24 C 35/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 115,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od , datum, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níže se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 15 % ročně, úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti , částka, . Žalovaný se pak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku , částka, , která je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, , se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po , částka, . Splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, . K , datum, provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení dluhu žalovaného, kdy dlužná jistina činila , částka, a dlužný poplatek činil , částka, . Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku , částka, .

2. Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni z její právní předchůdkyně převedeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od téhož dne. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno písemně. Postoupené pohledávky činily , částka, a jejich příslušenství tvořené smluvními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Součástí částky je i navýšení dlužné částky účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje. Před poskytnutím zápůjček právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet zejména na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně již v podané žalobě, žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s tímto postupem k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (, adresa, , , datum, ; č. 209/1993 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 citovaného nařízení, když žalovaný měl v době uzavření smlouvy doposud na území České republiky evidován trvalý pobyt.

5. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v odst. 10.2. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka , Anonymizováno, , ze dne , datum, ).

8. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě poskytla v hotovosti žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, (hotovostní forma poskytnutí úvěru přitom vyplývá ze sjednané doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení v celkové výši , částka, ). Smluvní strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 88 % ročně. Že se jedná o roční úrokovou sazbu přitom není patrné přímo ze znění smlouvy, ale z tabulky umoření, kde je ve vysvětlivkách pojmů sjednaná úroková sazba označena jako „roční zápůjční úroková sazba v % (označováno p.a.)“. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, , sestávající z jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení v celkové výši , částka, a doplňkového pojištění, které bylo sjednáno, ve výši , částka, . Žalovaný se předmětnou částku zavázal splatit v celkem , hodnota, týdenních splátkách, ve výši , částka, u 1. až 77. splátky, a ve výši , částka, u 78. splátky, splatných vždy ke konci splátkového období (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr, tabulkou umoření ze dne , datum, ).

9. Ze sjetiny databáze časových řad ARAD za období , Anonymizováno, má soud za prokázané, že v , Anonymizováno, činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 11,85 %.

10. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán jako skladový manipulant u společnosti , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí , částka, . Žalovaný nesplácí žádné externí splátky či interní splátky. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl , částka, . K uvedenému měl žalovaný předložit pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za období měsíců , datum, . Tyto listiny však žalobkyně nedoložila (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ).

11. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku , částka, (prokázáno tabulkou umoření ze dne , datum, ).

12. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly z právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na žalobkyni s účinností k , datum, . O této skutečnosti byl právní předchůdkyní žalobkyně žalovaný informován písemným oznámením ze dne , datum, , v němž byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do deseti dnů od doručení dopisu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

13. Dne , datum, žalobkyně zaslala žalovanému dopis označený jako výzva k plnění, v němž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do , datum, (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , včetně podacího lístku).

14. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

15. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, podepsané právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, zápůjčku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal ji vrátit v 78 týdenních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby 88 % ročně, dalšími poplatky a pojistným. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelských úvěrů prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil , částka, , dále už nezaplatil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, mimo jiné i ohledně pohledávek za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu do , datum, . V , datum, činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 11,85 %.

16. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

24. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem (srov. § 419 a násl. o. z.) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 ZoSÚ. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou měl vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky v ujednané výši. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.

25. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“.

26. Úrokové sazby uplatňované bankami v , datum, (v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce) nečinily 88 % ročně. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze ARAD s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací do 1 roku včetně, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy 11,85 % ročně. Sjednaný úrok zápůjční úrokové sazby 88 % ročně přesahuje sazby uplatňované bankami více než sedmkrát (konkrétně 7,43krát). Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou mírou úročení uplatňovanou bankami a sjednanou výší úročení ve smlouvě o spotřebitelskému úvěru je zcela nepochybně nutné považovat za zcela zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy.

27. Tyto skutečnosti proto soud vedou k jednoznačnému závěru o tom, že ujednání o výši úročení v obou smlouvách o zápůjčce je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva. V této souvislosti lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3308/16 (publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v němž dospěl k závěru, že „ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku […] Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.”28. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Za této situace tak nemohou být splněny podmínky pro aplikaci § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části, respektive že by právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu shora uvedených ustanovení. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , C618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C377/14 Radlinger a Radlingerová, C349/18 Kanyeba; C482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C779/18 Mikrokasa).

29. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je tedy od počátku neplatná jako celek a částka , částka, , kterou na jejím základě žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Z předžalobní výzvy zaslané žalobkyní má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě jeho dluhu do , datum, . Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku , Anonymizováno, , proto má žalobkyně právo toliko na vrácení částky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou (, částka, ) a již vrácenou částkou (, Anonymizováno, ), což činí , částka, . Soud proto žalobě ohledně částky , částka, vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Do prodlení s úhradou částky , částka, se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky (tedy ode dne , datum, ), proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá právo s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.

32. Předmětem řízení bylo zaplacení částky , částka, , přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, (jistina), tedy žalovaný byl úspěšný v poměrné části 65,82 %. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinil žádný úkon.

33. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.