21 C 525/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 448 316,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 448 316,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 657 793,48 Kč od 1. 2. 2020 do 14. 3. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 448 316,08 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 36 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vyklizení v žalobě specifikovaných pozemků a zaplacení smluvní pokuty původně ve výši 701 559 Kč, poté po částečných zpětvzetích a rozšířeních žaloby částky ve výši 448 316,08 Kč O povinnosti žalované vyklidit pozemky bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 21 C 112/2020-150, žaloba o zaplacení smluvní pokuty byla vyloučena k samostatnému řízení usnesením vyhlášeným do protokolu při ústním jednání konaném dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli [datum] nájemní smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované část pozemní komunikace na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec] k. ú. [část obce] za účelem provozování veřejného hlídaného parkoviště. Žalobkyně smlouvu vypověděla výpovědí ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum] a smlouva tak byla ukončena uplynutím výpovědní lhůty ke dni [datum]. Žalovaná měla podle čl. IV. odst. 7 smlouvy povinnost po skončení smlouvy pozemek uvést do stavu, v jakém jí byl předán a předat ho zpět žalobkyni. Toto však žalovaná nesplnila a předmět smlouvy nadále užívala až do [datum]. Žalovaná nesouhlasila s výpovědí smlouvy a podala žalobu na přezkoumání její platnosti a oprávněnosti, když soudní řízení skončilo pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 54 Co 415/2018-73, tak, že žaloba byla zamítnuta, když tím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2018, č. j. 27 C 53/2018-27, kterým bylo žalobě naopak vyhověno. Dovolání žalované bylo zamítnuto. Z uvedených důvodů má žalobkyně za to, že žalovaná užívala pozemky v období od 1. 4. 2018 do jejich vyklizení neoprávněně a žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu podle čl. V. odst. 3 smlouvy ve výši 0,5 % denně z celkové výše ročního nájemného (tedy 1 123,60 Kč). Žalobkyně se žalobou domáhala smluvní pokuty za období od 1. 4. 2018 do 17. 1. 2020 (656 dní).

2. Žalovaná s uplatněným nárokem na smluvní pokutu nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Žalovaná učinila nesporným, že jí byla dána výpověď z nájemní smlouvy, kterou obdržela 1. 12. 2017, a rovněž potvrdila, že její žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi byla zamítnuta. Žalovaná rovněž potvrdila, že předmětné pozemky vyklidila až dne 15. 2. 2022. Žalovaná však tvrdila, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a má být soudem moderována a to zejména s ohledem na to, že žalovaná žalobkyni i po výpovědi smlouvy platila sjednané nájemné a mezi účastníky řízení probíhala jednání o odkupu zařízení žalované umístěných na pozemcích. Žalovaná se tedy domnívá, že žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda. Žalovaná dále navrhovala, aby vůči nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty byl započten její nárok na náhradu za převzetí zákaznické základny, jehož výši odhadla na 550 000 Kč.

3. Žalobkyně vzala při jednání dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky 43 765,52 Kč s úrokem z prodlení, když na uvedenou část pohledávky žalobkyně započetla složenou kauci a úroky přirostlé k ní do 31. 12. 2020, a soud řízení v odpovídajícím rozsahu usnesením ze dne [datum] částečně zastavil. Soud následně při stejném jednání usnesením připustil rozšíření žaloby o částku 35 522,60 Kč, ze které žalobkyně nepožaduje úroky z prodlení, a které je odůvodněno administrativním pochybení žalobkyně při výpočtu žalované částky. Žalobkyně poté podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět co do částky 245 000 Kč s úrokem z prodlení od 14. 3. 2023 do zaplacení, když na uvedenou částku započetla kupní cenu z kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byly stavby a zařízení z předmětných pozemků, a soud řízení v odpovídajícím rozsahu usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 21 C 525/2021-89, částečně zastavil.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] vše zapsáno na [list vlastnictví] (zjištěno z informace o pozemcích z katastru nemovitosti).

6. Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako pronajímatel se žalovanou jako nájemcem nájemní smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl nájem části pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], část pozemní komunikace [ulice] o celkové výměře [výměra] (1 880 m2 parkovací plochy a 1 135 m2 manipulační plochy) za účelem provozování veřejného hlídaného parkoviště pro osobní vozidla. V článku VI. odst. 1 byla sjednána možnost ukončit tuto smlouvu výpovědí a to i bez udání důvodu, kdy výpovědní lhůta je tři měsíce a počíná běžet prvního dne měsíce následujícího po jejím doručení. V článku IV. odst. 7 smlouvy je stanovena povinnost pro žalovanou po skončení smlouvy pozemek uvést do stavu v jaké jí byl předán a předat ho zpět žalobkyni. V článku V. odst. 3 smlouvy je sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % z celkové roční výše nájemného, u nájmu smluveného na kratší dobu z celkové smluvené výše nájemného, nejméně však 500 Kč denně, v případě prodlení žalované s předáním předmětu nájmu podle článku IV. odst. 7 smlouvy. Roční nájemné bylo sjednáno v článku III. odst. 1 smlouvy ve výši 213 890 Kč bez DPH, podle odst. 4 docházelo k zvyšování nájemného o míru inflace vyhlášenou ČSÚ vždy s účinností k 1. 10. příslušného roku. V roce 2018 tak nájemné činilo 224 727 Kč a smluvní pokuta tak činí 1 123,60 Kč denně. (zjištěno z nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] a z dokumentu saldo pro případ [ulice] - [anonymizováno])

7. Výpovědí ze dne [datum] vypověděla žalobkyně smlouvu [číslo] s tříměsíční výpovědní lhůtou a vyzvala žalovanou k předání vyklizeného předmětu nájmu k datu skončení výpovědní doby zpět pronajímateli. Výpověď byla doručena žalované [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení a z výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum] včetně doručenky)

8. Žalovaná podala dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu a soud rozsudkem č.j. 27 C 53/2018-27 ze dne 14. 8. 2018 žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že výpověď neobsahovala výpovědní důvod, byla dána s kratší než zákonnou výpovědní lhůtou a byla v rozporu s péčí řádného hospodáře. Městský soud pak k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně změnil rozsudkem č. j. 54 Co 415/2018-73 ze dne 31. 1. 2019, který nabyl právní moci dne [datum], tak, že žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že výpověď daná žalované byla dána oprávněna a správnost závěru Městského soudu potvrdil i dovolací soud ve svém rozsudku č.j. 26 Cdo 3721/2019-126 ze dne 29. 1. 2020, když dovolání žalované zamítl. (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 54 Co 415/2018-73 a z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2020, č. j. 26 Cdo 3721/2019-126)

9. Žalovaná byla k vyklizení předmětných pozemků opakovaně vyzývána a to naposledy dopisem ze dne [datum], kterým u žalované uplatnila nárok na smluvní pokutu za 656 dnů (od [datum] do [datum]) v celkové výši 701 559 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena do 31. 1. 2020poé. (zjištěno z opakované předžalobní výzvy k vyklizení části komunikace ze dne [datum] včetně dodejky)

10. Žalovaná vyklidila předmětné pozemky dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků řízení a smlouvy kupní ze dne [datum])

11. V provozu předmětného parkoviště pokračuje od jeho vyklizení žalovanou [příjmení] [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [IČO]. Parkovné se oproti parkovnému vyžadovanému žalovanou zvýšilo. (zjištěno z fotografie ceníku parkoviště ze dne [datum] a ceníku od [datum])

12. Žalobkyně dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] s.r.o., [IČO] pachtovní smlouvu týkající se jiného parkoviště na území hl. m. [obec] (k. ú. [obec]) o výměře 4 144,5 m2 (2 112,5 m2 parkovací plochy a 2 032 m2 manipulační plochy) a to za měsíční pachtovné 22 Kč/m2 parkovací plochy a 12 Kč/m2 manipulační plochy. (zjištěno z pachtovní smlouvy ze dne [datum])

13. Jestliže soud prováděl další důkazy, zejména dopis žalobkyně ze dne [datum], stavební povolení ze dne [datum], kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], kupní smlouvu ze dne [datum] pak soud tyto důkazy nehodnotil, když se týkaly zejména započítávané pohledávky za zhodnocení pozemku, přičemž tato část sporu byla mezi účastníky vyřešena uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byly stavby a zařízení z předmětných pozemků, a soud řízení v odpovídajícím rozsahu usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 21 C 525/2021-89, částečně zastavil a pro posouzení samotného nároku na zaplacení smluvní pokuty nemají tyto důkazy význam.

14. Soud neprováděl důkazy, které žalovaná navrhovala ke své údajné pohledávce za žalobkyní, která má spočívat v náhradě za převzetí zákaznické základny, když tato pohledávka není dle názoru soudu způsobilá k započtení, jelikož se jedná o spornou a neurčitou pohledávku, jelikož žalovaná ani není schopná určit její výši, neboť sama neví, jakou část zákaznické základy od ní měla žalobkyně údajně převzít. Prokazování uvedených skutečností by toto řízení významně protáhlo a oddálilo uspokojení pohledávky žalobkyně, ohledně které je řízení primárně vedeno, a jejíž existence již byla ve fázi řízení, kdy žalovaná přišla s touto námitkou započtení, postavena na jisto. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) Soud tedy vznesení námitky započtení týkají se nároku na náhradu za převzetí zákaznické základny považoval za obstrukční jednání žalované a dále se touto námitkou nezabýval. Jestliže žalovaná bude na svém nároku trvat, bude na ní, aby se případně uvedené pohledávky domáhala u soudu v samostatném řízení.

15. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

16. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že mezi nimi byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva [číslo] to včetně ujednání o smluvní pokutě. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že došlo k výpovědi nájemní smlouvy tak, že nájem skončil ke dni [datum], a že tato výpověď byla pravomocnými rozsudky posouzena jako oprávněná. Nesporným bylo také to, že žalovaná vyklidila předmětné pozemky až dne [datum]. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost a dostala se do prodlení s vyklizením pozemku, čímž žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] (období od [datum] do [datum] se žaloba netýká) a spornou zůstala pouze otázka, zda je výsledná výše smluvní pokuty přiměřená, nebo má být soudem moderovaná.

17. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

18. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

21. Smluvní pokuta činí 0,5 % denně z celkové výše ročního nájemného (tedy 1 123,60 Kč denně). Žalobkyně se žalobou domáhala smluvní pokuty za období od 1. 4. 2018 do 17. 1. 2020 (656 dní) a dospěla tak k celkové výši smluvní pokuty 737 081,60 Kč. Zápočtem ve výši 43 765,52 Kč (složená kauce a přirostlé úroky) a ve výši 245 000 Kč (cena odkoupeného zařízení), byla výše smluvní pokuty ponížena na 448 316,08 Kč.

22. Účelem smluvní pokuty sjednané specificky pro případ, že žalovaná po skončení nájmu včas nevyklidí pronajímané pozemky zjevně bylo zejména zajistit, že takto sjednaná smluvní pokuta bude plnit preventivní funkci, která vytvoří na žalovanou nátlak, aby svou povinnost neporušovala a pozemky vyklidila v řádném termínu. Smluvní pokuta pak nepochybně plnila také paušalizační funkci, když měla žalobkyni nahradit škodu vzniklou tím, že v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované nemohla se svými pozemky nakládat jako vlastník dle svého uvážení.

