21 C 84/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno trvale bytem Anonymizováno fakticky bytem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 14 292,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 14 292,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8 600 Kč, a to do tří dnů právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 47 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do , datum, . Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný nezaplatil ničeho žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci a žalobkyně se tedy žalobou domáhá uvedené částky a dále zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, když žalovaného lustrovala v dlužnických registrech, avšak dokumentací nedisponovala. Žalovaný na úvěr uhradil původnímu věřiteli celkem částku 67 205,23 Kč, přičemž z toho byla částka 35 736,56 započtena na jistinu a zbývající částka na smluvní úrok a pokutu. Úrokovou sazbu považovala žalobkyně za přiměřenou.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal a navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvu považuje ze neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 67 205,23 Kč (tj. více, než činí jistina), proto žalobkyni již nic nedluží. Rovněž úrok je v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalobkyně i žalovaný se z jednání omluvili a souhlasili, aby bylo rozhodnuto v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

5. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 47 500 Kč. Žalovaný částku ve výši 47 500 Kč v plném rozsahu čerpal a zavázal se poskytnutou částku vrátit do 12 měsíců ve splátkách po 6 707,10 Kč. Takto měl celkem zaplatit 80 485,20 Kč. Smlouvou bylo ujednáno RPSN ve výši 188,20% a úroková sazba ve výši 110,64% ročně. Ověření účtu žalovaného proběhlo tak, že žalovaný nejprve dne , datum, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně částku 0,01 Kč a následně právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne , datum, poskytl částku 47 500 Kč. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , výpisu z běžného účtu ze dne , datum, odchozí úhrada na účet č. , č. účtu, částka , částka, , banka , Anonymizováno, , výpisu z běžného účtu banky , Anonymizováno, ze dne , datum, příchozí úhrada od , Jméno žalovaného, ve výši , částka, a výpis z účtu , Anonymizováno, vedený pro , Jméno žalovaného, za období od , datum, do , datum, – příchozí úhrada , datum, , , částka, od , Anonymizováno, a sdělení , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

6. Stejné číslo , hodnota, má i smlouva o úvěru ze dne , datum, , podle které měla být žalovanému poskytnuta částka 33 508,78 Kč, kterou měl uhradit v 7 splátkách po 6707,10 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny stejné úroky a RPSN jako ve smlouvě z , datum, . Nebylo však prokázáno, že by taková částka žalovanému na jeho účet poskytnuta byla, což potvrdila i žalobkyně, která tvrdila, že žalovanému bylo poskytnuto pouze 47 500 Kč. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , tvrzení žalobkyně)

7. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 67 204,23 Kč za období od , datum, do , datum, , přičemž jako variabilní symbol u plateb uváděl , Anonymizováno, . (zjištěno z přehledu vybraných pohybů na účtu u , Anonymizováno, vedeného pro , Jméno žalovaného, za období od , datum, do , datum, odchozí platby na účet č. , č. účtu, , v. s.: , Anonymizováno, ).

8. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě později došlo i k postoupení předmětné pohledávky s žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a zároveň byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky (to vše zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , Anonymizováno, a , právnická osoba, . včetně příloh a dodatku č. , hodnota, a seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku a informací o zásilce).

9. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

10. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 47 500 Kč.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“14. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnil. Právní předchůdce žalobkyně ani neprovedl lustraci žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámil se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně tak úvěr žalovaného vyplatil, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalovaného skutečně ověřil. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující zjišťování příjmových poměrů žalovaného, výši příjmů a výdajů žalovaného v době posuzování žádosti o úvěr.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.

16. Dle § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 47 500 Kč. K této smlouvě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Podle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 67 204,23 Kč, tj. více než činila jistina úvěru, to oč se obohatil v souladu s § 2991 o. z., již žalobkyni vydal. Nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému další částku dle smlouvy stejného čísla jen s datem , datum, .

19. Navíc, i kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že sjednaná výše úrokové sazby (110,64 % ročně) je zjevně v rozporu s dobrými mravy, když průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů činila v době sjednání smlouvy (tedy v , Anonymizováno, ) 8,97 % (viz https://www.cnb.cz/arad - „MCLIRSNCCXRATPECM“). Sjednaný úrok tak více než 12 násobně převyšuje výše uvedenou úrokovou sazbu a v souladu s ustálenou judikaturou je zjevně v rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ujednání o úroku není od smlouvy o úvěru oddělitelné, neboť právní předchůdce žalobkyně by k uzavření smlouvy bez ujednání o takto vysoké úrokové sazbě pravděpodobně nepřistoupil. Proto i kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, tak by soud posoudil takto sjednaný úrok jako ujednání dle § 1813 o. z., což by rovněž způsobilo neplatnost celé úvěrové smlouvy.

20. Ze všech těchto shora uvedených důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 292,52 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne , datum, , písemné podání ve věci samé ze dne , datum, a účast u jednání konaného dne , Anonymizováno, ) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

22. O povinnosti žalobkyně k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.