24 C 138/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41 963 Kč

I. Žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 41 963 Kč, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , , Anonymizováno, , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v , Anonymizováno, pod č. , tel. číslo, (, Anonymizováno, ), jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 8. 2021 poskytla žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 70 000 Kč. Ke dni 2. 12. 2022 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná postupně z úvěrového rámce opakovaným čerpáním vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 94 184 Kč. Žalovaná se úvěr vzniklý čerpáním úvěrového rámce zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky dlužné k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, splatných vždy 17. den v měsíci. V souvislosti s poskytnutím úvěru byl žalované žalobcem otevřen a veden úvěrový účet č. , hodnota, . Žalovaná však byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 13. 6. 2018 omezena ve svéprávnosti, úvěrová smlouva je proto neplatná. Žalobkyně žalovanou vyzvala prostřednictvím opatrovnice dopisem ze dne , právnická osoba, . 2023 k úhradě dlužné částky 41 963 Kč. Z důvodu omezení svéprávnosti požaduje žalobkyně pouze finanční prostředky, které byly žalovanou čerpány, ve výši 41 963 Kč.

2. Usnesením ze dne 29. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , soud připustil, aby na místo právní předchůdkyně žalobkyně postupem dle § 107a odst. 2 o. s. ř. vstoupila žalobkyně, na niž přešel žalobou uplatněný nárok.

3. K výzvě soudu dle § 118a o. s. ř. učiněné při jednání 15. 2. 2024 žalobkyně stran posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně doplnila, že žalovaná na úvěrové žádosti uvedla, že je invalidní důchodkyní s příjmem 6 300 Kč, jako celkový příjem domácnosti uvedla 22 000 Kč. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala z takto poskytnutých tvrzení, ale ověřila je i prostřednictvím několika spolehlivých zdrojů z insolvenčního rejstříku, obchodního rejstříku a CCB, postupovala metodicky a systematicky a došla k závěru, že žalovaná bude schopna splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. O tom, že žalovaná byla schopna úvěr splácet, vypovídá i ze skutečnost, že žalovaná úvěr splácela v celkové výši 52 221 Kč, tedy po dobu jednoho roku úvěr hradila bez problémů. Dále žalobkyně uvedla, že nejsou naplněny předpoklady, dle nichž je dle judikatury založen rozpor vydání bezdůvodného obohacení osobou s omezenou svéprávností s dobrými mravy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednak neměla povědomí o omezené svéprávnosti žalované a jednak se nedopustila toho, že by úmyslně neprověřovala její úvěruschopnost. Bylo by naopak rozporné s dobrými mravy, pokud by žalovaná žalobkyni neměla vydat, oč se na její úkor obohatila.

4. Žalovaná s žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Uvedla, že požadavek žalobkyně na zaplacení žalobou uplatněného nároku je v rozporu s dobrými mravy, neboť v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její příjem činí 6 300 Kč měsíčně, přesto jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula úvěrový rámec 70 000 Kč. Pokud by právní předchůdkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, musela by zjistit, že již v době sjednávání smlouvy měla žalovaná více nesplacených úvěrů a nebyla schopna splácet další.

5. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Rozsudkem Obvodního sodu pro , adresa, ze dne 13. 6. 2018, č. j. , spisová značka, , byla žalovaná na dobu 5 let od právní moci tohoto výroku omezena ve své právnosti mimo jiné tak, že není schopna nakládat s finančními prostředky převyšujícími částku 3000 Kč a činit právní jednání s tím spojená. Výrok o omezení svéprávnosti žalované nabyl právní moci dne 1. 8. 2018. Veřejným opatrovníkem žalované byla jmenována městská část , adresa, . Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 13. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že Městská část , adresa, byla zproštěna funkce opatrovníka a opatrovníkem žalované byla jmenována Městská část , adresa, .

7. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, ze dne 17. 8. 2021, soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, nemá žádné vyživované děti, jako způsob bydlení uvedla ubytovny, koleje, hotely, uvedla dále, že je invalidní důchodkyně, její měsíční příjem činí 6 300 Kč a celkový příjem domácnosti činí 22 000 Kč. Jako celkové náklady domácnosti uvedla 0 Kč, uvedla dále, že další finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet a podobně) činí 0 Kč. Na základě souhlasu s žádostí o revolvingový úvěr právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 17. 8. 2021 byla uzavřena smlouva, jejíž součástí byly Produktové podmínky pro revolvingové úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a , právnická osoba, podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb. Ve smlouvě byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 70 000 Kč, s výší prvního čerpání 12 487 Kč, a žalovaná se zavázala prostředky splácet ve výši minimální splátky 5 % celkové dlužné částky měsíčně, minimálně však 500 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně, poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činil 50 Kč měsíčně.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná čerpala prostředky v celkové výši 94 184 Kč a na úvěr zaplatila celkem 52 221 Kč.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně se dopisem ze dne , právnická osoba, . 2023, výzvou k vydání bezdůvodného obohacení, obrátila na Městskou část , adresa, jako opatrovníka žalované, aby žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení plnila částku 41 963 Kč.

10. Z dalších, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé (zplnomocnění k výkonu činnosti veřejného opatrovníka ze dne 1 11 2022, č. j. , Anonymizováno, sdělení– , jméno FO, , narozená , datum, , trvale bytem náměstí , Anonymizováno, , , adresa, , ze dne 12. 1. 2023, výpis z obchodního rejstříku odštěpného závodu právní předchůdkyně žalobkyně).

11. Ke smlouvě o poskytnutí ubytování ze dne 5. 1. 2021 mezi , právnická osoba, – , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou, žádosti Městské části , adresa, o schválení právního jednání ze dne 13. 1. 2021 a rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 8. 2. 2021, č. j. , spisová značka, , soud postupem dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nepřihlédl, neboť listiny byly předloženy až po koncentraci řízení na prvním jednání konaném 15. 2. 2024, o níž byli účastníci poučeni, žalovaná tyto důkazy do skončení prvního jednání neoznačila a předložila je až se svým podáním 5. 3. 2024.

12. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

13. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 17. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč, žalovaná se zavázala prostředky splácet ve výši minimální splátky 5 % celkové dlužné částky měsíčně, minimálně však 500 Kč. Žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala celkem 94 184 Kč a na úvěr plnila celkem 52 221 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy (od 1. 8. 2018) byla omezena ve svéprávnosti mimo jiné tak, že nemohla nakládat s finančními prostředky převyšující částku 3 000 Kč a činit právní jednání s tím spojená. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její příjem činí 6 300 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 22 000 Kč měsíčně, že je vdaná, je invalidní důchodkyní, její domácnost nemá žádné náklady a nemá ani jiné finanční závazky.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 57 odst. 1 o. z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

17. Podle § 62 věty prvé o. z. v rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka.

18. Podle § 65 odst. 1 o. z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

19. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Zjištěný skutkový děj soud posoudil dále s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 419 o. z.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

29. Účastníci řízení dne 17. 8. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 an. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V době uzavření smlouvy však byla žalovaná dle § 57 odst. 1 o. z. omezena ve svéprávnosti a dle § 62 o. z. jí byla jmenována opatrovnice. Smlouva pak byla uzavřena ohledně spotřebitelského (revolvingového) úvěru s úvěrovým rámcem do 70 000 Kč, tedy tato přesahovala částku 3 000 Kč, ohledně níž mohla žalovaná právně jednat (srov. odst. 6 tohoto rozsudku). Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je proto dle § 581 a § 588 o. z. absolutně neplatná, jelikož žalovaná, jež nebyla plně svéprávná, k takovému právnímu jednání (uzavření uvedené smlouvy) nebyla způsobilá (§ 581 věta prvá o. z.). K neplatnosti tohoto právního jednání, jež odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 věta prvá o. z.). Pro úplnost pak soud dodává, že smlouva je žalované na újmu a právní jednání spočívající v uzavření smlouvy žalované opatrovník dodatečně neschválil (srov. § 65 o. z.).

30. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 8. 2021 je absolutně neplatná, částka ve výši 94 184 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu (§ 2991 o. z., § 2993 o. z.), shodně jako částka 52 221 Kč žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně (srov. odst. 8 tohoto rozsudku). Žalobkyně pak správně, v souladu s judikaturou, uplatňovala po žalované nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020).

31. Žalovaná z důvodů popsaných v odst. 4 tohoto rozsudku namítala rozpor žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy. Je pak povinností soudu se s takto uplatněnou námitkou řádně vypořádat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). [V] zásadě [totiž] objektivní povaha vztahu z bezdůvodného obohacení jednoznačně nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporujícím dobrým mravům (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020). Soud v daném případě shledal, že tato námitka uplatněná žalovanou je, vzhledem k okolnostem případu, důvodná.

