24 C 164/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A - Anonymizováno 2. Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 30. 3. 2024 do zaplacení a částku 1 200 Kč, se zamítá.II. Žalovaným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 2. 4. 2024, domáhá na žalovaných zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a částky 1 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní jako zapůjčitelem a žalovanou 2 jako vydlužitelem v pozici podnikatele a žalovaným 1 jako spoludlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , kterou žalovaní podepsali 12. 12. 2017 a na jejímž základě žalobkyně žalovaným poskytla zápůjčku ve výši 110 000 Kč. Protože žalovaní neplnili řádně závazky ze smlouvy, došlo k zesplatnění celé zápůjčky dle odst. 8.3 smlouvy, čímž vznikla nová jistina zápůjčky sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku z ní, celkem 212 835 Kč. Žalovaní se pro případ prodlení s nezaplacením této nové jistiny zavázali zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny až do jejího zaplacení, a to dle čl. 4.2. smlouvy, shodně jako všechny své závazky ze smlouvy, jako solidární dlužníci. Žalovaní své závazky přes výzvy žalobkyně neplnili, žalobkyně tedy zahájila soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2021, č. j. , spisová značka, , jimiž soud mimo jiné potvrdil, že jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni částku představující smluvní pokutu dle bodu 8.7.smlouvy a žalobkyni byla přiznána pohledávka na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaných s úhradou nové jistiny dle bodu 8.4. smlouvy za dobu do 17. 8. 2020. Prodlení žalovaných s úhradou nové jistiny však trvalo i po 17. 8. 2020, žalobkyně se touto žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty za období od 18. 8. 2020 do 13. 3. 2024 a rozhodla se svůj nárok omezit částkou 200 000 Kč, jejíhož zaplacení se v tomto řízení domáhá. Žalobkyně kromě úroku z prodlení v zákonné výši k uvedené částce požaduje i přiznání částky 1 200 Kč jako minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a zůstali nečinní, k jednání nařízenému na 18. 2. 2025 se bez omluvy nedostavili, ač k němu byli řádně předvoláni. Soud proto jednal postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný 1 má ukrajinské státní občanství. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je i ve vztahu k žalovanému 1 dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území České republiky pobyt.

4. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v článku 15 odst. 15.2. smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná 2 jako vydlužitel a žalovaný 1 jako spoludlužník č. 1 podepsali 12. 12. 2017 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, , na podkladě které měla být vydlužiteli (žalované 2) a spoludlužníku (žalovanému 1) poskytnuta investiční zápůjčka (oddíl I. písm. O) smlouvy) pro podnikatelské účely vydlužitele (oddíl II. odst. 1.8 smlouvy) ve výši 110 000 Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky byla stanovena částkou 197 800 Kč, celková částka splácená vydlužitelem po poskytnutí zápůjčky činila 307 800 Kč, výše splátek zápůjčky a úroku za poskytnutí zápůjčky činila 5 130 Kč po dobu 60 měsíců ke každému 25. dni kalendářního měsíce (oddíl I. smlouvy), přičemž si strany dále sjednaly, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely (oddíl I. písm. O) smlouvy). Pro případ prodlení s úhradou splátky nebo její části byly sjednány sankce tak (oddíl II., odst. 8. smlouvy), že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále 30 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost vydlužitele zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky, tyto smluvní pokuty jsou splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva zapůjčitele na zaplacení této pokuty, v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že je vydlužitel v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 30 dnů, je zapůjčitel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností) ze smlouvy, automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře, tj. jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok ze zápůjčky zahrnutý do těchto splátek). V případě, že dojde k zesplatnění zápůjčky, jistina i běžný úrok ze zápůjčky se stávají součástí nové jistiny zápůjčky a tuto novou jistinu je vydlužitel povinen zaplatit den po dni, kdy k zesplatnění došlo. V případě prodlení vydlužitele s úhradou této nové jistiny je zapůjčitel oprávněn požadovat úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. V případě, že vydlužitel neuhradí tuto novou jistinu ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění zápůjčky, je vydlužitel povinen zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené shora další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z celkové výše dlužné nové jistiny (oddíl II., odst. 8.1 smlouvy), která je splatná den následující po vzniku práva na tuto smluvní pokutu. V odst. 8.7 smlouvy si účastníci sjednali další smluvní pokutu pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině ani den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, až do úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na pokutu dle čl. 8.5 smlouvy, tj. 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny. Žalovaná 2, jako vydlužitel, byla ve Smlouvě označena svým IČO a sídlem. Strany si ujednaly, že dlužníci jsou ve vztahu ke všem závazkům ze smlouvy oprávněni a povinni společně a nerozdílně, pokud není pro konkrétní případ sjednáno výslovně jinak. Zápůjčka i následující revolvingy měly být poskytovány pouze k rukám vydlužitele a spoludlužníci s tím souhlasí (oddíl II., odst. 4.3 smlouvy); (zjištěno ze smlouvy účastníků o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2017).

