovala na uvedenou předžalobní výzvu dopisem ze dne 22. 9. 2019, ve kterém uvedla, že žalobkyně vyúčtování za roky 2017 a 2018 obdržela a všechny její nároky byly vyrovnány. (zjištěno z dopisu ze dne 22. 9. 2020 včetně podacího lístku)

13. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se dohody o narovnání ze dne 15. 6. 2017, zejména scan dohody o narovnání ze dne 15. 6. 2017, e-mail žalobkyně ze dne 25. 6. 2017, podací lístek ze dne 17. 6. 2017 a e-mail žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne 19. 6. 2018, když z tvrzení účastníků i samotných důkazů vyplývá, že tato dohoda nemohla být platně uzavřena a předmětem dohody ani nemohl být nárok projednávaný v tomto řízení, když ten měl vzniknout až v roce 2018.

14. Soud provedené důkazy hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a po právní stránce věc posoudil následovně:

15. Mezi účastníky řízení byla dne 16. 5. 2012 uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 663 a § 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění. Od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) se dle § 3074 o. z. řídí nájem tímto zákonem a to s výjimkou vzniku nájmu, jakož i práv a povinností vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Mezi účastníky řízení vznikl spor ohledně splnění povinnosti žalované řádně vyúčtovat zálohy na služby za rok 2017. Podle žalobkyně žalovaná tuto svou povinnost nesplnila a je tedy povinna uhradit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč denně za období od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2021.

17. Podle § 2247 o. z. (1) strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2; (2) pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu; (3) způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis; (4) strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. <i>18. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. (1) jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany; (2) výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.</i> 19. Ze shora uvedeného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro vznik nároku na pokutu je nesplnění povinnosti poskytovatele služeb (žalované) ve stanovené lhůtě za předpokladu, že splnění této povinnosti bylo možné po poskytovateli služeb (žalované) spravedlivě požadovat a k nesplnění lhůty nedošlo zaviněním druhé strany.

20. Porušenou povinností žalované mělo být v daném případě nedodání řádného vyúčtování. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná splnila svou povinnost dodat řádně a včas vyúčtování záloh za rok 2017. <i>21. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.</i> <i>22. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (1) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období; (2) poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování; (3) finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.</i> <i>23. Podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb. (1) na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů; (2) případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.</i> 24. V daném případě došlo mezi účastníky v článku III., odstavci 8 nájemní smlouvy k ujednání nahrazujícímu lhůtu pro dodání vyúčtování stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (4 měsíce) ujednáním, dle kterého byla žalovaná povinna dodat žalované vyúčtování vždy nejpozději do 30. 6. následujícího roku. Vyúčtování za rok 2017 tedy byla žalovaná povinna doručit nejpozději dne 30. 6. 2018.

25. Žalovaná přeposlala žalobkyni dne 17. 4. 2018 prostřednictvím e-mailu vyúčtování zálohových plateb za rok 2017, které bylo vystaveno žalované správce domu. Z vyúčtování bylo zřejmé, že se týká bytové jednotky č. 7, kterou měla v dané době pronajatou žalobkyně. Ve vyúčtování byly uvedené i položky, které nebyla povinna hradit žalobkyně (tři položky za celkem 2 879 Kč). Položky však byly vyúčtovány jednotlivě a z vyúčtování lze určit výši nákladů, kterou byla povinna hradit žalobkyně na jednotlivé služby. Žalovaná vyúčtování následně e-mailem ze dne 1. 5. 2018 doplnila o další podklady specifikující náklady na jednotlivé položky a způsob jejich rozúčtování. V e-mailu ze dne 5. 6. 2018 pak žalobkyně sdělila žalované celkové náklady na služby, které byla v roce 2017 povinna hradit, i výši uhrazených záloh. V e-mailu žalobkyně také uvedla, že žalované vznikl přeplatek ve výši 937 Kč, který dne 19. 6. 2018 žalované vrátila převodem na účet. Žalovaná tedy od okamžiku doručení tohoto e-mailu měla informace ohledně skutečné výše nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb, ohledně výše zaplacených měsíčních záloh za služby a ohledně výše přeplatku.

26. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně obdržela nejpozději dne 19. 6. 2018, tedy ve lhůtě sjednané v nájemní smlouvě, vyúčtování obsahující všechny náležitosti stanovené v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Soud tedy vyúčtování považuje za řádné, přestože žalobkyně neobdržela všechny informace v jednom dokumentu. Podstatné však je, že žalobkyně obdržela ve sjednané lhůtě všechny informace požadované uvedeným ustanovením a to v dostatečně srozumitelné podobě, která umožňuje jejich kontrolu.

27. Žalovaná tedy povinnost předložit žalobkyni řádně a včas vyúčtování záloh za rok 2017 neporušila a žalobkyni tedy nemohl vzniknout nárok na pokutu za nesplnění této povinnosti.

