24 C 283/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 37 967 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 214 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 214 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 214 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 214 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 969 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 142 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 399,50 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala ve znění částečného zpětvzetí ze dne 12. 11. 2024, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 29. listopadu 2024, č. j. 24 C 283/2024-49, zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva č. , Anonymizováno, /, č. účtu, , kdy byl sjednán nájem bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, . Měsíční nájemné bylo sjednáno na 3 214 Kč a zálohy na služby ve výši 2 800 Kč měsíčně, za měsíc květen 2023 činilo nájemné částku 1 970 Kč a zálohy na služby částku 1 716 Kč. Žalovaná neuhradila vzniklý nedoplatek na službách ve výši 23 142 Kč za rok 2022. Žalovaná neuhradila nájemné za měsíce leden 2023 až květen 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, když se vyjádřila toliko k otázce jejího bydliště pro posouzení místní příslušnosti zdejšího soudu.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 24 bod 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o řízení, jehož předmětem je věcné právo k nemovitostem a nájem nemovitostí, konkrétně neuhrazené nájemné, přičemž nemovitost se nachází na území ČR.

4. Účastníky soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobkyni doručeno 16. 1. 2025 do datové schránky a žalované bylo doručeno 23. 7. 2024 do vlastních rukou. Účastníci na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovali. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Mezi účastníky byla dne 8. 7. 2020 uzavřena smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. , Anonymizováno, /, č. účtu, , jejímž předmětem byl nájem bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , adresa, , k. ú. , adresa, , městská část , adresa, . Nájemné a zálohy na služby jsou sjednány v evidenčním listu a jsou splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné (prokázáno smlouvou o nájmu bytu). Od 1. 1. 2023 bylo nájemné ve výši 3 214 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 800 Kč měsíčně, od 1. 5. 2023 bylo nájemné ve výši 1 970 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 716 Kč měsíčně (prokázáno evidenčními listy). Za rok 2022 vznikl žalované nedoplatek na službách ve výši 23 142 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb). Žalovaná neuhradila nájemné a služby za měsíce leden až květen 2023 (prokázáno evidencí předpisů a plateb). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou, dodejkou).

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, na základě níž žalobkyně přenechala žalované byt k užívání, za což se žalovaná zavázala platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná neuhradila nájemné a ani neuhradila nedoplatky vzniklé na službách. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české.

9. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. a § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná se zavázala platit nájemné za byt a zálohy na služby, a to ve smyslu § 2246 odst. 1 o. z. a § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., o službách. Žalovaná se pak nadto dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobkyně tak má vedle práva na zaplacení dlužné částky dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení.

10. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná (žalobkyně byla úspěšná co do částky 37 967 Kč s příslušenstvím, avšak neúspěšná byla co do částky 12 917 Kč, když zpětvzetí žaloby učinila na základě judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, kdy původně žalovala též zálohy na služby, přestože v době podání žaloby již mělo dojít k jejich vyúčtování, tedy žalovala částky, na něž neměla nárok, pročež úspěch žalobkyně činí 75 % a neúspěch činí 25 %, tedy jí náleží náhrada nákladů ve výši 50 %), právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 399,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze nevrácené části zaplaceného soudního poplatku v částce 1 899 Kč a náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) v souladu s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem tedy 900 Kč. Celkové náklady tak činí 2 799 Kč, z nichž 50 % činí 1 399,50 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za částečné zpětvzetí z 12. 11. 2024, neboť se jednalo o opravu žaloby, kdy žalobkyně napravovala svoje nedopatření nesprávně zažalované částky; podání ze dne 2. 12. 2024, neboť informace v něm obsažené měly být již součástí žaloby, a pakliže by žaloba byla perfektní, nemusel by zdejší soud žalobkyni k doplnění vyzývat; za podání z 20. 2. 2025, jelikož se jednalo o administrativní opravu částečného zpětvzetí, k níž nemusela být žalobkyně vyzývána, pakliže by již prvotní částečné zpětvzetí bylo bezchybné; a též za podání ze dne 11. 3. 2025, které obsahovalo toliko sdělení čísla účtu za účelem vrácení soudního poplatku, a tedy se nejednalo o kvalifikované podání ve věci samé. Odměnu advokáta soud žalobkyni nepřiznal s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 376/12 a sp. zn. I. ÚS 2310/13, neboť v dané věci jsou výdaje související se zastupováním advokáta s ohledem na dostatečné materiální a personální vybavení , Anonymizováno, zcela neúčelně vynaloženými a jejich přiznáním by docházelo k nadbytečnému zatěžování účastníka ze strany správního orgánu. V daném případě se jednalo o věc po skutkové a právní stránce jednoduchou, když předmětem žaloby byl dluh žalované na nájmu a úhradách na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce je v těchto případech pravidelným účastníkem řízení, a tato agenda tak bezesporu tvoří relativně běžnou agendu žalobce, přičemž nutno konstatovat, že základní právní argumentace je u těchto sporů stejná. Nadto je nutno uvést, že v řízení samotném se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem.