24 C 292/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 984 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí je i předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši , částka, , paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po , částka, . Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , úroku vyčísleného od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroků z úvěru ve výši 8 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky ve výši , částka, , sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně i žalovaný konkludentně, když nesdělili svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, 29. 10. 1992; č. 209/1993 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný měl v době uzavření smlouvy doposud na území České republiky evidován trvalý pobyt.

4. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

5. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal jej vrátit v 14 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady n vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, , pracovní smlouvy ze dne , datum, a prohlášení o čisté mzdě ze dne , datum, ). Žalovaný na poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil , částka, , dále už nezaplatil ničeho (zjištěno z transakční historie žalovaného). Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, mimo jiné i ohledně pohledávky za žalovaným (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávek (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu do , datum, (zjištěno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , včetně podacího lístku). V září 2022 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 9,97 % ročně (zjištěno ze Sestavy 1144 - "Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR - nové obchody").

7. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky v ujednané výši. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

16. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

17. Úrokové sazby uplatňované bankami v září 2022 (v době uzavření předmětné smlouvy) nečinily 115,2 % ročně, což je úrok vypočtený z úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze ARAD s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací od 1 roku do 5 let včetně, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy ze dne , datum, 9,97 % ročně. Sjednaný úrok 115,2 % ročně přesahuje sazby uplatňované bankami více než 11krát (konkrétně 11,55krát). Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou mírou úročení uplatňovanou bankami a sjednanou výší úročení ve smlouvě o spotřebitelskému úvěru je zcela nepochybně nutné považovat za zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy.

18. Tyto skutečnosti proto soud vedou k jednoznačnému závěru o tom, že ujednání o výši úročení ve smlouvě je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v němž dospěl k závěru, že „ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku […] Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.”19. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Za této situace tak nemohou být splněny podmínky pro aplikaci § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části, respektive že by právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu shora uvedených ustanovení. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C377/14 Radlinger a Radlingerová, C349/18 Kanyeba; C482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C779/18 Mikrokasa).

20. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je tedy od počátku neplatná jako celek a částka , částka, , kterou na jejím základě žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku , částka, , žalobkyně má právo toliko na vrácení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou (, částka, ) a již vrácenou částkou (, částka, ), tj. , částka, . Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu do , datum, . Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. Soud proto žalobě ohledně částky , částka, vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Do prodlení s úhradou částky , částka, se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky (tedy ode dne , datum, ), proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Předmětem řízení bylo zaplacení částky , částka, , přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (jistina), tedy žalovaný byl ohledně jistiny úspěšný v poměrné části 32,66 %. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinil žádný úkon.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.