24 C 421/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 577 947,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 303 394,77 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 48 593,78 Kč spolu s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 385 019,68 Kč od 7. 6. 2023 do 7. 6. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 384 349,68 Kč od 8. 6. 2023 do 18. 7. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 384 349,68 Kč od 17. 6. 2023 do 18. 7. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 376 889,81 Kč od 19. 7. 2023 do 21. 8. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 376 889,81 Kč od 19. 7. 2023 do 21. 8. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 368 528,62 Kč od 22. 8. 2023 do 26. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 368 528,62 Kč od 22. 8. 2023 do 26. 9. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 362 178,85 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 362 178,85 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 356 672,53 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 356 672,53 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 351 988,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 351 988,55 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 593,11 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 16 709,88 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 86 493,67 Kč od 7. 6. 2023 do 26. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 493,67 Kč od 17. 6. 2023 do 26. 9. 2023, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 85 308,86 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 308,86 Kč od 27. 9. 2023 do 15. 11. 2023, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 84 026,16 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 026,16 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 82 709,88 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 709,88 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 515,97 Kč, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 462 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 23 731,39 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 104 193,39 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 193,39 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 400,87 Kč, zamítá.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 482,41 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

VIII. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 5 862,52 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 7. 6. 2023 do 5. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 17. 6. 2023 do 30. 11. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 266,70 Kč od 6. 9. 2023 do 30. 11. 2023, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 25 344,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 344,93 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 95,67 Kč, zamítá.

IX. Žaloba se zamítá i v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 432 Kč.

X. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 104 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu 10. 10. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným 2. 10. 2019 rámcovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne 9. 12. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 468 184 Kč, viz Smlouva o úvěru č. IBAN, který žalobkyně vyplatila na běžný účet žalovaného v plné výši (dále také jako „úvěr 1“). Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient žalobkyni udělil v rámcové smlouvě). Dle smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit splátku úvěru v celkové výši 10 067 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 5,9 % ročně, a to vždy k 15. dni měsíce počínaje dnem 15. 1. 2022, předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 15. 5. 2026. Dodatkem č. hodnota k byla provedena změna data splátek z 15. dne v měsíci na 10. den v měsíci. Počínaje splátkou ke dni 10. 2. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila dne 7. 6. 2023 k zesplatnění úvěru. Výše pohledávky žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 362 178,85 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 5 187,04 Kč, žalobce požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu (to vše dále též jako „nárok 1“).

2. Dne 18. 12 .2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, viz smlouva o úvěru č. IBAN. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl mu úvěr č. IBAN schválen a dne 18. 12. 2021 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši (dále také jako „úvěr 2“). Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně postupovala dle shodných principů jako u nároku 1. Žalovaný byl zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výš 2 000 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 9,9 % ročně, a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem 24. 1. 2022 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 24. 5. 2027. Dne 22. 9.2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota, na základě kterého byla provedena změna data splátek z 24. dne v měsíci na 15. den v měsíci. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě ze dne 2. 12. 2022 žalobce s žalovaným sjednali splátkové prázdniny - odklad splátek úvěru č. IBAN splatných dne 15. 12. 2022 a dne 15. 01. 2023. Počínaje splátkou ke dni 15. 2. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, žalobkyně proto přistoupila dne 7. 6. 2023 k zesplatnění úvěru. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 85 308,86 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění (kapitalizovaný úrok) ve výši 1 916,99 Kč. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu (to vše dále též jako „nárok 2“).

3. Dne 15. 3. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 107 020 Kč, viz Smlouva o úvěru č. IBAN. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl dne 16. 3. 2022 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši (dále také jako „úvěr 3“). Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně postupovala dle shodných principů jako u nároku 1. Žalovaný byl zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 1 897 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,4 % ročně, a to vždy k 24. dni měsíce. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě byla provedena změna data splátek z 24. dne v měsíci na 15. den v měsíci. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě ze dne 2. 12. 2022 žalobkyně s žalovaným sjednali splátkové prázdniny - odklad splátek úvěru č. IBAN. Počínaje splátkou ke dni 15. 2. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, žalobkyně proto přistoupila dne 7. 6. 2023 k zesplatnění úvěru. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 104 193,39 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění (kapitalizovaný úrok) ve výši 6 194,87 Kč. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu (to vše dále též jako „nárok 3“).

