24 C 61/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 187 569,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 569,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 165,43 Kč za období od 17. 5. 2021 do 27. 5. 2022, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 590,17 Kč za období od 30. 7. 2021 do 27. 5. 2022, úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 185 369,81 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 185 369,81 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 758,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , na základě níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 937 Kč se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění varianta B ve výši 387 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Původní věřitelka žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas, pročež původní věřitelka přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s produktovými podmínkami dne 30. 5. 2022. Pohledávka za žalovaným pak byla z původní věřitelky postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2022 na společnost , právnická osoba, a z této společnosti pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 7. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Bulharské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, proto je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 předmětného nařízení, protože žalovaný, který jednal mimo svou profesionální či podnikatelskou činnost, měl v době uzavření smlouvy na území České republiky, kde právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelskou činnost, bydliště, přičemž zdejšímu soudu se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného (byť formálně jej má na území Bulharské republiky, kam mu bylo prostřednictvím civilního dožádání dle práva tamějšího státu doručeno), a tedy dle rozsudku SDEU ze dne 17. 11. 2011, C-327/10, Hypoteční banka v. Udo Mike Lindner je posledním známým bydlištěm žalovaného bydliště na území ČR.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání doručeném soudu dne 10. 2. 2023 a žalovaného soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno dne 13. 10. 2023 prostřednictvím mezinárodního dožádání přes bulharský soud. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Původní věřitelka a žalovaný dne 20. 4. 2021 uzavřeli smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , na základě níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 937 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění varianta B ve výši 387 Kč a dalšími poplatky (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, údaji klienta, akceptací návrhu smlouvy o rychlé půjčce, produktovými podmínkami pro osobní úvěry, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby).

7. Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného, jež žalovaný deklaroval zadáním do formuláře původní věřitelky, u nichž žalovaný prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. V souladu s Obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 původní věřitelka využila interních a externích datových zdrojů a prošetřila výši příjmu žalovaného jak z údajů uvedených žalovaným, tak z jejich nezávislého hodnocení a ověření. Původní věřitelka prověřila mj. aktuální dluhy interní i externí, existující exekuce, externí úvěrové registry (BRKI, NRKI, SOLUS), příjmy žalovaného, pravidelné výdaje, insolvenční rejstřík, a dále též vyhodnocení rizikových kontrol (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, výpisem z interního systému původní věřitelky, mimořádným výpisem z účtu, smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti).

8. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr, ale žalovaný nehradil splátky řádně a včas (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru, celkovým přehledem započtených splátek). Původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni 30. 5. 2022 (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu, přehledem podacích čísel).

9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2022 z původní věřitelky na společnost , právnická osoba, (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzením úplaty, vyrozuměním o postoupení pohledávky, vyrozuměním o postoupení pohledávky na bulharskou adresu, přehledem podacích čísel).

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámením o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky na bulharskou adresu, seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky).

11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno výzvou k úhradě dluhu, výzvou k úhradě dluhu na bulharskou adresu, seznamem odeslaných předžalobních výzev).

12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena dne 20. 4. 2021 smlouva o úvěru, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť původní věřitelka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17 produktových podmínek pro osobní úvěry.

16. Podle § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

22. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“26. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a n. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť původní věřitelka posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet – původní věřitelka nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalovaného podle údajů z její vlastní interní databáze. V rámci protokolu o zkoumání úvěruschopnosti je pak výslovně uvedeno, že úvěr byl žalovanému poskytnut s ohledem na průměrný příjem žalovaného ve výši 23 754 Kč, prověřený dle obratů na účtu vedeného u původní věřitelky, což je z pohledu soudu dostatečný příjem pro to, aby byl žalovaný schopen splácet měsíční splátku ve výši 4 937 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, původní věřitelka byla oprávněna celý úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité splacení. Původní věřitelka poté pohledávku za žalovaným postoupila, a to jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek až na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Ode dne 14. 6. 2022 je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (11,75 % ročně ke dni počátku prodlení).

29. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 758,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 379 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 187 569,28 Kč, sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), celkem tedy 25 860 Kč, 3 náhrad hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy 900 Kč, a jednadvacetiprocentní náhrady za daň z přidané hodnoty z částky 26 760 Kč ve výši 5 619,60 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 18. 9. 2023, jelikož informace v něm obsažené měly být již součástí žaloby, a pakliže by žaloba byla perfektní, nemusel by zdejší soud žalobkyni k doplnění vyzývat.