23. Po zvážení účelu smluvní pokuty soud nedospěl k závěru, že by sjednaná výše smluvní pokuty byla vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti nepřiměřená. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,5 % denně z roční výše nájemného a její denní sazba tedy činí 1 123,60 Kč. Taková denní pokuta měla dle jejího zjištěného účelu nahradit žalobkyni újmu vzniklou z omezení jejího vlastnického práva (zejména věc užívat a požívat způsobem dle svého uvážení) a zároveň měla žalovanou přinutit, aby svou povinnost vyklidit pozemky neporušovala a naopak je žalobkyni řádně předala. Ze skutkových zjištění je zcela zřejmé, že přinejmenším vzhledem ke druhému uvedenému účelu nemohla být smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, když je zřejmé, že výše smluvní pokuty nezabránila žalované užívat parkoviště v rozporu se zákonem a smlouvou ani několik let po skončení nájmu, přestože si musela být dobře vědoma narůstající smluvní pokuty.

24. Jestliže žalovaná uváděla, že o oprávněnosti a platnosti výpovědi z nájmu panovaly pochybnosti, když Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve posoudil tuto výpověď jako neplatnou a teprve rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 54 Co 415/2018-73, který nabyl právní moci dne [datum], byla výpověď shledána jako oprávněná, nepovažoval toto soud za relevantní pro posouzení výsledné výše smluvní pokuty, když žalobkyni nelze klást k tíži nesprávné rozhodnutí soudu a to zejména v řízení iniciovaném žalovanou. Soud zároveň upozorňuje, že žalovanou ani vedení soudního sporu o oprávněnosti výpovědi neopravňovalo k užívání předmětných pozemků, nýbrž bylo pouze překážkou k rozhodnutí o vyklizení předmětných pozemků. I v době, kdy se žalovaná mohla na základě nesprávného a nepravomocného rozsudku Obvodní soudu pro Prahu 1 domnívat, že jí byla výpověď dána neoprávněně, tedy žalovaná pozemky užívala bez právního důvodu a není důvod, aby za toto období neměla platit smluvní pokutu. To ostatně odpovídá i paušalizačnímu účelu smluvní pokuty, který má mimo jiné zajistit, že se žalobkyni dostane náhrady škody i v případě, že k jejímu vzniku dojde nezaviněným porušením povinnosti žalované. Zároveň nelze přehlédnout, že v pochybnostech o oprávněnosti výpovědi mohla být žalovaná nejdéle od 1. 4. 2018 do 25. 3. 2019, pozemky však užívala i v době, kdy již o oprávněnosti výpovědi nebylo pochyb (po právní moci rozsudku Městského soudu v Praze o oprávněnosti výpovědi), a to až do 15. 2. 2022, kdy musela pozemky vyklidit na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 21 C 112/2020-15. Tento postup žalované svědčí o nerespektování oprávněných zájmů a práv žalobkyně jako vlastníka pozemku, a žalovaná se jej údajnou nejistotou ohledně oprávněnosti výpovědi plynoucí z nesprávného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 pouze snaží ospravedlnit.

25. Významnou okolnost odůvodňující moderaci smluvní pokuty nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že žalovaná vedla se žalobkyní jednání o odkupu svých zařízení a staveb umístěných na pozemku, když žalované nesvědčilo žádné právo pozemek bez právního titulu užívat a bránit jeho vlastníku ve výkonu vlastnický práv. Jestliže pak žalovaná namítala, že žalobkyně nejednala jako veřejnoprávní korporace s péčí řádného hospodáře, je toto pro vzájemný závazkový vztah účastníků řízení zcela irelevantní a nemůže tím být ospravedlněna skutečnost, že žalovaná i po vypovězení nájemní smlouvy pozemky bezdůvodně využívala ke svému obohacení (provozování parkoviště).