32. Mezi základní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru patří posouzení schopnosti úvěrovaného spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, a to v souladu s požadavky dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

34. Byť se žalobkyně v daném případě na žalované domáhala „toliko“ vydání bezdůvodného obohacení, neboť (správně) zhodnotila, že smlouva uzavřená mezi její právní předchůdkyní a žalovanou je neplatná z důvodu dle § 581 o. z., soud postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr před tím, než s ní uzavřela smlouvu ze dne 17. 8. 2021, a to zcela konkrétně, tedy jaké zjistila příjmy žalované, jaké zjistila výdaje žalované a jakým způsobem následně schopnost žalované splácet úvěr posoudila, s tím, že k doplněným tvrzením žalobkyně měla označit a předložit důkazy. Takto soud postupoval, aby mohl na základě doplněných tvrzení a důkazů žalobkyní posoudit důvodnost námitky rozporu s dobrými mravy žalované. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy totiž mohou rovněž vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21).

35. V projednávaném případě sice právní předchůdkyně žalobkyně formálně neopomněla svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když v žádosti o revolvingový úvěr je vyhrazen článek II. pro údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr. Na svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované však právní předchůdkyně materiálně zcela rezignovala za situace, když pouhý údaj žalované o tom, že její příjem činí 6 300 Kč měsíčně, musel bez dalšího vést k závěru právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaná není schopna splácet (minimálně) částku 500 Kč měsíčně dle smlouvy. Tvrzení doplněná žalobkyní o tom, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně schopnost žalované splácet úvěr, zůstala pouze obecná (vizte odst. 3 tohoto rozsudku), ke svým tvrzením pak žalobkyně neoznačila a nepředložila ani žádný důkaz. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Právní předchůdkyně žalobkyně by pak při řádném prověření údajů sdělených žalovanou musela zjistit, že výdaje žalované nemohou být nulové, ale zjistila by minimálně jejich orientační výši. Pokud by právní předchůdkyně dostála svým povinnostem posoudit úvěruschopnost žalované, nemohla by žalované žádný spotřebitelský úvěr poskytnout, natož pak úvěr s úvěrovým rámcem do 70 000 Kč. Při řádném plnění povinností právní předchůdkyně žalobkyně by tak nemohl vzniknout žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni, dluh spočívající v jejím bezdůvodném obohacení, nebo by nemohl vzniknout v řádech desítek tisíc Kč. U spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21).

36. Soud shledal, že jak je popsáno v předchozím odstavci, právní předchůdkyně žalobkyně zcela opomněla svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, a to na první pohled zřejmým způsobem, když žalované s tvrzeným příjmem 6 300 Kč poskytla úvěrový rámec 70 000 Kč. Toto zcela zásadní pochybení právní předchůdkyně žalobkyně stran posouzení úvěruschopnosti pak nemůže zhojit ani skutečnost, že žalovaná následně úvěr do určité doby splácela (srov. nedávný u rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. ledna 2024. - Nárokuj s.r.o. v. EC Financial Services, a.s., věc C-755/22., 62022CJ0755).

37. Za daných okolností, kdy na jedné straně žalovaná jako spotřebitel a zároveň osoba s omezenou svéprávností, tedy jako zvláště zranitelná osoba, čerpala úvěr, který by jí (i v případě, že by ve svéprávnosti omezena nebyla) právní předchůdkyní žalobkyně jako profesionála vůbec neměl být poskytnut, porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně dle zákona o spotřebitelském úvěru je zřejmé na první pohled, neboť jen z údajů sdělených žalovanou bylo zřejmé, že nemůže být schopna úvěr splácet, soud uzavřel, že výkon práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z titulu plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Žalobkyně ani žádným způsobem nedoložila, že tuto schopnost u žalované vůbec posuzovala a lze tedy uzavřít, že v materiálním smyslu tuto svoji povinnost úmyslně opomenula. Soud proto žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť jsou v řízení dány důvody zvláštního zřetele, spočívající v tom, že soud žalobkyni, jejíž nárok na vydání bezdůvodného obohacení by za běžných okolností byl pro právu, avšak tento nárok soud žalobkyni dle korektivu dobrých mravů, pramenícího zejména ze zvláštní zranitelnosti žalované jako osoby s omezenou svéprávností, nepřiznal.