25 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Rybářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 190 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 190 000 Kč s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 190 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 29 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení předmětné částky, která představuje kupní cenu dle kupní smlouvy o koupi vozidla, o kterém žalobkyně zjistila, že je předmětem exekuce, proto od kupní smlouvy odstoupila, a žádá o vrácení kupní ceny.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, žalobkyni nevznikl nárok na vrácení kupní ceny a tvrzeného ušlého zisku. Odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně, žalovaná považuje za neplatné pro jeho neurčitost.

3. Z dokazování byl zjištěn skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] kupní smlouvu [anonymizováno], na jejímž základě prodala žalovaná žalobkyni vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], reg.zn. [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] za kupní cenu 155 000 Kč. Žalobkyně následně dne [datum] uzavřela kupní smlouvu a kupujícím předmětného vozidla se stal [jméno] [anonymizováno], který dne [datum] obdržel od [exekutorský úřad] [územní celek]. [jméno] [příjmení] exekuční příkaz proti povinnému [jméno] [jméno], který byl předchozím majitelem výše uvedeného vozidla, a [jméno] [anonymizováno] byl vyzván exekutorem k vydání vozidla (kupní smlouva [anonymizováno], protokol o stavu vozidla, faktura a doklad o úhradě kupní ceny, technický průkaz vozu [registrační značka], exekuční příkaz [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] proti povinnému [jméno] [jméno] pro pohledávku 13 865 Kč, výzva exekutora adresovaná [jméno] [anonymizováno] k vydání vozidla ze dne [datum]). 4. [příjmení] [jméno] [anonymizováno] odstoupil od kupní smlouvy se žalobkyní, která mu vyhověla a vrátila mu kupní cenu a obdržela zpět vozidlo (dobropis daňový doklad ze dne [datum] o vrácení kupní ceny kupujícímu [jméno] [příjmení] - 204 448 Kč). Současně dne [datum] žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy s žalovanou a požádala žalovanou o vrácení kupní ceny 155 000 Kč a ušlého zisku ve výši 35 000 Kč s odůvodněním, že koupené vozidlo je předmětem exekuce. Výzva žalobkyně k uhrazení částky ve výši 190 000 Kč do 10 dnů od doručení této výzvy byla doručena žalované dne [datum].

5. Z Informace z prověřovaných registrů ze dne [datum] byla zjištěna pravomocná exekuce [jméno] [jméno] – [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum].

6. Vozidlo žalovaná zakoupila dne [datum] od [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Tato společnost zakoupila dne [datum] vozidlo od [jméno] [příjmení], bytem [adresa] (kupní smlouva [číslo] ze dne [datum]). [jméno] [příjmení] dne [datum] zakoupil vozidlo od [jméno] [jméno], bytem [adresa], který byl vlastníkem vozidla od [datum] (údaje z technického průkazu č. [anonymizováno] [číslo]).

7. Podle čl. 4 4. kupní smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum] pokud kupující zjistí, že prodávající uvedl nepravdivé údaje o vozidle nebo údaje o vozidle uvedené v odst. 4.1., 4.2. a 4.3. nebudou pravdivé ke dni nabytí vlastnictví kupujícím, kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit. Tím není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody způsobené uvedením nepravdivých údajů ze strany prodávajícího ani právo uplatnit jiná práva z vadného plnění vyplývající kupujícímu z právních předpisů, jimiž se řídí tato smlouva.

8. Ze znění čl. 4 2. kupní smlouvy vyplývá, že prodávající podpisem této smlouvy stvrzuje, že předmět koupě: není předmětem zástavního práva a) není o něm zahájeno dědické řízení nebo řízení o pozůstalosti, b) není předmětem leasingu, c) neváznou na něm žádné závazky a jakékoli právní vady a omezení, že není předmětem exekuce či výkonu rozhodnutí, ani se k němu neváže žádná nesplněná povinnost vůči původnímu vlastníku, peněžním ústavům či jiným finančním (úvěrovým či leasingovým) institucím, včetně povinnosti uhradit původnímu vlastníkovi řádně a v plné výši sjednanou kupní cenu, d) má řádně pojištěnou odpovědnost za škodu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení) a že toto pojištění se zavazuje udržovat až do okamžiku, kdy vlastnické právo k předmětu smlouvy přejde na kupujícího.