4. Dne 29. 3. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu, dne 29. 3. 2021 mu bylo schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání (dále také jako „úvěr 4“). Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně postupovala dle shodných principů jako u nároku 1. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat a žalobkyně přistoupila následně dne 7. 6. 2023 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 26 266,70 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 95,67 Kč. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu (to vše dále jen jako „nárok 4“). právnická osoba výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný na úvěr 1 zaplatil celkem částku 151 005 Kč, na úvěr 2 částku 30 000 Kč, na úvěr 3 částku 22 764 Kč a na úvěr 4 uhradil obchodní úrok v částce 5 862,52 Kč. K posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně doplnila, že ohledně úvěru 4 vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný, který uvedl, že jeho měsíční příjem činí 468 000 Kč; při posuzování příjmů žalobkyně vycházela vzhledem k nízké výši úvěru z tvrzení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl žádné výdaje, vycházela žalobkyně z výdajů v částce 3 860 Kč. Ohledně úvěrů 1, 2 a 3 vycházela z toho, že žalovaný bydlí v nájmu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, má jiné splátky v částce 11 875 Kč (úvěr 1, 2) a 12 067 Kč (úvěr 3), příjmy ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč, výdaje domácnosti činí 18 000 Kč, dle expertní analýzy žalobkyně činí výdaje domácnosti 9 170 Kč, výdaje žalovaného 3 550 Kč a výdaje za jednu vyživovanou osobu 2 420 Kč. Příjem žalovaného v částce 468 000 Kč ročně žalobkyně ověřila z daňového přiznání žalovaného za předcházející období.

6. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 29. 1. 2024 žalobu částečně zpět, neboť žalovaný po podání žaloby na svůj dluh uhradil dne 16. 11. 2023 částku 11 250 Kč a dne 1. 12. 2023 částku 11 250 Kč. O zastavení řízení v tomto rozsahu soud rozhodl usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. spisová značka. Žalobkyně pak v uvedeném podání, resp. petitu ve znění částečného zpětvzetí, požadovala nad rámec původního žalobního návrhu, bez dalšího odůvodnění, i zaplacení částky 2 432 Kč (písmeno e) petitu dle podání ze dne 29. 1. 2024).

7. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Moldavské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.), neupravuje zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 a 18 citovaného nařízení, když žalovaný má na adrese uvedené v záhlaví rozsudku, v České republice od 27. 8. 2019 (tj. v době uzavření smlouvy až doposud) evidován trvalý pobyt a lze tak vycházet z toho, že měl a má na území České republiky bydliště. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. Závěrečná ustanovení, odst. 1 obchodních podmínek žalobkyně.

8. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k jednání konanému dne 19. 7. 2023 se nedostavil. Žalovaný telefonicky infocentru dne 15. 7. 2024 sdělil, že se omlouvá z jednání nařízeného na 19. 7. 2024 z důvodu, že dva roky nežije v České republice, a nesouhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Zároveň byl žalovaný poučen o tom, že důvod své nepřítomnosti musí doložit. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů, neboť omluvu žalovaného neshledal důvodnou. Žalovanému bylo předvolání k jednání nařízenému na 19. 7. 2024 doručeno do vlastních rukou dle § 49 o. s. ř. dne 8. 7. 2024. Soud neshledal omluvu žalovaného důvodnou za situace, kdy žalovaný žádným způsobem nedoložil, že v České republice dva roky nežije, když má na jejím území nadále evidován trvalý pobyt a [c]izinec je zodpovědný za existenci evidenční adresy po celou dobu pobytu na území ČR, obdobně jako občan ČR (NS 20 Cdo 1771/2016, I. ÚS 2931/20), je povinen hlásit případné změny. (PODANÝ, Jan. § 46b [Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 11).

9. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

10. Nárok 1 11. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2. 10. 2019 rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu a žalovaný jej mohl plně začít využívat. Nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou mimo jiné Obchodní podmínky, Podmínky pro používání úvěru, Podmínky pro používání kontokorentu (zjištěno z Rámcové smlouvy č. Anonymizováno dne 2. 10. 2019 a z Obchodních podmínek Jméno žalobkyně., Podmínek pro používání úvěru a Podmínek pro používání kontokorentu, jež jsou její nedílnou součástí).

12. Dne 9. 12. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k uvedené rámcové smlouvě č. hodnota, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 468 184 Kč, na běžný účet žalovaného č. č. účtu, přičemž v částce 368 184 Kč byl úvěr účelový ke splacení stávajících úvěrů u žalobkyně, v částce 100 000 Kč byl úvěr bezúčelový. Bylo sjednáno rovněž měsíční pojistné v částce 876 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 5,9 % ročně, úvěr měl žalovaný splácet ve splátkách po 10 067 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, což bylo od 10. 8. 2022 změněno na 10. den v měsíci (zjištěno z Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínek pro používání úvěru, splátkového kalendáře).

13. Žalobkyně před poskytnutím půjčky posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný měl dva aktivní splátkové produkty s měsíční splátkou celkem 11 875 Kč za oba splátkové produkty (se zůstatky jistiny 98 267 Kč a 273 913 Kč) a nesplátkový produkt, kontokorentní úvěr ze dne 29. 3. 2021, který žalovaný s výjimkou 2 měsíců pravidelně využíval. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, má maturitu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, výdaje domácnosti činí 18 000 Kč na bydlení, 15 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a ostatní členové domácnosti nemají žádné splátky, příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč, a jeho příjem činí 468 000 Kč z podnikatelské činnosti. Žalobkyně měla k dispozici kopii přiznání k dani z příjmů žalovaného podaného finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu za zdaňovací období roku 2020; dle něj rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného za uvedené zdaňovací období činil 468 000 Kč (zjištěno z úvěrové zprávy ze dne 9. 12. 2021, přehledu žádostí o úvěr-aplikační data, přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2020).

14. Žalobkyně žalovanému dne 9. 12. 2021 poskytla úvěr v částce 468 184 Kč na běžný účet žalovaného, téhož dne odešly z běžného účtu žalovaného platby 98 176,98 Kč a 266 206,48 Kč na půjčku 2 a 1 (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 9. 12. 2021). Splátky nebyly žalovaným řádně a včas uhrazeny. Žalovaný na úvěr 1 zaplatil celkem 151 005 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře, přehledu plateb).

15. Žalobkyně tak dne 7. 6. 2023 přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2023. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh 624 942 Kč, kdy tato částka se skládala mimo jiné z půjčky ve výši 393 171,89 Kč (celková nesplacená jistina 385 019,68 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok 8 822,21 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2023, podacího archu a přehledu plateb).

16. Z částky 22 500 Kč, kterou žalobce na svůj dluh zaplatil po podání žaloby dne 16. 11. 2023 a 1. 12. 2023, žalobkyně na úvěr 1 započetla částku 7 353 Kč a 6 431,23 Kč (zjištěno z přehledu plateb k úvěru 1).

17. Nárok 2 18. Dne 18. 12. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k uvedené rámcové smlouvě č. hodnota, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 100 000 Kč, na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Bylo sjednáno rovněž měsíční pojistné v částce 174 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 9,9 % ročně, úvěr měl žalovaný splácet ve splátkách po 2 000 Kč, vždy k 24. dni v měsíci, což bylo od 15. 10. 2022 změněno na 15. den v měsíci (zjištěno z Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínek pro používání úvěru, splátkového kalendáře).

19. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný měl dva aktivní splátkové produkty s měsíční splátkou celkem hodnota za oba splátkové produkty (se zůstatky jistiny 98 267 Kč a 273 913 Kč) a nesplátkový produkt, kontokorentní úvěr ze dne 29. 3. 2021, který žalovaný s výjimkou 2 měsíců pravidelně využíval. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, má maturitu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, výdaje domácnosti činí 18 000 Kč na bydlení, 15 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a ostatní členové domácnosti nemají žádné splátky, příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč, a jeho příjem činí 468 000 Kč z podnikatelské činnosti. Žalobkyně měla k dispozici kopii přiznání k dani z příjmů žalovaného podaného finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu za zdaňovací období roku 2020; dle něj rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného za uvedené zdaňovací období činil 468 000 Kč (zjištěno z úvěrové zprávy ze dne 9. 12. 2021, přehledu žádostí o úvěr-aplikační data, přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2020).

