24 C 208/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 54 856,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, ,- úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a- úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení ačástku , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku ve výši 13,8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu , datum, , domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jako „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly i vedení běžného účtu pro žalovaného a sjednaly následně poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, (dále též jako „úvěr 1“). Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal, že jeho účet bude vykazovat kreditní zůstatek minimálně jednou v průběhu 180 dnů čerpání , Anonymizováno, a bude mít na účtu příjem ve výši minimálně 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu a neocitne se v prodlení s plněním závazků dle smlouvy. Žalovanému však vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, banka proto dne , datum, zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek v částce , částka, převedla na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka nebyla splacena, banka proto , datum, dlužnou částku , částka, zesplatnila. Dlužná částka kromě úroků z úvěru ve výši 14,75 % ročně a úroku z prodlení v zákonné výši sestává z dlužné jistiny v částce , částka, , poplatků a smluvní pokuty v částce , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, .

2. Banka se žalovaným uzavřela , datum, smlouvu o úvěru , Anonymizováno, (dále též jako „úvěr 2“), na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 13,80 % ročně a s poplatky a pojištěním schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se opakovaně ocitl v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a poplatků, banka proto ke dni , datum, ukončila poskytování úvěru a zesplatnila ho ke dni , datum, . Dluh sestává z jistiny úvěru v částce , částka, , poplatků v částce , částka, , kapitalizovaného úroků v částce , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, , úroků a úroků z prodlení.

3. Obě pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, .

4. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka uvedla, že postupovala v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a vycházela z informací od žalovaného, tyto informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele BRKI, NRKI, ISIR a jiných. Banka zároveň zohlednila údaje o životním minimu. Banka při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr 1 vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde žalovaný deklaroval příjem , částka, měsíčně, uvedl, že je na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u společnosti , Anonymizováno, , že má pronajaté bydlení, je rozvedený a celkový příjem domácnosti činí , částka, měsíčně a nemá další vyživovací povinnost. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr 1 závazky se splátkami , částka, a z externích zdrojů , částka, . Příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Výše nové splátky byla , částka, . Banka při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr 2 vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde žalovaný deklaroval příjem , částka, měsíčně, uvedl, že je na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u společnosti , Anonymizováno, ., že má pronajaté bydlení, je rozvedený a celkový příjem domácnosti činí , částka, měsíčně a nemá další vyživovací povinnost. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr 2 závazky se splátkami , částka, a z externích zdrojů , částka, . Příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den , datum, , k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný má na území České republiky od , datum, evidován trvalý pobyt. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

8. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

9. Banka a žalovaný uzavřeli , datum, smlouvu o bankovních produktech a dalších službách, na základě níž se mimo jiné banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , změna smluvní dokumentace od , datum, , informace o pojištění vkladů).

10. Úvěr 111. Žalovaný , datum, požádal o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, , v žádosti uvedl, že žije v pronajatém domě či bytě, má odborné či učňovské vzdělání, je rozvedený, v pracovním poměru na dobu neurčitou od , datum, , jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činil , částka, , což je také příjem jeho domácnosti; žalovaný uvedl, že má náklady na bydlení v částce , částka, , nemá žádné ostatní náklady, srážky ze mzdy ani jiné splátky, žalovaný nevyživuje žádnou osobu. Příjem měl být doložen z externího bankovního účtu, jako zaměstnavatele žalovaný uvedl , právnická osoba, (zjištěno z žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

12. Banka a žalovaný uzavřeli , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru , Anonymizováno, , na jejímž základě žalovaný mohl čerpat prostředky až do , částka, , úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně. Žalovaný byl povinen udržovat měsíční kreditní příjem ve výši 50 % z povoleného limitu. Zároveň byly sjednány i poplatky spojené s kontokorentním úvěrem (zjištěno z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne , datum, , ze dne , datum, ).

13. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (Spotřebitelský kontokorentní úvěr , Anonymizováno, , základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od , datum, ) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o kontokorentním úvěru.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do , datum, (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ).

15. Banka převedla , datum, debetní zůstatek na úvěrový účet č. , č. účtu, . K , datum, se jednalo o jistinu po splatnosti v částce , částka, . K , datum, dluh tvořila jistina v částce , částka, , úrok z prodlení v částce , částka, a poplatky v částce , částka, (zjištěno z výpisů z úvěrového účtu č. , hodnota, , platební historie).

16. Úvěr 217. Žalovaný , datum, požádal o úvěr, v žádosti uvedl, že žije v pronajatém domě či bytě, má odborné či učňovské vzdělání, je rozvedený, v pracovním poměru na dobu neurčitou od , datum, , jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činil , částka, , celkový příjem domácnosti činí , částka, ; žalovaný uvedl, že má náklady na bydlení v částce , částka, , nemá žádné ostatní náklady, srážky ze mzdy ani jiné splátky, žalovaný nevyživuje žádnou osobu. Příjem měl být doložen z externího bankovního účtu, jako zaměstnavatele žalovaný uvedl , právnická osoba, (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, ).