7. Žalobkyně žalované 2 oznámila, že s ohledem na prodlení žalované 2 s jejími závazky se smlouvy delší než 60 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a vyzvala žalovanou 2 k okamžité úhradě částky 226 068 Kč, sestávající z částky 212 835 Kč jako zbývající dlužné splátky dle původního splátkového kalendáře a 13 233 Kč jako neuhrazených penalizačních faktur, jimiž byly vyúčtovány smluvní pokuty dle odst. 8.1. a), b) smlouvy.

8. Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 247 149 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení z částky 272 839 Kč ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do 25. 10. 2019 ve výši 682,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 267 689 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 10. 2019 do 25. 11. 2019 ve výši 2 305,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 262 539 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2019 do 27. 12. 2019 ve výši 2 333,68 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 257 409 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do 27. 1. 2020 ve výši 2 216,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 252 279 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 1. 2020 do 25. 2. 2020 ve výši 2 032,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 247 149 Kč ve výši 10% ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 61 880,75 Kč; rozsudek nabyl právní moci 23. 7. 2021 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka, a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2021, č. j. , spisová značka, ).

9. Předžalobní upomínkou žalobkyně vyzvala žalované k plnění částky 201 200 Kč do 15 dnů od doručení výzvy (zjištěno z předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 13. 3. 2024 adresované žalovanému 1 a žalované 2, včetně poštovného podacího archu ze dne 13. 3. 2024).

10. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně a žalovaní podepsali 12. 12. 2017 smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě měla žalobkyně žalovaným poskytnout částku 110 000 Kč a žalovaní se zavázal ji splatit v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč, celkem měli tedy zaplatit 307 800 Kč. Součástí smlouvy byla i ujednání o smluvní pokutě. Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni částky 272 839 Kč s příslušenstvím, 61 880,75 Kč a 1 200 Kč.

12. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobou následovně:

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

15. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

17. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

18. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Posuzovaná smlouva má charakter smlouvy podnikatelské, neboť žalovaná 2 vystupovala při jejím uzavření jako podnikatel (§ 421 odst. 1 o. z.). Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a netvrdili tedy ani, že by smlouva, v rozporu s označením jejích stran a jejím obsahem, měla být smlouvou spotřebitelskou. Ze smlouvy se podává, že žalovaná 2 žádala o zápůjčku v souvislosti se svým podnikáním a nikoliv pro svou osobní potřebu; tomu proto odpovídá i sjednaný účel smlouvy - investiční zápůjčka i ustanovení odst. 1.8 smlouvy, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely. Určující je podstata společenského vztahu, ve kterém strany při uzavírání smlouvy vystupovaly (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 383/2011, 33 Cdo 3376/2011, 23 Cdo 1129/2008, 33 Odo 341/2004, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 140/99).

22. Ač tedy žalovaní nevystupovali při uzavírání smlouvy v pozici spotřebitele a strany ve smlouvě výslovně vyloučily aplikaci § 1799 a § 1800 o. z., jež by jinak bylo možno aplikovat i na smluvní vztah mezi podnikateli, pokud je adherující strana stranou slabší ve smyslu ust. § 433 o. z. (Pro aplikaci ustanovení občanského zákoníku o adhezních smlouvách musí souběžně nastat dva předpoklady: a) adhezní kontraktace ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z. a b) postavení adherujícího smluvního partnera jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019), dospěl soud při posuzování toho, zda postavení žalovaných při uzavírání smlouvy bylo zásadně rovnocenné s postavením žalobkyně s poukazem na § 433 o. z. k závěru, že žalovaní byli jednoznačně v postavení slabší strany, neboť jednali jako právnická osoba, jejímž předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (žalovaná 2) a jako fyzická osoba (žalovaný 1 jako spoludlužník) s žalobkyní, rovněž jako podnikatelem, ovšem akciovou společností, specializující se na poskytování nebankovních úvěrů, a proto je nezbytné vztáhnout i na ně právní instituty ochrany, které zákon takové slabší straně poskytuje. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. […] Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, dovodil a odůvodnil závěr, podle něhož i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.); jednalo se přitom o vztah mezi podnikateli, posuzována byla možnost aplikace korektivu dobrých mravů na smluvní úroky z prodlení. V tomto kontextu je nutno konstatovat, že výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky v částce 197 800 Kč při poskytnuté zápůjčce ve výši 110 000 Kč odporuje dobrým mravům, je přemrštěná a proto smlouva naplnila parametry zjevné nespravedlnosti, když takto sjednaný úrok zápůjčky poskytnuté žalovaným činí 51,45 % ročně; takováto sazba úroků podstatně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu u úvěrů poskytovaných bankami pro daný typ zápůjček (průměrná úroková sazba u úvěrů s fixací úrokové sazby od 1 do 5 let včetně činila dle systému časových řad ARAD v prosinci 2017 2,84 % ročně). V uvedeném případě tak sjednaná úroková sazba převyšuje běžnou úrokovou sazbu 18,12 x. V dané věci se pak zapůjčená částka navýšila na 279,82 %, což zjevně odporuje dobrým mravům a i tato skutečnost zakládá neplatnost smlouvy (bez ohledu na její charakter). V kontextu s tím se pak jeví smlouva o zápůjčce neplatnou s poukazem na § 547 a § 580 o. z., § 588 o. z., neboť naplňuje kritéria rozporu s dobrými mravy. Soud si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, dle níž [s]amotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.; (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). V projednávaném případě však byly naplněny i další zákonné předpoklady, pro něž je smlouva neplatná dle ust. § 433 o. z.