9. Žalovaná namítala, že odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně je neplatné, neboť tento úkon je neurčitý a nejsou v něm uvedeny konkrétní důvody. Je zde popisováno, že žalobkyně dne [datum] obdržela od [exekutorský úřad] – [anonymizováno] exekuční příkaz proti povinnému [jméno] [jméno], a že vozidlo je zapsáno v soupisu movitých věcí. Dále je zde uvedeno, že žalobkyně přistoupila na odstoupení od kupní smlouvy zákazníkem. Důvod odstoupení od kupní smlouvy [anonymizováno] je zde uváděn pouze odkazem na čl. 4 kupní smlouvy K1302906 bez dalšího uvedení důvodu. Dle názoru žalované je takové odstoupení neplatné pro nedostatek důvodů. Soud se neztotožnil s názorem žalované, že žalobkyně dne [datum] od kupní smlouvy odstoupila neplatně. Z textu odstoupení lze zjistit s určitostí, proč žalobkyně od smlouvy odstoupila. V listině se popisuje, že na vozidlo byl vydán příkaz exekutora k vydání vozidla, žalobkyně nevykupuje vozidla, která jsou v exekuci. Listina odkazuje na konkrétní článek 4.4 smlouvy. Žalobkyně měla oprávnění od kupní smlouvy odstoupit podle čl. 4 2. písm. c) kupní smlouvy, když ke dni uzavření kupní smlouvy existoval sjednaný důvod odstoupení, a to, že vozidlo bylo předmětem exekuce, o kterém žalovaná jako prodávající stvrdila, že předmět koupě není předmětem exekuce či výkonu rozhodnutí.

10. Žalovaná zastává názor, že žalovaná, žalobkyně i její zákazník se stali oprávněnými vlastníky vozidla, žalovaná mohla na žalobkyni vozidlo převést, a to ve smyslu ust. § 1111 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle konstantní judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 240/2019) je předpokladem nabytí vlastnického práva od neoprávněného je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. Žalovaná, žalobkyně i její zákazník nabyli vozidlo na základě řádného právního titulu, a dále všichni byli v dobré víře, že předchozí vlastník ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], žalovaná, žalobkyně) je oprávněn vlastnické právo k vozidlu převést. Všechny tyto osoby opíraly svou dobrou víru o údaje obsažené v technickém průkazu vozidla. Žalovaná dále uvádí, že žalobkyně a ani její zákazník nepodali k soudnímu exekutorovi žádost o vyjmutí vozidla z exekuce, příp. nepodali žalobu na jeho vyloučení z exekuce. Podáním příslušné žaloby by bylo vozidlo z exekuce vyloučeno, neboť zákazník žalobkyně, sama žalobkyně i žalovaná mají k vozidlu právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí.

11. Žalovaná zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 240/2019 o řízení, v němž se řešila otázka, zda se věřitel může uspokojit v exekučním řízení proti nabyvateli věci. Jestliže nabyvatel prokáže, že byl v dobré víře, že převodce má oprávnění vlastnické právo k věci na nabyvatele převést, tak nabyvatel se stává vlastníkem věci a věřitel musí strpět, že nabytá věc nemůže být předmětem exekuce. V souzené věci je situace jiná. Na vztah žalobkyně (nabyvatel) a žalované (převodce) nelze aplikovat § 1111 obč. zák. Podle § 1111 obč. zák., získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § [číslo] nebo [číslo], stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

12. Žalobkyně by se mohla považovat za oprávněného vlastníka vozidla, kdyby ovšem následně neměla informaci o tom, že vozidlo je předmětem exekuce. Žalobkyně v kupní smlouvě neutvrzuje žalovanou jako prodávajícího, že žalobkyně je v dobré víře, že žalovaná jako prodávající je oprávněným převodcem vozidla, naopak není si jista svou dobrou vírou, když z textu kupní smlouvy je zřejmé, že žalobkyně má zájem pouze o koupi exekucemi nezatížených vozidel, a proto ve smlouvě je prohlášení žalované, že vozidlo není předmětem exekuce a ukáže-li, že vozidlo je předmětem exekuce, má žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. [příjmení] žalované vůči žalobkyni, že ona se považovala za vlastníka vozidla s oprávněním vozidlo žalobkyni prodat, je bezpředmětná, v tomto řízení dobrá víra žalované prokazována být nemůže. Možnost žalované prokázat dobrou víru patří do jiného řízení, v němž bude žalovaná vystupovat jako žalobkyně proti věřiteli, který vede exekuční řízení, v jehož prospěch je sepsáno předmětné vozidlo.

