24 C 75/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 19. 5. 2022, ve znění doplnění ze dne 9. 8. 2022, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela žalovaná dne 23. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalované, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky v částce 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě dále zvolila doplňkové služby, za něž se zavázala zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 360 Kč (poplatek za životní pojištění) a ve výši 540 Kč (poplatek za asistenční služby). Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč počínaje dnem 30. 5. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 7. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 16. 7. 2020, ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Protože dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16. 7. 2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 096,77 Kč ode dne 17. 7. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 24,69 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni zaplatila pouze částku 11 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 12. 2019. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 400 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 096,77 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 303,23 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 850,39 Kč (od 17. 7. 2020 do 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 620,73 Kč, úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 096,77 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 096,77 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, žalovaná však dlužnou částku nezaplatila.

2. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou nepřítomnost omluvila podáním ze dne 3. 4. 2023 a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy neodstavila, přestože předvolání k jednání jí bylo doručeno dnem 23. 1. 2023. Soud proto věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, [číslo] ze dne 23. 5. 2019, má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž tato částka měla být žalované předána v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 60 týdnů, zápůjční úroková sazba v případě smlouvy na 60 týdnů byla sjednána 32,12 % ročně. Žalovaná si zároveň zvolila, že požaduje pojištění [anonymizována dvě slova] a asistenční služby [anonymizováno], karta [jméno]. Žalovaná měla žalobkyni na základě smlouvy zaplatit celkem 27 900 Kč, přičemž tato částka sestávala z částky 15 000 Kč představující jistinu, částky 3 000 Kč jako úroku, částky 3 000 Kč jako administrativního poplatku, částky 6 000 Kč jako odměny za hotovostní inkaso splátek, částky 360 Kč jako poplatku za pojištění [anonymizována dvě slova] a částky 540 Kč jako poplatku za asistenční služby [anonymizováno]. Roční procentní sazba nákladů činila 228,56 % (včetně žalovanou zvolených služeb [anonymizována dvě slova] a asistenční služby [anonymizováno]). Žalovaná se zavázala shora popsanou částku splatit společnosti [právnická osoba] v 60 týdenních hotovostních splátkách po 465 Kč.

5. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu, podepsaného žalovanou a společností [právnická osoba] dne 22. 5. 2019, má soud za prokázané, že žalovaná byla zařazena do pojistného programu v souvislosti s čerpáním spotřebitelského úvěru u uvedené společnosti. Ze zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova], podepsaného žalovanou a společností [právnická osoba] dne 22. 5. 2019, má soud za prokázané, že žalovaná byla jako zákazník uvedené společnosti zařazena do programu poskytování asistenčních služeb [anonymizována dvě slova].

6. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr, podepsaného žalovanou a společností [právnická osoba] dne 22. 5. 2019 má soud za prokázané, že [právnická osoba] před poskytnutím úvěru žalované ověřila na základě občanského průkazu žalované její totožnost. Žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s partnerem a dvěma nezaopatřenými dětmi, zdroj jejích hlavních příjmů pochází z hlavního pracovního poměru u [právnická osoba] spol. s.r.o., uvedla, že má již zápůjčku či úvěr u [právnická osoba], mimo uvedenou společnost zápůjčky či úvěry nemá. [příjmení] příjem žalobkyně činí 22 491 Kč, jako další příjmy uvedla alimenty v částce 4 000 Kč a celkové výdaje žalovaná specifikovala částkou 19 300 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žalované jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouvy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 7. 1. 2022, včetně strany 23 přílohy [číslo] smlouvy, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, včetně poštovního podacího lístku, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že věřitelem pohledávky ze smlouvy [číslo] která ke dni postoupení činila 22 150 Kč bez příslušenství, se věřitelem stala žalobkyně.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 má soud za prokázané, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky vyčíslenou částkou 25 033,52 Kč nejpozději do 29. 4. 2022.

10. Ze sjetiny databáze časových řad [příjmení] za období května 2019 má soud za prokázané, že v květnu 2019 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 8,23 %.

11. Z dalších, v řízení provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, informace o zpracování osobních údajů žalobkyně ze dne 3. 2. 202, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020), soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

13. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne 23. 5. 2019 peněžité prostředky v částce 15 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč spolu s úrokem v částce 3 000 Kč, administrativním poplatkem v částce 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek v částce 6 000 Kč a poplatkem za pojištění a poplatkem za asistenční služby v částce 360 Kč a 540 Kč [právnická osoba] před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná ze smlouvy žalobkyni na plnila částku celkem 11 000 Kč. Úroková míra korunových úvěrů poskytovaných bankami pro domácnosti s fixní sazbou nad 1 rok do 5 let včetně činila v květnu 2019 8,23 % ročně. [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k plnění nejpozději do 29. 4. 2022.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem zapůjčitelem a žalovanou jako spotřebitelem vydlužitelem (srov. § 419 an. o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 an. o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou měla vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a dalšími poplatky v ujednané výši do pěti let od sjednání úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně celou pohledávku ze smlouvy postoupila na žalobkyni.

24. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. Ačkoliv bylo ve smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 3 000 Kč (32,15 % ročně), dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Jak vyplývá ze smlouvy, administrativní poplatek není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany žalobkyně, nýbrž tato položka je přímo odvislá od výše poskytnuté finanční částky (20 % z výše jistiny, srov. odst. 1.5 smlouvy). Ani poplatek za hotovostní inkaso splátek není svou povahou a účelem nepochybně zvláštní službou, kterou by bylo lze náležitě odlišit od zápůjčky, ale je se zápůjčkou pevně spjat, i zde je pak výše odměny proměnlivá v závislosti na výši jistiny zápůjčky (40 % z výše jistiny, srov. odst. 1.6 smlouvy); nelze odhlédnout ani od toho, že žalovaná ve smlouvě nemohla tuto službu nijak odmítnout.

26. Jestliže tedy žalovaná byla povinna na základě smlouvy vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 15 000 Kč společně s částkou 12 000 Kč (bez zohlednění poplatku za pojištění [anonymizována dvě slova] v částce 360 Kč a poplatku za asistenční služby [anonymizováno] v částce 540 Kč, které si žalovaná dobrovolně zvolila), pak při splácení zápůjčky na dobu 60 týdnů, tj. 15 měsíců, lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 64 % ročně ( (12 000 Kč/15) × (12/ 15 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 228,56 % (avšak včetně poplatku za pojištění [anonymizována dvě slova] a poplatku za asistenční služby [anonymizováno]).

27. Otázku nemravnosti úročení spotřebitelských úvěrů je přípustné posuzovat podle databáze [příjmení] s ohledem na úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy pro úvěry pro domácnosti na spotřebu, v daném případě s fixací nad 1 rok do 5 let, a to bez rozlišování, zda úvěr poskytuje bankovní či nebankovní instituce. Tato sazba činila v době uzavření smlouvy 8,23 % ročně, kterou sjednaný úrok zápůjční úrokové sazby 64 % ročně přesahuje více než sedmkrát (7,78krát). Tak vysoký rozdíl mezi obvyklou a sjednanou výší úročení je nutné považovat za zjevně nepřiměřený a rozporný s dobrými mravy.

28. Tyto skutečnosti tak vedou k závěru o tom, že ujednání o výši úročení v úvěrové smlouvě je lichevní povahy a je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ochrana slabší a takto zasažené smluvní strany má v takovém případě přednost před zásadami obligačního či obecně soukromého práva, jak uvedl Ústavní soud např. v nálezu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, publikovaný pod č. 16/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu:„ ačkoliv je ochrana autonomie vůle jedním z řídících soukromoprávních principů, je třeba ji v situacích tísně a výrazné nevýhodnosti, charakterizujících lichvu, korigovat zásadou ochrany slabšího. Takové situace, kdy v tísni dochází k uzavírání disproporčních smluv, mohou totiž v jednotlivých případech způsobovat až rdousící efekt a vyprázdnění veškeré majetkové podstaty jednotlivce, čímž dochází k nepřípustnému zásahu do práva na ochranu majetku (…) Nejde o to, že by stěžovatelka neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.” 29. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně programově staví své podnikání na vysokém úročení spotřebitelských úvěrů. Nejsou tak splněny aplikační podmínky ustanovení § 576 a § 577 o. z. (zachování platnosti ostatních oddělitelných ujednání smlouvy a moderace výše úroků soudem), neboť nelze předpokládat, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání (uzavření úvěrové smlouvy) došlo i bez neplatné části podle § 576 o. z., resp. že by právní předchůdkyně žalobkyně k právnímu jednání bez neplatné části přistoupila ve smyslu § 577 o. z. Nepřípustnost moderace podporuje též četná judikatura Soudního dvora Evropské unie, podle které pokud soud konstatuje neplatnost zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS brání právní úpravě členského státu, jež soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule, ledaže by byl soud na základě neplatnosti zneužívající klauzule nucen rušit smlouvu v plném rozsahu, čímž by spotřebitele vystavil důsledkům, které by ho penalizovaly (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, C 618/10 Banco Español de Crédito; a další navazující rozsudky tohoto soudu, např. C 488/11 Asbeek Brusse a de Man Garabito; C 377/14 Radlinger a Radlingerová, C 349/18 Kanyeba; C 482/13 Unicaja Banco a Caixabank; C 125/18 Gómez del Moral Guasch nebo C 779/18 Mikrokasa).

30. Úvěrová smlouva je tedy od počátku neplatná jako celek a částka 15 000 Kč, kterou na jejím základě obdržela žalovaná, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 an. o. z. spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, částku 11 000 Kč, shledal soud žalobu v rozsahu 4 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované jako důvodnou. Jelikož z podkladů pro oznámení postoupení pohledávky nelze určit, kdy tato byla žalované doručena, vycházel soud při stanovení okamžiku, kdy se žalovaná o své povinnosti zaplatit dozvěděla, ze lhůty stanovené v předžalobní výzvě, když tato byla prokazatelně odeslána a stanovila lhůtu k plnění do 29. 4. 2022. Jelikož je žalovaná od 30. 4. 2022 v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od tohoto dne do zaplacení v souladu s § 1968 a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu tak soud shledal žalobu důvodnou, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

31. Ve výroku II. soud žalobu ve zbytku nároku, tj. ohledně jistiny ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 620,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 850,39 Kč, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 13 096,77 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 13 096 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, jako nedůvodnou zamítnul.

32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější, avšak neučinila žádné úkony, žádné náklady řízení nevznikly.