26. Žalovaná je podnikatelem a nájemní smlouvu včetně ujednání o smluvní pokutě uzavřela se žalobkyní zcela dobrovolně a vědomě. Žalovaná si byla stejně tak vědoma skutečnosti, že měla pozemky vyklidit nejpozději do [datum] a musela si být vědoma, že jí od tohoto dne každým dnem narůstá smluvní pokuta. Jestliže by smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká, nepochybně by za takového stavu žalovanou donutila předmětné pozemky neprodleně vyklidit, když v tomto postupu jí nic nebránilo. Žalovaná však naopak zcela záměrně okamžik, kdy musela pozemky vyklidit, oddalovala - nejprve sporem o oprávněnost výpovědi, a následně tím, že svou pasivitou donutila žalobkyni vést také spor o vyklizení pozemků. To vše svědčí o tom, že se žalované patrně ekonomicky vyplatilo zůstávat na pozemcích žalobkyně a využívat je k vlastnímu obohacení i za situace, kdy věděla, že za jejich užívání bude muset vedle nájemného uhradit také smluvní pokutu a náklady soudních řízení. Za okolností, kdy smluvní pokuta zjevně neplnila svou donucovací funkci, soud smluvní pokutu nemohl v žádném případě považovat za nepřiměřeně vysokou a přistoupit k jejímu snížení, když tato smluvní pokuta se naopak s ohledem na jednání žalované jeví jako nízká, neboť žalovanou nepřiměla pozemky vyklidit dříve.

27. Přestože soud připouští, že výsledná smluvní pokuta dosáhla poměrně vysoké výše, nelze toto v žádném případě přičítat žalobkyni, když je naopak zřejmé, že vysoký počet denních sazeb je žalované účtován, jelikož vyvolala a dlouhodobě udržovala protiprávní stav, když odmítala opustit bezdůvodně užívané pozemky. Pokud je přitom smluvní pokuta sjednaná na základě určité procentní sazby, nelze vycházet při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty z poměru celkové výše smluvní pokuty v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka, neboť v takovém případě je celková výše smluvní pokuty logicky závislá na celkové době jeho prodlení. Jestliže je přiměřená denní sazba smluvní pokuty, nemůže být nepřiměřená ani celková smluvní pokuta, nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané ve formě denní sazby je tedy nutné posuzovat podle sjednané denní sazby s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 1299/2006).

28. K výsledné výši soudní pokuty soud naopak poukazuje na to, že výsledná smluvní pokuta nemusí být konečná, když žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze smluvní pokuty za období od 1. 4. 2018 do 17. 1. 2020, přičemž k vyklizení parkoviště došlo až dne 15. 2. 2022. Soudu v tomto řízení nepřísluší hodnotit, zda má žalobkyně nárok na smluvní pokutu i za následující období a je jen na žalobkyni, zda se této smluvní pokuty bude případně v jiném řízení domáhat.

29. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům tedy soud ani při zohlednění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, nedospěl k závěru, že by bylo na místě předmětnou smluvní pokutu moderovat, když soud po zjištění funkce smluvní pokuty nedospěl k závěru, že by její výsledná výše byla nepřiměřená vzhledem k zájmům žalobkyně, které byly porušením smluvní povinnosti žalované porušeny, a které měla smluvní pokuta chránit. S ohledem na tento závěr se již soud ve světle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu neměl důvod zabývat výší skutečně vzniklé škody na straně žalobkyně, když ta není za těchto okolností pro moderaci smluvní pokuty podstatná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o.z. (prodlení žalované nastalo [datum], respektive [datum]), jehož výše odpovídá výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 766 Kč. Žalobkyně byla úspěšná i ohledně zastavené části řízení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na celou žalovanou částku, který žalobkyni svědčil i v době podání žaloby, když k částečnému zpětvzetí žaloby později došlo na základě započtení jiných pohledávek žalované, k jejichž započtení žalobkyně nebyla povinna. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 34 666 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemná podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání dne [datum] a [datum] a účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) když se nejednalo o mimořádně obtížný spor, jehož složitost by odůvodňovala zastoupení žalobkyně advokátkou. (viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 1180/2010, sp. zn.

I. ÚS 195/2011)

31. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.