13. Žalovaná dále namítala, že vědomost o exekučním postihu vůči [jméno] [jméno] neměla. Vědomost o exekuci vedenou na [jméno] [jméno] by přitom nezískala žalovaná ani v případě nahlédnutí do Centrální evidence exekucí, neboť vozidlo nekupovala od něj, ale od [právnická osoba] [číslo] [anonymizováno], který jej před tím zakoupil od prodávajícího [jméno] [příjmení]. Po žalované tak nelze spravedlivě požadovat, aby vlastní investigativní činností zjišťovala, zda není vedena exekuce i na dřívější majitele vozidla, a to i za situace, kdy neměla do databáze exekucí volný přístup. Námitka žalované není důvodná. Z technického průkazu vozidla vyplývá, že [jméno] [jméno] je od [datum] vlastníkem vozidla, který prodává vozidlo dne [datum] [jméno] [příjmení] a tento vlastníkem následující den [datum] vozidlo prodává [právnická osoba] [číslo] [anonymizováno], autobazar, přičemž tato společnost v evidenci vozidel zapsána není. Shora uvedené údaje, především pak krátké období (1 den), kdy je vozidlo převedeno z jedné osoby na druhou mohou vyvolat pochybnost, zda k vozidlu není vázána nesplněná povinnost vůči předchozímu vlastníkovi vozidla. Žalovaná proto mohla vyvinout nutnou bdělost při koupi tohoto vozidla, jestliže se v kupní smlouvě zavázala, že převádí vozidlo, které není předmětem exekuce. Navíc subjektivní přesvědčení žalované, že vozidlo není v exekuci, nemůže vyloučit žalobkyni v uplatnění práva od smlouvy odstoupit, když toto její právo vzniká na základě objektivní skutečnosti, že vozidlo je předmětem exekuce.

14. Podle § 2001 obč. zák., od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2005 odst. 1 obč. zák., odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran.

15. Podle § 2894 odst. 1 obč. zák., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění. Podle § 2952 obč. zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Neprojevuje se tedy zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu a tím, že se majetkový stav nezvýší, ač by se tak při pravidelném průběhu okolností stalo.

16. Žalobkyně prokázala, že její uplatněný nárok je důvodný. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila, proto požaduje vrácení kupní ceny ve výši 155 000 Kč, žalobkyni dále vznikla škoda ve výši 35 0000 Kč, neboť za částku 204 000 Kč prodala vozidlo svému zákazníkovi, který však pro následně zjištěnou skutečnost, že vozidlo je exekuci, od smlouvy se žalobkyní odstoupil, žalobkyně tak na této transakci neuskutečnila původně předpokládaný zisk ve výši 35 000 Kč. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované předžalobní výzvu z [datum] k úhradě dlužné částky, do 10. dnů od doručení této výzvy, avšak žalovaná dlužnou částku nezaplatila. Žalovaná je v prodlení s úhradou svého splatného dluhu od [datum]. Podle ust. § 1968 obč. zák., dlužník, který svůj dluh neplní řádně a včas, je v prodlení. Podle ust. § 1970 obč. zák., může věřitel žádat úroky z prodlení v případě, že dlužník je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Žalobkyně výši úroku z prodlení vyčíslila v žalobě na 10% p.a. z dlužné částky, soud žalobkyni přiznala úrok z prodlení ve výši 8,50% p.a. podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení v částce 29 380 Kč spočívajících -) v odměně advokáta ve výši 8 700 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí věci, účast na jednání -) v náhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., -) DPH 21% (tj. 3 780 Kč) a -) soudní poplatek 7 600 Kč ze žaloby.