24 C 306/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 132 441,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti , částka, . Žalovaná se pak zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku , částka, , která je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, , se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 12,70 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, jakož i poté, co pohledávky byly postoupeny, neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky , částka, , sestávající z dlužné jistiny v částce , částka, , poplatku , částka, a smluvní pokuty , částka, s úroky a úroky z prodlení.

2. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni z její právní předchůdkyně převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od téhož data. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Postoupená pohledávka činila , částka, a její příslušenství tvořené smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení a smluvní pokutou. Součástí částky je i navýšení dlužné částky účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované zápůjčku splácet zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalované; poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady v ní uvedenými.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaná, když nesdělila svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, 29. 10. 1992; č. 209/1993 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaná měla v době uzavření smlouvy doposud na území České republiky evidován trvalý pobyt.

5. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v odst. 10.2. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

8. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě poskytla v hotovosti žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, (hotovostní forma poskytnutí úvěru přitom vyplývá ze sjednané doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení v celkové výši , částka, ). Smluvní strany si přitom sjednaly smluvní úrok ve výši 86 % ročně. Že se jedná o roční úrokovou sazbu přitom není patrné přímo ze znění smlouvy, ale z tabulky umoření, kde je ve vysvětlivkách pojmů sjednaná úroková sazba označena jako „roční zápůjční úroková sazba v % (označováno p.a.)“. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, , sestávající z jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši , částka, a doplňkového pojištění, které bylo sjednáno, ve výši , částka, . Žalovaná se předmětnou částku zavázala splatit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách, ve výši , částka, u 1. až 20. splátky, a ve výši , částka, u 21. splátky, splatných vždy ke konci splátkového období (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , zařazení zákazníka do pojistného programu, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , tabulkou umoření ze dne , datum, ).

9. Ze sjetiny databáze časových řad ARAD za období ledna 2021 má soud za prokázané, že v červnu 2023 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let včetně 9,66 %.

10. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Vycházela přitom z údajů uvedených žalovanou. Žalovaná uvedla, že je vdova, žije v nájmu a je zaměstnána jako kuchař u společnosti , právnická osoba, a její čistý měsíční příjem činí , částka, . Další příjmy domácnost žalované nemá, žalovaná nesplácí žádné externí ani interní splátky (u právní předchůdkyně žalobkyně). Jako odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla , částka, . K uvedenému měla žalovaná předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za období měsíců března a dubna. Tyto listiny však žalobkyně nedoložila (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ).

11. Žalovaná neuhradila právní předchůdkyni žalobkyně nic (prokázáno tabulkou umoření ze dne , datum, ).

12. Pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností k , datum, . O této skutečnosti byla právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná informována písemným oznámením ze dne , datum, , v němž byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do deseti dnů od doručení, výzva byla žalované odeslána , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

13. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalované dopis označený jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, v němž žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do , datum, (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

14. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

15. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy č. , hodnota, podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, zápůjčku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala ji vrátit v 21 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby 86 % ročně, dalšími poplatky a pojistným. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, mimo jiné i ohledně pohledávky za žalovanou. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu do , datum, . V červnu činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let včetně 9,66 %.

16. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou měla vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky v ujednané výši. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

25. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

26. Úrokové sazby uplatňované bankami v červnu 2023 (v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce) nečinily 86 % ročně. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze ARAD s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací od 1 roku do 5 let, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy 9,66 % ročně. Sjednaný úrok zápůjční úrokové sazby 86 % ročně přesahuje sazby uplatňované bankami téměř devětkrát (konkrétně 8,9krát). Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou mírou úročení uplatňovanou bankami a sjednanou výší úročení ve smlouvě o spotřebitelskému úvěru je zcela nepochybně nutné považovat za zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy.

27. Tyto skutečnosti proto soud vedou k jednoznačnému závěru o tom, že ujednání o výši úročení ve smlouvě o zápůjčce je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3308/16 (publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v němž dospěl k závěru, že „ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku […] Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.”28. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Za této situace tak nemohou být splněny podmínky pro aplikaci § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části, respektive že by právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu shora uvedených ustanovení. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , C618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C377/14 Radlinger a Radlingerová, C349/18 Kanyeba; C482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C779/18 Mikrokasa).

29. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je tedy od počátku neplatná jako celek a částka , částka, , kterou na jejím základě žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě jejího dluhu do , datum, . Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná žalobkyni ani její právní předchůdkyni nezaplatila ničeho, proto má žalobkyně právo toliko na vrácení částky , částka, . Soud proto žalobě ohledně částky , částka, vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Do prodlení s úhradou částky , částka, se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky (tedy ode dne , datum, ), proto je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

32. Předmětem řízení bylo zaplacení částky , částka, , přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (jistina), tedy žalovaná byla ohledně jistiny úspěšná v poměrné části 24,49 %. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalované, která byla v řízení úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinila žádný úkon.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.