21 C 50/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 874,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 7 874,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 12. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 2. 2020. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) a na jejím základě byl žalovanému dle žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 7 874,98 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 11. 8. 2021. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně [právnická osoba] postoupena žalobkyni. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení od 12. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože mu byla dne 23. 9. 2021 zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 2. 5. 2022 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) dne 7. 3. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne 13. 2. 2020 byla mezi žalovaným a [právnická osoba] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 10,5 % měsíčně a to ve splátkách v minimální výši odpovídající 11 % nesplaceného úvěru společně s úroky, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále se zavázal uhradit paušální náhrady nákladů spojené s upomínáním ve výši 250 Kč. Informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 2. 2020, z obchodních podmínek [právnická osoba] a z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru) Soudu byla dále předložena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu pohledávek, mezi kterými je i pohledávka za žalovaným. Tato smlouva však byla uzavřena dříve než smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 13. 2. 2020, na jejímž základě měla pohledávka za žalovaným teprve vzniknout. Přesto je v seznamu postupovaných pohledávek datovaným taktéž k 27. 1. 2020 pohledávka za žalovaným uvedena a to ve výši 7 840,46 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020) Žalobkyně soudu žádným způsobem nedoložila, že byla žalovanému jakákoliv částka na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 2. 2020 skutečně vyplacena. Pokud soud provedl další důkazy navržené žalobkyní, zejména informaci o žádosti o úvěr ze dne 13. 4. 2021, platební informace s datem splatnosti dne 11. 8. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021, výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 9. 2021 včetně podacího lístku, tyto důkazy nehodnotil, když tyto neprokazují relevantní skutečnosti důležité pro rozhodnutí v této věci vzhledem k níže uvedenému právnímu hodnocení. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Mezi žalovaným a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyní předložená smlouva o postoupení pohledávek mezi jí a [právnická osoba] byla uzavřena dříve než smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měla pohledávka teprve vzniknout. Společnost [anonymizováno] však nemohla žalobkyni postoupit pohledávku, která v dané době neexistovala. Předložená smlouva o postoupení pohledávek tedy neprokazuje, že žalobkyně nabyla od [právnická osoba] předmětnou pohledávku. Žalobkyně tedy není věcně legitimována k podání žaloby v této věci. Za takové situace nezbylo soudu nic jiného, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně předloženými listinami neprokázala ani skutečnost, že by žalovanému [právnická osoba] jakoukoliv částku na základě smlouvy skutečně vyplatila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady v důsledku jeho procesní neaktivity nevznikly.