28. Nad rámec shora uvedeného soud pro úplnost dodává, že by žalobkyni nebylo možné přiznat nárok na pokutu ani v případě, že by vyúčtování nebylo řádné, a to z důvodu rozporu jejího jednání s dobrými mravy a z důvodu zjevného zneužití práva.

29. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

30. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

31. V daném případě žalobkyně obdržela od žalované vyúčtování dne 17. 4. 2018, následně dne 1. 5. 2018 požádala o jeho doplnění a téhož dne se jí tohoto doplnění dostalo. Dne 5. 6. 2018 obdržela žalobkyně informace o vzniklém přeplatku a tento přeplatek jí byl dne 19. 6. 2018 vyplacen převodem na účet. Žalobkyně proti zaslaným dokumentům ani proti vyplacené částce dále nijak nebrojila a proti vyúčtování nepodala žádné námitky ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve lhůtě 30 dnů, která uplynula dne 19. 7. 2018. Žalobkyně zpochybnila řádnost (a samotnou existenci) vyúčtování poprvé v předžalobní výzvě ze dne 15. 9. 2020, ve které navíc svůj nárok nesprávně označila jako zákonný úrok z prodlení. Žalovaná na tuto výzvu reagovala dopisem ze dne 22. 9. 2020, ve kterém nárok žalobkyně odmítla. Žalobkyně již na tento dopis nijak neodpověděla a vyčkávala do 30. 4. 2021, tedy do dne, který žalobkyně považovala za poslední den promlčecí lhůty (žalobkyně v žalobě nesprávně tvrdila, že žalovaná měla zálohy na služby vyúčtovat do 30. 4. 2018) a v tento den podala ke zdejšímu soudu žalobu. Tímto jednáním tak žalobkyně maximalizovala počet dnů, po které měla být žalovaná v prodlení, na 1085 dní a možnou pokutu na celkovou částku 54 250 Kč. Z popsaného děje je patrné, že žalovaná neměla důvod pochybovat o tom, že jí předložené vyúčtování je řádné a za řádné jej považuje i žalobkyně, která proti němu nijak nebrojila a to obzvláště v situaci, kdy žalovaná vyúčtovávala zálohy na služby žalované stejným způsobem každý rok od počátku nájemního vztahu.

32. Přestože je zdejšímu soudu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, č. j. 26 Cdo 1528/2020, dle kterého poskytovatel služeb splní svou povinnost pouze řádným vyúčtováním a v opačném případě je povinen hradit pokutu, přičemž nedostatky vyúčtování nezhojí ani absence námitek příjemce služeb, v tomto případě svědčí absence námitek žalované vzhledem k okolnostem případu o nepoctivých záměrech žalobkyně, jejímž cílem zjevně není domoci se správného vyúčtování záloh na služby, nýbrž získání majetkového prospěchu z domnělých formálních chyb ve vyúčtování poskytnutého jí již v roce 2018.

33. Nelze také zcela odhlédnout od skutečnosti, že nájemní smlouva byla vypovězena žalovanou z důvodu porušení povinnosti žalobkyně a vyklizení nemovitosti se následně žalovaná musela domáhat v řízení u zdejšího soudu, které skončilo dne 2. 5. 2018 schválením smíru. Žaloba v této věci se tak jeví jako pokračování starých sporů vzniklých mezi účastníky řízení z jiných důvodů.

34. Zdejší soud se tak domnívá, že žaloba odkazující se na formální vady vyúčtování po uplynutí téměř tří let od jeho vystavení je v rozporu s dobrými mravy, když jejím cílem není domoci se řádného vyúčtování a ověření, zda žalobkyně nezaplatila za služby spojené s užíváním bytu více, než byla povinna, ale pouze poškození žalované a bezdůvodné získání majetkového prospěchu, který se žalobkyně snažila maximalizovat vyčkáváním na konec promlčecí lhůty. Takové jednání je však zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 666/2021 a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn.

IV. ÚS 1730/21)

35. Ze shora uvedených důvodů nezbylo soudu nic jiného než žalobu v plném rozsahu zamítnout, když soud dospěl k závěru, že vyúčtování poskytnuté žalobkyni žalovanou obsahovalo všechny náležitosti stanovené zákonem a soud zároveň považoval žalobou uplatněný nárok za rozporný s dobrými mravy a jednání žalobkyně posoudil jako zjevné zneužití práva. Na místě tak nebylo ani uvažovat o možné moderaci pokuty, když nebylo shledáno žádné porušení povinností žalované.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 136 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 750 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, odpor ze dne 25. 5. 2021, replika k vyjádření ze dne 13. 2. 2022, účast na jednání před soudem dne 14. 2. 2022, replika k vyjádření ze dne 5. 5. 2022 a účast na jednání před soudem dne 11. 5. 2022) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 600 Kč ve výši 4 536 Kč.

37. Náklady řízení je třeba zaplatit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.