20. Žalobkyně žalovanému dne 18. 12. 2021 poskytla úvěr v částce 100 000 Kč na běžný účet žalovaného (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 18. 12. 2021). U splátky 15. 12. 2022 a 15. 1. 2023 byla odložena splatnost (zjištěno z dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě). Splátky nebyly žalovaným řádně a včas uhrazeny. Žalovaný na úvěr 2 zaplatil celkem 30 000 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře, přehledu plateb).

21. Žalobkyně tak dne 7. 6. 2023 přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2023. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh 624 942 Kč, kdy tato částka se skládala mimo jiné z půjčky ve výši 91 225,85 Kč (celková nesplacená jistina 86 493,67 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok 4 732 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2023, podacího archu a přehledu plateb).

22. Z částky 22 500 Kč, kterou žalobce na svůj dluh zaplatil po podání žaloby dne 16. 11. 2023 a 1. 12. 2023, žalobkyně na úvěr 2 započetla částku 2 000 Kč a 2 000 Kč (zjištěno z přehledu plateb k úvěru 2).

23. Nárok 3 24. Dne 15. 3. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k uvedené rámcové smlouvě č. hodnota, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 107 020 Kč, na běžný účet žalovaného č. č. účtu. Bylo sjednáno rovněž měsíční pojistné v částce 166 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 17,4 % ročně, úvěr měl žalovaný splácet ve splátkách po 1 897 Kč, vždy k 24. dni v měsíci, což bylo od 15. 10. 2022 změněno na 15. den v měsíci (zjištěno z Dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínek pro používání úvěru, splátkového kalendáře).

25. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný měl dva aktivní splátkové produkty s měsíční splátkou celkem 12 067 Kč za oba splátkové produkty (se zůstatky jistiny 99 004 Kč a 460 917 Kč) a nesplátkový produkt, kontokorentní úvěr ze dne 29. 3. 2021, který žalovaný s výjimkou 2 měsíců pravidelně využíval. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, má maturitu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, výdaje domácnosti činí 18 000 Kč na bydlení, 15 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a ostatní členové domácnosti nemají žádné splátky, příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč, a jeho příjem činí 468 000 Kč z podnikatelské činnosti. Žalobkyně měla k dispozici kopii přiznání k dani z příjmů žalovaného podaného finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu za zdaňovací období roku 2020; dle něj rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného za uvedené zdaňovací období činil 468 000 Kč (zjištěno z úvěrové zprávy ze dne 15. 3. 2022, přehledu žádostí o úvěr-aplikační data, přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2020).

26. Žalobkyně žalovanému dne 16. 3. 2022 poskytla úvěr v částce 107 020 Kč na běžný účet žalovaného (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 16. 3. 2022). U splátky 15. 12. 2022 a 15. 1. 2023 byla odložena splatnost (zjištěno z dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě). Splátky nebyly žalovaným řádně a včas uhrazeny. Žalovaný na úvěr 3 zaplatil celkem 22 764 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře, přehledu plateb).

27. Žalobkyně tak dne 7. 6. 2023 přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2023. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh 624 942 Kč, kdy tato částka se skládala mimo jiné z půjčky ve výši 114 182,26 Kč (celková nesplacená jistina 104 193,39 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok 9 988,87 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2023, podacího archu a přehledu plateb).

28. Z částky 22 500 Kč, kterou žalobce na svůj dluh zaplatil po podání žaloby dne 16. 11. 2023 a 1. 12. 2023, žalobkyně na úvěr 3 započetla částku 1 897 Kč a 1 897 Kč (zjištěno z přehledu plateb k úvěru 3).

29. Nárok 4 30. Dne 29. 3. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota– smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě kterého žalovaný mohl čerpat kontokorent 50 000 Kč, prostřednictvím účtu č. č. účtu. Dohodnutá úroková sazba činila 18,9 % ročně. Doba trvání úvěru byla sjednána na neurčito s tím, že splácení úvěru bude průběžné, a to každým připsáním peněz na běžný účet (zjištěno z Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínky pro používání kontokorentu, přehled čerpání a splácení kontokorentu).

31. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný neměl žádný aktivní splátkový a nesplátkový produkt ani kreditní karty a služby. Od žalovaného žalobkyně měla žalobkyně k dispozici údaj pouze o tom, že jeho příjem činí 468 000 Kč z podnikatelské činnosti (zjištěno z úvěrové zprávy ze dne 29. 3. 2021, přehledu žádostí o úvěr-aplikační data).

32. Žalovaný kontokorent od 24. 10. 2022 čerpal. Splátky nebyly žalovaným řádně a včas uhrazeny (zjištěno z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu).

33. Žalobkyně tak dne 7. 6. 2023 přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2023. Ke dni zesplatnění činil celkový dluh 624 942 Kč, kdy tato částka se skládala mimo jiné z kontokorentu ve výši 26 362,37 Kč (celková nesplacená jistina 26 266,70 Kč a nesplacený kapitalizovaný úrok 95,67 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 16. 6. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 7. 6. 2023, podacího archu, a přehledu čerpání a splácení kontokorentu). Žalovaný na obchodním úroku zaplatil celkem 5 862,52 Kč (zjištěno z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu).

34. Z částky 11 250 Kč, kterou žalobce na svůj dluh zaplatil po podání žaloby dne 1. 12. 2023, žalobkyně na úvěr 4 započetla částku 921,77 Kč (zjištěno z přehledu plateb k úvěru 4).

35. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

36. Mezi účastníky byly uzavřeny celkem 4 smlouvy o úvěru, a to dne 9. 12. 2021 smlouva o úvěru 1, dne 18. 12. 2021 smlouva o úvěru 2, dne 15. 3. 2022 smlouva o úvěru 3 a dne 29. 3. 2021 smlouva o úvěru 4. Na základě těchto smluv žalobkyně žalovanému poskytla částku 468 184 Kč (přičemž v částce 368 184 Kč byl úvěr určen ke splacení původních úvěrů), 100 000 Kč, 107 020 Kč a možnost čerpat kontokorent 50 000 Kč, který žalovaný od 24. 10. 2022 čerpal. Úvěry se žalovaný zavázal spolu se smluvenými úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 067 Kč, 2 000 Kč, 1 897 Kč a u kontokorentu každým připsáním peněz na běžný účet. Jelikož žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas přistoupila žalobkyně k zesplatnění všech úvěrů, a to ke dni 7. 6. 2023, přičemž k tomuto datu činil celkový dluh 624 942,37 Kč, kdy tato částka se skládala z úvěru 1 v částce 393 171,89 Kč, úvěru 2 v částce 91 225,85 Kč, úvěru 3 v částce 114 182,26 Kč a úvěru 4 (kontokorent) v částce 26 362, 37 Kč. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé částky do 16. 6. 2023 s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, přistoupí k podání žaloby. Žalovaný na úvěr 1 částku 151 005 Kč a po podání žaloby 7 353 Kč a 6 431,23 Kč, na úvěr 2 částku 30 000 Kč a po podání žaloby 2 000 Kč a 2 000 Kč, na úvěr 3 částku 22 764 Kč a po podání žaloby 1 897 Kč a 1 897 Kč a na úvěr 4 (kontokorent) zaplatil žalovaný na obchodním úroku částku 5 862,52 Kč a po podání žaloby zaplatil 921,77 Kč. Před poskytnutím kontokorentu (úvěr 4) žalobkyně měla k dispozici pouze informace o tom, že žalovaný nemá přiděleny splátkové a nesplátkové kontrakty ani karty a služby a žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 468 000 Kč. Před poskytnutím úvěrů 1, 2 a 3 měla žalobkyně od žalovaného k dispozici informace o ročním příjmu žalovaného v částce 468 000 Kč ročně za předcházející zdaňovací období roku 2020, jež ověřila pomocí daňového přiznání žalovaného, dále od žalovaného disponovala údaji o tom, že žije v nájemním bytě, má maturitu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, výdaje domácnosti činí 18 000 Kč na bydlení, 15 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a ostatní členové domácnosti nemají žádné splátky, příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč. U úvěru 1 a 2 pak žalobkyně měla k dispozici údaje o dosavadních závazcích žalovaného, tj. dvou aktivních splátkových produktech s měsíční splátkou celkem 11 875 za oba splátkové produkty (se zůstatky jistiny 98 267 Kč a 273 913 Kč) a nesplátkovém produktu, kontokorentním úvěru ze dne 29. 3. 2021, který žalovaný s výjimkou 2 měsíců pravidelně využíval. U úvěru 3 pak měla žalobkyně o dosavadních závazcích žalovaného, tj. dvou aktivních splátkových produktech s měsíční splátkou celkem 12 067 Kč za oba splátkové produkty (se zůstatky jistiny 99 004 Kč a 460 917 Kč) a nesplátkovém produktu, kontokorentním úvěru ze dne 29. 3. 2021, který žalovaný s výjimkou 2 měsíců pravidelně využíval. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by na dluh uhradil něčeho více, než jak tvrdila a prokazovala žalobkyně.

37. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

38. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

39. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

40. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

41. Podle § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117 a § 120 až 177.

42. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

43. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

44. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

45. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

46. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

47. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

48. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

49. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

50. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

51. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

52. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

53. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

54. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně před uzavřením smluv o úvěrech 1 – 4 posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

55. U úvěru 4 (kontokorent ze dne 29. 3. 2021) je stěžejní, že si žalobkyně před jeho poskytnutím, resp. před tím, než žalovanému umožnila jeho čerpání, žádným způsobem nezjistila, jaké příjmy má žalovaný a zda je úvěr schopen splácet, resp. tyto žádným způsobem neověřila. Vyšla pouze z informací dle úvěrové zprávy o tom, že žalovaný nemá žádné splátkové a nesplátkové produkty, kreditní karty a služby (srov. odst. 31 tohoto rozsudku) a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného o jeho příjmu. Nelze ani přisvědčit argumentaci žalobkyně, že se jedná o úvěr, který slouží k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele, úvěrový rámec je nízký a podrobné posuzování podmínek poskytnutí kontokorentu by vedlo k prodlevám mezi žádostí o něj a jeho poskytnutím, čímž by byl popřen účel kontokorentu. Předně částka 50 000 Kč úvěrového rámce není částkou nízkou (například vzhledem k průměrným mzdám v roce 2021 se jedná o částku, jež zhruba o 12 000 Kč průměrnou mzdu v roce 2021 převyšuje, převyšuje i průměrný měsíční příjem žalovaného dle jeho tvrzení) a typ tohoto bankovního produktu nemění nic na skutečnosti, že se jedná o spotřebitelský úvěr a zákon o spotřebitelském úvěru stran posouzení úvěruschopnosti nezakládá ve vztahu k němu žádnou výjimku. Za situace, kdy žalobkyně nezjišťovala žádným způsobem příjmy žalovaného, resp. tyto neověřila, a žádným způsobem nezjišťovala jeho výdaje a vyšla pouze ze své expertní analýzy, nelze než konstatovat, že žalobkyně svým povinnostem, jež na ni klade ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostála.

56. U úvěru 1 (úvěr ze dne 9. 12. 2021) žalobkyně disponovala údaji o příjmech žalovaného, jež ověřila, i o jeho výdajích. Ověřený příjem žalovaného za předcházející zdaňovací období, tj v roce 2020, činil 39 000 Kč měsíčně (468 000 Kč/12 měsíců). Žalovaný pak v žádosti o úvěr uvedl, že jeho výdaje, resp. výdaje domácnosti, činí 33 000 Kč (18 000 Kč + 15 000 Kč; srov odst. 13 tohoto rozsudku), žalobkyně však tyto výdaje žádným způsobem neověřila a namísto toho vyšla z výdajů, jež sama stanovila dle své expertní analýzy, jež jsou však výrazně nižší (asi celkem 15 000 Kč), než jak je uvedl žalovaný. Skutečnost, že ostatní členové domácnosti mají příjem 22 000 Kč, pak žalobkyně žádným způsobem neověřila, a tedy z tohoto údaje nelze vycházet. Nelze pak ani přisvědčit argumentaci žalobkyně o tom, že s ohledem na to, že úvěr 1 byl účelově poskytnut pro refinancování jiného úvěru žalovaného, a proto se na něj postupem dle § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru neužije ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o dohodu, kterou se mění způsob splácení a smluvní ujednání jsou pro žalovaného stejně výhodná jako v původní smlouvě a žalobkyně prověřila, že schopnost žalovaného splácet úvěr nebyla snížena, naopak došlo ke snížení měsíčních splátek z původních 11 875 Kč na 10 067 Kč. Předně soud podotýká, že k refinancování jiného úvěru žalovaného byl úvěr 1 určen jen v jeho části 368 184 Kč z 468 184 Kč (srov. odst. 12 tohoto rozsudku). Žalobkyně pak netvrdila ani nedoložila, že smlouva o úvěru 1 v části, jež sloužila k refinancování jiného úvěru, sloužila k odvrácení řízení o nárocích věřitele v důsledku prodlení spotřebitele, neboli netvrdila a neprokazovala, že by žalovaný byl v prodlení s plněním dle jiné smlouvy o úvěru, případně že takové prodlení žalovaného hrozilo (k takové hrozbě srov. vyjádření České národní banky z 8. 12. 2016). Pokud taková tvrzení z žaloby ani jejího doplnění žádným způsobem nevyplývala, nebylo poučovací povinností soudu žalobkyni k doplnění takových tvrzení, natož k jejich prokázání, vyzývat. Soud proto neshledal, že by na úvěr 1, resp. smlouvu o něm, bylo lze aplikovat ust. § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Za situace, kdy příjem žalovaného tvořil průměrně 39 000 Kč měsíčně, žalovaný uvedl výdaje v částce 33 000 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení žalovaného činilo 10 067 Kč měsíčně, nelze než uzavřít, že příjmy žalovaného nebyly dostatečné pro pokrytí jeho výdajů spolu s novým splátkovým zatížením. Pokud žalobkyně dospěla k opačnému závěru, neboť vycházela z výdajů žalovaného, jež stanovila na základě své expertní analýzy, aniž ověřila, zda podstatně vyšší výdaje, jež uváděl žalovaný, jsou pravdivé, neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr 1 řádně. Shodné je nutno uzavřít i ohledně úvěru 2 (úvěr ze dne 18. 12. 2021) a úvěru 3 (úvěr ze dne 15. 3. 2022), kdy žalobkyně měla k dispozici shodné údaje o příjmech a výdajích žalovaného (srov. odst. 19 a odst. 25 tohoto rozsudku), a přesto poskytla žalovanému úvěry 1 a 2 a zatížila žalovaného kromě 10 067 Kč měsíčně dalšími splátkovými povinnostmi v částkách 2 000 Kč a 1 897 Kč měsíčně i přesto, že ověřené příjmy žalovaného shodně jako u úvěru 1 nepokrývaly jeho tvrzené výdaje společně se splátkovým zatížením na základě smluv o úvěru uzavřených s žalobkyní.

57. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

58. Na základě shora uvedeného jsou tak smlouvy o úvěru 1 ze dne 9. 12. 2021, o úvěru 2 ze dne 18. 12. 2021, o úvěru 3 ze dne 15. 3. 2022 a o úvěru 4 ze dne 29. 3. 2021, včetně ujednání o pojištění, absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejich uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smluv. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a částkou, kterou žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil. Pro přehlednost jsou tyto částky uvedeny v tabulce níže: vše v Kč úvěr 1 úvěr 2 úvěr 3 úvěr 4 kolik žalobkyně poskytla 468 184 100 000 107 020 26 266,70 (neuhrazená jistina kontokorentu) kolik žalovaný plnil před podáním žaloby 151 005 30 000 22 764 5 862,52 (obchodní úrok) kolik žalovaný plnil 16. 11. 2023 7 353 2 000 1 897 kolik žalovaný plnil 1. 12. 2023 6 431,23 2 000 1 897 921,77 rozdíl 303 394,77 66 000 80 462 19 482,41 59. Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 303 394,77 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, 66 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, 80 462 Kč, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku a 19 482,41 Kč, jak je uvedeno ve výroku VII. tohoto rozsudku.

60. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částky dle odst. 59 tohoto rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

61. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II., IV., VI. a VIII. tohoto rozsudku. Soud žalobu zamítnul i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 432 Kč (výrok IX., tohoto rozsudku), když k tomuto nároku žalobkyně nepředložila soudu žádná tvrzení a důkazy, nárok uplatnila poprvé až ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2024 (opět bez tvrzení či důkazů k němu) a současně žalobkyně nenavrhla soudu změnu žaloby, o jejímž připuštění by soud mohl rozhodnout.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení poměrně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 104 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 23 118 Kč a náhrady cestovného v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 7. 2024 v částce 2 964,94 Kč za 406 ujetých km (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud tak dle poměru úspěchu žalobkyně 61,74 % (do úspěchu žalobkyně byla započítána i platba žalovaného 22 500 Kč po podání žaloby) přiznal žalobkyni 61,74 % z částky 26 082,94 Kč. Náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. žalobkyně nepožadovala.

63. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.