24. Žalovaným potom již byla rozsudkem uložena povinnost zaplatit částku 272 839 Kč s příslušenstvím a 61 880,75 Kč, dle žalobních tvrzení mimo jiné včetně smluvní pokuty v částce 62 880,75 Kč za předchozí období, představující 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky, nikoli tedy z částky fakticky žalovanými nesplacené nebo z jistiny ponížené o splátky; žalobkyni tak byla přiznána nemravná smluvní pokuta za nezaplacení nejen dlužných splátek jistiny, ale zejména i z úroku za poskytnutí zápůjčky. Takto sjednaná smluvní pokuta se nejeví jako sankce za opožděnou úhradu dluhu, ale jako snaha o zisk co největšího majetkového prospěchu, bez ohledu na již uskutečněné plnění žalovanými. Smluvní podmínky žalobkyně jsou koncipovány jako pro neplatiče, kdy žalobkyně dopředu předpokládá, že dlužník svůj dluh neuhradí a ten se mu „revolvingem“ úroků, smluvních pokut a zesplatněných jistin zmnoží. To vyplývá z odst. 8 smlouvy, sankce, kdy v případě prodlení je sjednána (1) smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky, při delším prodlení (2) dalších 13 % z dlužné splátky, při delším prodlení pak dochází k zesplatnění zápůjčky a vzniká nová jistina, jak již je tematizováno v tomto odstavci, tvořena nejen nesplacenou jistinou, ale i úrokem, a z této nové jistiny se pak v případě prodlení s jejím zaplacením vypočítává (3) další smluvní pokuta 25 % z nové jistiny, jakož i (4) další smluvní pokuta 0,1 % denně z této nové jistiny, která je předmětem tohoto řízení.

25. V rozporu s dobrými mravy tedy není jen výše úroků k zápůjčce, ale (zejména) i ustanovení o smluvní pokutě. Takovými ujednáními (odst. 22 a 24 tohoto rozsudku) žalobkyně vůči žalovaným zneužila své hospodářské postavení, když dosáhla zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 odst. 1 o. z.). Za situace, kdy občanský zákoník neuvádí výslovné pravidlo o tom, jaký je následek porušení takového zákonného zákazu, je třeba použít standardní pravidla o neplatnosti právního jednání (v literatuře shodně Havel, B. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, s. 36). Ustanovení § 433 o. z. je tak samostatně aplikovatelné, tj. k jeho aplikaci zároveň není nutné dovodit porušení jiného (zvláštního) podrobnějšího ustanovení na ochranu slabší strany (srovnej Bejček, J. Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera. Bulletin advokacie, 2015, 7-8, s. 24-36, nebo Zapletal, J. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 466); (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Je přijímaný rovněž názor, že jednání v rozporu s ust. § 433 o. z. může být absolutně neplatné, a to zejména pro rozpor s dobrými mravy (. § 433 [Ochrana slabší strany]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7.).

26. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o zápůjčce ze dne 12. 12. 2017 je tedy od počátku neplatná jako celek, včetně ujednání o smluvní pokutě, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně na její zaplacení, včetně příslušenství, proto nemá právo. Žalobkyni tak nenáleží ani náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v částce 1 200 Kč. Soud proto žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Soud tak rozhodl i přesto, že rozhodoval o nárocích ze smlouvy mezi týmiž účastníky, dle níž již bylo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty soudem přiznáno (srov. odst. 8 tohoto rozsudku). Soud se však od právního posouzení v tomto řízení odchýlil, když přihlédl k neplatnosti smlouvy bez návrhu a důvody absolutní neplatnosti smlouvy, včetně ujednání o smluvní pokutě, jsou odůvodněny v odst. 13 až 26 tohoto rozsudku (srov. § 13 o. z.).

28. O náhradě nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaní, kteří měli ve věci plný úspěch, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinili žádný úkon.