18. Banka a žalovaný dne , datum, podepsali smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně jej vrátit v 72 měsíčních splátkách po , částka, (a , částka, za sjednané pojištění, tj. celkem , částka, ), poslední splátkou v částce , částka, , vždy k 10. dni v měsíci, s úrokovou sazbou ve výši 13,80 % ročně, RPSN činila 16,47 %, celková splatná částka činila , částka, . V čl. III. odst. 10 smlouvy jsou popsány případy porušení, mezi které náleží mimo jiné prodlení žalovaného se splněním jakékoli pohledávky banky; v odst. 11 je pak stanoveno, že dojde-li k případu porušení, je banka mimo jiné oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení. V čl. V odst. 2 bylo ujednáno, že smluvní ujednání o úvěru se řídí právními předpisy České republiky (zjištěno ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, , Anonymizováno, , ze dne , datum, , vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační přehled o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta).

19. Žalovanému byla částka , částka, bankou poskytnuta dne , datum, a žalovaný úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil bance částku , částka, (zjištěno z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. , Anonymizováno, , platební historie).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do , datum, (zjištěno z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, , včetně dokladu o odeslání).

21. Banka ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. Vycházela z údajů poskytnutých v žádosti o , Anonymizováno, ze dne , datum, , které ověřovala v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi , právnická osoba, a dalších. Od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě takto zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného činil , částka, , interní splátky v částce , částka, , externí splátky v částce , částka, a životní náklady v částce , částka, . K období před poskytnutím úvěrů 1 a 2 žalobkyně doložila výpisy z účtu žalovaného vedené u banky , Anonymizováno, . Z prvně uvedeného výpisu za únor 2023 se podává, že žalovaný měl jediný příjem v částce , Anonymizováno, označený jako převod, údaj o subjektu je začerněn. Z druhého uvedeného výpisu za březen 2023 se podává, že žalovaný v tomto měsíci žádný příjem neměl.

22. Z dalších, předložených výpisů z účtu č. , Anonymizováno, soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé, když co se týče tvrzení žalobkyně, že banka příjmy žalovaného ověřovala z výpisů z účtu, tyto výpisy jsou za období po poskytnutí úvěrů.

23. Pohledávky z obou smluv byly z právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na žalobkyni s účinností k , datum, . O této skutečnosti byl právní předchůdkyní žalobkyně žalovaný informován písemným oznámením ze dne , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, potvrzení ze dne , datum, , dohody ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

24. Dne , datum, vyhotovil a odeslal zástupce žalobkyně předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzval, aby uhradil částku , částka, na bankovní účet ve výzvě uvedený ve lhůtě do , datum, (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

25. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

26. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

27. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na základě smlouvy o úvěru expres půjčka ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je splatit v 72 měsíčních splátkách po , částka, (a , částka, za sjednané pojištění, tj. celkem , částka, ) a s dalšími poplatky dle smlouvy. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál. Právní předchůdkyně žalobkyně , datum, poskytla žalovanému úvěrový limit do výše , částka, , žalovaný ho však překročil a vznikl mu nepovolený debetní zůstatek, který spolu s poplatky a úrokem tvoří částku , částka, . Pohledávky byly bankou postoupeny na společnost žalobkyně. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila mimo jiné vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, dle kterého banka vycházela z příjmu žalovaného deklarovaného v žádosti v částce , částka, měsíčně, jehož výši měla ověřit výpisy z účtů, z nich se však takový ani jiný příjem od zaměstnavatele nepodává, zjistila, že žalovaný má další splátky v částce , částka, a , částka, měsíčně. Žalovaný na předmětný úvěr 2 zaplatil celkem , částka, .

28. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

29. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen jako „o. z.“.

30. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

31. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

32. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

34. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

35. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

37. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

39. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

43. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

44. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

45. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

46. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) doplnila své tvrzení i důkazy ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované ve svém podání ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že banka příjmy žalovaného ověřila z výpisů z účtu. Tato svá tvrzení však žalobkyně neprokázala, když z předložených výpisů z účtu před poskytnutím úvěrů se příjmy žalovaného nepodávají vůbec, případně se jedná o příjem od neznámého subjektu v rozdílné výši, než jaká měla být mzda žalovaného; při jednání , datum, žalobkyně výslovně uvedla, že další důkazy neoznačuje. Banka tak při posuzování úvěruschopnosti opomenula řádně zjišťovat základní složku, tj. příjem žalovaného, z níž by dále bylo lze usuzovat schopnost či neschopnost žalovaného úvěr splácet.

47. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18.

48. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o úvěru 2 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (, částka, ) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni na poskytnutý úvěr uhradil (, částka, ). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí , částka, , jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

49. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný jako spotřebitel je nečinný, netvrdí nedostatek prostředků. Za této situace lze dovodit, že prodlení žalovaného se splacením zbytku jistiny úvěru nastalo v době následující po uplynutí doby k plnění dle smlouvy a výzvě žalobkyně k zaplacení. Z výzvy zaslané bankou má soud za prokázané, že banka žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu do , datum, (srov. odst. 20 tohoto rozsudku). Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. Do prodlení s úhradou částky , částka, se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky, dne , datum, se žalovaný ocitl v prodlení, proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

50. Ve zbývající části soud žalobu ohledně úvěru 2 zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru.

51. Co se týče úvěru 1, má soud za to, že vzhledem k výši splátky, která činila toliko , částka, měsíčně, bylo možno dojít k závěru o tom, že žalovaný bude schopen takovou částku splácet i přes absentující ověření příjmů žalovaného, na základě modelu posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr provedeného bankou, smlouva o úvěru 1 je tak platná, žalobkyně svůj nárok v tomto ohledu prokázala a soud tak žalobě ohledně úvěru 1 vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 77,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , když tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.

53. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.