24 C 49/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24 714,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 714,81 Kč spolu s- kapitalizovaným úrokem ve výši 6 605,28 Kč,- úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 23 758,81 Kč za období od 23. 9. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 908,95 Kč za období od 14. 1. 2022 do 22. 9. 2023 a- úrokem z prodlení z částky 24 714,81 Kč za období od 23. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 441 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu 27. 9. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným dne 3. 2. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , přičemž součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků žalobkyně, kteří posuzovali příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, přezkoumávali klientské informace o proměnných a nahlíželi do externích úvěrových registrů. Žalovaný byl v souladu s touto smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, kdy maximální úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, které činily 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelných splátek byla stanovena vždy na 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaný celkem čerpal částku 28 255,23 Kč, přičemž na svůj dluh splatil 7 055,15 Kč. Jelikož žalovaný svoje závazky neplnil řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 30. 12. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá, je tvořena z neuhrazené jistiny ve výši 23 758,81 Kč, poplatků ve výši 226 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 6 605,28 Kč (tato částka byla vypočtena jako součet nesplacených úroků jednotlivých splátek do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 31. 12. 2021 do dne sepsání návrhu, tj. do 22. 9. 2023 z částky 23 758,81 Kč), úrok ve výši 26,28 % ročně od 23. 9. 2023 do zaplacení z částky 23 758,81 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši ke dni sepsání žaloby ve výši 4 908,95 Kč za období od 14. 1. 2022 do 22. 9. 2023 počítaný z dlužné částky a dále úrok z prodlení v zákonné výši ve výši 11,75 % ročně za období od 23. 9. 2023 do zaplacení z částky 24 714,81 Kč. Soud vydal elektronický platební rozkaz ve znění žalobního petitu, ovšem ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. K výzvě soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že vycházela z MLS žalovaného i jeho domácnosti, žalovaný uvedl příjem 36 000 Kč, žalobkyně vyšla z životního minima dospělých členů domácnosti v částce 3 550 Kč, z toho, že žalovaný neměl žádné splátky v žalobkyni, mimo žalobkyni byl povinen splácet 5 967 Kč, splátka schváleného úvěru činila 1 000 Kč, zbývající MLS žalovaného tedy činilo 25 483 Kč; žalovaný sdělil měsíční výdaje domácnost v částce 25 000 Kč, zbývající MLS domácnosti tedy činilo 30 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, v němž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, NRIKI, v němž žalovaný byl nalezen – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR, v nichž žalovaný rovněž nebyl nalezen. Žalobkyně si za účelem ověření tvrzení žalovaného o příjmech a potažmo výdajích vyžádala výpis z bankovního účtu za období ledna 2021, z něhož ověřila tvrzení o příjmu ze zaměstnání i zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, , který žalovanému odeslal mzdu v částce 35 300 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 16. 5. 2024 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast včas omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 a 18 odst. 2 citovaného nařízení, když žalovaný má na území České republiky evidován trvalý pobyt. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly článku 11 odst. 11.5 úvěrových podmínek.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně).

6. Vedoucí sekce Oddělení řízení rizik žalobkyně potvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 2. 2021 bylo provedeno ověření bonity klienta – žalovaného, který nemá žádné děti, jeho příjem jako zaměstnance činí 36 000 Kč měsíčně, je ženatý, bydlí v podnájmu, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 25 000 Kč. Žalovaný byl prověřen mimo jiné v externích registrech ISIR, kde nebyl nalezen, a NRKI a CEE s odpovědí OK, v registru SOLUS s odpovědí OK (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělení řízení rizik ze dne 22. 9. 2023). Žalovaný měl jeden přidělený splátkový úvěr s měsíční splátkou 5 370 Kč, který splácel, jeden nesplátkový kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem až do 30 000 Kč, který čerpal a splácel, žádné karty, či jiné služby, v srpnu 2020 žádal dvakrát o osobní úvěr, žádosti byly odvolána a odmítnuta, v červenci 2020 žádal třikrát o osobní a úvěr, žádosti byly odvolána a zamítnuty (zjištěno z úvěrové zprávy žalovaného). Počáteční zůstatek na účtu žalovaného za období 1. 1. 2021 až 31. 1. 2021 činil – 29 834,89 Kč, konečný zůstatek – 29 857,55 Kč, připsána byla částka celkem 39 800 Kč, na účtu jsou za dané období evidovány příchozí částky od , právnická osoba, v částce 13 367 Kč a 21 933 Kč a od , jméno FO, v částce 3 000 Kč, 1 000 Kč a 500 Kč, odepisovány jsou částky zejména v obchodech s potravinami a výběry hotovosti (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalovaného, vedeného u , jméno FO, a.s., ze dne 1. 2. 2021).

7. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 3. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout bezúčelný revolvingový úvěr s možností čerpání až do výše úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč, přičemž roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % a výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky se splatností ke každému 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky, dle čl. 7 odst. 7.1 úvěrových podmínek mimo jiné v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se dvěma měsíčními splátkami a nezaplatí splátku déle než tři měsíce, je žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr. Dle čl. 9 odst. 9.1 úvěrových podmínek v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splacením některé ze splátek, je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 2. 2021, úvěrových podmínek žalobkyně s kódem , Anonymizováno, , včetně příloh s kódy , Anonymizováno, ze dne 25. 5. 2018).

8. Dne 30. 12. 2021 došlo ke zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný na 13. splátce splatné ke dni 20. 9. 2021 ani na následujících splátkách neuhradil ničeho (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, číslo smlouvy , Anonymizováno, , výzva ke splacení celého úvěru ze dne 30. 12. 2021). Dne 31. 12. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu ke splacení celého úvěru (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 30. 12. 2021 s dokladem o odeslané poště ze dne 31. 12. 2021).

9. Celkem žalovaný na dluhu zaplatil částku 7 055,15 Kč, neuhrazená jistina tvoří částku 23 758,81 Kč, poplatky 226 Kč, náklady na vymáhání 230 Kč a smluvní pokuta 500 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, číslo smlouvy , Anonymizováno, ).

10. Dne 24. 1. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění, kterou žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne 31.1. 2022 a dokladu o jejím odeslání ze dne 24. 1. 2022).

11. Z dalších, v řízení provedených důkazů (dohledání informací o činnosti klienta, platby platební kartou – smlouva , Anonymizováno, , opis výpisu proplacení smlouvy , Anonymizováno, 2x, posouzení úvěruschopnosti klienta, kopie dokladů žalovaného), soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 3. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i úvěrové podmínky. Touto smlouvou získal žalovaný možnost čerpání až do výše úvěrového rámce ve výši 25 000 Kč, přičemž roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % a výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky se splatností ke každému 20. dni v měsíci. Žalovaný neplnil svoje povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto byl úvěr dne 30. 12. 2021 zesplatněn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku. Celkem žalovaný na dluhu zaplatil částku 7 055,15 Kč, neuhrazená jistina tvoří částku 23 758,81 Kč, poplatky 226 Kč, náklady na vymáhání 230 Kč a smluvní pokuta 500 Kč. Žalobkyně žalovaného před uzavřením smlouvy prověřila mimo jiné v externích registrech ISIR, kde nebyl nalezen, a NRKI a CEE s odpovědí OK, v registru SOLUS s odpovědí OK a vyžádala si výpisy z účtu žalovaného za jeden předcházející měsíc, dle nějž měl žalovaný příjem od zaměstnavatele dle údajů, jež žalobkyni uvedl, v částce 35 300 Kč. V době uzavření smlouvy žalovaný řádně splácel spotřebitelský úvěr ve výši 5 370 Kč měsíčně a měl kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem až do 30 000 Kč, který rovněž řádně splácel.

15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

16. Podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“24. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a n. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení je platná, neboť žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet – žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalovaného podle údajů, jež za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného získala.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, žalobkyně byla oprávněna celý úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité splacení. Žalovaný je v prodlení s plněném svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

27. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 441 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 989 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 714,81 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 1. 2022 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 9. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne 28. 2. 2024, když tvrzení v něm doplněná k výzvě soudu měla být již součástí žaloby.

29. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.