21 C 346/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 072 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 072 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. od 9. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 072 Kč za období od 9. 3. 2020 do 8. 10. 2020 a dále ohledně úroku z prodlení ve výši 1,75% p.a. za období od 9. 10. 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 023</b> <b>IV. Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, s odůvodněním, že jde o dlužný příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Žalovaný jako provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v období od 5. 6. 2018 do 14. 9. 2018 k uvedenému vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti, ačkoli k tomu byl ze zákona povinný. Žalovaný nezaplatil žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, přestože byl ze strany žalobkyně upomínán a byla mu zaslána i předžalobní výzva. Žalovaná částka se skládá z dlužného příspěvku za celkem 102 dní, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, tj. 8772 Kč, a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom smyslu, že v předmětném období nebylo možné podstoupit s vozidlem evidenční kontrolu, bez které nemohl vůz přepsat v evidenci motorových vozidel na sebe. Dále odmítá, že by mu byla doručena jakákoliv výzva k uhrazení příspěvku do fondu žalobkyně a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta.

3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

4. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 23. 1. 2020 včetně zprávy pošty o doručení zásilky a poštovního podacího archu, výpis z OR na žalobkyni, druhá upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 26. 6. 2020 včetně doručenky s datem převzetí 1. 7. 2020, upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 22. 4. 2020, předžalobní upomínka ze dne 5. 8. 2020 včetně sledování zásilek pošta online, rozpis zákonného příspěvku nepojištěných vozidel případ [číslo], faktura [číslo] plná moc ze dne 28. 5. 2018 od [jméno] [příjmení] pro [celé jméno žalovaného], osvědčení o registraci vozidla [registrační značka], kupní smlouva mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], smlouva o smlouvě budoucí mezi [právnická osoba] jako budoucím prodávajícím a budoucím kupujícím, jehož jméno není vyplněno, když je uvedena pouze identifikace předmětu kupní smlouvy automobilu Iveco Daily a to ze dne 31. 5. 2018 bez podpisu budoucího kupujícího, osvědčení o registraci vozidla část druhá k vozidlu [registrační značka] se zapsáním vlastnictví pro žalovaného od 5. 12. 2018, dopis žalovaného ze dne 22. 9. 2020 adresovaný [jméno] [jméno] včetně podacího lístku, čestné prohlášení žalovaného ze dne 9. 11. 2020, potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání žalovaného ze dne 20. 4. 2020, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu:

5. Žalobkyně je profesní organizace pojistitelů zřízená podle § 18 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ ZoPO“). Žalovaný byl v předmětném období od 5. 6. 2018 do 14. 9. 2018 vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení] ZCFC35D000577867, tovární značky IVECO, když dne 5. 6. 2018 uzavřel s předchozím vlastníkem vozidla kupní smlouvu a téhož dne nabyl žalovaný vlastnické právo k vozidlu, a neměl v tuto dobu k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla. Proto byl dle § 4 odst. 1 ZoPO, povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti žalovaného podle § 1 odst. 2 ZoPO, tedy povinnosti pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla po dobu, kdy je vozidlo zapsané v registru vozidel. Denní sazba příspěvku činí 86 Kč, a to dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 205/1999 Sb. Za 102 dnů trvajícího stavu, kdy předmětné vozidlo nebylo pojištěno, tak příspěvek do fondu žalobkyně dosáhl výše 8 772 Kč. Podle § 4 odst. 6 ZoPO povinnost zaplatit příspěvek a náklady žalobkyně zaniká, pokud žalobkyně do 1 roku ode dne, kdy se žalobkyně prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 ZoPO výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů žalobkyně, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit žalobkyni okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů žalobkyně u soudu. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, která splňovala uvedené zákonné náležitosti, dne 23. 1. 2020, čímž vzniklo v souladu s § 4 odst. 4 ZoPO společně s § 2a již zmíněné vyhlášky č. 205/1999 Sb. právo na zaplacení poplatku ve výši 300 Kč za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že žalovaný tuto i další výzvy převzal do vlastních rukou. Pro určení okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení, je rozhodující doručení žaloby žalovanému. Tzn., že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, od 9. 10. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně. Soud byl tak nucen žalobu zamítnout v části úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části bylo žalobě vyhověno.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 023 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, z tarifní hodnoty ve výši 9 072 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 300 Kč ve výši 1 323 Kč.

7. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.