24 C 44/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 144 894,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 144 894,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 709,67 Kč za období od 19. 6. 2019 do 19. 7. 2019, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 423,96 Kč za období od 19. 6. 2019 do 19. 7. 2019, úrokem ve výši 20,90 % ročně z částky 144 061,56 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 144 061,56 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 932 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, , na základě níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 227,68 Kč se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR) s tím, že při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelka porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, z čehož jí vyplynula částka disponibilních zdrojů. Původní věřitelka žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas, pročež původní věřitelka přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s produktovými podmínkami dne 18. 6. 2019. Pohledávka za žalovaným pak byla z původní věřitelky postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2019 na , Anonymizováno, . a z této společnosti pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podstatné tu je, že poskytnutí úvěru je službou, která byla žalovanému poskytnuta původní věřitelkou v jejím sídle (srov. rozsudek SDEU ze dne 15. 6. 2017, věc C-249/16 Saale Kareda proti Stefan Benkö), čímž je založena příslušnost (nejen mezinárodní, ale i místní) zdejšího soudu, přestože žalovaný má aktuálně bydliště na Slovensku.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 14. 11. 2019 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno dne 19. 1. 2024 prostřednictvím mezinárodního dožádání přes slovenský soud. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Původní věřitelka a žalovaný dne 13. 12. 2017 uzavřeli smlouvu o půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, , na základě níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 227,68 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a dalšími poplatky (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí, akceptací návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby).

7. Původní věřitelka v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře původní věřitelky. Současně prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a poskytla původní věřitelce souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti původní věřitelky. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: o příjmy žadatele o úvěr o pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo o integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: o BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 43 444 Kč měsíčně (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Dle aplikace CBL nebyla k žalovanému nalezena negativní informace, subjekt byl v pořádku (prokázáno výpisem z interního systému původní věřitelky). Původní věřitelka vycházela z maximální možné měsíční platební kapacity žalovaného v částce 8 688,85 Kč, celkové sumy měsíčních splátek žalovaného dle CBCB zprávy v částce 3 000 Kč, příjmu v době nápočtu nabídky v částce 43 444,27 Kč a zpětně dopočteného příjmu ve shodné částce. Původní věřitelka rovněž hodnotila obraty na účtu žalovaného (prokázáno prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, mimořádným výpisem z účtu). Na bankovní účet žalovaného pak v době před uzavřením smlouvy chodily pravidelné platby od společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, a platba od , právnická osoba, . (prokázáno mimořádným výpisem z účtu).

8. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr, ale žalovaný nehradil splátky řádně a včas (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru). Původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni 18. 6. 2019 (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu).

9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2019 z původní věřitelky na , Anonymizováno, prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzením úplaty, vyrozuměním o postoupení pohledávky, vyrozuměním o postoupení pohledávky na slovenskou adresu, přehledem podacích čísel, přehledem podacích čísel).

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019 ze , Anonymizováno, . na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky na slovenskou adresu, seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky).

11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno výzvou k úhradě dluhu, výzvou k úhradě dluhu na polskou adresu, seznamem odeslaných předžalobních výzev).

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena dne 13. 12. 2017 smlouva o půjčce na kliknutí, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť původní věřitelka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17 produktových podmínek pro osobní úvěry.

16. Podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“26. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a n. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť původní věřitelka posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet – původní věřitelka nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalovaného podle údajů z její vlastní interní databáze jakož i z externích databází, příjem žalovaného ověřila na základě pohybů na osobním účtu vedeném u původní věřitelky. V rámci protokolu o zkoumání úvěruschopnosti je pak výslovně uvedeno, že s ohledem na průměrný příjem žalovaného ve výši 43 444 Kč, což je z pohledu soudu dostatečný příjem pro to, aby byl žalovaný schopen splácet měsíční splátku ve výši 3 227,68 Kč, a to i při zohlednění měsíčních splátek v částce 3 000 Kč zjištěných původní věřitelkou .

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, původní věřitelka byla oprávněna celý úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité splacení. Původní věřitelka poté pohledávku za žalovaným postoupila, a to jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek až na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Ode dne následujícího po dni splatnosti je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (9,75 % ročně ke dni počátku prodlení).

29. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 932 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 796 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 144 894,56 Kč, sestávající z částky 6 900 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), celkem tedy 20 700 Kč, 3 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 900 Kč, a jednadvacetiprocentní náhrady za daň z přidané hodnoty z částky 21 600 Kč ve výši 4 536 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za podání ze dne 4. 9. 2023 a 19. 4. 2024, neboť informace v nich obsažené měly být již součástí žaloby, a pakliže by žaloby byla perfektní, nemusel by zdejší soud žalobkyni k doplnění vyzývat.

31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.