24 C 317/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 138,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 138 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 8 000,86 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 189,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 868,77, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 417,90 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 279,90 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne 16. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 9 355 Kč, která je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 354 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 18,70 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 431 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 27. 11. 2021. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 24. 1. 2021. K 4. 6. 2021 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení dluhu žalovaného, kdy dlužná jistina činila 9 417 Kč a dlužný poplatek činil 7 720,96 Kč. Po tomto datu žalovaný ničeho na dluhu neuhradil, dlužná jistina se tak úročila sjednaným úrokem ve výši 18,70 % ročně, a to od 28. 11. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 862 Kč.

2. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z její právní předchůdkyně převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, s účinností od 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dne 16. 12. 2022. Postoupená pohledávka činila 23 823,46 Kč a její příslušenství tvořené smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Součástí částky je i navýšení dlužné částky účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného; poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady v ní uvedenými; dle nich měsíční příjem žalovaného činil 26 701 Kč, neměl vyživovací povinnost k další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný má na území České republiky od 3. 2. 2020 evidován trvalý pobyt. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v odst. [číslo] smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], ze dne 12. 12. 2022).

7. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě poskytla v hotovosti žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč (hotovostní forma poskytnutí úvěru přitom vyplývá ze sjednané doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 2 151 Kč Smluvní strany si přitom sjednaly smluvní úrok ve výši 88 % ročně. Že se jedná o roční úrokovou sazbu přitom není patrné přímo ze znění smlouvy, ale z tabulky umoření, kde je ve vysvětlivkách pojmů sjednaná úroková sazba označena jako„ roční zápůjční úroková sazba v % (označováno p.a.)“. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 19 355 Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 4 354 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši 2 151 Kč a doplňkového pojištění, které bylo sjednáno, ve výši 1 350 Kč. Žalovaný se předmětnou částku zavázal splatit v celkem 45 týdenních (sedmidenních) splátkách, ve výši 431 Kč u 1. až 44. splátky, a ve výši 431 Kč a 391 Kč u 45. splátky, splatných vždy ke konci splátkového období (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2021, zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 1. 2021, tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022).

8. Ze sjetiny databáze časových řad ARAD za období ledna 2021 má soud za prokázané, že v lednu 2021 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 10,08 %.

9. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán jako pracovník vychystávky zboží u společnosti [právnická osoba] a jeho čistý měsíční příjem činí 26 701 Kč. Další příjmy domácnost žalovaného nemá, žalovaný nesplácí žádné externí ani interní splátky (u právní předchůdkyně žalobkyně). Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl 10 000 Kč. K uvedenému měl žalovaný předložit pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za období měsíců listopadu a prosince 2020 Tyto listiny však žalobkyně nedoložila; žalobkyně předložila pouze patrně část printscreenu z internetového bankovnictví žalovaného (z listiny však není patrné, že se jedná právě o bankovní účet žalovaného), z něhož se podává, že na účet byla od společnosti [právnická osoba] připsána dne 7. 1. 2021 částka 30 014 Kč (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 1. 2021, listem nadepsaným leden 2021).

10. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 862 Kč, a to jednou splátkou provedenou dne 24. 1. 2021 (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022).

11. Pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností k 16. 12. 2022 O této skutečnosti byl právní předchůdkyní žalobkyně žalovaný informován písemným oznámením ze dne 16. 12. 2022, v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 23 849,76 Kč (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, včetně podacího lístku).

12. Dne 2. 6. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému dopis označený jako výzva k plnění, v němž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 21 388,35 Kč do 16. 6. 2023 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023, včetně podacího lístku).

13. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy [číslo] podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 16. 1. 2021 zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit v 45 týdenních splátkách po 431 Kč spolu s úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby 88 % ročně, dalšími poplatky a pojistným. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 862 Kč, dále už nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, mimo jiné i ohledně pohledávky za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu do 16. 6. 2023. V lednu 2021 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 10,08 %.

15. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako„ ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou měl vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky v ujednané výši. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

24. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) vyplývá, že„ v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

25. Úrokové sazby uplatňované bankami v lednu 2021 (v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce) nečinily 88 % ročně. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze ARAD s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací do 1 roku včetně, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy 10,08 % ročně. Sjednaný úrok zápůjční úrokové sazby 88 % ročně přesahuje sazby uplatňované bankami více než osmkrát (konkrétně 8,73krát). Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou mírou úročení uplatňovanou bankami a sjednanou výší úročení ve smlouvě o spotřebitelskému úvěru je zcela nepochybně nutné považovat za zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy.

26. Tyto skutečnosti proto soud vedou k jednoznačnému závěru o tom, že ujednání o výši úročení ve smlouvě o zápůjčce je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v němž dospěl k závěru, že„ ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku (…) Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.” 27. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Za této situace tak nemohou být splněny podmínky pro aplikaci § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části, respektive že by právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu shora uvedených ustanovení. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C -618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C -488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C -377/14 Radlinger a Radlingerová, C -349/18 Kanyeba; C -482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C -125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C -779/18 Mikrokasa).

28. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2021 je tedy od počátku neplatná jako celek a částka 10 000 Kč, kterou na jejím základě žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, či ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu do 16. 6. 2023. Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku 862 Kč, proto má žalobkyně nárok toliko na vrácení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou (10 000 Kč) a již vrácenou částkou (862 Kč), což činí 9 138 Kč. Soud proto žalobě ohledně částky 9 138 Kč vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Do prodlení s úhradou částky 9 138 Kč se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky (tedy ode dne 17. 6. 2023), proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

31. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 138,86 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 9 138 Kč (jistina), tedy žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná v poměrné části 6,63 %. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je však nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Přitom jen kapitalizovaný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok činily částku 3 057,98 Kč, přičemž i v této části byla žaloby zamítnuta, tedy byl úspěšný žalovaný. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalovanému, který byl v řízení úspěšnější (při zohlednění jistiny i příslušenství), v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinil žádný úkon.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.