24 C 212/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Petrou Vlčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 1 421 732,23 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 917 000 Kč, a to ve splátkách po 25 000 Kč splatných vždy do každého 5. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím pro právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 na soudním poplatku částku 32 829 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smluvní pokuty. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 6. 5. 2016 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o poskytování stravovacích služeb č. [jednací číslo MSP] – [anonymizováno] – [anonymizováno], jejímž předmětem bylo zajištění stravovacích služeb v [anonymizována dvě slova], ve které byla dojednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení s platbou poplatku za užívání prostor jídelny a bufetu nebo poplatku za služby. Žalovaná platby dle této smlouvy nehradila řádně. Doba prodlení od 6. 6. 2016 do 23. 1. 2020 činila 1327 dnů. Smluvní pokuta za toto období činí 1 327 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení v kapitalizovaného částkou 94 732,23 Kč.

2. Podáním ze dne 16. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně části smluvní pokuty a úroku z prodlení. Usnesením ze dne 19. 11. 2020 č. j. 24 C 212/2020 – 41, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2020, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno, a to co do částky 410 000 Kč na smluvní pokutě za období od 6. 6. 2016 do 20. 7. 2017 a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 94 732,23 Kč. Předmětem řízení tak dále byla smluvní pokuta za období od 21. 7. 2017 do 23. 1. 2020 ve výši 917 000 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout. Potvrdila uzavření uvedené smlouvy i výši dojednaných plateb. Namítla však, že k prodlení došlo z důvodů na straně žalobkyně, která žalované nevystavovala faktury ani žalovanou k úhradě nevyzvala. Žalovaná je plátcem DPH a k platbám hrazeným žalobkyni potřebovala účetní doklad. Nebylo jí rovněž známo, zda je žalobkyně plátcem DPH. Poprvé žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě až v lednu roku 2020, kdy již část plateb byla promlčena. Přesto žalovaná veškeré platby uhradila. Až poté žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu. Žalovaná má za to, že z těchto důvodů je uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu v rozporu s dobrými mravy. Dále namítala její nepřiměřenou výši s odkazem na skutečnosti, že k prodlení došlo z důvodů na straně žalobkyně, žalovaná plnila bezprostředně po výzvě a žalobkyni nevznikla žádná škoda. Z toho důvodu navrhovala moderaci smluvní pokuty až na částku 0 Kč.

4. Žalobkyně k tomu uvedla, že povinnost k úhradě plateb nebyla v projednávané věci vázána na výzvu. Ve smlouvě byla výše poplatku za služby uvedena výslovně včetně DPH, výše poplatku za užívání prostor byla uvedena bez DPH, neboť žalobkyně není jejím plátcem (u poplatků za služby se jedná o přenesení nákladů na energie). Informaci, že žalobkyně není plátcem DPH, mohla žalovaná zjistit rovněž z veřejných zdrojů, např. z internetu. Výše smluvní pokuty pak odpovídá době prodlení 3 a půl roku a není nepřiměřená.

5. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

6. Žalovaná se obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mj. hostinská činnost (viz výpis z obchodního rejstříku).

7. Účastníci dne 6. 5. 2016 podepsali smlouvu, jejímž účelem byla úprava a stanovení podmínek poskytování služeb provozování jídelny a zajištění stravování pro zaměstnance v objektu [anonymizována dvě slova] [ulice] na dobu do 31. 5. 2017. Žalovaná se zavázala na svůj náklad a nebezpečí provádět služby provozování jídelny, kantýny a bufetu. Za tím účelem jí žalobkyně přenechala do dočasného užívání prostory jídelny, včetně kantýny, bufetu a zázemí v budově [adresa] na pozemku [číslo] v k. ú. [obec], a to včetně vybavení. Za užívání těchto prostor se žalovaná žalobkyni zavázala měsíčně hradit poplatek ve výši 11 500 Kč a náklady na energie včetně DPH ve výši 17 382 Kč, to vše do 5. dne v následujícím měsíci. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit telefonní poplatky dle skutečně provolané částky na základě faktury žalobkyně se splatností 21 kalendářních dnů ode dne jejího odeslání. V případě prodlení poskytovatele se zaplacením poplatku za užívání a nákladů za energie se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení splatnou do 15 dnů ode dne doručení výzvy k její úhradě. Dále si účastníci ujednali, že ujednáním o smluvní pokutě není dotčeno právo na náhradu škody (viz Smlouva o poskytování stravovacích služeb č. MSPO – [číslo] MSP-CES ze dne 5. 6. 2016).

8. Žalobkyně žalovanou dne 21. 1. 2020 vyzvala k úhradě dluhu dle uvedené smlouvy za období 13 měsíců v celkové výši 375 466 Kč (viz výzva k úhradě ze dne 21. 1. 2020). Žalovaná uhradila žalobkyni platby dle uvedené smlouvy v celkové výši 375 466 Kč dne 23. 1. 2020 (viz výpis z účtu žalobkyně).

