21 C 394/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele osvojence: osobní údaje osvojence pro osvojení zletilého <b>I. [celé jméno osvojence], [datum narození] v [obec a číslo], syn matky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], [datum narození] v [obec] a [jméno] [celé jméno osvojence], [datum narození] v [obec], se stává právní mocí tohoto rozsudku osvojencem [celé jméno osvojitele], [datum narození] v [obec a číslo], bytem [adresa osvojitele a osvojence], [obec a číslo], osvojením, které je obdobou osvojení nezletilého.</b> <b>II. Osvojitel [celé jméno osvojitele], [datum narození] [obec a číslo], bytem [adresa osvojitele a osvojence], syn [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] v [obec] a [celé jméno osvojitele], [datum narození] v [obec a číslo], se zapíše v knize narození matričního úřadu [obec a číslo] ve svazku [anonymizováno] ročník [rok] na straně [anonymizováno] pod pořadovým [číslo] místo otce osvojence.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem podaným u zdejšího soudu dne 23. 11. 2020 se navrhovatel domáhal osvojení zletilého [celé jméno osvojence] s odůvodněním, že o něj pečoval jako o vlastního již v době jeho nezletilosti, od jeho 5 let žili ve společné domácnosti a vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. V roce 1986 si vzal za manželku jeho matku a [jméno] vychovávali společně. Jeho biologický otec od rozvodu nejeví zájem o syna, jeho výchovy se neúčastnil. Navrhovatel se k osvojovanému chová jako ke svému synovi a žije stále v manželském svazku s jeho matkou. Osvojovaný se k návrhu připojil a s osvojením souhlasil. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující: [celé jméno osvojitele] se narodil 24. 8. 1961 v [obec a číslo] (zjištěno z CEO) [celé jméno osvojence] se narodil 22. 5. 1981 v [obec a číslo] jako syn [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno osvojence]. S osvojením souhlasila. (zjištěno z rodného listu osvojovaného) Osvojitel osvojovaného bere jako svého vlastního syna, je manželem jeho matky, žil s ním ve společné domácnosti od 5 let, vychovával jej. Biologický otec [jméno] [celé jméno osvojence] se o osvojence po rozvodu rodičů (od jeho 2 let) nezajímal a nezajímá. Osvojení je v zájmu zachování rodinných vazeb. (zjištěno z výpovědi osvojitele a osvojence) [celé jméno osvojitele] a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 6. 12. 1986 manželství. (zjištěno z oddacího listu) Matka osvojence, [jméno] [příjmení] vypověděla, že jeho biologický otec [jméno] [celé jméno osvojence], se o syna po rozvodu nezajímal, pouze platil výživné, ale se synem se nestýkal a nevychovával jej, nezajímal se o to, jak žije Byl to [celé jméno osvojitele], který syna [jméno] od mala vychovávala a choval se k němu jako otec. Syn [anonymizováno] má vlastní děti, které [celé jméno osvojitele] oslovují jako dědečka, tedy i vnoučata vnímají osvojitele jako otce osvojence. (zjištěno z výpovědi [jméno] [příjmení]) Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle ust. § 796 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen OZ) o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle ust. § 847 OZ při osvojení které je obdobou nezletilého, dle odst. 1, zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle odst. 2, zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Dle odst. 3, ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 846 OZ zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 794 OZ osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 795 OZ předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy. Podle § 801 OZ osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě navrhovatel jako budoucí osvojitel podal k soudu návrh na osvojení, k němuž se zletilý osvojovaný v souladu s ust. § 796 odst. 2 OZ připojil. Osvojení v zájmu osvojovaného (§ 795 OZ a soud podle ust. § 847 odst. 2 a § 801 OZ nezjistil žádné odůvodněné zájmy biologického otce osvojovaného, které by byly v rozporu s osvojením. Pokud jde o vztah mezi osvojitelem a osvojovaným, osvojovaný jím byl vychováván jako vlastní syn od mala a je dítětem jeho manželky. Byly tak splněny i podmínky osvojení dané ust. § 847 odst. 1, písm. c) a d) OZ. Osvojovaný od svého dětství vnímal osvojitele jako svého otce, okolí rovněž vnímá osvojitele jako otce osvojence, vyvinulo se mezi nimi skutečné rodinné pouto, které stále existuje. Biologický otec se o výchovu syna nezajímal, rodinný vztah se tedy mezi nimi nerozvinul. Kladným rozhodnutím o návrhu na osvojení tak dojde pouze k uvedení rodinného stavu faktického do souladu se stavem právním, kdy mezi osvojitelem a osvojovaným existuje po téměř celý život osvojovaného vztah obdobný vztahu otce k vlastnímu synovi. (§ 795 OZ). Osvojení tak nemůže být v rozporu s dobrými mravy (§ 846 OZ). Proto bylo návrhu na osvojení vyhověno. Podle § 797 OZ, na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel zapíše do matriky jako rodič. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních a § 142 odst. 2 občanského soudní řádu, protože v řízení o osvojení nelze učinit závěr o procesním úspěchu jenom některého z účastníků. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.