21 C 277/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč od 14. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky, představující regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby dne 5. 11. 2019. Poplatek splatný dne 13. 11. 2019 byl vyúčtován žalovanému v den ošetření a žalovaný dluh písemně uznal. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 9. 3. 2020. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: uznání dluhu za pohotovostní ošetření ze dne 5. 11. 2019, daňový doklad číslo ze dne 5. 11. 2019, výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2020 včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný využil dne 5. 11. 2019 u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni regulační poplatek ve výši 90 Kč, která mu byla vyúčtována daňovým dokladem číslo se splatností 5. 11. 2019. Žalovaný dluh písemně uznal v den ošetření, dlužnou částku však neuhradil a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2020. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících ustanovení právních předpisů. Podle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“). Žalovaný porušil povinnost, která pro něj z citovaného ustanovení vyplývá, tedy uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. K plnění nákladů řízení, jakož i nároku samotného byla stanovena zákonná třídenní lhůta, s počátkem běhu lhůty od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.