9. Dne 8. 4. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty za prodlení v období od 6. 6. 2016 do 23. 1. 2020 ve výši 1 327 000 Kč a úroku z prodlení za toto období ve výši 94 732,23 Kč (viz výzva ze dne 8. 4. 2020).

10. Žalovaná s vyúčtováním smluvní pokuty nesouhlasila (viz vyjádření ze dne 14. 4. 2020). Žalobkyně důvody žalované vztahující se k nároku na smluvní pokutu neuznala (viz reakce na výzvu ze dne 4. 5. 2020).

11. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti korespondují z hlediska časového i obsahového. Rovněž sami účastníci neměli námitek k obsahu ani pravosti provedených listinných důkazů. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř.

12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně přenechala žalované za účelem zajištění stravovacích služeb do užívání prostory v [anonymizována dvě slova] [ulice], za což se žalovaná zavázala hradit měsíčně poplatek ve výši 11 500 Kč a náklady na energie včetně DPH ve výši 17 382 Kč, to vše do 5. dne v následujícím měsíci. Tato povinnost žalované byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč denně. Žalovaná za užívání uvedených prostor v období od 6. 5. 2016 do 31. 5. 2017 žalobkyni uhradila platby až dne 23. 1. 2020.

13. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

14. Smlouvu o poskytování stravovacích služeb ze dne 6. 5. 2016 soudu posoudil jako smlouvu nepojmenovanou smlouvu s prvky smlouvy nájemní ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nárok žalobce soud posoudil jako pohledávku z titulu smluvní pokuty podle § 2048 a násl o. z.

15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Soudní praxe a odborná literatura opakovaně konstatuje, že smluvní pokuta plní do okamžiku splnění utvrzeného dluhu zajišťovací, sankční a kompenzační funkci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011 sp. zn 23 Cdo 3682/2008). Smluvní pokuta zakládá povinnost dlužníka pro případ, že řádně a včas nesplní smluvně stanovenou povinnost. Pokud jde o způsob vyčíslení smluvní pokuty, zákon respektuje autonomii vůle smluvních stran. Smluvní pokuta může být formulována jako povinnost zaplatit jednorázové plnění nebo jako povinnost zaplatit dlužníkovi určitou peněžitou sankci za každý den prodlení s plněním utvrzené povinnosti, například procentuálním vyčíslením z dlužné částky nebo jako v tomto případě paušální částkou za každý den prodlení.

18. V projednávané věci se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plateb, když měsíční poplatky za užívání výše uvedených prostor namísto každého 5. dne v měsíci za období od 6. 5. 2016 do 31. 7. 2016 uhradila až dne 24. 1. 2020. Došlo tak k porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Soud nesdílí stanovisko žalované, že se na jejím prodlení s plněním dluhu podílela žalobkyně, neboť žalovaná ke splnění své povinnosti nepotřebovala ze strany žalobkyně žádnou součinnost ve smyslu ust. § 1975 o. z. V projednávané věci byl ve smyslu ust. § 1958 odst. 1 o. z. čas plnění mezi účastníky smluvně přesně ujednán a žalovaná byla povinna plnit bez výzvy žalované. Jakékoliv účetní doklady jsou sice významné pro daňové účely, např. pro povinnost plátce daně z přidané hodnoty přiznat tuto daň (§ 20a a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty), avšak nemají vliv na povinnost hradit platby dle uvedené smlouvy (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2614/2019). Je tomu tak i proto, že uplatňování soukromého práva není závislé na uplatňování práva veřejného ve smyslu ust § 1 o. z. Povinnost hradit poplatek za užívání a náklady na energie bez výzvy či faktury je z uvedené smlouvy zcela zřejmá, a to i s ohledem na ujednání o úhradě telefonních poplatků podle uvedené smlouvy. V případě telefonních poplatků byla totiž splatnost oproti splatnosti měsíčních plateb za užívání prostor výslovně vázána právě na fakturaci, tedy na výzvu.

19. Nedůvodná byla rovněž námitka, že žalobkyně otálela s uplatněním nároku na úhradu plateb dle uvedené smlouvy. Soudní praxe v této souvislosti opakovaně dospěla k závěru, že nelze zkracovat promlčecí dobu k uplatnění nároku odkazem na to, že vymáhání dlužné částky po delší době je v rozporu s dobrými mravy. Pro věřitele totiž platí, že svůj nárok může bez rizika vznesení námitky promlčení uplatnit u soudu v promlčecí době (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 32 Odo 1122/2003 nebo rozsudek ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 359/2007). V rozporu s dobrými mravy není bez dalšího asi situace, kdy je smluvní pokuta vymáhána poté, co již byl utvrzený závazek splněn (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. Cdo 1657 /2017).

20. K námitce nepřiměřenosti smluvní pokuty se však soud zabýval tím, zda jsou ve věci dány důvody pro moderaci smluvní pokuty.

21. Jaké okolnosti má soud posuzovat pro závěry o přiměřenosti smluvní pokuty, zákon nestanoví a tato otázka je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. Bude-li výsledkem rozhodování soudu jeho závěr, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená – věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dluhy pro některé smluvní strany nevýznamné mohou být jinými smluvními partnery považovány za natolik důležité, že se dohodnou na jejich zajištění smluvní pokutou. Stejným způsobem může být různými subjekty posuzována i různá výše smluvní pokuty (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006 sp. zn. 29 Odo 1105/2003). V projednávané věci však účastníci ohledně důvodů, které vedly ke sjednání smluvní pokuty, netvrdili ničeho. Soud tedy vycházel zejména z porovnání výše smluvní pokuty s utvrzovanou povinností a jejím významem. Účelem uvedené smlouvy bylo zajištění stravování pro zaměstnance justičního areálu. K naplnění tohoto účelu byly žalované pronajaty uvedené prostory. Povinnost úhrady plateb za tyto prostory pak podle názoru soudu představuje jednu z hlavních povinností žalované ve vztahu k žalobkyni. Souhrnná výše měsíčních plateb podle uvedené smlouvy činila 28 882 Kč. [příjmení] 1 000 Kč představuje cca 3,46% z částky 23 882 Kč, což by u denní sazby mohlo vést k závěru o nepřiměřené výši smluvní pokuty. Nelze však přehlédnout, že tato částka se již úměrně výši dluhu nenavyšovala. Přitom soudu přihlédl k ustálené rozhodovací praxi, podle které není pokuta, která nepřesahuje částku 0,5% denně z dlužné částky, zásadně nepřiměřená (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, 33 Odo 477/2005, 33 Odo 810/2006, 33 Odo 438/2005). Vzhledem k tomu, že v tomto konkrétním případě výsledná smluvní pokuta činí cca 0,29 % denně z celkové dlužné částky a účastníci žádné zvláštní okolnosti netvrdili, soud uzavřel, že není na místě moderační právo aplikovat. I pokud by totiž soud uzavřel, že s ohledem na poměr mezi výší smluvní pokuty za 1 den prodlení a výší měsíční platby za užívání pronajatých prostor je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, její celkovou výši by nesnížil, neboť má za to, že výše smluvní pokuty 0,29 % denně odpovídá běžnému obchodnímu styku.

22. Pro úplnost pak soud dodává, že při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty nelze vycházet z poměru celkové výše smluvní pokuty dané dlouhodobým prodlením dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006). Pro posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty není rozhodné ani posouzení důvodů, které způsobily, že dlužník byl v prodlení s plněním utvrzeného dluh ani ke skutečnostem, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení dlužníka s plněním utvrzené povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn.

23. Cdo 2192/2009). Takové případy by bylo možno hodnotit toliko z hlediska dobrých mravů podle § 2 odst. 3 o. z. Odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy bylo vždy považováno za výjimečné opatření dané mimořádnými okolnostmi případu. V dané věci však soud žádné mimořádné okolnosti neshledal.

23. Zákon nestanoví, kdy je smluvní pokuta splatná. Uplatní se proto obecná pravidla pro splatnost dluhu podle § 1958. Věřitel je oprávněn požadovat úhradu plnění odpovídající smluvní pokutě zásadně ihned po vzniku práva na její zaplacení; dlužník je pak povinen uhradit smluvní pokutu zásadně bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem o plnění v souladu s ust. § 1958 požádán. Žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty vyzvala dne 8. 4. 2020.

24. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že nárok žalobkyně je po právu, proto žalobě vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a contrario, neboť ve věci byla poměrně úspěšnější žalobkyně, ta však náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala.

26. O povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 449/1991 Sb., o soudních poplatcích.

27. Při stanovení lhůt k plnění soud postupoval podle § 160 o. s. ř. v návaznosti na krizová opatření přijatá na základě usnesení vlády č. 957 ze dne 30. září 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2), a na základě ust. § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). V důsledku těchto opatření je v současné době opakovaně významně omezována podnikatelská činnost v gastronomii. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že povinnost k jednorázové úhradě by pro žalovanou, která podniká právě v gastronomii, byla v současné době mimořádně tíživá, a proto rozhodl, že se plnění má stát ve splátkách. Jejich výši soud stanovil tak, aby byl závazek uhrazen v horizontu tří let. Má za to, že žalobkyně nebude takovým postupem výrazně omezena.

28. Ze stejných důvodů byla stanovena i delší doba k úhradě soudního poplatku.